Autor: Drizzt Publikováno: 11.července 2005 |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Všechny tyto zmíněné vlastnosti se zvyšují výhradně na základě vašeho stylu boje, nezávisle na zkušenosti a úrovni postavy. Pokud tedy vezmete s týpkem kladivo a začnete nepřátele od začátku rubat hlava nehlava, zvýší se vám síla a dovednost v boji na blízko, ale s inteligencí a obratností na tom nebudete nijak dobře. Musím říci, že tento systém funguje perfektně a velmi se mi zalíbil. RPG systém V každém ze čtyř způsobů boje se můžete specializovat díky 12 bonusovým schopnostem. Ty rozvíjíte pomocí bodů získaných na každé nové úrovni zkušenosti. Patří sem například zručnost v boji se dvěma zbraněmi, poškození způsobované ohnivými či bleskovými kouzly nebo třeba zásoba many a života. Podle rozdělení těchto bodů si zpřístupníte speciální síly. Každý obor jich má k dispozici osm, přičemž všechny tyto síly mají tři stupně účinnosti. Detailnější informace o nich najdete v tabulce v tomto preview (avšak neplatí tamní informace, že vás je musí naučit trenér). Musím říci, že tyto speciální síly (powers) jsou opravdovým kořením hry. Při pohledu na svalovce ozbrojeného dvěma sekerami, kterak roztíná nepřátele posilněn jednou z nejlepších sil „Elemental Rage,“ mé RPG pozitivní srdce radostí jen plesalo. Používat tyto vychytávky ale samozřejmě nelze moc často, protože se nabíjejí likvidací nepřátel danou postavou. Vznikají pak adrenalinové situace, kdy jedním okem sledujete ukazatel připravenosti ledové smršti a okem druhým starostlivě hledíte na další příval nestvůr a odliv hit pointů u portrétu vašeho hrdiny. Netřeba dodávat, že po následném zmasakrování deseti nepřátel jediným kliknutím myši se dostaví jistý pocit zadostiučinění... Oproti dřívějšku doznal změn systém ukládání pozic. Pokud jste hráli Diablo 2, víte přesně, jak funguje. Jakmile hru vypnete, oživí se všechny potvory na mapě, takže je nutné si odchody od počítače plánovat dopředu (nechcete-li se tedy znovu prosekávat zástupy potvor) a hru ukončovat jen po aktivaci nového teleportu. Při uložení hry se totiž zaznamenává jen stav vašich postav a jejich inventářů, pokrok v plnění questů a aktivace teleportačních zařízení. Zpočátku jsem autorům za tento zlepšovák spílal, protože můj kouzelník byl mrtvý docela často, ale po přibrání dalších bojovníků se situace změnila. Když si představíte, že v případě skonu celé družiny budete muset pro své věci sprintovat ke svým mrtvolám zcela nazí až od minulého teleportu (nebo obětujete čtvrtinu zlata), začnete se daleko víc snažit (tzn. nakoupíte desítky léčivých lektvarů) zůstávat naživu a atmosféra tím roste. Krvežíznivé Tamagochi Do své družiny můžete zpočátku přibrat další tři členy, a tak obvykle naživu zůstane alespoň někdo. Záměrně říkám členy, neboť si můžete koupit i zvířátko a to pak vykrmovat předměty podle svého gusta. V závislosti na tom, čím svou potvůrku budete krmit se bude i vyvíjet. Váš mazlíček postupem času i roste a má celkově šest stupňů evoluce. Na výběr je z deseti druhů zvířátek a nechybí ani stará dobrá mula. Mezi nové přírůstky do zvěřince patří třeba vlk (dire wolf). Ale já jsem raději dal ve své družině přednost bytostem se dvěma rukama, nohama a hlavou. Přeci jen mi bylo líto se zbavovat svých ukecaných spolubojovníků. Místa je totiž málo a navíc si právo najmout třetí a čtvrtou postavu musíte draze koupit v hospodě. Po prvním dohrání hry si pak můžete zapnout obtížnost Veteran a přibrat si pátého spolubojovníka a po dalším dohrání se zpřístupní obtížnost Elite a spolu s ní i šesté místo v družině. Na tyto vyšší stupně obtížnosti vám z nepřátel budou vypadávat velice silné předměty, avšak v konečném důsledku se dočkáte „jen“ vyšších čísel u počtu hit pointů a způsobovaných zranění jak u postav vašich, tak nepřátelských. Když