Earth Defense Force 2017 - recenze
4/10
zdroj: tisková zpráva

Earth Defense Force 2017 - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

21. 5. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Chodící roboti velcí jako mrakodrap, gigantický přerostlý hmyz, UFO a spousta zelené tekutiny. Tahle hra jakoby z oka vypadla profláknutým sci-fi filmům šedesátých let. Člověk by snad ani nevěřil, že se někdo odváží něco podobného vydat...

Autor: Ivan Kratochvíl
Publikováno: 21.května 2007
Verze hry: prodávaná/X360/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: tisková zpráva Chodící roboti velcí jako mrakodrap, gigantický přerostlý hmyz, UFO a spousta zelené tekutiny. Tahle hra jakoby z oka vypadla profláknutým sci-fi filmům šedesátých let. Člověk by snad ani nevěřil, že se někdo odváží něco podobného vydat. Když napíšu, že tohle je „béčko“ s velkým B, urazím pravděpodobně všechna „béčka“, která dodnes vznikla. Ani na minutu totiž nelze uvažovat nad tím, že tohle vývojáři chtěli vydat jako vážně míněný projekt. A současně mi přijde naprosto bláznivou představa, že měl nějaký vydavatel tolik odvahy, aby investoval do podobné šílenosti. Earth Defense Force 2017 se totiž veze na vlně toho nejkřiklavějšího filmového klišé, které dnes, zcela oprávněně, vzbuzuje salvy smíchu. Ve snu by mě nenapadlo, že to může být občas překvapivě zábavné…

Tragikomický scénář
Scénář asi dával dohromady jeden člověk možná dlouhých pět minut a to mu ještě docela fandím – tak banální je totiž zápletka. Za deset let zaútočí na naši planetu nepřátelští mimozemšťané, jejichž jediným cílem je vyhubit veškeré lidstvo. Planetární rada Země vyčlení k boji specializované obranné jednotky, které musí odvrátit útok vetřelců za každou cenu. Nepřátelé se skládají ponejvíce z přerostlých forem mravenců, pavouků, brouků, technologické agresory pak tvoří obrovští roboti nebo létající výsadkové talíře. Občas narazíte i na nějakého toho bosse, který je ještě větší než cokoliv jiného, takže v souboji s ním si připadáte doslova jako nicotná blecha v psím kožichu.

Hlavní hrdina je naprosto anonymní voják, který se nikterak neliší od ostatních. Nekomunikuje, nezasahuje do příběhu, jeho osobnost je zcela potlačena. V podstatě ztělesňuje jen postavičku, kterou vidíte před sebou, protože hra je střílečkou v pohledu třetí osoby. Tohle řešení tedy hru vyloženě degraduje na obyčejnou bezmyšlenkovitou akci, kdy můžete zcela vypnout mozek a jen mechanicky mačkat tlačítka.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Zoufalá prezentace
Nejen příběhem se hra jakoby zapomenula v čase. Mám dojem, že sem zalétla někdy z konce osmdesátých let minulého století a rychle se převlékla do 3D kabátu. První příšernou věcí je už úvodní menu, které snad nemohl dělat grafik, ale nejspíš to vzal jako bokovku některý z programátorů. Výběr každé položky doprovází nepříjemný ženský hlas, který zcela zbytečně opakuje, kde se nacházíte. Potvrzením každé volby je pak doslova iritující zvukový efekt, který je sám o sobě určující diagnózou svého tvůrce.

Protože při hraní máte k dispozici jenom dvě zbraně, musíte si je před samotnou misí vybrat. V průběhu akce nelze výzbroj měnit a špatná volba bude občas znamenat nutnost restartovat některou z celkových třiapadesáti misí. Ano, čtete správně. Hra nabízí opravdu 53 misí, ale mnohé jsou jen velmi krátké a trvají sotva pár desítek vteřin. Celková herní doba se vyšplhá maximálně někam k deseti hodinám, pokud si zvolíte nižší obtížnost.

