Grand Theft Auto V - recenze

Xbox 360

Recenzovaná verze: X360

Vychází na platformách: PS3, X360

Verdikt: Na první pohled jen další povedené GTA, což je samo o sobě záminka k maximálnímu hodnocení. Na druhý pohled neuvěřitelný svět, který pohltí, pobaví a odmítne vyplivnout. Chybičky se najdou, ale znáte to... když ji milujete, není co řešit.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 10/10

Jak hodnotíme

metacritic 97/100

18. 9. 2013 v 14:30 - Recenze Autor: Václav Rybář Komentáře: 0

Pět a půl roku. Přesně tolik času uplynulo od vydání Grand Theft Auto IV. Telefony jsou chytřejší, lidi hloupější a okolní svět svou bizarností občas až nezdravě připomíná přepálenou satiru virtuálního opusu od Rockstar Games. Grand Theft Auto V tohle všechno reflektuje a znovu drží prst na tepu doby, když se dokáže všem aktuálním trendům vysmát nebo je rovnou nakopat do zadku.

gtav

Pokud od GTA V čekáte virtuální svět, do kterého si chodíte odpočinout od toho reálného, jste pořád na tom správném místě. Tentokrát vás ovšem Los Santos uchopí do své náruče tak pevně, že se vám nebude chtít zpátky do nudné a šedivé reality. Tohle gétéáčko totiž i po desítkách hodin hraní působí bezedně.

Působivá trojčlenka

Jak o téhle hře psát a neopakovat slova jiných? O pouličním závodníkovi a zlodějíčkovi aut Franklinovi už jste možná slyšeli, stejně jako o profesionálním lupiči Michaelovi, který je toho času na penzi a už mu to trochu leze na mozek. O Trevorovi, úchylákovi s mimořádně nebezpečnými, ale též užitečnými schopnostmi nemluvě.

Všechny tyhle charaktery potkáte postupně, protnutí jejich životních křižovatek působí skoro až náhodně, ale to je jen další z úhybných manévrů velmi pozvolně vyprávěné příběhové kampaně hry. Tady totiž všechno souvisí se vším. Postavičky, které potkáte na ulici, se mohou stát vašimi největšími nepřáteli, ale také vítanými posilami ve speciálních misích.

Příběhová mozaika je posbírána hezky kousek po kousku a trojice hratelných charakterů je kompletní až někdy po třetině celkové herní doby. Pak teprve dějová linie chytne druhý dech a ve městě začne být patřičně horko. To už vás má ale Rockstar dávno na lopatě. Autoři scénáře si zjevně vzali k srdci výtky herní obce, která se ne vždy dokázala ztotožnit s hlavní postavou čtyřky, východním bratrem Nikem B. Možná proto se pak v datadiscích předávalo žezlo jiným postavám.

Pětka na to jde od lesa hned v úvodu, když vás z černošského mladíka, který hledá své místo ve světě, rychle přehodí na usedlého taťku, jemuž se stýská po starých dobrých ilegálních časech. A nakonec korunuje postavou vystřiženou z Perníkového táty.

Trevor, machr přes pervitin, bouchačky a mučení lidí, je účinnou připomínkou toho, že GTA je pořád ještě simulátor gangstera. Ne, že by Franklin a Michael občas ve městě nevyvedli nějakou tu rotyku, ale až s přesunem na venkov a příchodem Trevora se hra ponoří do poněkud temnějších tónů. A je to jedině dobře.

...

Všichni jsme se báli, jak bude fungovat přepínání charakterů během misí (mezi misemi můžete postavy rotovat volně a užívat si tak nepřeberné množství bokovek, které jsou pro jednotlivé charaktery specifické). Rockstar vám naštěstí vždy napoví nejen kdy je možné mezi postavami přepínat, abyste si případně adrenalinovou honičku užili ze dvou různých úhlů - jako řidič nebo střelec. Dokonce napoví i v případě, že by bylo vyloženě vhodné některou z postav zastat, pokud chcete právě probíhající misi dokončit úspěšně. Platí to především o komplexních vykrádačkách, jejichž příprava a provedení sestává z několika na sebe navazujících úkolů.

O tom ale až později. Důležité je, že trojice postav, není jen samoúčelnou inflací a rozmělněním vypravěčské struktury. Naopak, právě interakce mezi postavami a jejich vzájemné začlenění do společnosti těch druhých (Franklinova interakce s Michaelovou rodinou, Michaelova interakce s Franklinovou homie crew) je často zdrojem geniálních slovních přestřelek nebo komických situací. Nevěřili byste, kolik příběhového pozadí se stihne podprahově odvyprávět během jediné debaty po cestě na jatka.

Rozkošatění příběhu je jednou z hlavních devíz pětky. Trojice postav vás i díky jejich postupnému nasazení do hry nepřestane ani po dlouhých hodinách nudit. Zvlášť když po několika oťukávacích misích přijde na řadu první vloupačka. Tou se Michael vrací ke starému dobrému kasařskému řemeslu a kámošovi Lesterovi, který pro něj zajistí naplánování většiny akcí.

Loupeže zahrnují okouknutí banky či obchodu, sehnání potřebných propriet (dodávky, masky, zbraně) a samozřejmě i odborného personálu - hackerů, řidičů a spotterů, kteří hlídají venku, jestli se něco nepodělalo. Na výběr máte mezi stealthem a rambo stylem a z lidí si můžete vybírat dražší kumpány, na které je spoleh, nebo můžete riskovat zelenáče, kteří si řeknou o menší podíl.

Vyzkoušel jsem celou řadu kombinací a zcela podle Murphyho zákonů se může podělat vždycky všechno. Stealth začátek s rambovským odchodem ze scény se mi ale celkem osvědčil. Zvlášť v případě, že jste si najali extra levné spolupracovníky, je improvizace při úniku před policií tak nějak nevyhnutelná.

Jakmile se Michael vrátí k řemeslu, není to k jeho starému kámošovi Trevorovi zas tak daleko. S jeho příchodem na scénu se náplň misí zase pohne trochu jiným směrem, takže stereotyp určitě nehrozí. Nebudu vás ale dále unavovat detaily kampaně.

Toulání se nekonečnem

Singl mě v každém GTA baví. Kromě toho, že otvírá zákoutí, která vám při běžném poflakování se po ulicích zůstávají zapovězena, samozřejmě zalidní už tak přeplněný svět dalšími extrémně zajímavými postavičkami a situacemi. Ne nutně ale hlavní kampaň dohraju na jeden zátah během několika dní. Proč? Protože ještě víc mě baví zkoumat hranice virtuálního světa, který nám Rockstar pokaždé nadělí.

Od začátku otevřená mapa přímo vybízí k tomu, abyste tupě nenásledovali blikající ikonky a vydali se vstříc horizontům. Mapa je navíc ze začátku slepá a vy si ji musíte celou prolézt, abyste získali povědomí o tom, kde začíná a končí (pokud si tedy nevypomůžete papírovou verzí, která se ke hře standardně dodává).

V Liberty City znám po pěti letech každou dlaždičku a stejně se tam pokaždé rád vrátím, abych nasál atmosféru fiktivního New Yorku. Tak věrohodně fiktivního, že jsem při loňské okružní jízdě kolem opravdového Manhattanu přítelkyni nadšeně vyprávěl, kde jsem utekl pětihvězdičkové policejní přesile, kde nacvičoval svůj nejlepší stunt jump, případně kde se mi povedlo první salto s vrutem v motorovém člunu. Opatrným přikyvováním se snažila naznačit, že mi rozumí. Teď mám tohle dejá vu v opačném gardu. Poté co jsem křížem krážem projel Kalifornii od Los Angeles po San Francisco, mi rockstáří Los Santos přijde až děsivě povědomé.

...

Chodník slávy se slavným Chinese Theatre a týpky v oblecích Master Chiefa, co se fotí s turisty. Slavné osmiproudovky zamotávající se do obřích mimoúrovňových křižovatek, na nichž lze bloudit dlouhé minuty. Mulholland Drive, která vás serpentýnami vyveze až ke slavnému nápisu nad městem. Santa Monica Pier se zábavním parkem a nedalekou Venice Beach plnou svalovců. A samozřejmě hlavní turistická tepna na venkov - slavná Pacific Coast Highway, která se vine podél moře až k přírodnímu parku Big Sur. Všechno tohle je ve hře vymodelováno do takových detailů, že to vhání slzy dojetí do očí.

Rockstar tvrdil, že až v pátém GTA jim engine dovolil vymodelovat jedno jediné město podle jejich představ. Bez kompromisů. Neberte tyhle marketingové řečičky na lehkou váhu, protože jsem ochoten je bez okolků podepsat a podtrhnout. Tahle kopie značného kusu Kalifornie a přilehlého moře, ve kterém konečně bouří vlny, a na jehož dně lze očumováním strávit stejně času jako nad hladinou, představuje asi nejvěrnější simulaci pozemského světa, kterou jste kdy mohli ve videohrách spatřit. A nemluvíme teď o fotorealismu, ale čistě o simulaci naší reality se všemi jejími obyvateli, ať už jsou z masa a kostí, plechů a plastů nebo betonu a cihel.

První dojem vás může snadno zmást. Grafika rozhodně není světoborná a tříáčkové koridorovky ji s přehledem ukážou záda. A pobíhání po městě, střílení po lidech a ježdění v autech a otravování civilů může působit podobně jako ve čtyřce. Je to však pouze zběžná diagnóza, naznačující že Rockstar nespravoval nic, co nebylo rozbité. Tenhle svatý základ je ovšem obalen zcela novým masem.

Použití nového enginu razantně zlepšilo dohled do všech koutů, přičemž už se vám nestane, že zaparkované auto po odchodu za roh nenávratně zmizí. Střelba a krytí působí přirozeněji než kdy dřív (dokonce i s auto-aimem) a za chování aut by se nemusela stydět leckterá závodní hra.

Tohle všechno ale začnete vnímat až po notné chvilce hraní, kdy si GTA V sedne. Kdy pochopíte, že je to všechno "nějaký stejný", ale "vlastně o dost lepší". Jinými slovy vám dojde, že Rockstar na odcházející generaci konzolí použil mozek a nikoliv svaly. GTA V září především novým obsahem a myšlenkovým posunem, nikoliv technologickými udělátky a snahou bouřit se za každou cenu proti zaběhlým pořádkům.

Nejlepší autoškola vašeho života

Vzpomínáte na první Saints Row? Byla to snaha napodobit GTA. S každým dalším dílem se však distancovala od původního chaosu na kolech, aby s letošním čtvrtým dílem zcela přestala připomínat své kořeny. Saints Row se proměnila v ujetý superhrdinský sandbox, v němž jste většinu času strávili ve vzduchu, a auta se stala něčím, co se dá házet po kolemjdoucích, nikoliv ústředním motivem hry.

Pokud jste automobiloví nadšenci, jistě vás potěší, že po přestřelkové čtyřce si tvůrci z Rockstaru uvědomili, že přibližovadla všech druhů jsou alfou a omegou hry. Úmyslně nemluvím o autech, protože se vrací bicykly i letadla, ale přibyla i celá řada dalších vehiklů, přičemž jsou tu konečně i přívěsy. Funkční přívěsy, kterými lze účinně odmetávat ze silnice nepohodlné účastníky provozu. A to si pište, že je to parádní pocit.

Za volantem strávíte v GTA zatraceně hodně času, a proto teď věnujeme zatraceně hodně řádků jízdnímu modelu, který se změnil dost výrazně. Zprvu se mu budete bránit, tak už to holt se změnami bývá. Dlouhé týdny jste si zvykali na přehnaně pérující auta ze čtyřky, kterým ovšem nechyběla setrvačnost a uvěřitelný přenos hmotnosti (vykoupený právě tím legračním kýváním). Teď je zase všechno jinak.

...

Na první pohled to vypadá, že jde o krok zpátky. Auta jsou v nízkých rychlostech nervóznější a především s rychlými sporťáky není problém neuváženým švenkem vystřelit z pruhu rovnou do nejbližší zdi. Bližší ohledání aut odhalí hned několik jemných nuancí. Poprvé v sérii se vozy dělí na předokolky, zadokolky a čtyřkolky. Poprvé v sérii celkem věrohodně funguje trakce - rozjezdy na plný kotel znamenají, že budete bezmocně hrabat na místě a rozjezdy na blátě, šotolině či písku jsou mnohem náročnější a s přidaným sklonem či náklonem dokonce často nemožné bez citlivé práce s plynem.

Tím ale dospívání jízdního modelu zdaleka neskončilo. Auta se také mnohem komplexněji rozbíjejí. Není to jen o orvání všech plechů a náhlém znepojízdění. Ne, tady můžete jednou nešikovnou ránou zlomit poloosu, a pak už se jen bezmocně šourat po silnici. Stejně tak střety s pevnými překážkami, ale i pomalu jedoucími vozy, které jsou ve stejné či vyšší váhové kategorii, bývají mnohem fatálnější.

Zapomeňte na ladné urážení masivních semaforových sloupů nebo odhazování SUVeček do dáli. Při nárazu do billboardu uděláte dvě salta a při prolétnutí zadkem náklaďáku se prostě a jednoduše zastavíte na místě. Zvýšený realismus ježdění přitom vůbec neubírá hře na zábavnosti, naopak přispívá k ještě většímu pohlcení.

Jen se musíte duševně připravit na to, že honičky s policajty už nejsou taková procházka růžovým sadem. Ujedete jim pořád relativně snadno, ale už nepočítejte s tím, že je budete ledabyle otáčet na střechy. Jsou totiž mnohem chytřejší, používají PIT manévr, případně vás dobrzdí mezi dvěma vozy, což vzhledem k přepracované fyzice funguje snad až příliš efektivně.

Zkrátka vás nesmí dostat do kleští a při jízdě střemhlav je lepší jim na poslední chvíli uhnout, protože fyzikální zákony tentokrát nestojí na vaší straně. Pořád ale platí, že je lepší umřít než se nechat zabásnout. Jednak to stojí míň peněz, a taky vám zůstanou veškeré zbraně.

Pro mírně vyděšené skalní fanoušky musím dodat, že vám řízení přejde do krve stejně rychle jako v předchozích dílech. Ovládání lodí, člunů, vrtulníků, letadel a bicyklů je stejné jako dřív, snad jen s vojenskou stíhačkou je trochu víc práce, což se ale při její rychlosti dá trochu očekávat.

V rámci vedlejších úkolů osedláte i celou řadu speciálních vozidel. Například funkční odtahovku, která Franklina čeká hned v úvodu. Přístup k veškerému vozovému parku je hned od prvních minut ve hře, přičemž letadla jsou samozřejmě trochu lépe hlídaná. Stačí však vtrhnout na letiště a tryskem pádit k soukromým hangárům. S trochou štěstí se s Gulfstreamem vznesete, než k vám dojede smečka policistů.

Velké překvapení vás čeká i při návštěvě garáží. Takové možnosti tuningu tu nebyly od dob Need for Speed: Underground 2. I když je řada změn spíše kosmetická, můžete značně vylepšit i jízdní vlastnosti a výkon vašeho vozu. Možná vám to u tak spotřebního materiálu jakým vůz v GTA rozhodně je, přijde jako vyhazování peněz komínem. Franklin ale jezdí pouliční ilegální závody á la Rychle a zběsile a tam pár zlepšováků rozhodně přijde k duhu. Navíc můžete svou leštěnku schovat v garáži a vytahovat ji jenom o víkendu. Ehm.

...

Pokorou k úspěchu

Vyčerpávající tuningová paleta je jen jedním z případů, kdy se hra ideově stáčí ke staršímu San Andreas. Cílem je poskytnout hráči větší svobodu a víc možností volby. Můžete střídat účesy, oblečení, domy nebo akcie. Dokonce s nepatrným úsilím vymaxujete i řidičské, fyzické a střelecké schopnosti vaší postavy. Tohle malé RPG naštěstí nejde do extrému jako v San Andreas, takže vás nikdo nebude nutit pravidelně jíst nebo chodit do posilovny a školy bojových umění.

Schopnosti všech tří postav se zlepšují kontinuálně v průběhu hry tak nějak samy od sebe (stačí hodně běhat, střílet a jezdit), ale rozhodně jde o příjemný a nijak neobtěžující prvek. Stejně hodnotím i desítky postranních misí, koníčků, kterým se můžete věnovat, nebo náhodné questy, které na vás občas na mapě doslova vybafnou. Nikdo vás nenutí se jim věnovat, ale jejich pointa může váš herní zážitek značně obohatit.

Při hraní GTA V ostatně platí, že je třeba mít oči a uši našpiclované, aby vám nikde nic neuniklo. V rádiích i televizních pořadech se povalují tuny popkulturních odkazů, ale i postav známých z předchozích dílů. Váš plánovací mozek Lester dokonce v jednu chvíli prohodí pár slov o Nikovi ze čtyřky!

San Andreas připomíná samozřejmě i návrat venkova a jeho svérázných obyvatel. Do hlavní dějové linie zasáhne okolí Los Santos až v druhé polovině, ale nikdo vám samozřejmě nebrání se hned po první misi vydat po bájné Pacific Coast Highway do temných zákoutí amerických zapadákovů, kde na vás lidé posílají rotvajlery hned, co překročíte hranice pozemku.

Rotvajleři se dají trénovat, ale jen pokud jim říkáte pane, jinak se vyplatí buď utéct, nebo střílet. Totéž platí i o jiné fauně, která se na venkově vyskytuje. Srnky, jeleni a krávy jsou celkem neškodní. Smečky vlků umí holými pěstmi udolat jen Liam Neeson, a když vás zezadu sejme puma, máte to většinou spočítané. Právě po nenadálém útoku šelmy jsem pochopil, že v pátém GTA je mnohem snazší umřít. Ať už jde o přejetí autem, zakousnutí divokou kočkou nebo průstřely, dost často jste "hotoví" během několika vteřin. Je to celkem výchovné, ale vysvětlujte to chlápkovi, kterého zmrtvýchvstání stojí patnáct dolarů a v kapse má tři tisícovky.

Mohl bych ještě pokračovat dál a dál. Vysvětlovat vám, že Rockstar vydal speciální smartphone aplikaci, kterou můžete synchronizovat s hrou a vycvičit si tak vlastního psího zabijáka, zmínit nepřeberné množství easter eggů, obchodování s akciemi, stavy opilosti a zhulenosti nebo některé extrémně vypečené mise, ale... půlku těch věcí jsem si ještě nestihnul pořádně užít.

...

Houby masírka, ale desítka!

Rituálně jsem pohřbil Episodes from Liberty City a jsem připraven obětovat další pětiletku novému dílu. Zní to jako hype? Ne, tohle je eskapismus v ryzí podobě a je úplně jedno, jestli si do Los Santos občas zaskočíte jen proto, abyste vyprudili pár policajtů, zalétali si s vrtulníkem nebo šli třeba lovit do lesa kamzíky. Tohle všechno v GTA V zůstane i po dohrání hlavního děje a ani po letech to neztratí na svém půvabu.

A jakmile Rockstar spustí GTA Online, získá tenhle báječný kus herního inženýrství další očekávaný rozměr. Bude to nádherná anarchie ve světě, kde nejste omezeni technologií, ale vlastní představivostí. Jakmile se hře povede podobný husarský kousek, jde veškeré brblání o průměrné grafice stranou, protože herní požitek zcela přebije povrchní počítání sudých a lichých pixelů. Navíc si časem "zvyknete" a celé vám to začne připadat hezčí, protože začnete nacházet i jiné kvality. Ano, mluvím tady o budování vztahu s počítačovou hrou.

Zní to uhozeně, možná až trochu perverzně, stejně jako paličaté lpění na maximálním hodnocení, protože co si budeme povídat, přátelé, devítka je prostě málo. Můžete kroutit hlavami tak mocně, až se vám odšroubují a spadnou na koberec, ale schválně se do Los Santos vydejte. Až se vrátíte, JESTLi se vrátíte, můžeme si promluvit znovu.

Tagy: pribeh akční sandbox

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.