| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 4.ledna 2007 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: prodávaná/PS2/americkáDoba recenzování: 2 měsíce |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
• Válka s Impériem 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Brzy se na scéně objeví pomstu hledající princezna Ashe, její věrný ochránce, rytíř Bash (odsouzený k smrti za údajnou zradu a královraždu), nebeský pirát Balthier a jeho pobočnice, vznešená elfka Fran. Vaším společným cílem se samozřejmě stane zastavení válečného tažení Arkádie proti Rozárii (jež by mohlo rozpoutat válečné šílenství horší než nukleární, schopné zničit celý svět) a pokud možno, spravedlivá pomsta na Arkadijském císaři. Ve hře jsou ovšem mnohem vyšší moci - včetně nesmrtelných bohů, jež se vrátí na svět aby převzali přímou kontrolu nad jeho osudem. • Vizuální přetížení 
zdroj:
tisková zpráva
Vizuální nádhera Final Fantasy XII (v rámci možností PS2) leží především v geniálním designu krajiny, architektury, postav, bytostí, kostýmů, zbraní a všemožných doplňků (výtvarné návrhy mají tradičně na svědomí legendy jménem Tetsuya Nomura a Yoshitaka Amano). Vše přitom sledujete v plném 3D (již žádná předrenderovaná pozadí) a poprvé v historii offline série máte k dispozici ovladatelnou kameru. Analogovou páčkou otáčíte kameru kolem vašich postav nebo ji zvedáte výše nad zem, takže můžete na hru včetně soubojů koukat místo pohledu za postavou (víceméně izometrickým ptačím nadhledem, jaký nabízejí akční RPG typu Diablo).Hra podporuje možnost přepnout poměr obrazu na širokoúhlý formát. Jestliže máte svoji PS2 zapojenou přes RGB kabel, dá se na Final Fantasy XII díky jejímu engine a vizuálnímu designu docela dobře koukat i na velkých moderních HD televizorech. Je opravdu s podivem, že programátoři a grafici dokázali vytvořit na staré dobré PS2 tak neskutečně detailní a pestrý svět bez jakýchkoliv problémů s plynulostí framerate (nicméně s několik vteřin trvající nahrávací pauzou mezi jednotlivými lokacemi). Od monumentálních velkoměst přes hory, pouště, močály až po jeskyně a cizí dimenze, grafika hry vás bude neustále ohromovat svojí detailností a pestrostí. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Naprosto dokonalé jsou animace postav, kterých musí být snad milióny a každá jedna z nich vypadá zcela přirozeně – ať jde o člověka, Chocoba (osedlané kuře zastávající funkci koně) nebo gigantického draka. Vrcholem všeho jsou ovšem předrenderované CG filmy, vyprávějící zásadní události epického příběhu (méně důležité filmy zobrazující např. rozhovory běží přímo v engine hry). Člověk prostě zírá s pokleslou čelistí a hlavou se mu honí divoké představy, jak by asi tahle hra vypadala na next-gen konzoli v HD (snadná odpověď, mrkněte se na videa z Final Fantasy XIII pro Playstation 3). • Vypěstujte hrdiny Šestice hlavních postav se může zdát málo, ale vezměte v úvahu, že každou z nich budete moci utvářet jakýmkoliv směrem dle svého uvážení (což v posledních dílech série nebylo zvykem – někdo měl předpoklady pro to a někdo jiný zase pro ono). Ačkoliv na scéně můžete mít vždy pouze tři z vašich postav, je možné prakticky v kterémkoli okamžiku (i uprostřed boje) vyměnit kohokoliv za člena oné druhé, aktuálně nepoužívané trojice. A ještě k tomu se k vaší trojici poměrně často (v návaznosti na dějové události) přidá tzv. „host“, tedy postava, kterou sice nemůžete přímo ovládat (řídí se vlastním rozumem, což z ní činí často zajímavé okořenění nejednoho boje), ale je plnohodnotným pomocníkem se vším všudy. Hosté jsou pouze jedním z mnoha prvků, kterými se FF XII snaží simulovat živoucí svět MMORPG, plný nevypočitatelných lidských spoluhráčů. Vývoj postav vámi zvoleným směrem probíhá na základě dvou faktorů: jak často s danou postavou bojujete (tím se jí zvyšuje zkušenost, za kterou dosahuje nových úrovní, což je doprovázeno tradičním nárůstem všech vlastností jako jsou počet životů, many, síla atd.) a jakým způsobem investujete její „licenční body“. Ty dostáváte stejně jako zkušenosti za porážení nepřátel. Slouží k nákupu jednotlivých položek na „licenční desce“, která je částečně podobná „sphere gridu“ z Final Fantasy X (najdete na ní kouzla, vylepšení statistik postavy, ale také např. schopnost používat konkrétní druh zbraně nebo brnění). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Rozdíl je v tom, že na této desce se můžete pohybovat prakticky kamkoliv a snadno můžete se své postavy udělat čaroděje, bojovníka nebo třeba podpůrnou postavu, odstřelující z dálky nepřátele a házející uzdravující předměty spojencům. Nepříjemnou skutečností je, že tentokrát nepřibývají v žádném poměru zkušenosti postavám, které zůstávají „v záloze“. Takže pokud budete hrát celou hru jen za oblíbenou trojici, budete ji mít dejme tomu na 50. úrovni - zatímco zbylá trojice bude na nepoužitelné 5. úrovni. Naštěstí lze záložní postavy do jisté míry kompenzovat nákupem nejlepšího vybavení (zbraně, brnění) a nákupem různých vylepšujících vlastností na licenční desce – protože licenční body postavám v záloze naštěstí přibývají. Ideální scénářem rozhodně je střídat postavy a mít tak náhradní trojici, kterou můžete snadno vytáhnout v boji, kdy už jsou původní tři postavy vyčerpané. Bohužel tohle vede k největšímu problému Final Fantasy XII, což je neskutečný tlak na hráče, aby leveloval a leveloval – podobně jako v MMORPG zde budete doslova nuceni pravidelně trávit čas vylepšováním svých postav pomocí bojů v aktuální lokaci, než se vydáte dál. Ještě že jsou ty boje tak zábavné! • Bojujte dle chuti Konec náhodných soubojů, vymodlený snad všemi příznivci série, nastal. Nyní všechny nepřátele vidíte před sebou a můžete se jim pokusit vyhnout nebo utéct v případě, že si vás všimli. Mohutné otevřené světy FF XII přitom nabízí dostatek možností k vyhnutí se nepříteli – stejně jako propracovaný ekologický systém zajišťuje, že např. řada dravců v divočině si vás nebude všímat, dokud jim k tomu nedáte záminku. Pro souboj se nepřesouváte do žádné speciální arény, jak tomu bylo dřív – odehraje se přímo v trojrozměrném prostředí, kterým procházíte – stejně jako to chodí v MMORPG. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Bojový systém zůstal podobný předchozím dílům v tom smyslu, že vidíte nabíjející se ukazatel tahu u každé vaší postavy. Jakmile se naplní, činnost, kterou jste postavě určili, bude vykonána – útok, kouzlení, použití předmětu. Mezitím se také (pro vás neviditelně) nabíjí tahy nepřítele. Kdykoliv můžete celou bitvu přerušit pomocí tlačítka R2, které slouží pro příkaz k útěku – pak ale ještě musíte skutečně fyzicky utéct, zatímco nepřítel se dle své výdrže bude nějakou dobu hnát za vámi. Utéct lze ze všech soubojů kromě těch s povinnými bossy (od nepovinných bossů, jako jsou například „lovecké trofeje“, utéct jde). Nastavení hry opět obsahuje možnosti „active“ a „wait“, podle kterých se buď zastavuje nebo nezastavuje čas během toho, kdy vybíráte z nabídky položek pro danou postavu svůj tah. 
zdroj:
tisková zpráva
• „Naprogramujte“ svou AIPavučina herních mechanismů Final Fantasy XII je doslova nacpaná zajímavými věcmi, ale je to právě systém „gambitů“, co bez diskuze tvoří srdce hry. Gambity jsou příkazy, jak se má postava chovat v té nebo oné situaci. Nastavujete je v menu managementu postav a abyste vůbec mohli nějaký gambit vytvořit, musíte nejprve odemknout postavě položku „gambit“ na licenční desce (se stoupající cenou jich tam najdete postupně 12 pro každou postavu) a pak ještě najít nebo koupit vhodné ingredience pro příkaz, který chcete zadat. Dejme tomu, že jste dané postavě koupili na licenční desce první gambit. Pak jste někde v dungeonu našli nebo si ve speciálním obchodě ve městě koupili složku gambitu „kterýkoliv spojenec“. A už umíte kouzlo „vzkříšení“. Nyní si tedy můžete nastavit pro danou postavu gambit „kterýkoliv spojenec-vzkříšení“. Takový gambit znamená, že pokud kohokoliv ve vaší družině zabijí, daná postava na něj okamžitě sama od sebe použije kouzlo vzkříšení. Každý gambit se tedy skládá ze dvou položek: kdo (někdy s dodatkem za jakých okolností, např. „kterýkoliv spojenec pokud je otráven“) a co (kouzlo, předmět nebo akce – od útoku po speciální schopnosti, jako je např. pokus o krádež nebo koncentrace za účelem doplnění many). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Geniální systém Takhle to možná vypadá jako brilantní nápad, ale v zásadě jednoduchý systém. Musíte ale vzít v úvahu souvislosti: máte na scéně tři postavy (které navíc většinu času ovlivňuje také chování hosta, jenž třeba může vyprovokovat bitvu v nevhodný okamžik apod.). Každá z postav může mít až 12 různých gambitů – uzdravujících, útočných, obranných, specifických (časová magie, speciální schopnosti). V každé situaci tedy hra vypočítává priority: rozhodující je pořadí gambitu od jedničky do dvanáctky (vyšší čísla mají přednost) a propočítávání je tak přesné a spolehlivé, že dvě různé postavy vždy vědí o tom, co právě dělá ta druhá – nikdy nespustí zároveň stejný gambit takovým způsobem, že by jeden z toho vyšel naprázdno. Dopad této vlastnosti hry je ohromující. Představte si, že ovládáte chůzi své skupinky krajinou. Náhle se na vás vyřítí smečka vlků. Zatímco si rozmýšlíte strategii, postavy samy zaujmou obranné postavení, vyberou si nejslabšího z nepřátelské družiny a začnou na něj útočit. Záložní postavy a odstřelovači se stáhnou dozadu, pokud je v zápalu bitvy někdo zraněn, ostatní jej uzdraví automaticky, zatímco vy se soustředíte na výběr kouzla nebo speciálního útoku s postavou, kterou právě ovládáte (váš příkaz z příkazového menu vždy dostane vyšší prioritu než gambit, který právě daná postava vykonávala). Některé složitější bitvy s bossy by bez této chytré mechaniky snad vůbec nebyly zvládnutelné. Zároveň se ono prokleté levelování stane mnohem příjemnější, protože se můžete soustředit jen na průzkum lokace – řadové nepřítele družina s dobře nastaveným gambitem smete dřív, než máte šanci začít nadávat že to je dnes už stý souboj. Gambity můžete kdykoliv jednoduše zapínat a vypínat – jeden pro druhém nebo všechny naráz. Jejich správné nastavení, vhodný výběr z tisíců možných kombinací, je klíčové pro váš úspěch ve hře: přímo rozhoduje o tom, jak chytré vaše postavy jsou a jak si dokáží poradit v náročných bitvách... kterých je více než dost. Při správně nastavených gambitech se i složitá bitva s mocným oponentem může změnit v relativně spanilou jízdu, na druhou stranu v opačném případě se stejná bitva promění v brutální vraždu vašeho týmu, trvající jen pár vteřin. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Všudypřítomná drahota Podle mého názoru je největším prokletím hratelnosti FF XII zmiňovaná potřeba neustále trávit čas levelováním. Budete to dělat nejen kvůli potřebě silnějších postav, ale také proto, abyste vydělali dostatek peněz, bez nichž si nemůžete ve městě nebo u potulných kupců koupit nové zásoby předmětů, zbraně, brnění, kouzla, gambity, speciální schopnosti a další specialitky. Prostě na prodej je toho strašně moc, většinu z toho budete potřebovat – a peněz budete mít celou hru málo. Navíc peníze nedostáváte přímo za zabité nepřátele: místo toho z nich vypadávají různé trofeje, která prodáváte za peníze do obchodů. Speciálním prvkem v obchodování je tzv. bazar, což je položka v nabídce většiny potulných kupců. V ní se objevují zvýhodněná balení předmětů a jedinečné předměty (od léků přes magii po zbraně) v závislosti na tom, jaké trofeje nebo předměty jste danému obchodníkovi prodali (= předměty do bazaru se vyrábí ze surovin, které vy donesete). Nejcennějším předmětem, který si v celé hře můžete koupit, je kouzelná runa. Těch je šest druhů, stojí okolo 20.000 gilů každá. Poté co si ji necháte vytetovat na tělo, začnou z nepřátel daného druhu (např. hmyzoidní nebo duchové) vypadávat cennější trofeje, díky čemuž začnete akumulovat potřebné peníze rychleji. Doporučuji našetřit na tyto runy okamžitě jakmile se v nabídce obchodníků objeví (postupně zhruba od třetiny hry). • Zážitek z příběhu Říká se že nejdůležitější vlastností dobrého RPG (či adventury) je vynikající zápletka, podání příběhu, postav a světa. To je rozhodně pravda a byl to jeden z důvodů, proč Final Fantasy již dobrých dvacet let dominuje konzolovému trhu s více než třiceti miliony prodaných kusů her (FF XII zaznamenala velkou prodejnost v Japonsku, ale také v USA). Bohužel ale musím v tomto místě ventilovat své největší zklamání z této jinak úžasné hry. Jednak je příběh až moc citelně inspirován Hvězdnými válkami (včetně postav: mladík odhalující svůj osud = Vaan/Luke, jeho skoro-sestra Penelo/Leia, starý a zkušený mentor Bash/Obi-wan, princezna pronásledovaná Impériem Ashe/Leia 2, vždy vtipný a ostrý pirát/pašerák Balthier/Han a jeho věrný pobočník Fran/Žvejka… dobyvačné impérium s démonickým císařem, nečekaný spojenec atd. atd.). Podobnost je taková, že v jednom okamžiku například budete poněkud neohrabaně zachraňovat princeznu z imperiálního vězení… nepřipomíná vám to něco? 