Již od začátku se hra tváří velmi sympaticky a přívětivě. "Sedni a hraj," jako by rovnou vyzývala hráče. A skutečně již od prvního spuštění jste vrženi přímo do hry, jelikož herní menu je zde opravdu herní. V první, stylově nejednotné úrovni se pomalu seznamujete s prazákladními postupy - na předpřipraveném vznášejícím se barevném ostrůvku se naučíte přidávat na scénu objekty, pokládat textury a vůbec všelijak měnit prostředí. Jakmile už něco umíte, otevře se vám ostrůvek druhý, tentokrát již stylizovaný. Vítejte do světa cirkusu. Teprve tady hra začíná být hrou.
Na začátku každé úrovně - každého ostrůvku - dostanete do rukou mdlý, nebarevný svět. Na každém ostrůvku jsou před hráče v podstatě položeny dva úkoly, z nichž první je vyzdobit, obarvit a naaranžovat prostředí, a úkolem druhým je splnit všechny připravené výzvy. Tyto dva úkoly můžete plnit nezávisle na sobě; dokonce se můžete do jednoho pustit v průběhu plnění druhého.
K úkolu č. 1:
Nevýrazný a nudný svět je třeba trochu oživit. K tomu vám slouží hned několik nástrojů, přičemž některé z nich tematicky souvisejí s prostředím dané úrovně. To v praxi znamená, že cirkusácký ostrov můžete vyzdobit veselými barevnými proužky, můžete přidat různorodé atrakce, kde chcete, můžete nechat růst trávu, pampelišky nebo třeba tulipány.
K tomu všemu vás hra vede skrz malé podúkoly, jež se vám čas od času zobrazí před očima - máte vložit určité množství dekorativních objektů na určité místo, máte někde nechat růst rostliny, něco otexturovat a podobně. Touto nenásilnou formou vás hra vede k tomu, abyste ji hráli v prostředí, které vám bude milé. Nenásilnou proto, že vy si své místečko jistojistě vyzdobit chcete! Máte přece tvořivou povahu.
K úkolu č. 2:
Na rozdíl od první části hratelnosti, v níž se vlastně jenom tak nějak flákáte, se zde konečně dostáváte k akci. V každé úrovni je přichystáno deset výzev. Cíl je pokaždé jiný, a přece stejný. Většinou jde totiž o přemístění objektu z bodu A do bodu B. Váš postup ale může být pokaždé zcela odlišný. Zde, více než kde jinde, platí, že čím větší a šílenější je hráčova fantazie, tím zábavnější se Create stává. Vždyť ten kanystr s benzínem se ke čtyřkolce dá dopravit tolika způsoby! Můžete vyslat raketu, přistavit jí rampu, raketa trefí krabici, ta spadne na vystřelovací plošinu s míčem, míč shodí kanystr z poličky, kanystr spadne do jedoucího dragsteru, který se za jízdy přitáhne k magnetu a kanystr odpálí někde do míst, kde odpočívá čtyřkolka. Nebo třeba úplně jinak! Tohle je zde zvládnuto opravdu dobře a zábavně. Tedy v případě, že vás baví podobné šílenosti vymýšlet. Stejně jako pánové manažeři z EA si myslím, že nás takových bude dost.
Výzvy mají nemálo společného s klasikou The Incredible Machine. Při aranžování objektů a opakovaném spouštění mechanismů budete zažívat dokonce velmi podobné pocity jako u starouše TIMa. Ze začátku jsou si výzvy vzájemně nedobrým způsobem podobné, a tudíž dost nudné, až se skoro zachce s celým Create seknout, ale po překonání kratičké krize nastupují výzvy nápaditější, sofistikovanější, a v tom případě i obtížnější. Což bude něčemu s názvem výzva (challenge) konečně odpovídat.
Hlavní zvrat
Úspěšným zvládnutím obou typů úkolů si postupně odemykáte nejen další ostrůvky, ale také stále nové objekty, textury a jiné záležitosti, které se budou zaručeně hodit při řešení dalších výzev a při dekorování nadcházejících světů. To je ale u podobné hry samozřejmostí.
Navzdory faktu, že vše dosud zmíněné se v podstatě netýká tvoření, ale jen dotváření a vymýšlení postupů, zní to jako velmi dobrá hra. Tou ovšm Create není, klade si totiž klacky pod nohy, zcela dobrovolně, a nikdo - nedej bože hráč - jí v tom nepomáhá. Create je téměř typickým příkladem, jak finální zpracování dokáže ničit zajímavý obsah. Nejde o grafiku, fyziku ani o ozvučení. Čistě technické zpracování je naopak naprosto v pořádku. Tím sebedestruktivním zpracováním myslím jen a pouze jakousi ergonomii hraní.
Nahrávací obrazovky ani menu zde taky nejsou takovým problémem. Co však dokáže pořádně nakrknout, je opojný pocit výhry, konstantně a opakovaně zabíjený neskutečně pomalým a laxním zobrazováním nově odemčených předmětů. Když vyhraju, nechci vědět, že si můžu příště svět ozdobit slonem nebo letadlem. Když vyhraju, mám radost, mám chuť hrát dál a chci plnit další výzvy! Tuhle radost vám Create prostě nedopřeje. A to je největší zrada, jakou si na vás hra může přichystat. Možná jste si všimli, možná nikoli, ale něco podobného jí nyní "oplácí" tato recenze, zcela férovým způsobem.
