Autor: Mickey Mouse Publikováno: 17.května 2006 | Verze hry: prodávaná/anglická/PC Doba recenzování: 2 týdny |
Interaktivní 3D mapa se chová tak, že jejím zobrazením zastavíte průběh hry, v klidu si naplánujete další kroky operace nebo se jen zorientujete v aktuální situaci. Pak se lze buď přepnout zpět do hry, anebo nechat příkazy běžet a operaci sledovat přímo na této mapě. V ní lze nechat hráče plnit povely buď jednotlivě, anebo spustit celý naplánovaný postup všech spoluhráčů naráz. Ač je taktická stránka hry šikovným přínosem a vlastně i jakýmsi stavebním kamenem série Ghost Recon, mám pocit, že by jistě bylo co doplnit a hru v tomto ohledu zpříjemnit a obohatit. Povelů si dokážu představit podstatně víc a i když se vaši spoluhráči pohybují terénem ostražitě a neutíkají jak Rambo, přesto bych uvítal alespoň možnost zavelet k plížení či postupu v podřepu. Upřímně řečeno, tady jsem čekal víc. Umělá inteligence GRAW lze hrát ve třech obtížnostech a tipuji, že i ta nejjednodušší dá kdekomu zabrat. Inteligence nepřátel je podstatně lepší, než nač jsme byli zvyklí a málokdy se vám stane, že byste koukali nepříteli do tváře a on vás nezaregistroval. Spíš naopak, což je jen dobře. Stejně tak AI nepřátel při soubojích už dávno není tak primitivní jako v nedávno recenzovaném Rainbow Six Lockdown. Naopak potěší jejich taktizování, snaha se odběhnout skrýt, pokud je za co, vyklánění se zpoza krytu s rychle následující palbou vaším směrem, vrhání se k zemi při napadení ze zálohy, přebíhání z místa na místo apod. Pro přežití v GRAW je třeba se mít opravdu na pozoru a to tím spíš, že hru nejde libovolně ukládat. Což konkrétně v tomto titulu nepovažuji za až tak šťastné řešení. Přeci jen jsou nepřátelé celkem tuzí a zákeřní a opakovat mnohokrát celou dílčí část mise (v níž jde o pomalý postup včetně detailního plánování postupu) se může stát frustrujícím a otravným. O vašich spoluhráčích jsem již psal – postupují podle velitelových příkazů, neženou se jako slepí a hluší troubové a když je pošlete všechny naráz do jednoho bodu, automaticky si vytvoří rozestupy pro případ, že někdo z nich padne do palby nebo přiletí granát. Na soupeře reagují adekvátně a když jde do tuhého, nejeví touhu stát se snadnou kořistí. Celkově tedy umělá inteligence zaslouží pochvalu a je příjemným překvapením. Zamrzí občasné zasekávání spoluhráčů v mapách, především v těch členitějších umístěných do uliček měst se spoustou překážek. Výbava a herní možnosti Jakožto speciální jednotka blízké budoucnosti (která by se klidně dala nazvat současností) disponujete krom střelných zbraní a jejich modifikací i některými komunikačními udělátky, které vám pomáhají udržet přehled o dění v okolí a řádění nepřátel v něm. Někdy máte dokonce k dispozici i řiditelnou létající sondu s kamerovým systémem, která vám dokáže z ptačí perspektivy zjistit obraz o krajině a rozmístění nepřátel v místě, nad které ji vyšlete. Snadno tak třeba zjistíte počet a rozestavení nepřátel za kopcem nebo prostě tam, kam sami nevidíte, ale hodláte do těch mít zaútočit. Nepřátelé jakož i spoluhráči jsou pak indikováni přímo na HUDu a to i poté, co je zahlédne některý z vašich kompliců. Zprvu jsem měl obavu, zda tato „pomůcka“ hře neublíží, ale při hraní tento dojem zcela vymizel a beru to naopak jako plus. Z tradičních střelných zbraní ve hře narazíte na tradiční arzenál od pistolí přes automaty a sniperky až po těžký kulomet či raketomet a samozřejmě granáty. Řada zbraní pak nabízí i několik dílčích modifikací jako optika, granátomet apod. Arzenál není co do kvantity nijak ohromující, ale myslím, že spektrum zbraní šikovně pokryje vše, co by si hráč mohl přát a přijde mi jako velmi dobrý kompromis mezi přehršlí špuntovek a jejich skutečnou užitečností ve hře. Výbavu do každé mise můžete volit každému jednotlivému členu týmu dle libosti, omezeni jste pouze celkovou hmotností a třemi sloty. Zátěž vojáka je indikována při výběru stupnicí a hraje roli na jeho následné chování a pohyblivost. U té zmíním, že lze krom chůze, podřepu a plížení i sprintovat, při čemž se ale nedá střílet. Chybí možnost povyskočit, kterou tu ale vzhledem k struktuře map ale stejně nijak nevyužijete ani teoreticky. U granátů zmíním možnost je házet vrchním i spodním obloukem. Hratelnost Celá kampaň GRAW se odehrává v hlavním městě Mexika, a to jak v zastavěných ulicích (s dosud nevídanou členitostí a dohledností do dálky), tak se dostanete i do podstatně otevřenějších prostor sestávajících především z písku a kaktusů. Mapy jsou navrhovány vcelku zajímavě a vždy se nabízí víc cest k cíli, pro něž se můžete rozhodnout. Což jistě potěší a a beru to jako velké plus. Orientaci napomáhá na HUDu ukazatel směru k místům, kde se mají plnit nejbližší úkoly včetně vzdálenosti k nim. I to beru jako šikovnou užitečnost a odpadá tak zmatené bloudění v případě, kdy se v zápalu boje trochu zamotáte. Po odehrání několika misí však hra působila značně stereotypně. Kloubí se tu několik aspektů, kterým za to vděčí. Jednak nutnost postupovat většinou opatrně a kousek po kousku, kontrolovat každý roh a neskočit nepříteli jen tak před hlavně. A to je i v případě akčnějšího postupu a navigování spoluhráčů klávesovými zkratkami přímo ve hře celkem zdlouhavé. Navíc tím, že úspěch mise závisí především na vašem vlastním přežití, držíte se pozadu a ostatní asi budete navigovat před sebou, aby v případě střetu byli vystaveni palbě oni a ne vy jako velitel. Hlavně ale je v kampani vcelku jednostranně pojatá náplň misí – ať je mapa jakákoli a úkoly se tváří všelijak, v podstatě je jejich plnění pořád o tom samém. No a poslední věcí je již zmiňovaná nemožnost hru kdykoli uložit, takže váš plán přichází vniveč a jedete pořádný kus mise znovu a znovu až od místa předchozího automatického uložení. Nový engine Hra se odklání od svých předchůdců již v samotném enginu, jež ji pohání. Vypadá moderně a zvládá nejnovější technologie, které v současnosti herní hardware dokáže nabídnout, a to jak po stránce grafických efektů a vymožeností, tak i z pohledu zvukové kulisy, třeba v podobě podpory 7+1 audiosestav. A pokud vlastníte železo, které vám je dokáže zprostředkovat, určitě audiovizuální stránku hry oceníte. Moderní engine si žádá své (HW nároky: Pentium 4 2 GHz, NVIDIA GeForce 6/7 nebo ATI Radeon 9600-9800/X, 1024 MB RAM a 5 GB volného místa na disku) a majitelé slabších počítačů to pocítí, ale dá se dojít k rozumnému kompromisu a hru i na nich vcelku rozumně rozběhat. Krom efektů v podání odlesků, stínů, kouře, tetelení vzduchu na slunci či v okolí šlehajících plamenů stojí za zmínku výbuchy, které dokážou rozmetat i okolí místa, kde k detonaci došlo. Povedly se i animace postav, které kromě tradičních pohybů jako jsou chůze či běh v případě ohrožení skáčou, vrhají se k zemi, do úkrytů anebo se po zásahu kulkou klátí k zemi. Působivé jsou i pohledy na rozlehlé městské zástavby, ať už z vrtulníku, při výsadku, ze střechy či jen tak vystrčením nosu někde na kopci s dobrým výhledem. Jádro hry tedy považuji za dobře zpracované, což je vždy dobrý potenciál pro její ostatní součásti. Multiplayer Ve více lidech si zahrajete jak přes oficiální internetové servery, tak lze vytvořit i vlastní LAN server pro maximálně 32 hráčů. K dispozici jsou pouze dva herní mody, a to Cooperative a Domination. Ten první spočívá ve společném plnění singleplayerových misí, kterého se mohou zúčastnit až čtyři hráči (zbylé automaticky doplní AI spoluhráči). I zde funguje jeden z hráčů jako velitel, který rozdává povely a na jehož životnosti stojí i padá úspěch mise. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Domination pak je hrou o zabírání jednotlivých sektorů mapy. Zde je použito pravidlo například z Unreal Tournamentu (Onslaught), kdy lze zabrat území pouze v případě, že sousedí s již vámi zabraným územím. Začíná se v domovských bázích a postupujete proti sobě, takže se zamezí nekontrolovatelnému zmatku, kdy každý bojuje kde se mu zachce a hra se tak snaží držet hlavní bitevní linii. Pro Domination existuje pouze pět map, což není mnoho a uvidíme, zda s nějakými dalšími autoři časem ještě přijdou, tak jako pro X360 verzi. Shrnutí Za klady Ghost Recon 3: Advanced Warfighter považuji podstatně vylepšenou AI, která vám bude důstojným soupeřem a nepřijdete si jako na střelnici s papundeklovými panáky. Taktická část by mohla být podstatně propracovanější a osobně bych preferoval mít možnost hru libovolně ukládat, alespoň v nižších obtížnostech. Hra na velitele družstva není špatný nápad, ale zrušit možnost přímo ovládat i ostatní členy týmu beru jako hratelnostní krok zpět. Tím spíš, že si ani nejde vyměnit zbraně nebo nějaké posbírat po padlých. Sem tam se sice naskytne možnost během mise doplnit nebo vyměnit výbavu z vrtulníku, který vám velení v určité fázi hry někam přistaví, ale i to je slabá náplast a jen to přispívá ke stereotypu, o němž jsem v článku psal a který vidím jako charakteristický rys pro kampaň. Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, Patch, Cheaty... Související články: Recenze Xbox360 verze (3/2006), Novinky, Ghost Recon recenze, Ghost Recon Desert Siege recenze |
Mickey Mouse | |
autorovi je 37+ let, pracuje jako grafik na volné noze, hrami se zabývá od dob osmibitů, zaměřuje se hlavně na akční a sportovní hry nebo ty s podporou multiplayeru |