umřít, tak ať to aspoň stojí za to Umírání je vyřešeno s ohledem na hratelnost velmi dobře - postavy totiž vlastně v 99% případů nezemřou úplně, ale jakmile jim dojdou hit pointy, upadnou do bezvědomí, ze kterého se proberou poté, co se jim doplní zdraví na třetinu (můžete samozřejmě použít hojivá kouzla, ale lahvičky už do bezvládného těla nalévat nelze). K úplné smrti postavy a nutnosti použít kouzlo Ressurection dojde jen tehdy, dostane-li váš svěřenec opravdu pořádnou ránu. V praxi vás tak mohou zabít pouze bossové nebo vlastní neopatrnost při odpalování výbušných sudů. Hra je v podstatě udělaná tak, že se vaši kouzelníci posledních fází složitějších soubojů nezúčastňují, protože to nemají šanci vydržet. Opravdu mě pobavila situace při souboji s drakem (nebo spíš s jeho hlavou), kdy se můj bojový kouzelník a dryádka-léčitelka Taar odporoučeli do věčných lovišť asi tak po dvou nanosekundách a mí dva bojovníci pak byli nuceni do draka ručně bušit asi tak pět minut. Bojovníci totiž díky svým skillům měli velké rezistence vůči dračímu dechu, čímž kouzelníci pochopitelně nedisponovali. Obecně vzato válečníci vydrží opravdu hodně, ale nedávají až tak velké rány, kdežto kouzelníci mají skvělá kouzla, ale končí po pár přímých ranách nebo přibližně sekundu poté, co jim dojde mana. V celé hře se nachází několik set kouzel, ale stejně jsem s bojovým mágem využíval téměř výhradně jen Firebolt a s přírodním mágem zase zmrazení, léčení a párkrát došlo na Ressurection. Protože je ale výhodné své postavy úzce specializovat, tak můj bojový mág nevyužíval magii blesků a magii smrti a se svým přírodním mágem jsem ignoroval proklínání a vyvolávání nestvůr. Přines tohle a zabij tamto Ke spoustě kouzel získáte přístup až po několikerém dohrání, což je docela nářez při představě, že mi jedno dohrání zabralo asi 35 hodin. Ono vyřešit 27 hlavních a 41 postranních questů rozdělených do tří přibližně stejně dlouhých aktů nějakou tu chvíli trvá. Jinými slovy se jedná o 68 herními postavami notně obkecaných záminek k vyvraždění všech potvor na části mapy, protože úkoly nijak zvlášť objevné opravdu nejsou (pozor: spoiler v následujícím odstavci). V prvním aktu pomáháte dryádám v boji proti mordenské armádě. Putujete tak hlubokými zelenými hvozdy. V následující části hry se hlavní hrdina dostane do svého zničeného rodiště Aman'lu a pátrá po další části štítu v pevnosti Snowbrook vysoko v zasněných bílých horách. A konečně v aktu posledním se dostanete do pouště a kroky vás zavedou do kaderackých dolů či Valdisovy pevnosti Zaramtoh's Horns, kde to vypadá jako v pekle. Za vydařený jsem shledal nejrozsáhlejší postranní quest, kdy máte za úkol promluvit si se všemi duchy světa Aranny. Abyste s nimi mohli pokecat, musíte se naučit řeč mrtvých. Pak je třeba zajít do jedné z mnoha svatyní, pronést příslušnou větu a pak do pěti minut najít nějakého ducha. Z těchto duchů často padají unikátní předměty, takže se vyplatí jejich nářky vyslechnout. Když už jsme u těch svatyní, jedná se o malé stavby rozeseté po celém světě, ve kterých můžete přednést jeden ze 76 dostupných žalmů (chant) a užívat si po omezenou dobu (přibližně 10 minut) poměrně silných bonusů včetně zrychlené regenerace zdraví, rychlejšího dobíjení zvláštních sil nebo bonusu k obraně. Umělá demence vrací úder Ovládání je vyřešeno vcelku dobře, autoři se snažili omezit nutnost zběsilého klikání myší, jak to šlo, ale když na vás nabíhají desítky tisíc monster, užije si váš ukazováček i tak. Výhodné je třeba přikázat přírodním mágům sesílat protekční a posilující kouzla automaticky, nemusíte pak již na nic klikat a o bonusy je postaráno. Na druhou stranu jsou zas kouzelníci klidně schopni střílet své ohnivé koule třeba do velkého kamene, nachází-li se tento v trajektorii mezi mrakoplašem a jeho cílem. Udělat ty tři kroky