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Vedle této až příliš očividné snahy o zalíbení se americkému resp. celosvětovému publiku trpí příběh FF XII ještě jedním zásadním problémem. Hra se celá točí okolo války, což je zřejmě způsobeno snahou o co nejepičtější zážitek podobný Star Wars nebo Pánovi Prstenů. Bohužel se ale příběh na politické aspekty soustředí natolik (včetně vyprávění událostí z pohledu druhé a třetí strany konfliktu), že samotné příběhy jednotlivých postav zapadají do pozadí. Díky tomu se zmenšují lidská dramata a výsledné emoce nejsou tak osobní ani silné. Zapomeňte na slzopudné zamilované sekvence, zde budou postavy mnohem častěji trávit čas sáhodlouhými hádkami o politice, ideologii nebo víře. Zdrcující tečkou je potom finále hry, které ZDALEKA nedosahuje nebeských kvalit předchozích dílů hry. Ano, zahrnuje skoro čtvrhodinový výpravný CG film s nádhernou zpívanou písní, ale jeho události nejsou ani zdaleka tak šokující nebo emotivní, jak jsme tomu u této série zvyklí. Tak trochu vám to zanechá na ústech hořkosladkou pachuť, že téhle Final Fantasy přeci jen chyběl ten potřebný moment, na který byste nikdy nezapomněli. • Po sto hodinách Po celou dobu hraní jsem se neskutečně dobře bavil. Dokud příběh nedorazíte, řada otázek zůstává otevřených a skvěle podané postavy řeší svá osobní dilemata, jejichž výsledek budete chtít znát. Především si ale budete užívat péči o svoji družinu - a naprosto návykové boje, které mě bavily víc než boje v jakémkoliv RPG, co jsem kdy hrál: nastavitelná AI prostě umožňuje mnohem komplexnější a divočejší bitky, které navíc působí jako hraní s chytrými lidskými spoluhráči v MMORPG. Celou dobu hry, kamkoliv se vydáte, vás bude zaplavovat konstantní vizuální nádhera – jako u většiny nejlepších her, budete chtít pokračovat dál už jen proto, abyste viděli další z nádherných lokací. Dabing se od desátého dílu výrazně zlepšil, překlad do angličtiny (máte možnost zapnout titulky) je špičkový. Melodie sice nejsou tak silné jako od Nobua a opět je hraje syntetizátor, nicméně i tak dokáží navodit nezapomenutelnou atmosféru. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
A hlavně: je toho tolik. Svět FF XII je tak obrovský, že to prostě nemá obdoby. Během těch pěti let vývoje vývojářský tým nasypal do hry tolik vedlejších questů, že se to dá srovnávat snad pouze se sérií Grand Theft Auto. Kamkoliv se vrtnete, čeká nějaká postava nebo vedlejší příběh, se kterým můžete strávit třeba i desítky hodin. Jako bonus jsem ke hře dostal oficiálního knižního průvodce – a když jsem si v něm listoval stránkami se stovkami vedlejších questů, šla na mě závrať. Final Fantasy XII se dá dohrát za nějakých 80 hodin (tak 30 hodin z toho je ale ono povinné levelování), nicméně snadno v ní můžete strávit pestrých 300 hodin a více, mnohem více. 
zdroj:
tisková zpráva
Jedním z největších vedlejších questů jsou například lovecké klany, pro které můžete po herním světe vyhledávat nepovinné bossy: za jejich trofeje dostanete speciální ceny, velmi užitečné pro hraní. Pro všechny, kdo mají tu otázku na jazyku: ano, dohrál jsem Oblivion. A tahle hra je mnohem pestřejší, díky čemuž působí větším dojmem, nehledě na to, že místo pseudo-středověku zde najdete zcela nespoutanou fantazii, nabízející obří letadlové lodě s paprskomety stejně jako elfy v kouzelném lese... trochu mi to připomíná adventuru Dreamfall: The Longest Journey.P.S. příští týden se těšte na recenzi Final Fantasy VII: Dirge of Cerberus Stáhněte si: Trailery Související články: Final Fantasy XI recenze, Final Fantasy VIII recenze |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 27 let, pracuje v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech Brněnských Otaku |
