| Autor: Marek Beniač Publikováno: 23.března 2009 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: PC/anglická/finálníDoba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Interaktivní televizní seriál. Zhruba takhle pojmenovaná škatulka mi vyvstanula na mysli, když se hra poprvé rozeběhla. Kdepak adventura, zapomeňte na strategický chaos i Simíky… tohle ze všeho nejvíc připomíná nástup prvních CD-ROM mechanik, doprovázený neumělými interaktivními filmy. Zatímco tehdy ale šlo především o žasnutí nad (z dnešního pohledu) zoufale nekvalitním digitalizovaným videem, s možností jednou za pět minut něco udělat a trochu si i zahrát, virtuální Chirurgové jsou minimálně po technologické stránce poplatni 21. století. • Svatopluk Kuřátko: The Next Generation Na monitoru vám prostě běží klasický animovaný film, do něhož můžete jako hráč co chvíli zasahovat a svými rozhodnutími směrovat chování postav i vývoj příběhu. Každá scéna se v jistém okamžiku zastaví s pomyslným otazníkem „co bude dál“ přičemž je pouze na vás, jak na danou otázku či problém zareagujete. Pro pamětníky Československé televize se nabízí i srovnání s legendárním Sváťou Kuřátkem, rozpačitým to kuchařem. Tohle je totéž, jen v bledě modrém (když už jsme mezi těmi doktorskými hábity) ovšem o poznání interaktivnější, zábavnější a hratelnější. Pochopitelně už z principu nelze čekat kdovíjaké zvraty a fatální rozhodnutí, příběh je předem nalinkovaný. Neexistuje tu nic jako špatná odpověď nebo čin s dalekosáhlými následky, na výběr jsou vždy spíše dvě cesty, dvě možnosti jak se popasovat s problémem či vyřešit nastalou situaci. Můžete se rozhodovat vlastním citem, můžete i ctít seriálovou předlohu a jednat tak, jak sami od postav očekáváte. No a pochopitelně, otevírá se i prostor pro experimenty, neřku-li opětovné hraní. Leckomu a fanouškům především, to jistě nedá a rádi vyzkoušejí co možná nejvíce nabízených variant. Už jen aby viděli, jak se oblíbená postava představí ve světle, v jakém ji z obrazovky neznají. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Slušná seriálová epizoda Časově patří hra někam do čtvrté sezóny seriálu, na rozdíl od Lost: Via Domus ale nepředstaví žádnou novou postavu, ani nepředloží hráči jediného hrdinu. Naopak, pod vaši kontrolu jsou postupně svěřeny snad všechny hvězdy seriálu, když v každé scéně, v každém obrazu, rozhodujete a jednáte v kůži někoho jiného. Chybět pochopitelně nemůže ústřední parta stážistů (teď už sekundářů) ve složení Meredith Greyová, Cristina Yangová, George O’Malley, Izzie Stevensová a Alex Karev, objeví se však i řada dalších postav. Tvůrci samozřejmě zachovali jejich charaktery, konečně i samotná zápletka hry velice dobře zapadá do celkového formátu a klidně by se mohlo jednat o jakousi chybějící epizodu seriálu. Tudíž podobně jako u Ztracených, je to takové „co by se mohlo nebo stalo, kdyby…“ což je bezpochyby pro diváky – pokud hltají vše o svém oblíbeném seriálu – hodně atraktivní. Příběh popisuje fiktivních pět dní v nemocnici Seattle Grace, když v pěti herních epizodách rozvíjí zápletku zprvu zcela obyčejné pracovní směny. Podrobnosti bude lepší vynechat a jestli chcete být alespoň trochu překvapeni, rozhodně se vyhněte také trailerům, odkrývajícím možná až příliš. Připravte se nicméně na zaběhnuté koleje a hrdiny uvrhnuté do situací, které jakoby vypadly ze čtvrté série. Stále tápající a zmatená Meredith, tu řeší svůj vztah k Derekovi. Ambiciózní Cristinu zajímá jen profesní postup a obtížné operace. Alex si nedokáže vybrat mezi Lexie a neznámou Evou, George zase funguje jako prostředník mezi všemi. Toliko jen malý nástin, jak různorodé charaktery dostanete pod kontrolu. Přičemž u stážistů to zdaleka nekončí, zahrajete si také za šéfrezidentku Mirandu Baileyovou, doktory Shepherda, Sloana, Hahnovou a Torresovou, potažmo za šéfa nemocnice, Richarda Webbera. Celkem je k dispozici více jak patnáctka postav, včetně několika epizodních. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Herní stránka věci Interaktivní podstata hry už byla odhalena, v praxi ale v žádném případě nejde o pouhé ano – ne hlasování. Naopak, ať už rozhodnete o směrování příběhu jakkoliv, teprve minihra potvrdí, jak se postava zachová. Každá akce, ať už jde o prostý rozhovor ve výtahu nebo nebezpečnou operaci mozku, je zastoupena jakousi hříčkou. Když je kupříkladu postava rozhodnutá jednat a říct svůj názor na věc, sbírá se postupně odvaha. Jindy zase není daleko k fyzickému konfliktu a hráč musí stůj co stůj svojí figuru zklidnit. Kromě svobodného úsudku tak svoji roli hraje i šikovnost a rychlost, pokaždé jste totiž limitováni časem a mnohé z miniher zúročí též postřeh, dobrou paměť či logické uvažování. S obdobným stylem vyrukoval před časem už thriller Fahrenheit (a něco podobného nás dozajista čeká i v Heavy Rain) ovšem Grey’s Anatomy působí vzhledem k výše jmenovaným jako flash hříčka, někde na webu. Většina miniher je opravdu hodně jednoduchá a spíše symbolická - sbírání jakýchsi uklidňujících nebo naopak zlostných bublin, je pouhým začátkem. Dočkáte se také směrování paprsku sérií zrcadel k cíli a málem skládání puzzle, kdy je nutno rychle ze dvou nastříhaných fotografií zkompletovat tu správnou, jenž stvrdí vaše rozhodnutí. Podobných hříček a miniher zná Grey’s Anatomy několik druhů a přestože zpočátku působí vážně jako zábava pro nudící se zaměstnance úřadů, v závěru hry už bývá časový limit hodně napjatý a hádanky i zapeklité. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zmíněná zhruba desítka různorodých miniher, povětšinou slouží k vyjádření emocionálních stavů postav, ujasnění cílů nebo přehodnocení priorit. Některé jsou založeny na úsudku hráče, jiné pracují s prvky napětí, stresu a věčném nedostatku času. A opravdu, jakkoliv se to nezdá, docela dobře reflektují psychické vypětí postav – a je celkem jedno, jestli se zrovna hraje obdoba Pac-Mana (aneb najdi cestu v nemocničním bludišti k pacientovi), řeší se rébus s kuličkami nebo je zapotřebí přehrát správně melodii a tím zklidnit či naopak přiostřit situaci. • Umyjte se, budeme operovat Na podobném základě, vesměs ale ještě s vypjatější podstatou, jsou konečně postaveny i vlastní lékařské zákroky, neřku-li operace. Čas v nich hraje pochopitelně naprosto klíčovou roli a přidává se také přesnost a citlivost provedení. Hra se kompletně ovládá myší a mnohé z činností doopravdy závisí na jistém pohybu vaší ruky. Zaintubování pacienta, resekce čehokoliv, neurochirurgický zákrok… nejen tam bude zapotřebí preciznost. Mimochodem řada akcí má několik fází a kupříkladu operace začínají už sterilizací, následuje řez skalpelem, vlastní zákrok, svorkování nebo šití… a dokáže vážně naštvat, když nestihnete chvíli před koncem limitu ránu zavřít, potažmo když se díky stresu šití přetrhne. Nepochybuji, že skutečný lékař se u hry (a dozajista také seriálu) dobře pobaví, jak zkreslené a zjednodušené pojetí ta která činnost má. Chirurgický simulátor by ovšem zabavil jen mizivé procento zákazníků, takže odlehčené pojetí rozhodně má svoje opodstatnění, přičemž hra alespoň dokáže vystupňovat napětí a občas snad i přiblížit lékařskou práci. Žije to v ní totiž nejen operacemi, ale i běžnými činnostmi - injekcemi počínaje, přes měření tlaku, rentgeny, CT-čka a rovnání kostí, až k resekcím nádorů a operacím srdce. Jen tak mimochodem, každá z aktivit (operačních i ryze osobních) má ve finále svoje hodnocení a každá zná jen pět pokusů, pět pomyslných životů pro hráče. Uzříte-li však imaginární nápis Game Over, není nic snazšího než scénu restartovat. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Animovaní doktoři Z těch několika uvolněných obrázků před vydáním, mi osobně kreslená grafika přišla lehce nepatřičná. V pohybu to ale vypadá výborně a cell-shaded stylizace se jeví jako zajímavá a povedená. Hra kombinuje natočený materiál ze seriálu a kreslené scény, přičemž políčka z filmového pásu využívá jen na exteriéry. Letecké záběry Seattlu, vstupní vestibul nemocnice, parkoviště či kapky deště stékající po skle přes logo SGH… tím veškerá „živá“ akce končí. Všechny postavy, interiéry nemocnice, pokoje pacientů nebo operační sály jsou již dílem grafiků a vyzdvihnout je třeba nejen pěknou kresbu nebo podobnost s herci (někdo se tradičně povedl lépe, jiný o fous hůře) ale také animaci a projevy emocí. Soudě podle závěrečných titulků, bylo použito motion-capture, takže celkový dojem je vynikající, jistě i díky zajímavé kameře. Jak už to tak bývá, nikdo z herců se na tvorbě hry nepodílel (časová vytíženost, finance?) nicméně pohyby, gesta a vyznění postav obecně dopadlo skvěle. Docela bych si dokázal představit takhle zpracovaný spin-off. Slušné je i ozvučení, ačkoliv oficiality končí u titulní skladby Cosy in the Rocket. Dabingu se podle všeho ujali imitátoři a též instrumentální hudba jen kopíruje tu seriálovou. Pro doplnění už jen dodám, že Playman připravuje přibližně na duben uvedení české verze, s titulky. • Je to ještě vůbec hra? Konečné hodnocení je tentokrát dost problematické a to hned z několika důvodů. Jednak jsme si už docela odvykli interaktivním filmům a nebýt miniher, zbude z Grey’s Anatomy: The Video Game pouhá počítačová epizoda seriálu, která se jen tu a tam hráče zeptá, jak by se v dané situaci zachoval. Zrovna tak hříčky a minihry, nejsou po herní stránce kdovíjaký odvaz (zlepší se to až v samém závěru), lecjaká freewarovka a flashovka je prostě lepší. Pochopitelně, tenhle titul cílí především na fanoušky a diváky seriálu, a těm patrně nic z vyřčeného příliš vadit nebude. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Když to pro srovnání přeženu, Lost: Via Domus nebyl v tomhle směru o moc lepší, se svým lineárním dějem, dvěma akčními pasážemi a neustále se opakující hříčkou s pojistkami. Nebýt 3D grafiky a rádoby volného pohybu v džungli, může si Chirurgy podat ruce. Tudíž pokud vám i tentokrát bude stačit pocit že „jste tam“, vidíte své oblíbené hrdiny, sledujete ztracenou epizodu a občas můžete i něco rozhodnout a vykonat, budete se asi bavit. Pět epizod se dá zvládnout za sedm hodin (tolik mi alespoň napočítal profil po závěrečné scéně) což při plánované ceně čtyř stovek nezní tak špatně, i vzhledem k možnosti zopáknout si pár scén a zahrát je jinak. 
zdroj:
tisková zpráva
PC verze hry nicméně působí trochu nepatřičně a je celkem evidentní, že na „velkém počítači“ není Grey’s Anatomy úplně doma. Mnohem zábavnější a pohodlnější bude jistě na „malém Wii“ a ještě menším Nintendu DS – už jen kvůli ovládání. Nic proti myšce, ale operovat s wiimote, potažmo řezat skalpelem díky stylusu, je určitě je větší sranda. Konečně ani pevně nastavené rozlišení 800x600 u PC mutace na zážitku nepřidá – hru dokonce není možné spustit v okně, lépe řečeno nikde se nedočtete jak na to.Související články: Novinka, Trauma Center Second Opinion recenze |
| Marek Beniač | |
| autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje |
