Autor: Michal Jonáš Publikováno: 6.února 2009 |
Naproti tomu led už vypadá standardně, ostatně skoro jako celá grafika v první půlce hry. Nudné prostředí zpočátku uniformních a většinou holých místností není asi vhodným materiálem pro grafické zázraky, byť při pozdějším oteplení už je pohled citelně živější. S ventilem po hlavě Zpočátku je Nesterov zcela beze zbraně, takže musí vzít zavděk tím, co najde na palubě. A věru není toho mnoho, když za celé své putování vystřídá pouze osmičku zbraní (+ jednu speciální), navíc pouze z poloviny střelných. To je samozřejmě myšleno schválně pro navození tísnivého pocitu, protože Cryostasis se tváří jako pravý survival horor, tedy podobně jako nedávný Dead Space. Hlavní hrdina je tak ještě rád za utržený ventil, nebo požární sekerku, kteréžto mu na úvod dodají alespoň částečný pocit bezpečí, pokud se o něčem takovém na prokleté lodi vůbec dá mluvit. Ke střelným zbraním se dostanete zhruba po první třetině hry, v což počítám signální pistoli, pár pušek a samopal poplatných tehdejší době. Střelba se ale vůbec nepovedla, když od boku jsou hlavně zoufale nepřesné a při zacílení je zase přiblížení naprosto přehnané. V rukou navíc můžete držet pouze zbraň, která je k tomu určená. Radioaktivita + mráz = mutant odolný Ve zmíněném Dead Space jsem se bál místy hodně, zde až na pár okamžiků jsem ale necítil žádné zlověstné mravenčení na zádech. Na vrub to připisuji hlavně chybějící hudbě, ale to není všechno. Dlouhé hodiny jsou totiž nepřátelé stále stejní, ba co je horší, prostory lodi jsou zcela sterilní a skoro úplně identické. Vesměs zmrazené ocelové místnosti se od sebe většinou liší jen tím, že mají dvojici dveří na jiných stranách. Celá hra se tak nese v silně stereotypním duchu, kdy otevřete dveře, vlezete do místnosti, popř. zabijete mutanta, nebo stisknete přepínač a na druhé straně otevřete další dveře do další podobné místnosti. A tak vlastně stále a dokola. Prostě hotelový dveřník by to nezvládl lépe. A těch několik exteriérů zážitek nespraví. Vstupní dveře se samozřejmě zpravidla neprodyšně zabouchnou, takže cesta je jen jediná a pouze za nosem. I ta se ale někdy zkomplikuje, to když např. provedete něco, s čímž hra počítá až později. To se pak můžete třeba rozkrájet, ale hra vás dál prostě nepustí. V cizí kůži Vcelku tajemný příběh je dávkován kromě občasných FMV vlastně jen flashbacky, které je hlavní hrdina schopen přímo ovlivnit. Meteorolog totiž „trpí“ také jemnou mutací, totiž schopností zvanou Mental Echo, skrze kterou musí prožívat poslední minuty života členů posádky. Když najdete mrtvolu s ještě pulzujícím srdcem, převtělíte se do tohoto nešťastníka chvíli před jeho fyzickou smrtí. Poslední minuty života námořníků vám tak vždy prozradí další střípek do mozaiky katastrofy na ledoborci, načež nešťastníka musíte ještě zachránit. Záchrana spočívá zpravidla ve vyřešení drobné hádanky, nebo pomoci kolegům. Pouze jejich vyřešením vás hra pustí dále. Tím napravíte další zkaženou duši a sobě přidáte větší odolnost vůči mrazu. Ta je vlastně pouze jinou variací na téma stupnice života. Hlavního hrdinu totiž kromě zmutované posádky sužuje ještě šílený mráz, vůči kterému je imunní pouze určitý čas, indikovaný měřákem v levém dolním rohu. Ze stejného důvodu ani nevydrží déle běžet, což je škoda, protože každý normální člověk by se tím trošku zahřál. Proto musíte neustále vyhledávat pravidelně rozmístěné zdroje tepla, které vás ohřejí a dodají nových sil do soubojů. To sice zní zajímavě, ale po pár hodinách už je neustálé natahování rukou za teplem mrzuté a zdlouhavé. další obrázky z této hry v galerii Co tomu dává korunu Navíc na totálně prochladlé lodi, kde vám hned zamrzne i slina na jazyku, v rohu kajuty vesele plápolá táboráček a tam je zase zapíchnutá pochodeň. Zahřívání od obyčejné žárovky také logicky nepůsobí, ale korunu tomu nasazuje voda v kapalném stavu uvnitř trupu, i když všude kolem jsou desítky stupňů pod nulou! Když se pak nalodíte na malý gumový člun, drobný proud vás sám zanese dále. Vy jen nudně sedíte, točíte reflektorem po ledových stěnách vůkol a odrážíte útoky mutantů. Ti jsou zřejmě lehcí jak pírko, protože pod vámi se běžně propadnou prokřehlé mostky (mimo dveří a trubek zpočátku prakticky jediné prvky ve většině místností), ale pod nimi již nikoli. Jejich hloupý instinkt jim velí pouze přímý útok, ale běda když je před nimi větší překážka. To se pak zaseknou např. o zábradlí ve vytrvalé měsíční chůzi na místě, za kterou by se nestyděl ani Michael Jackson, nebo prostě projdou zdí. Naprosto tupí mutanti několikrát také přímo přede mnou vystřihli efektní piruetku místo útoku. Z otáček vyšších než má Kaplanova turbína za plného průtoku, je vyléčil až můj příchod do jejich těsné blízkosti, nebo bacení utrženým ventilem po hlavě. Stáhněte si: Tech-demo, Videa, Trailery... Související články: VIDEO-Zoom, Novinky, Vivisector recenze |
Michal Jonáš | |
autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry |