• Pokračování Dirt Track Racing
Firma Ratbag se do povědomí hráčů zapsala již několika tituly, z nichž některé, jako Powerslide z roku 1998, dosáhly u hráčského publika velmi slušného ohodnocení. Především hratelnost a úžasně rychlá a plynulá grafika učinila z této hry něco jako magnet - pokud již hráč, unaven neustálým taktizováním ve strategických hrách či soustředěním se na získání maximálního počtu fragů v konkurenčním oboru, zasedl k počítači a spustil Powerslide, dostalo se mu odměny v podobě velmi jednoduchého ovládání, vynikající hratelnosti spolu s rychlou grafikou a slušně propracovaným fyzikálním modelem všemožných roztodivných futuristických vozítek. Především pokud hráč disponoval v té době takovou high-end novinkou z oblasti videokaret, jakou bylo 3Dfx (zejména Voodoo 2 SLI), dokázala hra využít potenciálu tohoto 3D čipu na 101% a předvést hráči, co je to rychlost a plynulost i ve vyšších rozlišeních, než 640x480.

zdroj: tisková zpráva Je vhodné rovněž říci, že nejen futuristické závody živily 19ti členný tým australských chlapíků z Ratbagu, taktéž i série simulátorů reálných aut ze závodních sériích v USA, pro nás Evropany takřka neznámých. Jednalo se o hry Leadfoot a Dirt Track Racing. Právě na poslední zmniňovaný titul navazuje dnešní recenzovaná hra: Dirt Track Racing - Sprint Cars (DTR-SC). Jedná se o simulátor závodní série Sprint car racing, velmi oblíbeného motorového sportu v USA.

Pokud jste se někdy byli podívat na závody motorek na ploché dráze, zameňte si v duchu motorky za obří monstra dosahujících při 720-800 koních výkonu motoru neuvěřitelné akcelerace a obrovské rychlosti až 180 mil za hodinu, která se blíží rychlosti zaávodních aut NASCAR a dostanete velmi reálný obrázek toho, co Američany na těchto závodech, odehrávajících se na více, jak 700 tratích po celých státech, tak přitahuje. Přeci jen vidět své hrdiny za volantem obřích monster, dosahujících v zatáčkách hranic fyzikální udržitelnosti na okruhu a riskujících své životy za co nejlepší umístění, má něco do sebe. Inu jak říkají Američané - proč troškařit, když to můžeme udělat v megalomanském stylu, že? Je tedy otázka, jak se povedlo hochům z Ratbagu převést tento adrenalinový motoristický sport na obrazovky našich počítačů. Předem mohu prozradit, že velice úspěšně. Přeci jen, tým kvalitních programátorů a čtyřletý vývoj Difference Enginu spolu s pilováním umělé inteligence, využívajících jako jedna z mála umělé neuronové sítě, je už přeci jen zárukou určité kvality.

• Difference engine
Tato hra, využívající modifikovaného enginu ze hry DTR, je z programátorského hlediska doslova prošpikována technologickým high-endem. Již výčet možností, jež nabízí použitý Difference Engine 3, dá napovědět kvalitní simulaci. Posuďte sami podle specifikací na krabici hry: vysoký výkon i na relativně pomalých strojích, nejrychlejší grafický engine na PC, neuronová síť použitá pro umělou inteligenci, precizní fyzikální model vozů, podpora hry pro LAN a internet, 3D zvuk, force feedback podpora, podpora skriptovacího jazyka a editoru pro definování tratí/hry atd.

Hra samotná nám nabízí asi 20 různých tratí, rozsetých po celém území Spojených států. Jednotlivé tratě se liší nejen dislokací a délkou od 1/4 až po 3/4 míle, ale i úhlem náklonu tratě od 0 až po 33 stupňů a především různým povrchem a stavbou tratě, a tím i celkovou obtížností. Přeci jen po hladké a suché hliněné trati se jede jinak, než po mokrém blátě, či štěrku.

• Konfigurace vozu
Po spuštění hry, kdy si hráč vybere, jaký typ 3d akcelerace použije (hra nabízí Banshee, Glide, Direct3D a softwarový renderer), si můžete nastavit běžné věci - od rozlišení obrazu (snad všechna rozlišení, na která si jen vzpomenete, včetně těch vysokých nad 1024x768) a množství detailů ve hře, přes audio a nastavení ovládání až po nastavení míry simulace hry samotné. Zde bych se zastavil. Mnoho her nabízí už standardně celkem slušnou možnost modifikace některých parametrů vozu, ovšem co, co nabízí DTR-SC, jsem zažil dosud jen při konfigurování parametrů svého vozu ve hře F1 2000 od EA Sports (Formule 1). Přeci jen nejsem zkušený automechanik a tak některé parametry jsem sice nechápal, ale přičetl ke kvalitě použitého Difference enginu hry.

Pokud nejste ochotni se půl hodiny hrabat v konfiguraci převodovky či tlaku pneumatik a jiných, můžete si jen nastavit míru realističnosti simulace - od 0 do 100 procent. Při nule se pak hra chová jako klasická arkáda, ovšem teprve po nastavení 100 procent dostanete ze hry její maximální formu zábavy. Opravdu doporučuji již na začátku vašeho seznamování se hrou nastavit rovnou 100, brzy si na simulační model zvyknete a přijdete na mnoho fines, jak vítězit. Ke konfiguraci se rovněž nabízí možnost nastavení obtížnosti oponentů - zde jsou 3 módy - od novice až po experta. Věřte, že zde rozdíl pocítíme nejen v rychlosti. Ale o tom se zmíním až dále.

• Kariéra
Po všem tom konfigurování nám hra nabídne dva módy hraní - jeden je Quick Race, takjinak rychlé se ponoření do závodů bez jakýchkoliv serepetiček okolo a druhý je kariéra. Právě kariéra přilévá do vínku hratelnosti této hry další hektolitry navíc. Mód kariéry je podobný tomu, co všichni dobře známe například z NFS4. Na začátku jsme žebrák s 10000 $ :-) a máme možnost si koupit to nejlevnější a samozřejmě i nejpomalejší vozidlo. Teprve časem, jak se nám kapitalistické dolárky v podobě vítězství hrnou do našich zablácených kapes, si můžeme dovolit koupit něco lepšího a rychlejšího. Vyhrané peníze můžeme použít na nákup nového auta, upgrady a opravy stávajícího vozidla a konečně i na vstupní poplatky pro zúčastnění se těch prestižnějších závodů. Ještě jsem totiž neřekl, že tratě jsou diferencovány nejen jejich dislokací, ale i jejich prestiží, tj. na malé trati kdesi v zapadákově v Oregonu vyhrajeme při vítězství méně peněz, než na trati věhlasné.

Oproti běžnému módu kariéry zde ještě máme možnost využít nabídky sponzorů - ovšem pouze v případě, že jsme úspěšní - pak se k nám sponzoři jen pohrnou a ani nestačíme vybírat z jejich finančích nabídek. Je vhodné se vždy rozmyslet, zda se vyplatí přijat sice nabídku vysokou, ovšem jen na jeden závod, nebo využít nabídky méně velkorysé, ovšem dlouhodobější, kdy máme jistotu jistého příjmu. To už záleží na strategii hráče.

• Arkádový vs realistický fyzikální model
zdroj: tisková zpráva Než vyjedeme na trať, je třeba si vybrat naše vozítko snů - vybírat můžeme ze 4 typů - ovšem pokud teprve začínáme s kariérou, moc toho vybírat nemůžeme, maximálně tak skiny na auto. Těch hra nabízí více jak 50. Nakonec stačí navolit typ série závodů (těch je tu celkem 10) a trať jednotlivých sérií. Před samotným závodem nás čeká buď trénink, či rovnou kvalifikace. Poté již nastoupíme do skutečného závodu. Závody se jezdí na 3 etapy - ty se liší počtem kol a samozřejmě oponenty (ve 3. etapě již nejsou odpadlíci z 1.). Pokud jste si podle mé rady nastavili realističnost simulace na 100 procent, ze začátku jistě u nejbližší zatáčky vyletíte z okruhu ven :-) Tuto možnost můžete eliminovat buď použitím brzd či puštěním plynového pedálu v tu správnou dobu na správnou chvíli. Rovněž tak i můžete upravit úhel spoileru, který je velmi mohutný a nutný ke stabilizaci vozu. Při výkonu 800 koní a rychlosti až 180 mil za hodinu by totiž bez spoileru vůz mohl i vzlétnout a přeci jen bude lepší závodit spíše na zemi. Úhel náklonu spoileru ovšem, alespoň dle mé zkušenosti, nemá na stabilitu vozu až tak vysoký vliv.

Okolní protivníci jsou dost chytří - AI se chová skutečně inteligentně. Oponenti přizpůsobují styl jízdy opotřebení trati, svého vozu či své pozice v závodě. Rozdíl nastavení jejich obtížnosti není jen v rychlosti, ale i ve stylu jízdy a to se musí programátorům z Ratbagu pochválit. Hra se hned hraje lépe a připomíná více skutečnost. K oné skutečnosti jistě přispívá i vysoce propracovaný fyzický model vozů. Co mě však šokovalo v kladném slova smyslu, je to, jak engine hry reaguje na dynamicky se měnící situaci ve hře - například pokud najíždíte do zatáček v ideální linii, po pár kolech se na trati v místě ideální linie vytvoří vyjetá stopa (nezapomeňme, že jezdíme po hlíně) a může se nám stát, že pokud ke konci závodů nebudeme přibrždovat více, než na začátku, může nás odstředivá síla nádherně vyhodit z trati a sny o prvním místě se rozplynou ani nevíme jak. Toto je vskutku věc, v jiných hrách neobvyklá.

• Problémy s 3D zvukem
Po skončení závodu můžeme využít možnosti přenastavení vozu, případně jeho upgradu a opravy. Pokud se jedná o grafiku hry, je slušná, nic extra převratného, ale ovšem ani nic zahanbujícího - prostě standard, ovšem při neuvěřitelné rychlosti grafiky i na relativně pomalých strojích - a to při vysokých rozlišeních! Jen si vzpomeňme na Powerslide... Pokud se jedná o zvuky, jde spíše o podprůměr, prostě hluk motorů, odletujícího bahna a pokřik diváků z tribun - nic víc, nic míň.

Co se týče zvuku, zamrzela mě slabá podpora 3D zvuku - na mém SB Live! se mi ji nepodařilo korektně rozeběhnout a pokud autoři uvádějí, že standardně je 3D zvuk vyplý a zapnout se musí parametricky z promptu vašeho commanderu, s tím, že na mnoha kartách dělá problémy, asi vědí, proč to tak má být. Již na začátku jsem zmínil možnost hry přes LAN či Internet, což dává této hře další bodíky. Celkově je hra velmi povedená, za zmínku stojí i její nízká cena 20$ (jako jiné budget-tituly) a fakt, že se dá zakoupit pouze přes internet (například zde).