Name: Driver 3 - recenze PC verze
Item: Driv3r
Rating: 5

Doufáte navzdory fiasku třetího Drivera na konzolích, že jeho PC verze dopadla lépe? Raději si nejdříve přečtěte naši první českou recenzi, než se do Tannerova dobrodružství v Miami, Istanbulu a Nice pustíte.

Autor: Frix
Publikováno: 22.března 2005

zdroj: tisková zpráva Verze hry: prodávaná/anglická na PC
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva Nemusíte mít vystudované tři vysoké školy, abyste věděli, že za úspěchem kriminálně-závodního žánru stojí především Grand Theft Auto. Bylo by ovšem nefér opomenout hru jménem Driver, která se roku 1999 objevila vedle Playstation i na PC. Zajisté nejsem jediný, kdo si dodneška velmi dobře pamatuje na šíleně obtížně závodní mise, které tato hra nabídla. Druhý díl vyšel pouze na konzolích a jeho hodnocení byla obecně výrazně slabší než u jedničky. Trojka se nyní objevuje na PC po třičtvrtěročním čekání od premiéry na Xboxu a PS2 (recenze, 63%). V hlavě mi znovu probleskla vzpomínka na fanaticky těžkou poslední misi v Driverovi a s chutí i bez předsudků jsem se podíval na čerstvě vydaného Driv3ra, který sliboval mnohé.

• NEJ konverze všech dob?
Zde bych rád opustil tradiční recenzentskou linii, která pro mě obyčejně bývá svatá, a podobně jako před dvěma lety u Metal Gear Solid 2 se odeberu po cestě zoufalého sdělení hráče, který čekal solidní konverzi, a ne jen PS2 hru spuštěnou omylem na PC. Již samotná instalace z DVD zabere plných 5 GB, což je sice vzhledem k trendům poslední doby méně děsivé, než řekněme před časem 8 GB v UT2004, ale přesto nejde o zrovna milé přivítání. Menu i úvodní filmeček dojem částečně spraví, nastavení grafických možností je překvapivě rozmanité, nebylo se tedy zdánlivě čeho bát.

Následuje ale šok – Driv3r se NEHÝBE. Nelze pro to použít jiné slovo, Driv3r je jednoduše nejhůř „optimalizovaná“ hra, jakou jsem kdy viděl a veškerou konkurenci nechává daleko za sebou. Bláhově jsem si myslel, že na solidním PC s Athlonem 2800+, 1 GB RAM a grafickou kartou GeForce 6600 GT mi port starší konzolovky poběží bez problémů. Plné verze Brothers in Arms nebo Splinter Cell: Chaos Theory a mnohé další "zabijáky" z poslední doby nemají problém na této konfiguraci radostně fungovat na nejvyšší nastavení, ovšem Driv3r je něco extra. V této souvislosti je úsměvné vzpomenout si na tiskovou zprávu Atari, ve které prohlašovali, že "velice úzce spolupracují s NVIDIÍ, aby se hra řádně otestovala a přizpůsobila grafickým kartám od této firmy."

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Po marném pokusu s vysokým nastavením jsem vyzkoušel postupně prakticky cokoliv, vyměnil jsem několik typů ovladačů grafiky, snižoval, co se dalo a zastavil jsem se na rozlišení 640x480 bez jakýchkoliv serepetiček. Výsledek? Hra ze sebe vymáčkla místo předchozích 10 snímků za vteřinu celých 15! Upřímně řečeno jsem od tohoto momentu přistupoval k Driv3rovi s jistým… despektem. Bez vytáček se vám přiznám, že jsem se po týdnu hraní zastavil zhruba v polovině, ačkoliv je hra vcelku krátká a její dohrání by nemělo podle komentářů konzolistů zabrat více jak 10 hodin. Mám však jen jedny oči a nehodlám je obětovat kvůli takové hře. Najděte si nějakého většího masochistu...

zdroj: tisková zpráva • Jenom spousta peněz nestačí
Přitom začátek hry a vůbec její produkční hodnota jsou vysoko nad průměrem, ať už mluvíme o animovaných filmečcích, které se prolínají dějem po každé dokončené misi, nebo o excelentním dabingu, pro který tvůrci naverbovali vedle Michel Rodriguez a Iggy Popa také oblíbeného Michaela Madsena. Právě on se stává hlasem Tannera, dobře známého policajta z předchozích dílů, který je tentokrát na stopě drogové mafii. Z úvodního Miami se postupně Tanner dostává do francouzského Nice a tureckého Istanbulu, přičemž zpracování lokací je bez debaty největším kladem hry.

Nemluvím teď o zpracování grafickém, ale čistě faktickém – autoři z Reflections si zjevně dali obrovskou práci s modelováním každé popelnice u cesty, každé antény na střeše mrakodrapu a skoro bych se vsadil, že pokud najdete zkratku v jednom z měst virtuálních, budete ji moci eventuálně použít i v realitě. Škoda, že stejné puntičkářství není vidět také na hratelnosti.

• Uměle vysoká obtížnost
Vedle módů Free Ride (bez komentáře) a Driving Games (recyklace misí z kampaně v jiných městech a místech) nabízí Driv3r především hlavní kampaň, která se skládá ze série lineárně spojených misí. Pro ilustraci si nepředstavujte GTA, ale spíše Mafii, kde také člověk šel od štace ke štaci a nemohl si v mezičase jen tak drandit po ulicích. Každá mise je velmi jasně určená a obvykle se jedná o úkol tak obtížný, že hraničí s těžkou frustrací.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Těžko odhadovat, jak by tomu bylo v případě, že by Driv3r běžel na PC plynule, stěží je však možné se kvalitně věnovat řízení, když před vámi obraz zběsile skáče. První Driver také nebyl procházkou růžovou zahradou, ale šlo v něm především o cvik a dobré plánování trasy. Oproti tomu Driv3r klade důraz hlavně na štěstí a čekání, po kolikátém pokusu se umělá inteligence konečně v nějaké zatáčce vyseká. A věřte mi, že tu nejde ani náhodou o posměšnou nadsázku.

Umělá inteligence je kapitolou sama pro sebe, ať už jde o jízdu, nebo o přestřelky. Začněme jízdou, kde jsem již zmínil občasné kiksy nepřátel, kteří nevychytají zákrutu a prostě se po několika pokusech zabijí sami, což je sice od nich sympaticky kolegiální, ale… Driv3r však umí ještě lepší kousky - nepřejte si třeba vidět, jak dopadají týmové akci s dalšími policejními vozy. Policajti se ženou za cílem bez ohledu na okolní situaci, většinou tak jejich auta končí v plamenech po nárazu do stromu, stožáru nebo domu, v horším případě jim však budete stát v cestě vy. Nejspíš už dovedete sami odhadnout, že následuje tvrdá demolice a restart mise.

VOZOVÝ PARK A NÁPLŇ MISÍ

zdroj: tisková zpráva V Driverovi 3 je k dispozici kolem sedmdesátky různých pohybovadel počínaje kabriolety, stařičkými taxíky či sporťáky ve stylu Lamborghini přes motorky a nákladní vozy až třeba po vodní čluny. Mise, které s touhle pestrou sbírkou plníte, jsou z velké části stejné jako v prvních dvou dílech, ale najdete tu i několik skutečných lahůdek.

V jedné misi musíte například do náklaďáku jedoucího napříč městem naložit tři různé kradené vozy, v jiné máte zase na autě po vzoru Nebezpečné rychlosti nálož, která vybuchne při zpomalení pod 80km/h. Je zde třeba nejprve vysadit na bezpečném místě parťáka a pak to na druhém konci města napálit do náklaďáku plného munice (a předem včas vyskočit). Co se děje mezi tím, si dokážete představit, tahle mise je asi vrcholem hry, což pravda není mezi zbytkem nic obtížného, až na pár dalších výjimek je to totiž samá honička na X různých podob.

• Zoufalé ovládání a jiné potíže
Velký problém se objeví v momentech, kdy se Tanner ocitá na vlastních nohou. V životě jsem měl tu smůlu na recenzování už opravdu mnoha konverzí z konzolí a většinou jejich ovládání nestálo na nic, Driv3r je však zcela mimo veškeré hodnotící mantinely. Nejen, že bez kompletního překopání schématu nejde ovládat skoro nic (například odlišné klávesy pro ovládání chůze a jízdy, střelba nesmyslně umístěná na numpadu atd.), i po dosažení jakž takž optimálního nastavení jde o zoufalý zážitek.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Tannerův pohyb je špatně animovaný a trhaný, nejhorší je však střelba, kterou jednoduše nelze plynule ovládat. Po chvíli se tak stává jediným východiskem úkrokování před nepřáteli s cílem dostat je do zaměřovače. Z přestřelek se tak stává fraška, kterou hravě porazí i béčkové budgety od Valusoftu. Jízdní část je o něco lepší a také se snáz ovládá, ale ani tady se Driv3r nevyhne bohaté porci chyb a problémů. Drsné časové limity se odráží v nutnosti jezdit co možná nejriskantněji, čemuž sice napomáhá příjemná minimapa, avšak fyzikální model aut tuto snahu sabotuje.

zdroj: tisková zpráva Fyzika se na první pohled zdá být dobře zpracovaná, ve skutečnosti je výrazně přehnaná a auto se i po lehkém kontaktu s obrubníkem vydává na doslova leteckou show, která bývá zakončena desítkami kotrmelců na asfaltu. Je sice fajn, že model aut je perfektní a na každý náraz reaguje vůz realistickým poškozením karosérie, na druhou stranu bych daleko raději věnoval svůj čas divokým honičkám s padouchy, než snahou ovládnout vlastní auto.

• Zachrání situaci grafika a zvuk?
O technických problémech jsem již mluvil, zatím jsem však taktně opomenul grafický vzhled. Driv3r vypadá na rok 2005 opravdu špatně a dost možná je první díl hezčí, než tahle šedo-zelená hrůza. Chyb jsou desítky a jejich vyjmenování je sice zábavné, ale zabralo by příliš mnoho odstavců, tak tedy jen telegraficky: nesmyslné vyvážení barev, kostičkované objekty i postavy tvořené snad pěti polygony, i s maximálním nastaveným dohledem mají keře nebo domy tendenci objevit se pět metrů před vámi zničehonic, zastaralé a neostré textury, různé náhodné bugy a mnoho dalšího.

Zvuky sice vynikají profesionálním dabingem, zbytek však dopadl o poznání hůř. Auta znějí po většinu času slušně, pokud jsou však poškozena, zcela nerealisticky jednoduše přestanou vydávat zvuky kompletně. Střelné zbraně mají i do špuntovek hodně daleko, jejich neslyšné bublání je urážkou hráči moderních akčních her.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
zdroj: tisková zpráva 12 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

• Aspoň něco?
Čím si tedy vlastně Driv3r zasloužil hodnocení, které ještě spadá alespoň do oblasti šedého průměru? Autoři si zaslouží kredit za velmi citlivě a dobře zpracovaná města i auta, kterých je ve hře údajně přes 70 a rozhodně nevypadají úplně zle. Rozlehlost měst se dá poměřovat leda s Vice City a v módu Free Ride je celkem fajn si jen tak projíždět po Miami a sledovat kolem sebe frmol bez nutnosti vnímat právě probíhající misi.

Možnost editovat a následně uložit průběh mise jako videosoubor je skutečně lahůdková a v kombinaci s řadou kamerových úhlů může o něco prodloužit herní dobu. A nakonec hudba, která se sice po chvíli začne opakovat, ale nepostrádá pohodový šmrnc. PC verze se oproti těm konzolovým odlišuje jen minimálně - přibyla jedna nová mise a filmeček "Making of", textury by údajně měly být ostřejší, a to je zhruba tak vše. Co autoři dělali ten necelý rok, je mi záhadou.

zdroj: tisková zpráva Driv3r se řadí po boku Daikatany na smutný piedestal her, které toho naslibovaly hory doly, hráči jim skutečně věřili a autoři se předháněli v zájmu o jejich recenzování, avšak ve výsledku jde pouze o průměrnou hru. Bohužel, díky uměle vysoko nastaveným očekáváním pak působí Driv3r ještě o mnoho hůř, než jaký vlastně je. Existuje celá řada daleko slabších her, pokud jste se však na Driv3ra těšili a doufali, že půjde o solidní zábavu do chvíle, než vyjde PC verze GTA: San Andreas, raději ani nemyslete na to, že byste si tuto hru koupili.

Stáhněte si: Videa, Cheaty...

Související články: Recenze PS2 verze (7/2004), Rozhovor, Novinky

Frix
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování