Autor: Bergy Publikováno: 7.července 2004 | Verze hry: finální/anglická Doba recenzování: 9 dnů |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Vzhledem k datu vydání prvního dílu je myslím na místě, abych neznalým hráčům trochu osvětlil herní systém. Ačkoli tato hra nekompromisně spadá do žánru RTS, jedná se hlavně o taktickou záležitost. V Ground Control 2 se totiž nestaráte o žádný resource management. To znamená, že vás netrápí jakékoli finanční prostředky, netěžíte žádnou strategickou surovinu, nestavíte budovy ani nevyrábíte své armádní jednotky. Jediné, co vás musí zajímat, jsou Acquisiton Points (něco jako akční body), které se sami od sebe generují. Za tyto bodíky lze nakoupit jednotky, které vám na bojiště doručí speciální nákladní loď. Ta je spojovacím článkem mezi vaší pozemní či vzdušnou armádou a hlavní mateřskou lodí na oběžné dráze. Za akční body pak nemusíte nakupovat jen jednotky, ale můžete vylepšovat i onu veledůležitou nákladní loď. Jedná se například o zvětšení kapacity nákladního prostoru, větší palivové nádrže, lepší výzbroj nebo pancéřování. Ztráta nákladní lodi nebo nedostatečné zásobování rezervními jednotkami může mít pro vás během bitvy katastrofální následky. Vítězné lokace a přistávací zóny Další věcí, o kterou se musíte na prakticky každé herní mapě starat, jsou opěrné body. Existují ve dvou variantách. Buď se jedná o Victory Locations (Vítězné lokace - obvykle je velmi užitečné je dobýt pro splnění některého z cílů mise) nebo Landing Zones (Přistávací zóny - jedině zde může přistát nákladní loď z oběžné dráhy, podmínkou ale je, že jí vlastníte vy a ne nepřítel). Ozbrojené střety jednotek v GC2 jsou především o taktice. Nepřítel má většinou výhodu vyššího počtu jednotek a také má k dispozici více přistávacích zón. Na bojišti platí základní pravidlo - čím více přistávacích zón máte, tím rychleji se vám generují akční body. Proto bývá nejrozumnější taktikou zmocnit se co nejdříve právě soupeřových přistávacích zón. Tím ho oslabíte a naopak se sami posílíte (podobný princip jako v Z od Bitmap Brothers). Skutečností však je, že počítačem řízený protivník má přímo na mapě dostatečný počet rezervních vojsk, takže dobyté pozice musíte dobře opevnit a až posléze útočit na další cíle. Kampaňe a mise Pokud nebudete počítat mise tutoriálu (k obeznámení se s ovládáním hry vřele doporučuji), čeká na vás celkem 24 samostatných misí ve 2 hlavních kampaních. Zajímavostí je, že ať už hrajete za NSA nebo mimozemskou civilizaci Viron, vždy máte pod palcem kladné hrdiny. Singleplayerová část tedy nenabízí hru za záporňáky, ale vzhledem k vynikajícímu hernímu ději to nelze považovat za nedostatek a možná si to tvůrci chtějí schovat do případného datadisku. Náplně jednotlivých misí se většinou skládají z nějakého hlavního úkolu, na který je nabalena řada sekundárních cílů. Jedná se například o fascinující vylodění na plážích (hned druhá mise 1. kampaně) a následné zabírání Přistávacích zón. Dále plníte doprovodné a ochranné úkoly, bráníte základny, probojováváte se k určeným místům schůzek a také hledáte havarovanou mateřskou loď. Pár misí je také v tzv. Commandos stylu, kdy nemáte k dispozici klasickou armádu, ale jen pár pěších jednotek a diverzními akcemi v týlu nepřítele plníte další svěřené úkoly. Rozmanitost misí je tedy veliká a v každé jde o trochu něco jiného. Pro vás hráče je to pak skoro zárukou výborné hratelnosti. Rozličné módy jednotek Vojenské jednotky jsou v Ground Control 2 kapitolou samou pro sebe. Hlavní změnou oproti jedničce je fakt, že jednotky už neovládáte po skupinách, ale každou pěkně zvlášť. Z bohatosti druhů jednotek do kolen asi nepůjdete, ale právě díky skromnějšímu počtu se na nich autoři mohli patřičně vyřádit. Každý voják nebo motorizovaná jednotka lidské armády je totiž vybavena nějakým sekundárním módem. V praxi to funguje tak, že třeba klasický voják v normálním režimu používá pušku a při změně módu střílí z raketometu. Tank zase použije místo standardního děla kulomet, čímž se skvěle dokáže ubránit i před dotírající pěchotou. Spoustě jednotkám sekundární mód umožňuje rychlejší kadenci, větší dostřel či přesnost. Mnohdy je ale toto vylepšení vykoupeno ztrátou pohyblivosti, což znamená, že v tomto módu se dané jednotky nemohou pohybovat. Výjimku tvoří např. letecké jednotky, kterým změněný režim naopak dovoluje zapnout turbo motory, čímž se jejich pohyblivost rapidně zvýší. U jednotek mimozemské civilizace Viron je situace podobná. I zde se dají s úspěchem použít sekundární módy, čímž dosáhnete větší variability armády, ale tím vaše možnosti ještě zdaleka nekončí. Když totiž vezmete 2 vironské jednotky a speciálním příkazem Meld je spojíte, vznikne vám zcela nová jednotka s obvykle mnohem lepším vybavením. Sice tímto slučováním zredukujete početní stav jednotek o 50%, ale sami poznáte, že při některých situacích se to zkrátka vyplatí. Les a budovy jako skrýše Pěší jednotky také mohou naplno využívat například lesní porosty a městskou zástavbu. Les je totiž prostupný právě jen pro pěchotu a motorizované jednotky se zkrátka smíří s tím, že ho musí objet. Jednotlivým vojáčkům tak stromy poskytují nejen zkratky, ale rovněž výborný úkryt, a to jak obranný, tak útočný. Pěchotu lze umístit i do většiny budov. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, tato možnost se vyskytuje v drtivé většině RTS, ale v Ground Control 2 je to krapet komplikovanější. Když své vojáky naženete do nějakého domu či bunkru, musíte určit na kterou stranu své vojáky budete orientovat. Když třeba necháte své jednotky v severní části domu a nepřátelé se k nim přiblíží z jižní strany, jen stěží vaši vojáci zahájí zničující palbu. Když nevíte, z jakého směru přijde útok, nezbývá než rozmístit na každou stranu obsazené budovy alespoň jednoho vojáka, jedině pak budete mít pokryty všechny přístupové cesty. Pocity z hraní Ground Control 2 jsou v mém případě velmi nadšené. Hra disponuje rychlou taktickou akcí, nepostrádá strhující atmosféru a místy i nervy drásající napětí, jak to všechno vlastně dopadne. K pohodlnému hraní už nechybí ani možnost uložit si kdykoli svojí pozici. V původní hře to možné nebylo, což někteří oceňovali a jiní zase hodně zatracovali. Obtížnost hry si jinak můžete definovat před každou misí, takže pokud se vám budou zdát mise moc jednoduché, není problém pěkně přitvrdit a naopak. Grafika a kamera Vizuální podoba opět nezklamala a opět je na co se dívat. Rozmanité herní prostředí zahrnující např. poušť, mírné klima, městskou zástavbu, džungli i ledovou krajinu je zkrátka parádní - viz obrázky okolo tohoto textu nebo v galerii. A to nemluvím o znázornění rozličných typů obloh nebo o průběžném střídání dne a noci. Důraz byl kladen také na měnící se počasí. Takový pořádný liják nebo sněhová bouře nejenže zhorší viditelnost, ale redukuje i účinnost zbraní, což může rozhodnout o výsledku právě probíhající bitvy. Grafika znovu sází na všechny možné efekty energetických zbraní a k tomu samozřejmě patří řádné exploze. Detailnost prostředí je velká a to samé platí i pro jednotky. I když vám při hře může připadat pohybující se pěchota jako skupinka mravenců, asi nebudete ani věřit tomu, co spatříte, když si pohled na vojáky maximálně přiblížíte. Myslím, že za takové modely jako GC2 by se nemusela stydět ani kdejaká akční hra. Jediné, co mi nějak u Ground Control 2 nesedlo, byla práce s kamerou. Obvykle mi nečiní žádný problém pracovat s 3D pohledem, ale v tomto případě jsem měl pocit, že si kamera chvílemi dělá, co se jí zachce. Ačkoliv si můžete vybrat hned ze dvou různých režimů, osobně jsem s ní zápasil celou hru. Není to nic, co se nedá přežít, ale mě to docela zamrzelo. HW náročnost HW náročnost se při pohledu na obrázky může jevit jako solidní problém, ale naštěstí to není nijak strašné. Hra se na mém počítači AMD Athlon 2200+, 512 MB DDR s GF Ti4400 při rozlišení 1024x768 dala hrát celkem obstojně po celou dobu. Radši jsem ale zvolil vypnutí vyhlazování, anizotropního filtrování a zjednodušení stínů. Ne že by to bylo nezbytně nutné, ale jsem spokojenější, když mám trochu výkonu v rezervě. Při bitvách s velkým počtem jednotek se mi to myslím docela vyplatilo. Multiplayer a lokalizace Hra samozřejmě nepostrádá multiplayer, a to jak po lokální síti, tak po internetu prostřednictvím služby Massgate. Sám jsem hru více hráčů z domova otestovat nemohl, ale pokud jste četli květnový článek kolegy Levise, určitě vám neunikly postřehy a informace o multiplayerového betatestu. 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů Pro příznivce českých lokalizací mám také příznivou zprávu. Ačkoli je námi recenzovaná verze v angličtině, díky společnosti Cenega Czech se hra u nás bude prodávat v češtině (snad koncem července). Je to určitě potěšující skutečnost, protože Ground Control 2 obsahuje na strategii docela hodně textů a k pochopení děje je skoro nezbytnost všemu dobře porozumět. Podle všeho se bude jednat o částečnou lokalizaci, kdy dabing zůstane původní a hra bude doplněna pouze o české texty a titulky. Resumé Celkově jsem s druhým pokračováním Ground Control více než spokojen. Splnilo vše, co jsem od něj očekával a já mohl znovu zažít tu skvělou atmosféru jako u jedničky. Tahle hra se zkrátka hraje jinak než běžné RTS a i proto má své zvláštní kouzlo. Rychlá taktická akce dává hře spád a vyvíjející se poutavý děj vám nedá spát, dokud Ground Control 2 nedohrajete. Stáhněte si: Demo, Patche, Trailery, Videa, Cheaty... Související články: První dojmy (5/2004), Ground Control recenze (6/2000), Ground Control: Dark Conspiracy recenze (1/2001), Novinky |
Bergy | |
autorovi je 24 let, pracuje v IK+EM jako správce ekonomického systému a specializuje se na strategie všeho druhu (všechny články autora) |