V prvotní fázi je to celé i docela zábava. Na zelené louce totiž postupně budujete fungující metropoli a přidáváte nové služby podle toho, jak vám je hra odemyká (děje se tak v závislosti na počtu obyvatel). Nic nepůsobí uspěchaně a vy pěkně pomalu zjišťujete, co to znamená doopravdy řídit jedno město. Jenže po určité době se krásný sen o fungujícím společenství začne hroutit jako domeček z karet. Proč?

Již v prvotních fázích výstavby pravděpodobně zjistíte, že dostupné prostředky pro stavbu jednotlivých zón (ať již obytných nebo jakýchkoliv jiných), jsou značně omezené. Nástroje, které máte k dispozici, vás totiž odsuzují k tomu, abyste se dívali na pečlivě nalajnované a stále stejné obdélníčky, do nichž se vleze přesně šest domů, spolehli se na zběsilý systém automatického vyplnění prostoru mezi dvěma silnicemi, nebo si plochu rozparcelovali sami a pěkně po jedné cestě a jednom baráčku postavili. Což je na dlouho a není to moc zábavné.

zdroj: tisková zpráva

Funkcionalistické, ale nefunkční

Ve většině případů se tak spokojíte s nepříliš pohlednými, ale funkčními obdélníky, nějaký čas vám město bude vzkvétat a vy se budete znovu bavit nad pečlivým vyvažováním městského rozpočtu a spokojenosti obyvatel. Spokojení obyvatelé s sebou většinou přinesou nové imigranty, kteří budou opět potřebovat někde bydlet, pracovat, nakupovat, odpočívat a chodit do nemocnice či do školy. A k tomu, aby městský rozpočet utáhl stále nové  a nové městem placené služby, potřebujete další ekonomicky aktivní lidi. Časem se tak dostanete na počet obyvatel, o jakém se vám na začátku hry ani nesnilo (smutné je, že prakticky nemůžete postavit malé městečko, o tom ale až za chvíli).

S nárůstem obyvatelstva však stoupne i počet aut na silnicích a promění se i celková důležitost jednotlivých komunikací. Z oblasti, kterou v pohodě odbavila jedna okreska napojená na magistrálu, se stane obří moloch, na jehož propojení s centrem jsou třeba dvě dálnice. A v tuto chvíli nastává peklo s názvem stavební úpravy.

Nejdříve se budete muset smířit s tím, že starou cestu a okolní baráčky musíte sami pěkně ručně vybourat, abyste vůbec měli kam novou magistrálu umístit. Ale budiž, to by ještě nebylo nijak hrozné. O poznání hroší je fakt, že pokud jste předtím stavěli lehce nestandardně a cesta neleží celou dobu v jedné přímce, pravděpodobně vás čeká peklo. Hra vám totiž z nepochopitelných důvodů někdy nedovolí napojit ani naprosto identickou cestu do stejného místa, kam už jednou napojena byla, údajně kvůli „špatnému úhlu mezi dvěma cestami“. A kvůli tomu už utrousíte nejedno sprosté slovo na adresu tvůrců.

zdroj: tisková zpráva

Městská simulace

Pokud se však přenesete přes tento problém a stavební úpravy již existujících čtvrtí doslova protrpíte, dostane se vám překvapivě bohatého a zábavného obsahu, který ani v nejmenším nepřipomíná línou atmosféru některých budovatelských strategií (předchozího Cities XL 2011 nevyjímaje). Ve vašem městě se totiž pořád něco děje a dokonale vyvážit městský rozpočet i spokojenost obyvatel snad ani nejde.

Veškeré stavění se tak odehrává v překvapivě rychlém tempu a Cities XL 2012 působí jako o něco dynamičtější pokračovatel her jako SimCity nebo Mobility, v nichž jde také o výstavbu ekonomicky soběstačného velkoměsta, které bude mít milióny spokojených obyvatel. Cities XL 2012 však jde ještě o něco dál, protože vás doslova nutí pečlivě vyprojektovat ne jedno město, ale celou jejich síť.

Jakmile poprvé převezmete pečlivě vykolíkovaný pozemek na město, zjistíte, že na něm povětšinou chybí nějaká ta důležitá surovina. Jedno město tak nemá vodu, druhé si jen velice těžko poradí v pozdějších fázích se zásobami jídla, a třetí má k dispozici jen malé množství paliva. Logicky musíte od samého začátku svá města výrazně profilovat, aby se vzájemně doplňovala a utěšeně vzkvétala. Jenže i to má nějaký ten háček.

zdroj: Archiv

Město totiž musí být za každou cenu výdělečné – jinak hrozí, že vám nadnárodní společnost Omnicorp zakáže vzájemný obchod s ostatními městy a bude vás nutit do výměny jen přímo s ní. A jak poznáte, obchod je to o dost méně výhodný, než reálné směňování mezi městy.

To je smutné, protože třeba právě exportem jídla byste v jinak prodělečném městě mohli nastartovat ekonomický boom, který byste nemuseli řešit třeba násilným budováním socialistického těžkého průmyslu. Ale budiž: autoři pravděpodobně chtěli, abyste si ke každému městu vybudovali nějaký vztah a nedělali si čistě surovinové vesničky, jejichž jediným účelem by bylo zásobovat vaše preferované velkoměsto.

zdroj: tisková zpráva

Odlišná města jsou utopií

Při stavení dalších měst ale vyloženě naštve, že si hra na jiných pozemcích nepamatuje, co jste si již při předchozím hraní odemkli. I přes veškerou snahu vytvořit novodobé Silicon Valley, do něhož se bude dovážet vše krom kancelářské práce a hi-techu, budete muset znovu a znovu začínat na zelené louce jen se základními budovami, a novodobou oázu moderních technologií budete muset začít projektovat jako městečko stavějící na těžkém průmyslu a farmaření.

Cities XL 2012 tak sice otevřeně propaguje a dokonce hráči radí, aby vybudoval síť „specializovaných měst“, ale zároveň mu při snaze tento cíl splnit nechutně podkopává nohy. Z potenciálně zábavné hry se tak stává bohužel jen frustrující titul, který vás nutí k výstavbě spousty takřka stejných měst v různých lokacích (za stavební pozemky si ale autoři zaslouží pochvalu – pěkně vymodelované a hlavně odlišné prostředí svádí k výstavbě v odlišném rázu), aby se vzájemným obchodem konečně zpřístupnila možnost přivést jednu metropoli k co nejvyššímu počtu obyvatel a logicky i k nejlepším a nejspeciálnějším budovám.

I když ale na nepříliš férovou hru přistoupíte, hra vám dále podrazí nohy svým technickým zpracováním – po překročení určitého počtu obyvatel se totiž začíná trhat na jakékoliv konfiguraci, neboť dle všeho využívá jenom jedno procesorové jádro, které už přerostlé město prostě neutáhne. S plynulostí se tak můžete rozloučit. Mezi další bugy pak patří i nepochopitelné nenapojení domů na silnice (a to i když stavíte přes určený nástroj, který dělá již zmíněné obdélníčky, kdy každý dům přímo na silnici navazuje!), přičemž oprava tohoto stavu vyžaduje ruční zbourání dané stavby a opětovné postavení na stejném místě.

zdroj: tisková zpráva

Přes to všechno ale možná Cities XL 2012 stojí za vyzkoušení pro milovníky žánru. V současné době je totiž jediným pořádným zástupcem svého žánru a některé herní mechaniky hry fungují dobře. Pokud by autoři vyřešili dva hlavní zmiňované neduhy, stal by se z Cities XL 2012 sen každého budovatele – nikde jinde jsem totiž zatím neviděl tak dynamickou hratelnost a tolik možností, jak dané situace vyřešit. Nač ale využívat ty nejpokročilejší funkce, když vám hra háže klacky pod nohy už při realizaci těch obyčejných.