Ještě neuvěřitelnější číslo je 150 zbraní, které tvoří klasické samopaly, karabiny, sniperky, raketomety, granáty nebo specifické experimentální zbraně, z nichž se mi vybavil plamenomet. Na začátku máte k dispozici jen pár základních typů a podle nastavené obtížnosti odemykáte další variace. Hodnota 150 je totiž zcela falešný údaj, protože zbraně se liší především svými parametry - v konečném důsledku je nepohodlně porovnáváte mezi sebou, abyste nalezli tu nejlepší.

Zastaralý herní princip
Jakmile máte jasno ve výbavě, stačí odkliknout Start a vydáváte se do boje. Mise jsou často uvedeny krátkým filmečkem, při němž už máte možnost ovládat svého vojáka. Kamera je však fixována na zvolené místo a po přepnutí do hry zjistíte, že se díváte do země nebo jiným nesmyslným směrem. Podobných řemeslných chyb jsou ve hře desítky.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Variabilita herního prostředí není příliš velká, ale použil bych slovo „dostačující“. Nejvíce si zabojujete v moderním velkoměstě, podíváte se i na jeho periferii, do volné krajiny nebo do jeskyní. Žádné zázraky nečekejte ani od samotné náplně jednotlivých misí. Vaším úkolem bude postřílet všechno, co nepatří na naši planetu. Obvykle útočíte se svou skupinou spolubojovníků, alespoň do té doby, než zahynou. Nelze je nijak ovládat, prostě tvoří takové to klasické křoví, aby se kolem vás něco dělo.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva V této fázi také přichází (po sérii mnoha narážek na úroveň hry) první pochvala. I když to tak nezní, ono je to kupodivu docela zábava! Ne až do konce, to ani omylem, ale pár hodin se budete dobře bavit. Jak je to možné? To, co tvůrci nezvládli vypilovat u prezentace, grafiky, ovládání a já nevím čeho ještě, to nahradili množstvím, přesněji řečeno množstvím nepřátel. Desítky a desítky obrovských mravenců, skákajících pavouků nebo kovových robotů představují docela výzvu, zejména v pozdějších fázích hry. Až absurdní počet nepřátel, které musíte zlikvidovat, vám připomene staré střílečky z dob Amigy, kdy se také dávala přednost kvantitě před kvalitou. Nicméně musím zopakovat, že je to opravdu příjemná vzpomínka na zašlé časy, byť po určité době začnete zívat nudou. Pár působivých překvapení vám nachystají někteří ze závěrečných bossů, ale až do konce vám tohle tempo určitě nevydrží.

Nedotažené ovládání
Řízení pohybu samotného vojáka je na odpovídající úrovni, pokud se budeme bavit o střelbě a míření. Poslabší je už uhýbání do stran nebo skoky, kdy jsem občas netušil, zda voják udělá parakotoul nebo jen popoběhne. Naprosto nečitelné je pak ovládání vozidel – především nemáte žádný zaměřovací kříž pro střelbu a takový tank si klidně míří jinam, než střílí. Vrtulník bude lepší nekomentovat, protože u něj funguje všechno úplně jinak, než na co jste byli doposud zvyklí. Z kritiky se snad trochu vymyká obrněný robot, který je však neuvěřitelně líný při otáčení. A když dodám, že do vozidel nastupujete naprosto nestandardně tlačítkem Back, pochopíte, že tohle musel vymýšlet člověk, který na konzolích nikdy nehrál.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Narazit také můžete na problémy s kamerou, zejména s jejími přehnanými reakcemi na okolní exploze. Množství nepřátel je někdy až enormní, doslova přeplní obraz ve vašem nejbližším okolí. Jakmile začnou všichni střílet, do toho se otřásá kamera a voják se neudrží na nohou, stává se hra nehratelnou. Je to snad poprvé, kdy si stěžuji na množství nepřátel, ale tady je to na místě. Nárůst obtížnosti zaznamenáte někde od patnáctého levelu, kde k těmto situacím dochází stále častěji a je nepříjemné opakovat misi jen kvůli neodladěným herním principům. Hra však nabízí kooperační mód ve split screenu (bohužel ne online) a pár kritických úseků jsem tak řešil s pomocí souseda…

Vizuálno a fyzika
Grafické provedení není úplně nejhorší, ale ani moc neohromí. Město nemá velký detail, ale jako celek působí překvapivě dobře. Daleko hůře jsou na tom třeba jeskyně, které jsou v podstatě jen velmi jednoduše otexturovanými tunely. Na slušnou úroveň tvůrci dostali exploze, které se pochopitelně nemohou měřit s grafickými orgiemi v podání GRAW 2, ale svůj účel splní.

