Dragon Age Origins - mega-recenze

Vychází na platformách: PC, PS3, X360, MAC

Verdikt: Chytlavý příběh vás i přes určitou klišovitost udrží až do konce. Pokud jste jen trochu RPG pozitivní, budou vás bavit taktické boje, hlavní i vedlejší questy, vyrábění předmětů, bohaté dialogy či třenice mezi členy v partě. A navíc si užijete krásnou grafiku, která je přehledná při prozkoumávání dungeonů, běhání ve volné krajině i zábavných bitvách. Od ultimátního hodnocení hru dělí jen pár drobností, jako třeba nepříliš přehledný inventář.

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme
Dragon Age: Origins

26. 11. 2009 00:00 - Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Tento svět je plný nepřátelství, závisti a xenofobie. Jak se jednotlivé rasy dívají na ty ostatní, připomíná starší perly Morrowind a Oblivion. + DRUHÁ STRANA MINCE

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 26.listopadu 2009
Verze: PC/česká/prodávaná
Doba recenzování: 2 týdny


Tohle netrpělivě očekávané RPG je vážně super. Temný fantasy příběh, propracované vztahy v partě, taktické boje, líbivá grafika... prostě jeden z nejlepších kousků tohoto roku. Už tvorba postavy je hodně zajímavá. Kromě klasické a na první pohled možná trochu nudné volby ze tří ras (člověk, elf, trpaslík) a povolání (bojovník, mág, lotr) vás čeká i rozhození bodíků mezi vlastnosti a dovednosti. A také docela detailní nastavení vzhledu a hlavně poměrně originální výběr původu. Máte šest možností a kromě toho, že si samozřejmě užijete jiný úvod do dobrodružství, se s vámi původ „potáhne“ celou hrou. Reakce mnoha NPC totiž ovlivní, zda jednají s lidským šlechticem, nebo s elfím vyvrhelem...

Svět zasažený temnotou
Vnímavější z vás možná pochopili, že svět Dragon Age je plný nepřátelství, závisti a xenofobie. A opravdu. V lecčems vzdáleně připomíná starší perly Morrowind a Oblivion, hlavně v tom, jak se jednotlivé rasy dívají na ty ostatní. Dominantní jsou lidé, a zatímco trpaslíci jsou tolerováni jako schopní zbrojíři a řemeslníci, elfové jsou většinou zotročeni a žijí v ghétech; tedy alespoň ti, kteří se nerozhodli pro kočovný život v divočině. I samotné lidské plémě je rozděleno občanskou válkou a staletými spory a záštěmi. Rozpadající se říši je ovšem potřeba sjednotit a postavit se démonickým hordám. A kdo jiný by se měl úkolu zhostit nežli vy, novopečený Šedý strážce?



Svět Dragon Age je krutý a realistický zároveň. A nepředvídatelný. Hra je temnou fantasy se vším všudy, dobří lidé umírají úkladnou vraždou i sekerou nájezdníků, mezi šlechtickými rody se kují pikle a intriky, mágové mají vlastní zájmy, ale jsou i tací, kteří se neváhají obětovat. Třeba šlechtična, která nabídne vlastní život, jen aby zachránila syna posedlého démonem. Nebo matka hlavního hrdiny, hrajte-li za lidského šlechtice: hrdá žena zůstává se svým umírajícím manželem, i když je hrad plný nepřátel a vy musíte prchnout do bezpečí...

Vrah, barbar a golem
Na obrovské břímě naštěstí nebudete sami. Hned v úvodu se k vám přidá věrný bojový pes, a zakrátko i další Šedý strážce. To nejlepší vás ale teprve čeká: barbar, který vyvraždil celou rodinu, dekadentní elfí vrah a nebo magický golem, bonusová postava, kterou odemknete jen s kódem z originální hry. Společníky sice nemůžete mít v partě všechny (tým tvoří maximálně čtyři dobrodruzi), ale ti neaktivní na vás rádi počkají v táboře. Tam s nimi můžete mluvit a také obchodovat s pocestným prodavačem. Ještě by se hodila nějaká ta truhla na odkládání věcí. Je fajn, že zkušenosti získávají všichni, takže nehrozí, že na nějakého člena party časem zanevřete, protože nebude dosahovat takových úrovní jako ostatní.

Od začátku mi tahle hra připadala výjimečná. Užil jsem si strhující obranu napadeného hradu a už při prvních krocích odhaloval přebohaté možnosti herního systému. Jako na jednu z dominantních dovedností jsem vsadil na přesvědčování – a hele, hned v úvodu se vyplatilo. Sluhu vyděšeného k smrti jsem dokázal přesvědčit, aby neutíkal a stanul po mém boku proti útočníkům: a jeho pomoc se mi rozhodně hodila. A hned od začátku jsem si užíval i další velkou devizu téhle hry: chytlavé boje.



Kruté řežby s taktikou na prvním místě
I když bitvy nejsou zdaleka tím jediným, co Dragon Age nabízí, určitě si je zapamatujete a budou se vám líbit. Jsou totiž velkolepé. Jasně, často dojde na drobné potyčky s několika nepřáteli, ať už z řad pekelných stvůr, humanoidních nepřátel (třeba nájemných vrahů nebo nepřátelských vojáků či banditů), nemrtvých nebo různých divokých zvířat a bestií. Ale zhusta dojde na rubanici opravdu velkého počtu bojovníků: kromě vás a protivníků se zapojují i spojenci, a klidně se tak může řezat třeba dvacet třicet postav naráz. A to je pak pořádná mela.

Boje jsou strhující, ale zároveň hodně taktické. Můžete je kdykoliv zapauzovat a rozdat svým svěřencům povely; a nebo je nechat, aby se řídili vlastní inteligencí, kterou můžete korigovat komplexním nastavením vzorců chování (ve stylu situace –> akce, třeba „pokud má spolubojovník méně než 50 % životů, uzdrav ho“). V boji můžete rubat, kouzlit, používat speciální schopnosti, házet po nepřátelích výbušné flakónky, léčit se či do sebe kopnout lektvar na doplnění many... možností je hodně. A některé boje jsou docela těžké i na normální obtížnost; první patch sice obtížnost trochu srazil dolů, ale i tak nemůžete všechny boje odehrát hurá stylem, to byste se moc daleko nedostali. Což je dobře.

Bohaté rozhovory
Dragon Age ale není jen o bojích. Moc se mi líbí, že dost velký důraz je kladen i na nebojovou část, příběh a různé schopnosti. Přesvědčování už jsem naťuknul, a budete ho moci používat každou chvíli. Čeká na vás totiž spousta rozhovorů, některých milých, jiných vtipných, dalších hodně drsných. Ovlivní je nejen vaše přesvědčovací schopnosti, ale i vaše rasa, původ a občas i nějaké další znalosti.


Rozhovory ale vaše nebojové možnosti zdaleka nekončí. Určitě si do týmu pořiďte schopného lotra, jelikož můžete hledat a odstraňovat pasti, páčit zámky či vykrádat kapsy. Nejprve se mi zdálo, že i neúspěšný pokus o kapsářství zůstane nepotrestán. Ale chyba lávky! Po prozrazených zlodějinách se vám může lehce stát, že vás na cestách zastaví oddíl (početný oddíl!) vojáků a pustí se do vás jakožto do hledaných zločinců...

Lektvary i jedy
Nechybí ani výrobní dovednosti: stačí se naučit recept, mít dostatečné suroviny a můžete kdykoliv uklohnit léčivé lektvary či obvazy, namíchat jedy nebo smontovat pasti. Nejde o nic originálního, ale řemeslné dovednosti určitě potěší. Stejně jako třeba vkládání run do zbraní. Těch je mimochodem (stejně jako brnění, šperků a jiných užitečných věciček) ve hře obrovské množství a liší se nejen typem, ale také kvalitou materiálu. A nechybí samozřejmě ani očarované kousky.

Postupem času si z dobrodruhů-zelenáčů vypěstujete ostřílené veterány. Každé povolání můžete dále specializovat na sedmé a čtrnácté úrovni: třeba lotr se může stát vrahem, bardem, duelistou či hraničářem. Specializaci si ovšem nemůžete jen tak kdykoliv vybrat, musíte najít (a případně přesvědčit) učitele. Třeba mistrovství tajemného mága – univerzála bojujícího zbraněmi i magií – vám prozradí duše uvězněná v drahokamu ve starobylých ruinách. Duelistou se zas stanete, pokud nachytáte šikovnou kapitánku ovládající tento styl boje při podvádění v kartách. A některé specializace mohou nabídnout i členové vaší družiny nebo se je naučíte z manuálů od obchodníků. Je fajn, že si vždy specializaci jen odemknete, nemusíte učitele hned využít.



Bohatý svět
Při svých toulkách navštívíte rozmanité lokace, a i když je herní svět rozlehlý, cestování po něm je pohodlné. Na globální mapě vyberete cílové místo a pokud vás někdo nepřepadne, dorazíte automaticky do destinace. Podíváte se do klasických lidských měst, vesnic a hradů, navštívíte trpasličí město a rozlehlé podzemní tunely, elfí osadu, hvozd, starobylý chrám či čarodějnou věž... a také třeba originální snový svět, kde budete muset měnit podoby, abyste překonali všechny nástrahy.

Některé lokace – speciálně „dungeony“ nebo výše zmíněný snový svět – mi připadaly zbytečně dlouhé, ale je to asi otázka vkusu. Zatímco já dávám přednost většímu množství menších lokací, někteří hráči odkojení klasikami Dungeon Master či Eye of the Beholder několikapatrová podzemí uvítají.

Dobro nebo zlo?
Hrou vás až do konce táhne poměrně silný příběh. Sice se nevyhnete mnohým klišé (zrada, láska, pomsta), ale jednotlivé momenty jsou opravdu chytlavé. Kromě boje proti pekelným hordám a plnění souvisejících úkolů, na vás čeká i řada vedlejších questů. Ty snad vždy nabízejí několik řešení, přičemž rozhodně není vždy na první pohled jasné, kdy volíte dobro a kdy zlo. Postavíte se na stranu elfů nebo vlkodlaků? Zprvu jasná volba, ale když jsem zjistil, že vlkodlaci nejsou jen nemyslící hladová monstra, ale strádají strašlivou kletbou, díval jsem se na věci trochu jinak... Rozhodnout jsem se musel také v trpasličím městě, kde o opuštěný trůn bojují dva rivalové. A jak naložíte třeba s démonkou, která sice zaklela rytíře, ale učinila ho tak šťastným? To je jen na vás...



Kamarádi, milenky a nepřátelé
Vaše rozhodnutí na řešení toho či onoho problému i jednotlivé volby v dialozích se promítají do přízně vašich parťáků. A že je nebude lehké všechny udržet spřátelené, je jasné už z jejich rozmanitosti. Templář – tedy lovec odpadlých čarodějů – jen málokdy bude mít stejný pohled na věc jako divoká kouzelnice z pustiny... Naštěstí můžete zlobu nesouhlasících kolegů trochu obrousit vhodně volenými dárky.

Postavy, které vám věří, dostávají různé bonusy. Pokud ale někoho pořádně naštvete, klidně vám dá sbohem. Pokud se budete snažit, můžete kombinací svých činů, šikovně volených slov a trefných prezentů získat i lásku některé z postav. I tady ale možná budete muset volit: když jsem to chvíli hrál na dvě strany a sváděl roztomilou šišlající bardku i divokou čarodějku, daly mi obě nůž na krk a musel jsem si vybrat.

Společníci jsou unikátní a rozhovory s nimi mě bavily. Jednak jsem zkoušel, o jakých tématech se rádi baví, a také jsem doufal, že z nich vyrazím zajímavé informace. A opravdu: pokud jste s někým za dobře, kápne z toho třeba i nový vedlejší úkol. Tenhle koncept propracované party byl snad poprvé použit v Baldur´s Gate II a musím říct, že Dragon´s Age patří v tomto ohledu k těm nejlepším RPG.


Ale vlastně nejen v tomhle ohledu, ale v podstatě i ve všem dalším. Hra funguje a vypadá velmi dobře. Inteligence protivníků není zlá, někdy dokonce i překvapí třeba lákáním party do pastí (i když myslím, že jde o naskriptované okamžiky). Ve hře je spousta pomůcek, jako mapa, deník, přehled potvor, důležitých postav či historických knih. Zamrzí snad jen trochu nepřehledný inventář a někdy poněkud delší doba nahrávání; nejde ale o žádnou tragédii. Velmi dobrou českou lokalizaci nekazí ani drobné chybky, najdou se pouze vesměs kosmetické rozpory mezi manuálem a texty ve hře.

Krev
Titul je poměrně dospěle laděný, a kromě některých drsných příběhových momentů to dokládá i – na poměry RPG – až nečekaně velké množství krve. Po každém boji budou vaši svěřenci vypadat jak po exkurzi na jatkách. Grafika mě osobně hodně sedla, při bojích lze kameru dostatečně oddálit a celý svět i postavy v něm jsou krásně vykreslené. Jen občas je obraz zbytečně rozmáznutý a některá místa ve hře vypadají jako druhá liga, ale hra vás většinou tak pohltí, že si toho ani moc nevšimnete.

A víte, jaký jsem měl při hraní pocit? Jako kdybych si užíval Baldur´s Gate v perfektním moderním kabátku. A to už jsem se bál, že se podobného zážitku nikdy nedočkám – duchovní nástupce Neverwinter Nights mě nikdy úplně nechytl a trojrozměrná grafika doposud úplně nepřipomínala starou dobrou izometrickou. Až teď. A je úplně jedno, že Dragon´s Age nepoužívá osvědčená pravidla Dungeons and Dragons, ale zcela nová, vlastní. Jsou totiž dobrá a fungují báječně.



Paráda
O hře Dragon Age by se toho dalo napsat asi ještě hodně, ale lepší bude, když si jí sami vyzkoušíte. Já jsem se u ní úžasně bavil, zavzpomínal na izometrické klasiky á la Baldur´s Gate a přitom se kochal moderním zpracováním. Hra navíc neupadá do stereotypu, pořád vás překvapují nové věci a lákají vedlejší i hlavní úkoly. Pro mě nejlepší singleplayerové RPG poslední doby, které vydrží desítky a desítky hodin. Ještě o fous lepší než Fallout 3, který jsem si také vychutnal.

DRUHÁ STRANA MINCE - Martin Holas
Stejně jako Jirka Sládek, i já si při hraní zavzpomínal na staré izometrické klasiky jako Baldur's Gate, ale spíše s rezavou kudlou v zádech a slzou v oku. Dragon Age Origins totiž jasně ukazuje, že Mass Effect nebyl ze strany Bioware jen osvěžujícím akčním extempore, ale definitivním vyhlazením old-school RPG z povrchu světa a poukázáním na směr, kterým se bude veškerá následující tvorba ubírat.

Kostra příběhu je nastavovaným fantasy klišé od začátku do konce. Stejně jako v Baldur's Gate. Jenže je tu jeden podstatný rozdíl. Epické puzzle, které Baldur's Gate trpělivě dílek po dílku skládala třeba dva dny, na vás Dragon Age Origins překotně vyzvrací za hodinku a půl v ůvodní epizodě. Plochost scénáře se snaží zalátovat zběsilým střídáním postav v partě, bitvou co pět minut a mainstreamovými cetkami, korunovanými dramatickým nájezdem kamery na krvavou fatalitu, provedenou umírajícímu trollovi (zde vážně chyběla už jen cool heavy metalová hudební vložka). Později se situace naštěstí trochu uklidní, ale i tak mě dusil pocit, že Dragon Age Origins jede po povrchu a někam hlouběji se pořád ne a ne zaříznout.


další obrázky v galerii


Nahrazení poctivých D&D pravidel čímsi na úrovni Diabla se rovná učiněné katastrofě. Tvorbou charakteru strávíte deset minut, z toho devět padne na úpravu jeho vzhledu. Povolání jsou tři: bojovník, mág, lotr (rogue). Tedy spíše dvě. Na vyšší než normální obtížnost je lotr vzhledem k omezení družiny na čtyři členy a nezdravému důrazu na akční složku naprosto k ničemu. Postavy si obnovují zdraví a manu jako banda trollů. Když už vám náhodou někoho rozsekají na kaši, po boji zázračně vyskočí na nohy s polovinou zdraví a v profilu si postěžuje ikonkou "Vykašlávám krev". Namazat bolístku mastičkou za dvacet stříbrných a soudruh je zase jako rybička. Nejhůře byli zmrzačeni chudáci mágové, kterým se veškeré jejich umění namačkalo do pár desítek skillů. Konec zlouhavému shánění svitků do knihy kouzel, nudnému vyspávání před bitvou a rasistickému členění lidí na kleriky, druidy, sorcerery a čert ví co ještě! Ach jo, duchovní nástupce Baldur's Gate je kripl a nikomu to zdá se nevadí...

Samozřejmě nejsem slepý a připouštím, že mnoho věcí je na Dragon Age velice povedených. Vztahy mezi postavami jsou zvládnuté bravurně, Bioware se v tomto ohledu hru od hry zlepšují. Vizuální stránka je nádherná, soundtrack stejně tak, souboje přinejmenším nenudí. Ale devítkové šílenství? V čem je tahle hra lepší než Neverwinter Nights 2, je mi věru záhadou. Mé hodnocení 7/10.


Stáhněte si: Videa, Trailery, Patch...

Související články:Video-recenze, Video-reportáž, Dojmy, Rozhovor, Novinky...

Jiří Sládek
autor je šéfeditorem portálu TN.cz



 
 

Kupte na Xzone.cz

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.

Hledáme nového člena týmu, pokud umíš programovat, pojď mezi nás. Více informací.