Autor: Ivan Kratochvíl Publikováno: 21.května 2007 | Verze hry: prodávaná/X360/anglická Doba recenzování: 1 týden |
Nejen příběhem se hra jakoby zapomenula v čase. Mám dojem, že sem zalétla někdy z konce osmdesátých let minulého století a rychle se převlékla do 3D kabátu. První příšernou věcí je už úvodní menu, které snad nemohl dělat grafik, ale nejspíš to vzal jako bokovku některý z programátorů. Výběr každé položky doprovází nepříjemný ženský hlas, který zcela zbytečně opakuje, kde se nacházíte. Potvrzením každé volby je pak doslova iritující zvukový efekt, který je sám o sobě určující diagnózou svého tvůrce. Protože při hraní máte k dispozici jenom dvě zbraně, musíte si je před samotnou misí vybrat. V průběhu akce nelze výzbroj měnit a špatná volba bude občas znamenat nutnost restartovat některou z celkových třiapadesáti misí. Ano, čtete správně. Hra nabízí opravdu 53 misí, ale mnohé jsou jen velmi krátké a trvají sotva pár desítek vteřin. Celková herní doba se vyšplhá maximálně někam k deseti hodinám, pokud si zvolíte nižší obtížnost. Ještě neuvěřitelnější číslo je 150 zbraní, které tvoří klasické samopaly, karabiny, sniperky, raketomety, granáty nebo specifické experimentální zbraně, z nichž se mi vybavil plamenomet. Na začátku máte k dispozici jen pár základních typů a podle nastavené obtížnosti odemykáte další variace. Hodnota 150 je totiž zcela falešný údaj, protože zbraně se liší především svými parametry - v konečném důsledku je nepohodlně porovnáváte mezi sebou, abyste nalezli tu nejlepší. Jakmile máte jasno ve výbavě, stačí odkliknout Start a vydáváte se do boje. Mise jsou často uvedeny krátkým filmečkem, při němž už máte možnost ovládat svého vojáka. Kamera je však fixována na zvolené místo a po přepnutí do hry zjistíte, že se díváte do země nebo jiným nesmyslným směrem. Podobných řemeslných chyb jsou ve hře desítky. Variabilita herního prostředí není příliš velká, ale použil bych slovo „dostačující“. Nejvíce si zabojujete v moderním velkoměstě, podíváte se i na jeho periferii, do volné krajiny nebo do jeskyní. Žádné zázraky nečekejte ani od samotné náplně jednotlivých misí. Vaším úkolem bude postřílet všechno, co nepatří na naši planetu. Obvykle útočíte se svou skupinou spolubojovníků, alespoň do té doby, než zahynou. Nelze je nijak ovládat, prostě tvoří takové to klasické křoví, aby se kolem vás něco dělo. V této fázi také přichází (po sérii mnoha narážek na úroveň hry) první pochvala. I když to tak nezní, ono je to kupodivu docela zábava! Ne až do konce, to ani omylem, ale pár hodin se budete dobře bavit. Jak je to možné? To, co tvůrci nezvládli vypilovat u prezentace, grafiky, ovládání a já nevím čeho ještě, to nahradili množstvím, přesněji řečeno množstvím nepřátel. Desítky a desítky obrovských mravenců, skákajících pavouků nebo kovových robotů představují docela výzvu, zejména v pozdějších fázích hry. Až absurdní počet nepřátel, které musíte zlikvidovat, vám připomene staré střílečky z dob Amigy, kdy se také dávala přednost kvantitě před kvalitou. Nicméně musím zopakovat, že je to opravdu příjemná vzpomínka na zašlé časy, byť po určité době začnete zívat nudou. Pár působivých překvapení vám nachystají někteří ze závěrečných bossů, ale až do konce vám tohle tempo určitě nevydrží. Nedotažené ovládání Řízení pohybu samotného vojáka je na odpovídající úrovni, pokud se budeme bavit o střelbě a míření. Poslabší je už uhýbání do stran nebo skoky, kdy jsem občas netušil, zda voják udělá parakotoul nebo jen popoběhne. Naprosto nečitelné je pak ovládání vozidel – především nemáte žádný zaměřovací kříž pro střelbu a takový tank si klidně míří jinam, než střílí. Vrtulník bude lepší nekomentovat, protože u něj funguje všechno úplně jinak, než na co jste byli doposud zvyklí. Z kritiky se snad trochu vymyká obrněný robot, který je však neuvěřitelně líný při otáčení. A když dodám, že do vozidel nastupujete naprosto nestandardně tlačítkem Back, pochopíte, že tohle musel vymýšlet člověk, který na konzolích nikdy nehrál. Narazit také můžete na problémy s kamerou, zejména s jejími přehnanými reakcemi na okolní exploze. Množství nepřátel je někdy až enormní, doslova přeplní obraz ve vašem nejbližším okolí. Jakmile začnou všichni střílet, do toho se otřásá kamera a voják se neudrží na nohou, stává se hra nehratelnou. Je to snad poprvé, kdy si stěžuji na množství nepřátel, ale tady je to na místě. Nárůst obtížnosti zaznamenáte někde od patnáctého levelu, kde k těmto situacím dochází stále častěji a je nepříjemné opakovat misi jen kvůli neodladěným herním principům. Hra však nabízí kooperační mód ve split screenu (bohužel ne online) a pár kritických úseků jsem tak řešil s pomocí souseda… Vizuálno a fyzika Závěr Stáhněte si: Trailery Související články: Novinky |
Ivan Kratochvíl | |
autorovi je 32 let a pracuje jako designér v Illusion Softworks; psaní do herních magazínů bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým |