Autor: Pavel Oreški Publikováno: 21.května 2007 | Verze hry: anglická/prodávaná/Wii Doba recenzování: 1 týden |
Z videa výše si uděláte mnohem lepší představu o tom, jakými pohyby nepřátele eliminujete. Ovládání se dá přirovnat k boxu ve Wii Sports, zejména co se přesnosti přenesení pohybu na vaši virtuální postavu týče. Sice nemáte takovou kontrolu nad umístěním úderů, ale zase jich je mnohem více - včetně kopaček, hlaviček, otloukaček, úderů baseballovou pálkou a dorážeček. Při pohledu nezaujatého diváka vypadají pohyby hráče u obou titulů velmi podobně a často na tvářích ostatních vykouzlí široký úsměv. Velmi dobře je vyřešeno i ovládání ostatních činností, včetně střelby (samozřejmě můžete mířit infrasenzorem), ale tak to bylo i v jiných verzích a nemá cenu to nějak rozpitvávat. Novinkou je možnost zasadit údery i pomocí zbraní, třeba pažbou brokovnice. Grafika nebyla, není a nebude doménou Wii. I přesto mi nepřijde vizuální zpracování nějak extrémně obludné, jak se o tom snaží přesvědčit někteří diskutéři na internetu. Rozhodně není pravda, že byste viděli doskakovat textury na domy o ulici dopředu. Hrál jsem na osmdesáticentimetrové televizi a nic takového jsem nezaznamenal. Vše je nudně šedo-hnědé a hlavně v noci je grafika dost odpudivá, ale není o moc horší než na PS2 nebo prvním Xboxu. Při porovnání některých obrázků jsem měl naopak pocit, že na Wii dohlédnete dál. Také o teleportování automobilů nemůže byt řeč. Na druhou stranu, na Wii ubylo detailů na tvářích hlavních protagonistů, ale všechny poznáte a ve válečné vřavě vám to bude putna. Hudba je stejná, jako ve všech ostatních verzích, stejně tak dialogy a v tomto směru není co vytknout. Co mě docela nadzvedlo, byl fyzikální model. Zejména automobily drží na vozovce jako přibité a to i v momentě, kdy najedete na skokánek. Pak se ale neopatrně otřete o zábradlí v tunelu a je z toho salto mortále. Další má výtka směřuje k nemožnosti přeskakovat příběhové animace. Ovládání na jedničku, příjemná atmosféra newyorského podsvětí, filmová licence a oblíbený herní systém je předpokladem vynikajícího herního zážitku. Příběhové mise vám vydrží na dost dlouhou dobu, například mě na cirka patnáct hodin a to je ve srovnání s jinými tituly hodně. Navíc je hratelnost absolutně návyková, zejména díky dokonalému provázání hlavní příběhové linie, kdy jeden úkol stíhá druhý. Je velmi sympatické, že i po zdánlivém splnění úkolu se k němu vracíte po několika misích. Například při ničení byznysu konkurenčního gangu mě vidělo několik svědků. Díky tomu jsem se po pár týdnech dozvěděl, že se uvažuje o mé obžalobě a osobně jsem musel porotcům vysvětlit, že je to špatný nápad. S výjimkou začátku se příběh odvíjí dle předlohy, samozřejmě je doplněn o spoustu bokovek, čili misí, které jsou v originálu jen okrajově zmíněny nebo úplně nových dobrodružství, aby byl herní zážitek delší a intenzivnější. Je velmi zábavné být tím, kdo doručí koňskou hlavu do postele filmového producenta nebo pistol na záchod při odplatě za atentát na Dona. Nicméně vyprávění předpokládá, že film nebo knihu znáte a spoustu příběhově důležitých informací vypouští. Například, když jde Luca Brasi vyzvídat ke konkurenční rodině, vypadá to, že chce vaši famílii zradit. Na film jsem se podíval až po cirka šesti hodinách strávených ve hře a až poté pochopil, jak to bylo doopravdy. Avšak znalost předlohy není nezbytná, hra má i tak hutnou mafiánskou atmosféru. Tu doslova hltáte a těžko se od obrazovky odtrhnete, tedy alespoň do doby, dokud plníte mise hlavní příběhové linie. Hratelnost Jakmile se začnete zaobírat i balastem kolem a trávíte s Kmotrem více času, začíná to trochu skřípat. Postupně ubývá rvaček a jejich místo přebírají přestřelky, které sice mají své kouzlo, ale rozhodně nezáří tak jako bitky. Zvyšuje se agresivita, převaha nepřátel a poměrně často umíráte, zejména díky tomu, že za rohem nevidíte chlapíka s brokovnicí a on to do vás kropí i přesto, že jste v „zákrytu“. Brzy mě omrzely cesty autem, které jsou nutným zlem a to včetně honiček s policí. Například při rozkladu drogové sítě musíte vyhodit do povětří čtyři skladiště, každé se nachází v jiné části města a cesta mezi nimi je nechutně dlouhá. další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Nakonec mě přestalo bavit i vydírání počestných obchodníků, zejména kvůli neustále se opakujícím interiérům budov. Na hledání skrytých bonusů zpřístupňující filmečky se zaměří jen hardcore hráči a válka gangů je sice zběsilá, ale na dlouho také nevydrží. A to je v podstatě vše, co se dá v Kmotrovi dělat. Takže jediné, k čemu se můžete upnout je příběh a vývoj postavy. Což není málo, ale u hry, která se srovnání s GTA nevyhne, to nestačí. Neuškodily by nějaké mise s důležitou rolí aut, závody nebo více rozmanitých postranních úkolů. Závěr Už předešlé podoby herního Godfathera byly rozporuplné a tato není výjimkou. Přesto ji dávám vyšší hodnocení, než dostala na PC, a to za parádní ovládání pomocí Wiimote a nunchaku, které vás ještě více vtáhne do hry. Ostatní pochvaly a nářky zůstávají stejné: vynikající atmosféra a příběh, na druhou stranu docela prázdný herní svět, nudné doplňkové mise, nic moc grafika. Ale i přesto stojí Kmotr za to, jen nesmíte čekat stejnou porci zábavy jako od GTA. Zkrátka vychutnat si příběh a jít dál. Navíc je to první hra tohoto typu pro Wii, alespoň do doby, než přijde Scarface. Stáhněte si: Češtinu, Trailery, Videa... Související články: Mega-recenze PC verze, Godfather vs. Mafia speciál, Novinky |
Pavel Oreški | |
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |