Převážná většina her jsou bojovky a střílečky. Z řady vystupují pouze dva tituly – Super Puzzle Fighter II Turbo Remix a Flock!, které se řadí mezi logické hry. Hříčka Flock!, původně určená pouze pro PC, nedopadla příliš úspěšně. I když se jedná o dílo z rukou autorů Lemmings, kvůli mnoha nedostatkům díru do světa neudělala. Tomuto problému se podrobněji věnuje recenze z listopadu 2009. Pro přehlednost jsem bych zbylých 7 her dále rozdělila na tři skupiny.

Překonané, ale slušné

První část kompilace je určena pouze pro pamětníky. Tyto tituly nemohou příliš konkurovat současným nebo lepším hrám z minulosti, ale na časy minulé s nimi zavzpomínáte docela dobře. Největší retro je Final Fight: Double Impact, který byl na konzole převeden skoro beze změny. Navíc se dočkáte i původního automatu, který je na obrazovce pěkně vyobrazený. Skoro by to svádělo stoupnout si k televizi a zkusit mačkat tlačítka na ní.

zdroj: tisková zpráva Final Fight: Double Impact

Super Street Fighter II Turbo HD Remix se drobných změn dočkal, přesto to není nic převratného. Grafika je viditelně zastaralá a pohyby trhané. K tomu mi v menu hry mizel ukazatel pro výběr hráče. Přiznávám se, že nejsem úplně pamětník a hra není mojí srdcovou záležitostí, přesto musím říct, že je mnoho HD remixů, které se dočkaly mnohem důstojnějšího zpracování. Dokonce i v této kolekci.

Super Puzzle Fighter II Turbo Remix je variace na světoznámý Tetris. Zastaralá hříčka trpí na dost nepřesné ovládání. Někdy je příliš citlivé a jindy vůbec nereaguje. Kromě toho mi herní princip přišel až moc složitý. Padající objekt je složen vždy jen ze dvou kostiček, dočkáte se však spousty dalších objektů, plnících různé funkce a to je dost otravné. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla. Japonské srdíčko možná zaplesá, ale pro českou náturu to prostě není. Každá druhá varianta Tetrisu je lepší, než Super Puzzle Fighter II a k tomu si je můžete stáhnout z internetu zdarma.

zdroj: tisková zpráva Super Street Fighter II Turbo HD Remix

Vůbec vyjít nemusely

Druhou skupinu jsem založila kvůli dvojici her Rocketmen: Axis of Evil a přídavku Rocketmen: It Came From Uranus. Hra je novějšího vydání, ale zapadla do šedi průměrnosti a v podstatě je, stejně jako první skupina, v současné produkci XBLA her nekonkurenceschopná. Shora viděná střílečka komiksového stylu trpí hlavně obhroublou grafikou a špatnou kamerou. V podstatě se nepřizpůsobí ona vám, ale vy mustí jí a jejímu pohybu, který si sama určuje. Zmetek na slovo vzatý. Svou pozici nezachraňuje ani zajímavým RPG systémem vylepšování postav a zbraní. Zásadní chyby by nedovolily ocenit ani výraznější klady. V roce 2008, kdy hra vyšla, se nedočkala vřelého přijetí a nedočká se ho ani teď.

zdroj: tisková zpráva Rocketmen

Pořád stojí za to

Kolekci uzavírá poslední imaginární podmnožina. Spadají do ní tituly, které nejsou úplně špatné, ale nejedná se ani o žádné extra hitovky. Ve všech třech případech jde o hry, s kterými jsme se na Xboxu již setkali. Jako první je tu Bionic Commando Rearmed 2. Jelikož byla vydaná v roce 2011, je to nejmladší hra celé kompilace. Zároveň je také nejvydařenější.

V této 2D retro plošinovce viděné z boku se hráč ujímá role Nathana „Rad“ Spencera. Hlavní postava je vybavená nejen širokým spektrem zbraní, ale i bionickou rukou, s jejíž pomocí vystřeluje lano a dokáže tak pokořit nastražené překážky. Prostředí je obohacené o spoustu objektů, které lze vrhat po protivnících, nebo se za nimi skrývat před nepřátelskými kulkami. Nechybí ani logické puzzly, což by od remaku dvacet let staré logické hry asi nikdo nečekal. A hlavně pro tuto vlastnost má skrolovací klasika potenciál zaujmou nejen fanoušky žánru, ale i širší veřejnost.

zdroj: tisková zpráva Bionic Commando Rearmed 2

Svého času docela ušla i střílečka 1942: Joint Strike, kterou nám přinesl rok 2008. Jedná se o remake inspirovaný sérií stříleček 194X World War II. Tematicky laděná grafika skvěle vytváří atmosféru druhé světové války, ale obraz je bohužel rozostřený. Dvourozměrná hra běží na 3D enginu a nabízí spoustu rozličných protivníků, kteří jsou do digitálního světa věrně přenesení. V nedávné době se však pro přívržence 2D létacích stříleček objevil titul Sine Mora a ten v podstatě převálcoval veškerou konkurenci. I přesto je 1942: Joint Strike povinnost pro hardcore hráče.

Úplně nakonec jsem si nechala Wolf of the Battlefield: Commando 3. Záměrně. V roce svého vydání (2008) nebyla hra nijak zvlášť úspěšná, ale i přesto mě nyní zaujala. Jde o střílečku viděnou shora, kde v roli jednoho ze tří vojáků čelíte hromadě rozmanitých protivníků. Tato válečná hra precizně spojuje oldschool námět s 3D grafikou ve vysokém rozlišení.

zdroj: tisková zpráva 1942: Joint Strike

Přiznám se, že moje dojmy pramení hlavně z multiplayeru, který se tvůrcům nadmíru vyvedl. Ke hře můžete přizvat další dva hráče a s nimi se vydat do šíleného boje, ve kterém vás čeká několik objektů, u nichž se dočkáte šílených a směšných kooperací. Jako příklad uvedu třeba nákladní auto s připevněným kulometem. Jeden z hráčů může řídit a druhý se postavit na korbu, chytit se zbraně a střílet. Není to tak jednoduché, ale jakmile si zvyknete, žádný padouch nebude mít šanci. Tuto hru doporučuju všem, kteří dávají přednost hře pro více hráčů, i když i v singleplayeru si užijete dost zábavy. A pokud milujete arkádovou klasiku jménem Commando, budete milovat i tuhle moderní inkarnaci.

zdroj: tisková zpráva Wolf of the Battlefield: Commando 3

Poslední slovo

Ke celé této kompilaci jsem už po přetčení seznamu her přistupovala se skepsí a tím pádem mě vlastně nemohla zklamat. Dopadlo by to ale rozhodně lépe, kdyby ji v Capcomu rozdělili na dvě části – jeden díl pro pamětníky a druhý pro současné hráče, kteří nostalgii příliš neholdují. Anebo podle žánru na střílečky, puzzle a plošinovky...

Příliš nechápu, proč Capcom nutí lidi kupovat si celou kolekci takto nesourodých her, když pak budou hrát pouze jednu či dvě. Samostatně jsou některé hry v kolekci výborné nebo alespoň slušné, ale takhle dohromady jde o podprůměrný mix. Některé hry v ní vůbec neměly být a jsou tu jenom do počtu, potažmo fungují jako lapače na zákazníky, kteří jdou jen po papírově hodnotě. Ano, za jedny peníze tu dostanou „spoustu“ her, ale co z toho, když o řadu z nich by si pak ani kolo neopřeli. Zkrátka a dobře uděláte lépe, když si vybrané tituly koupíte separátně a zbytek necháte v jejich videoherním hrobečku.