Dokud se jede, ještě se neumřelo
Díky svým neobyčejným vlastnostem patří Fear Equation ke hrám, které si zaručeně nespletete, byť první dojmy mohou být jiné. Zpočátku hra od Screwfly Studios připomíná obyčejný vlakový simulátor. Lokomotiva, ve které se vše odehrává, je normální ušmudlané kolejové monstrum. Brzy však zjistíte, že řídit ji není vůbec podstatné.
Mašina a jejích deset vagonů, to je ve skutečnosti pojízdný tábor přeživšího zbytku lidstva, které se kryje před neznámou a podivně nebezpečnou mlhou, útočící prostřednictvím nočních můr v lidských snech. O původu mlhy se toho moc neví, zato se šíří divoké zkazky o tom, jaká duševní muka svým obětem přináší.
V souboji s nehmatatelným nepřítelem se strojvedoucí (vy) a posádka vlaku snaží na jednotlivých železničních zastávkách využívat časových i prostorových skulin mezi jednotlivými vlnami inverze a nabírají zásoby i další přeživší. S jejich pomocí pak zůstává vlaková souprava v chodu. Dokud se jede, ještě se neumřelo...
Atmosféra podle vlastního vkusu
Vlak projíždějící mlhou smrti, to jsou docela slušné ingredience pro survival horor. Atmosféra hry je opravdu elektrizující, syrová nálada připomíná směs Stalkera a Metra, přičemž svoji roli sehrává i zajímavá „knižní“ povaha celého projektu. Protože Fear Equation není příliš názorná a z útrob vlaku toho nikdy moc neuvidíte, stvoříte si okolní svět především ze své vlastní, věřím, že divoké fantazie.
Intenzivně budete hru prožívat i přesto, že kromě prostředí se v mlze symbolicky ztrácí i samotný příběh. Nepátrejte po tom, proč na kolejích vůbec jste, odkud jedete a co přesně vás čeká. Jediným vodítkem je cesta na Východ, kde prý vysvitlo Slunce - jakási vidina spasení.
Nejisté dějové pozadí tentokrát nevadí. Podstatu příběhu si vytvoříte sami tím, že na předem vygenerované mapě načrtnete svou vlastní ideální trasu k Východu, a budete svobodně volit zastávky pro záchranu civilistů a sbírání proviantu i zkušeností. Každá zastávka a boj s mlhou slibuje nový zážitek a důvod k napětí. Dá se říct, že podstatou hry není cíl cesty, ale cesta samotná.
zdroj: Archiv
Komunikace na dálku
Zvláštní atmosféru podporují i další okolnosti. Mimořádnou roli sehrává například dálková komunikace strojvedoucího s posádkou, díky které je hra velmi kontrastní. Zatímco se uživatelské rozhraní skládá ze skutečných tlačítek, pák a hejblat, tedy autentických a reálně fungujících předmětů, s posádkou naopak komunikujete velmi uměle a neosobně.
Ať už se ve vagonech či venku děje cokoliv (třeba se vaši lidé zrovna perou s mlhou o život nebo se jen hádají o poslední sušenku), sledujete to pouze na svém digitálním monitoru, nebo se o tom dočtete ex post z potrubní pošty.
Nehrající kapitán
Právě na situacích, které nelze ovlivnit, notabene se o nich člověk dozvídá pozdě, staví Fear Equation podstatnou část svého napětí. Nejvíce se to projevuje právě při výsadcích do předem vytipovaných lokací, z nichž se do vlaku přinášejí palivo, součástky, medikamenty, jídlo i noví pasažéři.
Při výsadku by se hra mohla, podobně jako v série UFO, přepnout do akce, ale zůstává přísně statická. S kumpány do cizího prostředí chodit nebudete. Podobně jako v Deadnaut se veškerá činnost mimo základnu odehraje na monitoru s přepínatelnými režimy pohledu. To sice hru dělá možná až příliš abstraktní, ale Fear Equation vám geniálně dokáže, že i s hrnkem kávy v ruce lze zažít velká dramata.
Pečlivé plánování, rychlá akce
Samotný výsadek trvá obvykle jen pár minut a jde pouze o sled naplánovaných akcí, které se předtím skládají dohromady v teoretické přípravě. Ta je naopak časově velmi náročná a podrobná, desítky minut se při ní dumá nad mapou, radarem a rádiovým hlášením. Vaším cílem je před každou akcí skloubit dostupné informace z různých informačních zdrojů tak, aby byl výsadek co nejrychlejší a pro pěšáky v terénu co nejméně nebezpečný. Tedy maximálně efektivní.
Příjemná potíž je v tom, že Fear Equation si dává záležet na vysoké realističnosti. Z žádné z dostupných technologií nemá velitel kompletní přehled o konkrétním prostředí. Na obyčejném plánku lokace například nejsou vyznačení civilisté a proviant. Na radaru zase nezahlédne mlhu, která je vidět pouze na mlhovém sonaru, ale ten zase nezaměřuje nic jiného.
Situaci komplikuje také nutnost přidělovat výsadkářům ty nejsprávnější úkoly (od průzkumu až po obranu lokace) na základně jejich individuálních atributů. Svěřit prohlídku terénu člověku s nízkými pozorovacími schopnostmi, to je předem prohraný boj.
Všechno souvisí se vším
Jakmile jste s přípravou spokojeni, stačí zmáčknout tlačítko Start a rázem ztratíte na veškeré dění vliv. Své lidi můžete už jen sledovat jako tečky na radaru a poslouchat jejich rádiové signály. Vydržíte nechat svoji duši provrtávat ustavičným pípáním monitorů života?
Kolem taktické akce autoři vystavěli nejen nervydrásající atmosféru, ale i celou plejádu vlivů a funkčních detailů. Lakonicky řečeno, ve hře všechno souvisí se vším a při výsadku zvlášť. Musíte zvažovat mnoho různých eventualit a významnou roli hraje například obyčejný čas. Pokud do lokace, třeba k opuštěné nemocnici u zbořeného města, přijedete večer, nestihnete se dokonale připravit a spíše se budete muset smířit s nebezpečným přenocováním.
Významným faktorem je také čas vymezený na průběh mise. Každá zbytečná akce či manévr mohou přispět k překročení doporučeného limitu a způsobit, že mlha bude ve svém útočení mnohem agresivnější. Smiřte se s tím, že mnozí výsadkáři se ze svých misí kvůli hloupým chybám prostě nevrátí.
Sociální politika
Fear Equation je hrou mnoha tváří i propletených vlivů, ale také mnoha možností, jak v ní uspět či prohrát. Výčet různých vlastností, které definují hratelnost, by vyšel na opravdu dlouhý seznam.
Kupříkladu ještě nebyla řeč o RPG prvcích v podobě vylepšování vlaku ze získaných materiálů a svoji roli hraje také dobré plánování celkové trasy k Východu i správná distribuce elektrické energie, zásob a samotných lidi po vagonech. Dá se říct, že ve hře není nedůležitých voleb, všechny dohromady budují nesmírně komplexní hratelnost.
Není proto divu, že má hra dokonce i psychologický rozměr. Užijete si v ní jakýsi mikromanagement „lidských duší“. Vlak poté, co nabere velký počet přeživších, začne fungovat jako stát ve státě. Nejenže se kvůli tomu zkomplikují všechny denní rutiny a diametrálně vzroste náročnost celkové obsluhy soupravy, ale zároveň se vytvoří nový sociální mikrokosmos plný potenciálních problémů.
Vlak se časem rozparceluje na ostrovy lidí s různou psychologií, filozofickým přesvědčením i odlišnými představami o budoucnosti. Na to musíte reagovat různými volbami tak, aby ve vlaku na jedné straně nevznikla anarchie, ale ani policejní režim. Je nádherné, jak se Fear Equation v nestřeženém okamžiku dokáže proměnit z taktické strategie v sociální simulátor.
O tom, že je hra po stránce svých vlastností jeden velký propletenec, svědčí i fakt, že psychologii pasažérů lze koneckonců použít jako jednu z forem boje proti samotné mlze. Zákeřnou inverzi totiž vábí určité typy nočních můr, o kterých se ale lidé nestydí u ranní kávy vyprávět. Díky zprůměrování jejich zážitků lze předvídat povahu dalších mlžných útoků a uzpůsobovat jim celkovou obranu vlaku. Unaveni z takové porce komplexity? Není divu.
Přestože Fear Equation neobsahuje takřka žádné významné chyby, možná právě složitost sama bude patřit k jejím slabinám. Pozice hráče, snažícího se ovládnout a pochopit všechna herní pravidla i zákonitostí, je skutečně nezáviděníhodná. Díky mnoha manuálům a solidní nápovědě sice není těžké hru poznat, ale porozumět jí? To je jiné kafe.
Snaha pochopit všechny aspekty hratelnosti se ve Fear Equation nemusí setkat se zaručeným úspěchem, což může vést k frustraci a dlouhotrvajícímu nedorozumění. Hra proto plně uspokojí jen trpělivé vytrvalce, kteří se nebojí experimentovat a přistupují k problémům z různých úhlů, dokud neobjeví ten pravý. Pro takové hráče nebude Fear Equation nesrozumitelnou, ale naopak geniálně konstruovanou hrou, ve které je pořád co objevovat.
