Name: Hour of Victory - recenze PC verze
Item: Hour of Victory
Rating: 4

Zkouší podruhé zaujmout fanoušky válečných stříleček, tentokrát PCčkáře. Poučili se vývojáři a proměnili titul nominovaný na nejhorší xboxovou hru roku aspoň v průměrnou akci?

Autor: Martin Havlíček
Publikováno: 20.února 2008

zdroj: tisková zpráva Verze: PC/anglická/finální
Doba recenzování: pár dnů

zdroj: tisková zpráva Konzolový debut týmu nFusion nevyšel. Mnohé magazíny včetně nás xboxovou střílečku Hour of Victory vloni v létě raději úplně minuly a ty ostatní ji udělily známku z rozmezí 0 až 5. Místo toho, aby vývojáři, potažmo vydavatel, udělali za svým neúspěchem tlustou čáru a pokusili se složit reparát, jali se zužitkovat konzolový materiál a zkonvertovali jej do PC podoby. Zázračnou proměnu nudné hry ve skvělou válečnou střílečku asi nikdo neočekává, ale ty největší nedodělky a chyby eventuálně mohly být opraveny a prostor pro případné bonusy by se také našel. Tak tedy – napravil si tým reputaci?

• Jde to i bez Normandie
Jde o standardní FPS zasazenou do druhé světové války. Slavné bitvy ale tentokrát minete a zúčastníte se operací, o kterých se v učebnicích dějepisu nepíše, protože se neudály. Cílem je přerušit nacistické laškování s technologií štěpení jádra, které by mohlo rozhodnout válku. A jak už to v „těchto hrách“ chodí, cesta za naplněním poslání vede přes půlku světa.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Misí, respektive kapitol, sice není mnoho, avšak každá se odehrává v úplně jiném, výrazném prostředí. Zprvu se pohybujete po Libyi, kde čistíte jakési městečko a přilehlou poušť od nepřátel. V okamžiku, kdy už se vám prostředí bude zdát okoukané, vás velitel pošle do druhého extrému – do zasněžené horské oblasti. Zde se projedete klasickou alpskou lanovkou (kdepak jsem tu scénu jenom viděl…), infiltrujete hrad a zachráníte jakéhosi vědce. Pak následuje boj v ruinách města a velké finále, „hodina vítězství“.

• Stále totéž
Pestrost prostředí a různorodé úkoly slibují rozmanitou hratelnost. Bohužel, ve skutečnosti tento potenciál není naplněn. Ať už děláte garde tanku projíždějícímu městem nebo zachraňujete zajatého vědce, průběh je vždy stejný. Zkrátka, jdete a likvidujete jednoho nepřítele za druhým a ti se ani moc nebrání. Vojáci umějí jenom dvojí: vykukovat zpoza překážky a jít vám v ústrety (střelbu schválně nevyzdvihuji, protože vojáci často rádi pálí do zdi před sebou). Reakce mají opožděné, což se zejména v interiérech dá využít tak, že je jednoho za druhým zneškodníte pažbou své zbraně.

Snaha zpestřit mise sekvencemi, kdy osedláte některý z nemnoha vehiklů, jež se v Hour of Victory nacházejí, se taky minula účinkem. Svoboda pohybu je velmi úzce ohraničena a vůbec - tankové bitvy postrádají dynamiku a náboj např. té z Crysis.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Silný, tichý a bystrozraký
Velké naděje byly vkládány do systému schopností tři hlavních hrdinů, resp. do toho, jak zpestří průchod hrou. Vojáci se jmenují Ross, Bull a Taggert. Každý se specializuje na něco jiného. Pokud máte rádi adrenalinové přestřelky a libujete si v přímočarém postupu, sáhnete nejspíše po Rossovi, který disponuje samopalem a největšími svaly. Odstřelovači si zase oblíbí Bulla a fandové Sama Fishera si porozumí nejlépe s Taggertem, jenž nosí tichý samopal Sten a ještě tišší žabikuch. Samozřejmě ve výsledku – byť se postavy vlastnostmi opravdu mírně liší – na vaší volbě vůbec nesejde, neboť stejně nakonec půlku německé armády ubijete pažbou.

zdroj: tisková zpráva Když byla Hour of Victory představena, tak se hovořilo o tom, že každou misí povedou tři různé cesty vázaná právě na „unikátní vlastnosti“ hrdinů. Pokud jste již hráli xboxovou verzi, tak už víte, že je to lež. Různě můžete překonat pouze vybrané překážky a i ty jsou nastraženy naprosto okatě. V první misi se například máte dostat za určitou budovu, přičemž možnosti jsou tyto: odemknete si dveře (když si zvolíte hraní za Taggerta), za pomocí lana s hákem na konci budovu přelezete (Bull), anebo odsunete část haraburdí vedle stavby (Ross) a projdete tudy.

Ve zbylých misích se již objevují pouze variace na tento příklad, nic víc. K tomuhle už jen dodám, že mezi vojáky můžete přepínat pouze na checkpointech, kterých je ve hře kolem dvaceti. Výjimkou jsou pasáže zasvěcené výhradně tomu či onomu specialistovi.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Sázka na Unreal Engine 3
Už nejednou jsme se přesvědčili (naposledy v některých mapách Turoka), že Unreal Engine třetí generace není stoprocentní zárukou technické preciznosti a ohromující grafiky na úrovni např. Gears of War. Hour of Victory je další hrou, která to dosvědčuje. Některé textury jsou nekvalitní, některým objektům by slušely polygony navíc a prostředí je vůči zbraním naprosto netaktní. Pár zničitelných objektů najdete v tankových mezihrách, ale i jejich destrukce je odbytá (hráz postavená z pytlů písku se rozlétne vždy stejným způsobem a pytle záhadně zmizí ještě před dopadem na zem).

Modely a obličeje postav jsou detailní, avšak po umělecké stránce zprzněné. Když jsem uviděl první tváře osazenstva Hour of Victory, pomyslel jsem si, že trpí nějakou hroznou kožní nemocí, a této nezdravosti přitakávala i nepřirozenost animací. Bohužel tak vypadají ve hře všichni.

Abych ale jen nekritizoval, musím pochválit vývojáře za to, že některé lokace zpracovali solidně, zejména interiér horského zámečku je docela fajn. To je však pouze malá kompenzace za nestabilní hodnoty FPS, které hra vykazuje. Na PC sestavě, která zvládá Unreal Tournament 3 bez jakýchkoliv omezení, běží Hour of Victory na 30 FPS, což by nebylo tak hrozné, kdyby hru neprovázely sice občasné, ale razantní poklesy framerate. Absence možnosti zevrubných nastavení pak v tomto směru zabraňuje jakémukoliv experimentování.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry v galerii

Optimalizace tedy asi moc neproběhla, ale na druhou stranu největší chyby, kterými trpěla původní konzolová verze, byly eliminovány. Za celou dobu, kterou jsem u Hour of Victory strávil, jsem se nesetkal s tím, že by se mi postava zasekla o virtuální šutr, natožpak s tím, že by hra spadla. Mírný pokrok tedy patrný je, ale i přesto nevidím moc důvodů ke shánění hry - je krátká, nudná a tuctová. I kvůli tomu, že v ČR nemá distributora a že se na PC neprodává jako budgetovka, nýbrž za plnou cenu.

zdroj: tisková zpráva Pravda, mezi nenáročnými příležitostnými hráči by si mohla konverze najít příznivce, ale troufám si říct, že takových moc např. po Call of Duty 4 či Medal of Honor Airborne nebude. Multiplayer, který jsem doposud opomíjel, hra obsahuje, ale opět jen ty základní módy v nepříliš zajímavé podobě, takže si více prostoru ani nezaslouží.

video-recenze xboxové verze v angličtině

Stáhněte si: Trailery, Videa, Demo z Xbox Live Marketplace

Související články: Novinky, Vše o předešlých hrách autorů: Deadly Dozen a Line of Sight

Martin Havlíček
autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayIN a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas