Crysis 2 - recenze

PlayStation 3

Recenzovaná verze: PS3

Vychází na platformách: PC, PS3, X360

Verdikt: I když trochu velkohubá prohlášení autorů a obrovské očekávání zcela nenaplnila, je Crysis 2 velice povedná hra, která zůstává věrná svým tradičním sandboxovým kořenům a zdařile je kombinuje s bombastickou skriptovanou akční jízdou.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 86/100

Crysis 2

25. 3. 2011 20:00 - Recenze autor: Dan Vávra Komentáře: 0

Po letech čekání je to tady. Dočkali jsme se nové Krize! PC hráči se těší na další technologickou exhibici a konzoloví hráči na pořádné vymakané FPS s grafikou, jakou v životě neviděli. Vývojáři jsou zase celí žhaví na to, jak se předvede CryEngine 3, a EA s Crytekem zoufale doufají, že konečně vydělají nějaké pořádné peníze, protože komerčně to i přes aureolu Cryteku jako hvězdného studia zatím nebyla žádná sláva. Budou všichni spokojení a Crysis porazí Call of Duty nebo nás čeká po všech těch velkolepých PíáR prohlášeních jenom grandiózní zklamání?

Crytek je firma, která nám na počítače jako první přenesla opravdu luxusní džungli, což byl do té doby po grafické stránce pro počítače jeden z nejnáročnějších úkolů. Díky tomu a celkově nekompromisnímu přístupu ke grafice si získala firma tří bratrů z Turecka usazených v Německu takřka kultovní status. Pro někoho tak možná bylo překvapivé, že pánové pokračování své ságy tentokrát umístili do džungle městské, konkrétně New Yorku, a zaměřili se i na konzole, kde bylo dopředu jasné, že budou muset po technologické stránce dělat hodně kompromisů, na které nebyli z PC moc zvyklí.

Twin Peaks mezi FPS

Návaznost na předchozí dvě hry v sérii je velmi lehká a přiznám se, že zpočátku jsem netušil, co se vlastně děje. Vlastně si tím nejsem jist ani teď, kdy jsem Crysis 2 dohrál. Vše začíná chaotickým sestřihem zpráv, kde se řeší jakási infekce, jakási korporace, jakási evakuace a mimozemská civilizace. Hrajete za vojáka, který nic netuší, jede ponorkou někam do akce a ta ponorka se potopí... Tak, že už sama nevyplave. Vás zachrání před útokem mimozemšťanů pán v nano obleku, následně vám ten oblek nasadí a spáchá sebevraždu.

Jiný pán, který si myslí, že jste ten pán, co se odpráskl, vám pak pořád vysílačkou říká, co máte dělat, protože vy z nějakých důvodů po celou dobu hry neřeknete ani slovo, čili ani to, že nejste žádný Prorok, ale Alcatraz, což by předešlo řadě problémů. Kvůli tomu si vás s tím pánem totiž všichni pletou a neustále se vás snaží zabít.

Nemám tuhle vypravěčskou metodu vůbec rád. Nemyslím si, že bych byl úplně retardovaný, a přesto dnes u velké části her mám velký problém pochopit, o čem jsou. To, že pán, který vás zachránil, je Prophet, který se vyskytoval jako velitel už v prvním díle, jsem si musel najít na Wiki, protože od prvního dílu uběhly tři roky a já ho opravdu celý hrát znova nebudu, jenom abych zjistil, že stejně s dílem druhým nemá moc společného. V průběhu hry sice můžete nacházet různé maily a zprávy, ze kterých si můžete udělat jakýs takýs obrázek o tom, co se vlastně děje, ale pokládám za značně nevhodné, vyprávět HLAVNÍ část příběhu pomocí něčeho, čeho si 90% lidí ani nevšimne.

Přijde mi prostě dost nešťastné, když se autoři akční střílečky tváří při vyprávění přiblblé historky o invazi marťanů jako David Lynch. Hraju FPS střílečku a od začátku bych rád věděl, po kom mám střílet, po kom ne a kdo jsou ti lidé, co na mě neustále mluví. Rád bych se to taky dozvěděl bez nutnosti zjišťovat to po fan stránkách na internetu.

Když tohle překousnete a trochu se rozkoukáte, vyklube se ale z Crysis 2 na poměry FPS her docela slušná povídačka, jejíž detaily vám raději nebudu spoilerovat. Stačí říct, že mimozemšťané, kterým se zde říká Ceph (Ostraváci ať čtou Cyp), zaútočili na většinu světových metropolí a společně s tím se ve městech šíří podivná smrtící nákaza, kterou váš oblek z nějakých mně neznámých důvodů může vyzmizíkovat. Buď je to jedno z okultních tajemství autorů nebo jsem při střílení z kulometu nedával dostatečný pozor, ale prostě netuším jak.

Kromě marťanů pak po vás jdou jednotky C.E.L.L. patřící pod společnost Crynet Systems, která vyvinula oblek, jež máte neprávem na sobě, a chce ho zpátky. Důležité je, že dialogy jsou docela dobře napsané (a o něco hůř přeložené do českých titulků) a story je dobrým základem pro řadu zajímavých herních situací.

Crysis má nejlepší íbr mega grafiku všech dob...

...tvrdili bratři Yerliové z Cryteku před vydáním, společně s tím, že jejich CryEngine je prostě bomba a žádný konkurenční engine by Crysis 2 nedokázal rozchodit. To druhé je možná pravda a to první je blbost. Pokud chcete vidět hru, která vypadá na první pohled MNOHEM líp než Crysis 2, pusťte si tři roky starý Crysis nebo dva roky starý Warhead.

Je to smutné, ale je to tak a nezmiňoval bych to, kdyby mi pánové svým chvástáním sami nenahráli na smeč (i když jinak jsou to sympaťáci). Je vcelku bizarní, že dnes už tři roky starý předchůdce dnešní novinky běžel na DirectX 10 a jeho nástupce jede na DX9. Hůř vypadají obličeje postav a jejich animace, hůř vypadá dokonce i vegetace a celá řada vizuálních efektů je fuč. Crysis 2 prostě není nejlépe vypadající hrou dneška a není dokonce ani nejlépe vypadající hrou na konzolích. Stačí se podívat třeba na Killzone 3, Red Dead Redemption nebo připravovaný Battlefield 3 a je jasné, že si tady někdo trošku zapřeháněl.

Nesmíme kvůli tomu ovšem Crysis 2 křivdit. Pořád totiž vypadá skvěle a je potřeba říct, že důvodem, proč v něčem vizuálně lehce zaostává, není neschopnost programátorů Cryteku, ale fakt, že hra opravdu sahá až na dno možností dnešních konzolí, pro které byla zřejmě primárně vyvíjena. Na rozdíl od konkurence se totiž nepyšní jen hezounkou grafikou, ale hází do placu obstojnou fyziku, obrovské levely a především oproti konkurenci nesrovnatelně propracovanější umělou inteligenci nepřátel. To všechno samozřejmě žere strašně moc výkonu a u konkurence byste to takhle hezky pohromadě hledali jen těžko. Kvůli tomu také bylo potřeba někde dělat kompromisy.

Autoři museli optimalizovat jako diví, a tak se prostě nevyhnuli tomu, že někde neustále přeblikávají LODy a textury z menších na větší, někde občas něco zmizí a tak podobně. Díky tomu působí grafika v pohybu poněkud rozhašeně a jaksi víc zrnitě než třeba Bulletstorm na Unreal Engine 3, který se ovšem odehrává v mnohem menších, lineárních levelech, kde téměř na nic nefunguje fyzika a autoři tím pádem měli podstatně jednodušší práci.

Přátelé programátoři jsou z CryEnginu nadšení, protože vědí, že naprogramovat velkolepý engine pro nejvýkonnější hardware je podstatně jednodušší než vyždímat co nejvíc výkonu z hardwaru podstatně omezenějšího. Z tohoto pohledu je Crysis 2 jedoucí se stabilním framerate na konzolích mnohem obdivuhodnější programátorský výkon než původní Crysis, která je sice v něčem hezčí, ale ani po třech letech se nedá spustit na některých dnešních počítačích na plné detaily.

I přes některé nedostatky prostě vypadá Crysis 2 velice dobře a patří mezi špičku. Bohužel s konzolemi se svezlo i PC, kde je nový díl opravdu spíš krokem zpátky a od svých bratříčků se liší jen v lepším stínování (vržené stíny od drobných objektů na konzolích nehledejte) a některých texturách.

Bavíme se samozřejmě o technické stránce věci. Po stránce umělecké se nedá hře prakticky nic vytknout. Některé scenérie vypadají úžasně, obří mimozemské struktury jsou famózní a New York skutečně vypadá jako New York, přičemž hra vás protáhne tím nejzajímavějším, co tohle město nabízí. Tedy vlastně spíš tím, co z toho po útoku Cypů zbylo.

Konečně pořádná střílečka

Hodně fanoušků předchozích her Cryteku se velmi obávalo, že s přechodem na konzole se z Crysis stane lineární pakárna. S klidem je můžu ujistit, že se to nestalo. Jiným hráčům zase vadilo, že hry od Cryteku nejsou vlastně ani tak hry, jako spíš technická dema, kde hráč jen monotónně jezdí od jedné nepřátelské základny k druhé a přechytračuje stále stejnou AI. I tuto skupinu musím uklidnit. Crysis je poměrně rozumným kompromisem mezi oběma přístupy. Hra je více lineární, to ano, ale je to způsobeno spíše snahou autorů vyprávět nějaký souvislý příběh a zprostředkovat intenzivnější a méně se opakující zážitek než dalším pokusem o napodobení Call of Duty.

Samotné přestřelky a akční scény zůstávají striktně sandboxové. Autoři vypustí do prostoru zcela autonomní nepřátele, hráči dají k dispozici celou řadu možností jak se s nimi vypořádat a do vyřizování účtů se moc nemíchají. Skripty, animace a hrané scénky přicházejí ke slovu mezi tím a jenom tomu dodávají šťávu. Jediný rozdíl oproti minulosti je, že tentokrát nemáte k dispozici obrovský ostrov, ale mnohem menší arény v podobě ulic a budov New Yorku. Většina z nich je přitom zcela nekoridorová a nabízí celou řadu možností a cest, jak nepřítele porazit.

Pro méně chápavé to tvůrci ještě vypichují v taktickém pohledu, kde vám nano oblek sám poradí, co všechno byste mohli v daném místě podniknout. Ve většině levelů si můžete vybrat, jestli je proběhnete za štěkotu samopalu a postřílíte všechny Cypy a Celly, jestli si lehnete někam na střechu a nepřátele odděláte pěkně na dálku, ukořistíte tank nebo jestli se na to úplně vykašlete, zprůhledníte se a pokusíte se všechny potichoučku obejít. Záleží to čistě na vás a to je samozřejmě velice dobře.

Skriptované vsuvky jsou skutečně monumentální. Čekají vás pohledy na hroutící se mrakodrapy, obří mimozemské struktury doslova prorůstající městem a celou řadu dalších velice efektních filmových momentů, kdy kamera setrvává v očích hlavního hrdiny. Můžete tak sledovat, jak se cítí člověk, který se nachází na hroutícím se mostě, visí za jednu ruku na kusu armatury a do obličeje mu narazí taxík.

Do tanku - v tank

Stejně jako v minulých dílech zůstala i v tomto možnost občas ulevit bolavým nohám a využít k přesunu a boji nějaký dopravní prostředek v podobě všemožných vozidel. Vzhledem k charakteru prostředí je ovšem tato možnost odsunuta na druhou kolej a delší jízdy se dočkáte jenom párkrát. Vozidla tak obvykle využijete pouze jako statické stanoviště s ohromnou palebnou silou.

Hra není nikterak vyměklá, často zemřete i na normální obtížnost a autoři rozhodně neplýtvali checkpointy, takže pokud váš hrdina skápne, budete muset opakovat poměrně dlouhé bitvy od začátku. V případě lineární hry se světelnou pistolí (Call of Duty, Homefront a další) by to byl docela problém, protože byste se museli opakovaně koukat na přesně to samé jako minule, u hry jako Crysis 2 to naopak podporuje hráčovu kreativitu a je to příležitost, jak odhalit i doposud nevyužité herní možnosti.

Vzhledem k tomu, že díky AI nejsou dva souboje nikdy stejné, se rozhodně nebudete nudit a v drtivé většině případů se nedostaví ani jakýkoli náznak frustrace. Možnost vyzkoušet si přestřelku znovu a jiným způsobem je naopak velice lákavá a zvyšuje to znovuhratelnost. V neposlední řadě pak tento přístup značně zvyšuje herní dobu. Crysis 2 rozhodně není pětihodinové divadýlko, které dáte na jeden zátah. Záleží hodně na vašem herním stylu, ale dohrání vám určitě zabere minimálně deset hodin (bez započítávání opakovaných pokusů po gsmrti) a celá řada hráčů si určitě zkusí hru projít i podruhé na vyšší obtížnost a hledat při tom nejrůznější skryté bonusy.

Za zmínku stojí fakt, že hra netrpí nemocí, kterou vytýkám prakticky veškeré zbylé FPS konkurenci – hyperaktivitou. Designéři Crysis 2 se nebáli občas zvolnit a nechat hráče na chvíli vypnout a kochat se jen tak prostředím nebo prozkoumávat okolí, aniž by si musel dávat bacha na neustále se valící vlny nepřátel. Hra díky tomu dostává velice příjemné tempo a umožňuje vám více sledovat víc dějovou linii nebo si před nastávajícím bojem rozmyslet taktiku. Zdánlivá samozřejmost je tak spíše unikátem a tvůrce je za to třeba pochválit.

Na druhou stranu se ve druhé polovině hry dostaví i pocity jisté monotónnosti a člověk se občas nevyhne dojmu, že přestřelky jsou stále na jedno brdo. Částečně za to může poměrně omezená škála nepřátel a někdy i ne úplně dokonalý design levelů, kdy jste nucení k úkolům typu - vystřílej dvoreček, aktivuj něco čudlíkem a následně to opakuj na dalších dvou dvorečcích. Naštěstí to autoři většinou hned vzápětí proloží něčím originálnějším, občas jsem se ale prostě pocitům, že dělám to samé pořád dokola, nevyhnul.

Umělá inteligence, která si skutečně zaslouží označení inteligence

Kromě nejlepší grafiky na zeměkouli se hoši z Cryteku chvástali i nejkomplexnější umělou inteligencí. Sice si i tady trochu zapřeháněli, nutno ovšem přiznat, že AI v Crysis 2 je opravdu výjimečná. První dobrou zprávou je, že pokud se účastníte většího konfliktu více stran, tak bojuje opravdu každý s každým a nejdou všichni po vás, což by mělo být sice normální, ale v dnešní době se jedná spíš o zjevení. V některých bitkách tak můžete jen zapnout maskování a někde v koutě si v klidu počkat, až za vás jedna strana zlikviduje druhou.

Kvalita AI samozřejmě spočívá i v jiných věcech. Nepřátelé se vám snaží dostat na kobylku, aktivně vás hledají, reagují na zvuky, vzájemně spolupracují, nadbíhají vám, kryjí se, dokáží střílet naslepo zpoza krytu a jejich pohyb je obecně dost nepředvídatelný. Není tedy úplně jednoduché trefit někoho do kebule a v tomto výčtu kladů bych mohl pokračovat.

Designérský přístup spočívající v kombinaci svobodného AI a skriptu na správných místech je mi zcela vlastní a jsem velice rád, že v Cryteku, jako dnes téměř jediní tvůrci FPS, dokazují, že to jde a já jim za to tleskám, i když to s sebou přináší nejedno úskalí a z toho pramenící chybičky. Občas narazíte na vojáka CELLu, kterak důkladně prozkoumává nějakou zeď nebo se svíjí ve zběsilém disco tanci zaseklý v nějaké kolizi.

Chování nepřátel také někdy nedává smysl: zbytečně se odkrývají a vbíhají vám do rány, velice rychle se vykašlou na poplach, který jste způsobili, nebo zcela ignorují mrtvoly svých kolegů, kolem kterých procházejí při hlídkování. To bych ovšem přisuzoval spíš snaze udělat hru dynamičtější a přístupnější. Kdyby se nepřátelé chovali opravdu „realisticky“, všichni by byli zalezlí někde za bukem, a jakmile byste vystrčili palici, někdo by vám ji na dvě stě metrů ustřelil.

Ó nano nano, ó nano techno logiééé

Nejdůležitějším vybavením, které vám pomáhá probít se skrze davy emzáků, je samozřejmě i tentokrát nano oblek. Oproti dřívějšku se ale poněkud změnil. Místo původních čtyř módů, kterými byla rychlost, síla, brnění a maskování, tu tentokrát zůstal jen POWER mód, kdy jste odolnější a silnější, a CLOAK mód, kdy jste neviditelní. Lépe se to ovládá a je to celkově příjemnější.

Ty, kteří se okamžitě rozčílili, že přesně tohle je to škaredé konzolové zjednodušování, bych rád uklidnil. Kromě těchto dvou módů má totiž oblek i čtyři sloty na vylepšování a modifikace. Nové funkce obleku si zpřístupňujete sbíráním nano čehosi z těl mrtvých mimozemšťanů a můžete se tak dočkat takových vychytávek, jako je menší spotřeba energie, upozorňování na nepřátele, drtivý dopad, odchylování nepřátelských střel a spoustu dalších. Společně s nepřátelskou AI a celkovým designem levelů to dává obrovský prostor pro taktizování. Kromě toho máte k dispozici již zmiňovaný taktický pohled a samozřejmě i nano pohled, který je jen jiným pojmenováním pro termovizi.

Na zbraních ani jejich vylepšování se od minula nic moc nezměnilo. U sebe můžete mít najednou dvě libovolné střelné zbraně, granáty, výbušniny a nějaké to RPG. Hra bohužel trochu nelogicky nedělá rozdíl mezi samopalem a pistolí. Většinu kvérů si pak můžete stejně jako dřív ověsit nejrůznějšími doplňky.

Chybičky se vloudily

Crytek se rozhodl nejít vyšlapanými cestičkami jednoduchých prvoplánových sázek na jistotu, chtěl přinést hráčům ambiciózní velkolepou a inovativní záležitost. S ambicemi bohužel přichází i celá řada problémů, a přes to, že bylahra ve vývoji dlouhé tři roky a pracoval na ní obrovský tým, nepodařilo se autorům všechno tak, jak by si asi představovali. Některé chybky už jsme zmiňovali, bohužel zdaleka se nejedná o jejich kompletní výčet.

Přes veškerou snahu o co nejlepší provázání hry a příběhu a poměrně časté pokusy ukázat ve hře i tragické osudy smrtelnou nákazou napadených obyvatel města, na mě Crysis 2 většinu času působila poněkud chladně, příliš technokraticky a odtažitě. Částečně za to může němota hlavního hrdiny, ale podílí se na tom i už zmiňované přílišné tajnůstkaření autorů a fakt, že většina postav jsou podivné, ne příliš sympatické nebo zajímavé existence, žijící ve světě konspiračních teorií.

Zcela záměrné prezentování příběhu pouze prostřednictvím očí hlavního protagonisty má za následek nejenom velice povedené okamžiky, ale i ne zcela využitý potenciál některých velkolepých scén. Je prostě škoda, že na různé bortící se mrakodrapy a obří mimozemské stavby se musíme dívat pouze z pohledu malého červíčka a tvůrci se nerozhodli alespoň někdy odpoutat kameru od hlavního hrdiny a ukázat nám velkolepé scény i z poněkud atraktivnějších úhlů. Kvůli tomu některé momenty nevyniknou ani zdaleka tak dobře, jak by si zasloužily.

Bystřejším hráčům možná také neunikne i občas poněkud nepřirozený design některých levelů, který je snad až příliš podřízený „hratelnosti“. Když se pozorněji rozhlédnete, především po pouličních částech hry, tak zjistíte, že většinou sestávají z obrovského množství všelijakých krabic, zídek, plůtků, podivných bariér a zátarasů, jejichž umístění nedává velký smysl. Celý New York také v době invaze musel procházel kompletní rekonstrukcí, protože jen těžko budete hledat budovu, kolem které by nebylo vystavěné nějaké lešení nebo žbrdlení. Někomu to vadit nemusí, ale mě to dojem z autentičnosti poněkud kazilo, a i když chápu, že je to úlitba hratelnosti, jsem přesvědčený, že by to šlo udělat lépe.

Zcela nesubjektivní a podstatně závažnější jsou pak chyby technického ražení. Hned po krátkém zahrání prvního levelu jsem byl nadšený ze zvukové stránky hry. Pokud máte konzoli připojenou k domácímu kinu, jsou zvukové efekty opravdu fantastické a třeba dojem ze střelby, rozléhající se mezi betonovými zdmi mrakodrapů, je naprosto autentický.

Bohužel, hra zároveň trpí podivnou chybou, kdy cokoli, co má znít z prostředního kanálu, je ztlumené, kvůli čemuž jsou rozhovory přes vysílačku, které jsou slyšet ze zadních kanálů, až příliš hlasité, zatímco člověku stojícímu metr před vámi nerozumíte ani slovo. Stejný problém jsem měl i u PC dema a dost dobře nechápu, kde udělali soudruzi chybu. Občas se také stalo, že zvuk probíhajícího rozhovoru vypadl zcela a já byl na nějakou dobu odkázán pouze na titulky a jindy se zase některé zvuky zasekly, takže jsem třeba celou jednu misi absolvoval se zacykleným bzučením vysílačky z pravého zadního kanálu. Tohle by se asi dít nemělo.

Největší průšvih nastal, když mi v jednu chvíli vytuhla PS3 tak, že nešla ani vypnout, a situace se opakovala i po restartování a pokusu o načtení pozice. Misi jsem proto musel hrát od začátku, a protože to šlo jenom spuštění dané mise z menu, kde si můžete zopakovat již odehrané levely, přišel jsem o veškeré získané zkušenosti a zbraně. PC minulost se bohužel Cryteku zapřít nepodařilo. Na konzolích takové excesy prostě nejsou běžné a CryEngine si je za rámeček asi nedá. Jenom podotknu, že hru jsme měli k dispozici ve finální podobě, která jde do obchodů a při instalaci si hned stáhla první patch, takže zmiňované chyby mohou potkat i vás.

Lepší teplé pivo nežli studená Němka

Crytek vám předkládá jednu z nejambicióznějších stříleček a nutno říct, že většinu času se mu daří ambice naplňovat. Crysis 2 je rozhodně vysoce nadprůměrná hra, která zůstala věrná svému předchůdci, ponechala si většinu svých sandboxových prvků a díky tomu poskytuje hráčům zážitek, který budou jinde hledat jen těžko.

Designově se určitě jedná o nejlepší hru od Cryteku, ve které se tvůrcům podařilo výborně skloubit jejich značkové sandboxové prvky s akční příběhovou jízdou, aniž by se vzájemně nějak výrazně tloukli. Bohužel, kvůli omezenému výkonu konzolí museli občas přistoupit i ke kompromisům, takže kdo by čekal nějaký významný technický pokrok, jako v případě prvního dílu, bude asi zklamán a občas to někde i zaskřípe, ať už se jedná o chyby technického rázu, nebo příběh, který působí stejným dojmem jako pověstná studená Němka, možná právě proto, že Crysis 2 byla vyvinuta v Německu.

I když v úvodu zmiňované velmi vysoké očekávání v některých směrech nenaplňuje, určitě se jedná o jednu z nejlepších her letošního roku. Rozhodování o číselném verdiktu nebylo v tomto případě vůbec jednoduché a lavíroval jsem mezi osmičkou a devítkou, nicméně vzhledem ke zmiňovaným chybám, poněkud zmatenému vyprávění příběhu a ke konci jisté monotónnosti jsem se nakonec rozhodl pro výsledných osm. Fanoušci žánru mohou s klidem jeden bodík přičíst. Multiplayeru se budeme věnovat v samostatné recenzi a brzy vám přineseme videorecenzi pořízenou z PC verze, kde se budeme určitě věnovat i technické stránce hry.

Tagy: akční sci-fi

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.

Hledáme nového člena týmu, pokud umíš programovat, pojď mezi nás. Více informací.