Hitman: HD Trilogy - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Hitman: HD Trilogy - recenze

5. 4. 2013 20:00 | Recenze | autor: Aleš Smutný |

Ačkoliv nedávno vyšel Hitman: Absolution, na rovinu se přiznávám, že posledního Hitmana jsem hrál před zhruba sedmi lety. Mám na sérii skvělé vzpomínky plné adrenalinu, ničím nezkalených zážitků a vědomí jisté dokonalosti, kterou už přece nikdo nemůže překonat. Hitman hry mám zkrátka pokryté milosrdným hávem nostalgie, a když se na ně dívám zpětně, tak jedině přes růžové brýle.

V zásadě se tak nerad ke všem těm z duše milovaným hrám vracím. Soudobá realita někdy dokáže vaši nostalgii zkopat, poplivat a kdoví jak ještě zneuctít. Ne nutně vždy, protože některé žánry a hry srovnání se současnými trendy snesou v pohodě. Jsou ale takové, které bolestně zastarávají a jejich opětovné hraní vás pouze okrádá o nádherné vzpomínky. Následující řádky se tak budou zabývat hlavně tím, jestli Hitman hry, poskládané do kompilace Hitman: HD Trilogy, zkoušku časem přežily se ctí, nebo by se raději měly jít zahrabat.

Hitman: HD Trilogy obsahuje tři hry – Hitman 2: Silent Assassin, Hitman: Contracts a Hitman: Blood Money. Ano, chybí první díl, s největší pravděpodobností proto, že vyšel jen na PC a jeho portování pro konzole by bylo neúměrně nákladné. Contracts stejně obsahuje většinu misí z první hry, takže de facto vlastně o tolik nepřicházíte.

V Hitman: HD Trilogy dostáváte (skoro) celou hitmanovskou historii v balení, které (v případě, že udržíte konzoli nějak naživu) budete svým pravnoučatům třesoucí se rukou ukazovat a vykládat, jak vypadaly ty nepřekonatelné stealth pecky vašeho mládí. S největší pravděpodobností ti malí zmetci s čipy v hlavách nebudou absolutně rozumět, co vás na téhle absurditě mohlo bavit, ale to je jejich problém, ne váš.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Tvrdý pohled do domova důchodců

Hitman hry nepatří do škatulky titulů, které stárnou do krásy. Uvědomil jsem si to po pár minutách v Silent Assassin, kdy už se mé nostalgické vzpomínky šly dobrovolně uškrtit do kouta. Samotná herní náplň je v mnohém osvěžující závan starých časů, asi jako když přičichnete ke staré knize z antikvariátu.

Je to hra o čekání, plížení a pečlivém zvažování. Klidně celé minuty trávíte na jednom místě. Postupujete metodou pokus - omyl. Žádný úprk vpřed, žádné bičování neustálými filmovými sekvencemi. Jste to jen vy a vaše vražedná mise.Jenže,  když už se vám číslo 47 začne v rukách hýbat, vidíte, jak moc se zmíněné aspekty krok po kroku, hru po hře měnily a hlavně, jak daleko došly.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Nedestruktivní herní archeologie

Při tvorbě remaků se dá postupovat dvěma metodami. Buď se jen nahodí různá grafická vylepšení, nebo se vrtá a hrabe i do hry samotné a mění třeba ovládání, konkrétní herní mechanismy apod. Nejen, že je druhá metoda nákladnější a náročnější, ale myslím si, že i nenávratně nechává zmizet určitou výpověď doby. Jsem tedy zastáncem první metody, kterou ostatně vyznává i Hitman trilogie, i když kvůli tomu budete při hraní občas trpět.

Jak by vypadalo, kdyby někdo vzal Venuši Mélskou, přidělal na ní ruce, trochu ji vysoustružil, aby co nejvíce odpovídala současným představám o kráse a řekl „hle, tu máte historii?“. Kdepak, pro vnímání vývoje her jako média je lepší dostat Hitmana, který vás nerozslzí svým rozlišením, ale spíše některými zastaralými mechanismy.

Ačkoliv tedy trojice Hitman her dostala pro účely této edice HD kabátek a běží v 720p, stáří je samozřejmě vidět. Zejména v Silent Assassin mají textury svá léta - místo kruhu uvidíte mnohoúhelník, sem tam vás něco praští do oka, ale celkově myslím, že HD kabátek dělá to, co má. Vidíte před sebou starší hru a její nemoderní grafiku, ale nebudete (doslova) aspoň slzet z toho, že má na vaší plazmě malé rozlišení. A upřímně, pokud nepatříte mezi milovníky a vyznavače fotorealistické grafiky, velmi rychle do světů a lokací jednotlivých her zapadnete a budete je vnímat... normálně.

Horší je to už s animacemi. Zejména při hraní dvojky jsem si uvědomil, jak jsme dnes rozmazlení, když kritizujeme drobné nedostatky ve vyobrazení obličeje. Občas jsem měl až strach, že číslu 47 brzy upadne hlava z toho kolíbavého pohybu, a i jiné animace nechtěně vyvolaly úsměv. Ale ne zlý a škodolibý. Ve své době ta hra vypadala skvěle, a jako starší kus je jí třeba i brát.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Růžové brýle leží rozdupané v kanálu

Rovněž si vzpomínám, že se všechny ty Hitman hry skvěle hrály. Proč mám tedy s nimi najednou takové problémy?! Ovládání je krkolomné. Postavička najednou nedělá to, na co jsem si v poslední době zvykl. Tak jdi ty ztracený zmetku, ale ne, tam ne, všimne si tě, áááááá....

Když dojde na akci v Silent Assassin, najednou nemám trpělivost prát se s ovládáním a nahrávám pozici. Navíc bolestně vychází najevo, jak byla kdysi umělá inteligence (která se podle některých nemění dvě dekády) mizerná. Strážní jsou někdy úsměvně tupí, jindy mají Batmanův detektor padouchů a vyhmátnou vás, i když jste neudělali nic špatně. Být tohle ve hře dnes, oběsíme ji na tkaničce od tenisky. Při hraní se budete vztekat, ale na druhou stranu si vyzkoušíte pocit herního cestovatele v čase. Je to zpověď doby. I když občas pekelně iritující.

...

Dále platí to, co byste čekali. Contracts je na tom oproti Silent Assassin s ovládáním lépe (i když tady zase haprují jiné prvky, které tvůrci přidávali jako inovaci) a pro Blood Money platí to samé vůči oběma předchozím hrám. Překvapivé? Ne. Celá trilogie vám poskytuje skvělou možnost sledovat, jak se jednotlivé prvky, nejen Hitman her, ale vlastně v rámci celého žánru, vyvíjely. Občas to znamená hodně kodrcání po cestě do minulosti, ale zároveň to přináší mnohé benefity a nejenom z hlediska objevitelského.

Design misí pořád skvělý a odolává zubu času. Chybí mu třeba současná vypravěčská sevřenost, která vás okrádá o svobodu (eskalovalo to u třetího dílu série Assassin's Creed, která kdysi bývala otevřená sandboxová stealth akce). Mise jsou nápadité, vtipné, občas správně šílené, ale ne karikující.

Vrací se v nich nedávno zmizelý styl zdlouhavé přípravy vychytralého plánu a jeho provedení, které vám v případě úspěchu přinese pořádné uspokojení. Samozřejmě, tohle provedení už je ve vašich prackách, uvyklých jiným standardům, občas zmařeno třeba pomalým pohybem v dřepu, nečekanou a nesmyslnou kolizí s vaším cílem a následováno loadingem. Holt, výlet do historie jak se sluší a patří...

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

A stejně to stojí za to...

Pro koho vlastně Hitman: HD Trilogie je? Pro všechny milovníky série, kteří ji chtějí mít u své konzole a nechat na ni prášit nebo ji hrát. Nezaručím vám, že vás budou Silent Assassin a Contracts bavit. Tyhle hry, na rozdíl od Blood Money, zestárly nejvíce a v mnoha ohledech tohle zjevné ohlodání zubem času narušuje pohodové hraní a atmosféru.

Vlastně i proto bych trilogii doporučil jako léčbu těm, kteří myslí, že se hry za poslední roky neposunují z technologického hlediska vpřed. V první řadě jde o AI, ale obecně je trochu úsměvné, když si uvědomíte, že Blood Money vyšla na X360 (i na PS2 a Xbox) a porovnáte ji s hrami, co na X360 vychází nyní.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Pro pořízení HD kolekce samozřejmě mluví i fakt, že přináší vyšší rozlišení, širokoúhlé zobrazení a jednu věc, která zaručeně nezestárne – skvělou hudbu Jespera Kyda. Přes všechny výtky, nebo vlastně právě kvůli nim, si nakonec myslím, že bylo vydání Hitman trilogie v HD kabátku dobrým tahem.

Verdikt:

Čistý remake klasických her, který přináší jen vyšší rozlišení původní hratelnost nechává netknutou se vším dobrým i zlým, co z toho vyplývá. Je to záležitost pro fandy, sběratele a herní historiky, kteří se nebojí nastavit zrcadlo svým nostalgickým vzpomínkám.

Nejnovější články