Nejvíce medializovaným prvkem Earth Defense Force 2017 byly dozajista destrukce objektů. Pravdou je, že mimo základní povrch lze zničit téměř vše, ale provedení je jen velmi primitivní. Objekty se rozpadnou na předdefinované kusy už po jednom zásahu těžkou zbraní a poté zmizí. Zajímavé je to jen chvíli, ale nějaký čas určitě věnujete tomu, abyste udělali z města hromadu sutin. Zábava spočívá v tom, že není nutné obcházet celé bloky domů, abyste se dostali k nepříteli, ale jednoduše si proklestíte cestu. V kontrastu se zmíněnou destrukcí domů jsou účinky stejných zbraní proti nepřátelům. Raketa klidně pošle k zemi stopatrový mrakodrap, ale přitom není schopna zlikvidovat více než jednoho nepřítele v hejnu. Parametry nejsou nastaveny odpovídajícím způsobem, protože stejného protivníka s klidem udoláte i několika výstřely ze samopalu.

Ne zcela povedené jsou také některé z animací. Pohybové sekvence vojáků působí toporně, animace umírání velkých brouků jsou vyloženě trapné. Absolutním vrcholem kýče jsou pak obrovské 2D ikony lékárniček, štítů nebo upgrady zbraní. Když jsem je viděl poprvé, myslel jsem, že je to jen nepovedený vtip. Je to opravdu šílenost, kterou podtrhuje až komicky působící HUD displej s obrovským ukazatelem Reload nebo reproduktory nad vojáky, kteří právě mluví. Jiný výraz než „Cesta do pravěku“ pro to nemám…

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Z dalších problémů lze zmínit kolize, protože civilisty můžete procházet jako nůž máslem a ne jedenkrát se také propadnete zemí do neznáma. Vývojáři si tohoto problému byli vědomi, protože vás po krátké době umístí vysoko nad scénu, abyste se mohli snést zpátky na zem. Je to vážně dost úsměvné. Takovéto základní chyby se musí podchytit už na začátku, zvláště u konzolových her. Na konec jsem si nechal framerate, který zlobí ve vypjatých scénách s desítkami vetřelců, ale zcela paradoxně otravuje život i v okamžiku, kdy se nic neděje - potíže nastávají častěji, než je zdrávo.

Závěr
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Vzhledem k tomu, že každá konzolová hra prochází schvalovacím řízením, je trochu nepochopitelné, jak mohl Microsoft připustit na Xbox 360 něco takového? Nechápejte to špatně. Earth Defense Force 2017 není zase tak tragická střílečka. Mnohé mise nabízí výtečné přestřelky, rychlou akci i dobrou atmosféru. Jsem pevně přesvědčen o tom, že se nějakou dobu budete bavit, ale těch chyb je prostě příliš. Ze hry přímo čiší nezkušenost vývojářů a to na všech frontách. Výhodou je snad jen to, že už teď nestojí plnou cenu jako jiné novinky, ale krapet méně (u nás 1049 Kč, v USA je o 20 USD levnější než jiné hry).




Stáhněte si: Trailery

Související články: Novinky

Ivan Kratochvíl
autorovi je 32 let a pracuje jako designér v Illusion Softworks; psaní do herních magazínů bere jako hobby; preferuje akční hry a automobilové závody, ještě větší přednost však dává autům opravdovým






 
 
Ivan Kratochvíl
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Pokud se vyžíváte v bezmyšlenkovité likvidaci stovek nepřátel a nemáte momentálně co hrát, pak nemusí být tahle hra úplnou trefou vedle. Počítejte však s velmi pravděpodobným scénářem, kdy se z počáteční zábavy stane stereotyp, pak nuda a nakonec nepřekonatelná únava. Zejména nezvládnutý herní design a ovládání sráží hru na kolena, aby ji archaické provedení definitivně pohřbilo v zapomnění. Berte jen v bazaru s výraznou slevou.

Nejnovější články