Autor: Ondřej Broukal Publikováno: 6.prosince 2005 | Verze hry: finální/anglická/PC Doba recenzování: 3 dny |
Možná jste si stejně jako já v dětství prošli obdobím her na kovboje a indiány, kterým vždy předcházely vášnivé hádky o to, kdo bude Vinnetou a kdo Old Shatterhand, nemluvě o tom, z koho se stane Sam Hawkens a kdo bude proti své vůli nucen proměnit se v půvabnou Nšoči. Scény z Divokého západu prezentované v u nás tak populárních filmových „mayovkách“, jsou ovšem realitě stejně vzdálené jako Leoš Mareš od vyzpívání tříčárkovaného cé a starší ročníky byly tudíž o hodně ošizeny. Kdybychom znali pravdu, nemuseli jsme se omezovat jen na střílení z kapslíkovek či primitivních luků, ale mohli jsme se navzájem zaživa skalpovat, nasazovat si oprátku a nechat se lynčovat rozzuřeným davem, mohli jsme rudochy, resp. bledé tváře stahovat z kůže, naslouchat symfonii skřeků z úst zajatců přivázaných u mučednických kůlů, svlažovat hrdlo ohnivou vodou a nebo se šmajchlovat v hanbinci s místní mamá. Zkrátka na vlastní kůži zakoušet strasti a slasti té doby. Opravdový Divoký západ Dnes si to naštěstí můžeme kompenzovat, a to díky černému koni v dostihu o nejzajímavější akci roku 2005 ze stáje Neversoftu. Zdejší chytré hlavičky totiž konečně oprášili mocnou vrstvu špíny, pavučin a nánosů holubího trusu, pod níž se vedle výtečných Outlaws skrýval námět na další hru z westernového prostředí. GUN v sobě sice nezapře inspiraci filmovou produkcí, avšak ta v tomto případě pramení ve snímcích poněkud hrubšího ražení, než je Poklad na stříbrném jezeře a rozhodně se tu nic nemaluje na růžovo. Naopak, rudá barva se rozhodně neskrývá v exilu, krví se nešetří a líčené události jsou stejně drsné jako smirkový papír nebo ještě lépe, jako strniště na tváři hlavního hrdiny. Ten je ostatně již svým pouhým jménem předurčen nosit kolty proklatě nízko u pasu a pro ránu nechodit nikdy daleko, stejně jako v den, kdy se svým otcem vyrazí na lov do oblasti zvané Tutoriál. Přesnou mušku zálesáka Coltona Whitea zde proto odnesou nejenom hejna vyplašených ptáků a smečka vlků, ale i banda zmalovaných pobudů, pasoucích po něčem, o čem nemá Colton, alespoň ze začátku, ani potuchy. TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Děj se vůle tvá Nečekejte ale dokonalou přímku. Potká vás řada zákrut a především odboček, bez jejichž projetí může být cesta k cíli hodně trnitá, ne-li nemožná. Podobně jako série GTA, i GUN vám servíruje otevřený svět, po němž se můžete svobodně a volně pohybovat a sami určovat další kroky, to vše v pohledu třetí osoby. Zhruba po jedné, maximálně dvou hodinách hraní vám zůstává zapovězeno jen zhruba deset procent území, zbylých devadesát procent je přístupných a je na vás, kam se vydáte dřív. Ikonky rozeseté na ušmudlané mapě znázorňují místa hodná návštěvy. Jednak lokace, kde se odpíchnete dál v ústředním vyprávění, a dále místa, kde na vás čeká nějaký ten postranní úkol. Plnění vedlejších misí sice není povinné, ale připravujete se tím o řadu zážitků a plnění primárních questů činíte složitějším. Odměnou je totiž automatické vylepšování dovedností jako třeba přesnosti střelby nebo umění boje na blízko, a to je vzhledem k pozvolna rostoucí tuhosti nepřátel docela vítaná věc. Povolený doping A jak tedy svého hrdinu konkrétně namachrovat? Co se kupříkladu stát pomocníkem zákona, zastupovat šerifa a udržovat pořádek v jeho rajónu? Na ranči můžete vypomoci s naháněním zatoulaného dobytka nebo s hledáním ukradených kusů. Dále se můžete zapsat jako jezdec u Pony Expressu a doručovat zásilky v šibeničních časových limitech. U indiána v horách získáte tipy na vzácná zvířata, která můžete lovit. Lovit můžete i lidi, uprchlé zločince, jejichž podobizny na vás shlíží s plakátů vyvěšených na různých místech a stav, v jakém je máte dodat - živé nebo mrtvé, je někdy otázkou vaší vůle, jindy striktně předepsán. Kromě rostoucích schopností se můžete těšit i na nějakou tu peněžní odměnu a pomalu šetřit na důchodeček, ehm, vlastně na lepší vybavení. Stejně jako samotného Coltona můžete vylepšovat i jeho kolty a pochopitelně další smrtící nádobíčko. Stačí navštívit jednoho ze tří obchodníků a těžce vydělané prachy utratit třeba za větší kapacitu zásobníků nebo rychlejší přebíjení. K hrstem dolarů lze přijít i hazardem, konkrétně hrou v karty. Tuto vsuvku je ovšem možné nazývat jedině jako zprudění, neboť o zpestření se vzhledem k absolutně dementské simulaci pokeru a blbosti ostatních karbaníků nedá hovořit ani ve snu. Naopak hře na zlatokopa spočívající v hledání a kutání dovedně ukrytých zlatých žil potřebná příměs zábavnosti nechybí.
Tlačenice na malém prostoru Grand Theft Horse Přesun mezi lokacemi je s odhlédnutím od drobných zaškubnutí obrazu a občas vypadnuvších textur plynulý, vše se dohrává na pozadí a otravné loadovací obrazovky mají tentokrát utrum. Jak jste jistě pochopili z předchozího textu, nebudete se přitom trmácet pouze po svých. Stejně jako v Grand Theft Auto není nouze o dopravní prostředky čekající na nového majitele, s jediným rozdílem, že koně pod kapotou vystřídali koně skuteční. Na výběr je sice málo značek (hnědák, grošák, bělouš) a možnosti tuningu jsou nulové, přesto je jízda na koni zpracována tak parádním způsobem, že ze sedla už nebudete chtít nikdy slézt. Dosud žádná hra nenabídla tak úžasně realistické zpracování pobytu na koňském hřbetě a už jenom za to si zaslouží nadprůměrné hodnocení. Animace zvířete jsou naprosto přirozené, přechod z poklusu do trysku plynulý. Nesmírně pěkně, ale zároveň věrohodně vypadají reakce na povely k zastavení či skoku přes překážku. Ze všeho nejlepší jsou ale přestřelky. Při vytažené zbrani řídíte koně klávesnicí a nezávisle na tom myší ovládáte trup jezdce. Můžete tedy jet v daném směru a mířit na opačnou stranu, můžete prchat před bandou desperátů a přes rameno po nich pálit z winchesterovky a sundávat jednoho za druhým. Nádhera! Stejně jako při pobytu na zemi lze cílit buď z pohledu třetí osoby nebo přes mířidla. Je tu i možnost takzvaného rychlého tasení koltů, spojená s dočasným zpomalením času a možností v klidu vybrat terč. Vzhledem ke konzolovému původu je sice míření v GUN poněkud arkádovější, než jsme na PC zvyklí, ale myslím, že vadit to bude málokomu. Zaměřovací kříž má zpravidla podobu většího čtverce a vše, co se v něm objeví po stisku spouště, automaticky dostane zásah. Stejně tak i rychlé přepínání cílů pomocí dvou kláves ve zpomaleném režimu může někomu připomínat jednoduché hříčky z automatů. Jenže ono je to nejenom hodně efektní, ale zároveň hodně zábavné.
Ostré, nabité a nebezpečné Nic pro malé děti Ve vyprávění příběhu a osudů Coltona Whitea nechybí žádné ingredience potřebné k navození filmového zážitku. Vždyť třeba enginové cut-scény mezi misemi vypadají, jako by přilétly rovnou ze stříbrného plátna. A přestože se jednotlivé situace evidentně vyskytly i jinde a autoři jen dovedně poskládali to nezajímavější, co kde viděli, výsledek působí konzistentně a bez hluchých míst. Po celou dobu hraní ve vás bují napětí jak to celé vlastně nakonec dopadne a syndrom „ještě jednu misi a půjdu spát“ propuká naplno. Není nouze o překvapení a co je důležité, neabsentují zde emoce. Třeba jedna krutá scéna v Empire City vás nepochybně docela dost sebere. Autoři si skutečně nebrali servítky, nic nepřikrášlují a nevyhýbají se ani naturalisticky podaným scénám plným násilí. V případě skalpování postřelených soků, které kromě ukojení choutek krvelačných hráčů nemá žádný jiný význam, to však podle mě už docela přepískli. Primární úkoly jsou velmi rozmanité, nuda u nich rozhodně nehrozí. Čeká vás útěk z vězení pod rouškou tmy, scéna se záchranou parťáka před popravou oběšením, budete vykolejovat vlak, bránit dostavník před dotírajícími indiány a provádět řadu dalších věcí. Kromě střílení dojde i na originální přenášení sudů s trhavinou a následné odstraňování překážek nebo chystání smrtící pasti. Průběh akcí pochopitelně není předem znám, a proto musíte počítat s řadou změn a nečekaných zvratů. Potěmkinova vesnice Po všech těch ódách na hlavy autorů musí zákonitě přijít kritika a nebude jí málo. Dohrání na sto procent vám zabere maximálně dva dny pohodového hraní a znovuhratelnost je absolutně nulová. Svět by mohl být rozsáhlejší a hlavně opravdu žít a ne se tak jen naoko tvářit. Je hezké, že obyvatelům města dojde trpělivost, když do nich začnete pražit olovo, a že vám začnou oplácet stejnou mincí. Jenže je buď stačí vystřílet anebo prchnout a vše je jako dřív, NPC postavy s vámi budou komunikovat pořád v dobrém. Nebo: proč je tu možnost švindlovat v kartách, ale zároveň vás při podvodu nemůže nikdo načapat? Jaký je smysl „náhodných“ přepadení při vašich cestách, když k nim dochází s železnou pravidelností na stále stejných místech? Není holt všechno zlato, co se třpytí. 9 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů Hře se nevyhnulo ani dost chybek v programovém kódu. Během rádoby stealth misí propadla umělá inteligence na celé čáře, neboť ani náznakem nereagovala na zabití opodál stojících kolegů. Dokonce se mi stalo, že chlapík pokračoval ve vyprávění příhod, byť byl po zásahu šípem prokazatelně po smrti a jeho mrtvola se válela v tratolišti krve. Stálicí většiny 3D akcí, GUN nevyjímaje, jsou taktéž stáda nekolidujících objektů, doskakující textury a jiné abnormality. Kůň z půlky zanořený do skály není kdovíjakou vzácností. Vypadáš skvěle? Ani grafika není nijak valná, na první pohled vám může připadat jako lehce odpudivá. Textury jsou rozmazané, okolí polygony nepřekypuje, vše je velmi, opravdu velmi hranaté a za současnými PC standardy silně pokulhává. Na druhou stranu je třeba přiznat, že díky vhodně zvolenému barevnému podání, lehkému rozostření obrazu a kvalitnímu level designu si snad časem zvyknete. Naopak hudba se povedla. Hutné skladby vyluzované symfonickým orchestrem v kombinaci s prostými motivy vybrnkávanými na kytaru či banjo za doprovodu trempské harmoniky jsou jednoduše balzámem na uši. Taktéž namluvení postav je hvězdné a to doslova a do písmene. Hlavních partů se ujali veteráni hollywoodského průmyslu, mimo jiné Lance Henriksen, Kris Kristofferson nebo Tom Skerritt, jejichž účast jen umocňuje již tak povedenou atmosféru prolnutou pachem střelného prachu, válečného pokřiku a řízné whisky. Stáhněte si: Videa, Trailery, Cheaty... Související články: Novinky |
Ondřej Broukal | |
autorovi je 28 let, vystudoval VŠE v Praze a býval redaktorem GamePage; nyní působí jako tvůrce pořadu Top Games na TOP TV a jako externista magazínu Gamestar; orientuje se především na 3D akce, ale nepohrdne ani pořádným RPGčkem či adventurou |