navíc je pro počítač prostě nepřekonatelný úkol. Umělá inteligence na straně parťáků prostě své mouchy má, i když nijak zásadní nejsou. Svým svěřencům můžete dát určitou volnost v rozhodování nebo je nechat dělat přesně to, co dělá vámi ovládaná postava. Nepřátelé umí jen jedinou věc a to naběhnout a začít útočit. Spousta nestvůr má přívlastek, že nenávidí například postavy, které sesílají léčivá kouzla. No a pokud pak váš felčar sešle léčivý deštík, má o zábavu postaráno. Rozhodně není pravda, že by někdy nepřátelé ustoupili z prohrané bitvy a volali posily nebo něco takového. Ale snaží se vcelku rozumně útočit na postavu, která jim dává největší rány. V bestiáři jsem napočítal úctyhodných 387 druhů nepřátel a i když jsou si některá hodně podobná a jsou zde zahrnuti i menší bossové, je variabilita monster hodně slušná. Nedílnou součástí každého akčního RPG jsou právě zmínění bossové, tedy silnější varianty základních nepřátel, kterých si i zde užijete do sytosti. Vždy, když nějakého udoláte, vypadne z něj spousta předmětů a zlata. Souboje s hlavními bossy na koncích aktů jsou kapitolou samou o sobě. Třeba takové ostřelování draka balistou je příjemným zpestřením ke konci přeci jen už trochu stereotypního klikfestu. Vražedné nástroje Systém vybavení je naprosto shodný s principem v Diablu 2. Z potvor tedy padají předměty základní, kouzelné, raritní, unikátní a sadové. Abyste na sebe mohli jednotlivé kusy vybavení vůbec hodit, musíte mít dostatečnou úroveň postavy a být dostatečně zběhlí v příslušném umění boje. Kouzelník si tedy na sebe nemůže obléct plátové brnění atd. Navíc pokud chcete používat například štít nebo dvě zbraně, opět je třeba investice bodů do příslušných skillů. Jestli na sobě máte více předmětů z jediné sady, získáte kromě základních vlastností jednotlivých části setu ještě další přídavné bonusy. Autoři tedy sáhli k lety osvědčenému systému. Z toho, co zde zaznělo vyplývá, že se souboje zákonitě zvrhávají v nehorázné mely, ale díky možnosti zastavit hru můžete vždy průběh bitvy značně ovlivnit a to je velké plus. Do bitevní vřavy se míchají firebolty a blesky, až je s podivem, že se tak solidní grafika i na vyšší detaily plynule hýbe i na stroji s Geforce FX 5600 (ač grafika samozřejmě nevypadá tak hezky jako na oficiálních obrázcích sejmutých na modernější grafické kartě). Příjemné je, že všechny nakoupené věci kromě šperků se přímo projeví na vzhledu vaší postavy. další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Ozvučení také není co vytknout a EAX funguje bezvadně. Hudbu má na svědomí slavný Jeremy Soule, ten samý, který skládal již pro původní Dungeon Siege. Doprovodné skladby jsou sice příjemné, ale jako samostatný soundtrack bych si je asi nepustil. Pro příznivce skupinových zábav je ve hře implementován i multiplayer, kdy můžete singleplayerový příběh prožít s družinami svých přátel. Úměrně počtu hráčů se má zvýšit i počet a tuhost nepřátel. Bohužel tuto část hry jsem zatím nemohl s někým vyzkoušet. Nějaké zápory? Ať jsem nad tím přemýšlel dlouho, na nějakou zásadnější chybu jsem během hraní nenarazil. Dungeon Siege 2 vzhledem ke své délce trpí jistým stereotypem v závěru, ale díky svému spádu, pastvě pro oči a promyšlenému systému odměňování hráče vás chytne a pustí, až když budete mít fakt velký hlad. Samozřejmě ale jen tehdy, pokud se necháte pohltit pohádkovou fantasy atmosférou a osudem malebné Aranny. Kladem budiž také fakt, že zástupy potvor se na domácí hráče vyřítí rovnou ve verzi s českými titulky (říjen). Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články: Preview, Novinky, Dungeon Siege recenze, Dungeon Siege: Legends of Aranna recenze |
Drizzt | |
autorovi je 28 let, pobývá v zahraničí, specializuje se na RPG & střílečky a v minulosti spolupracoval s několika vyhlášenými herními magazíny |