BlowOut - recenze
3/10
zdroj: tisková zpráva

BlowOut - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

14. 2. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

BlowOut je plošinovka ve stylu Abuse nebo Duke Nukem: Manhattan Project, ve které máte coby mariňák vyčistit vesmírnou základnu od vetřelců. Ale není ani zábavná, ani originální a je utrpením ji hrát. Chcete vědět proč?

Autor: Cappy
Publikováno: 14.února 2005
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: anglická/finální pro PC
Doba recenzování: 1 měsíc

Obrázek zdroj: tisková zpráva
BlowOut je v podstatě klasická plošinovka ve stylu Abuse nebo Duke Nukem: Manhattan Project. Hrajete v ní za mariňáka z budoucnosti, jež se jmenuje John „Dutch“ Cane. Je to drsný chlápek, který neustále v puse cumlá doutník (který ovšem nikdy nedohoří) a mezi zuby trousí rádoby vtipné hlášky. Jako součást týmu (se kterým se ale ve hře nikdy nepotká) byl vysazen do vetřelci zamořené vesmírné základny „Honour Guard“ a jeho jediným úkolem je tuto základnu vyčistit od nejrůznější havěti a mutantů.

 Výzbroj mariňáka a náplň levelů
BlowOut obsahuje celkem 10 levelů, které jsou svojí náplní úplně stejné. Prolézt základnu, postřílet vetřelce, na konci levelu rozstřílet mega-vetřelce a postoupit do levelu dalšího. K destrukci nepřátel slouží klasické palné zbraně, jako například samopal, raketomet, brokovnice, vrhač granátů a nastřelovač hřebíků ála Quake. Plamenomet tu rovněž nechybí.

Každá zbraň má jiný rozptyl, kadenci a účinnost na rozdílné druhy nepřátel. Že by to však bylo něco zásadního, to se říci nedá. Některé zbraně se začnou dobíjet automaticky, pokud se z nich nestřílí, do jiných musíte sbírat náboje. K výbavě hrdiny patří také jetpack, kterým se ale z nepochopitelných důvodů dá vyletět jen o jedno patro výše, dál vás hra prostě nepustí. Celou dobu vás provází nezbytná nápověda vašeho kolegy, který funguje jako hlas z centra a průběžně vám vykládá, na co jste právě narazili a co dělat dál.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Mise si ovšem nepředstavujte jako mise, které si můžete vybírat, ale jako na sebe navazující, vesměs lineární levely. Design levelů je však naprosto hrozný. Celou dobu se pohybujete v komplikovaném, klaustrofobicky působícím bludišti plném podzemních chodeb a výtahů. Originalita příběhu, ve kterém se celý děj točí okolo likvidace vetřelců není dvakrát originální a i v jiných věcech bychom hledali originalitu marně. Autoři se asi zhlédli v postavě Duke Nukema, takže tu máme plagiát jako Brno.

 Typický průběh hraní
BlowOut se hraje tím způsobem, že jdete chodbou doprava nebo doleva a střílíte vetřelce až do té doby, než narazíte na překážku. To jsou zpravidla dveře. Když se je pokusíte otevřít, oznámí vám hra, že k jejich otevření potřebujete modrý, zelený nebo červený klíč a že ten se nachází v levém dolním rohu mapy. Ok, tak tedy jdete do levého dolního rohu mapy pro klíč. V půli cesty ovšem zjistíte, že vám v dalším postupu brání další dveře, které se dají otevřít jenom z druhé strany. Takže vám nezbude nic jiného, než najít cestu někudy jinudy. Pravděpodobně navštívíte všechny rohy mapy, pořádně se projdete, mezitím stihnete vysbírat několik dalších klíčů a když na žádný nezapomenete, postoupíte konečně k hlavnímu šéfíkovi.

Z tohoto popisu doufám jasně vyplývá, že herní koncept BlowOut je naprosto a beznadějně zastaralý. Bludiště je komplikované zbytečně. Bloudit jenom proto, aby se bloudilo, je vyloženě na zabití.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Do toho všeho nepěkně zapadá naprosto úchylné ukládání pozic jenom na checkpointech. Možná protože je hra původem z konzole, autoři se nijak nenamáhali s umožněním ukládání pozic na libovolném místě. Když chcete ze hry odejít, musíte dokončit level, jinak si ho při opětovném spuštění zopakujete úplně od začátku. A stejně tak, pokud vás náhodou zabíjí, což se může docela snadno stát (protože proti většině útoků neexistuje žádná obrana vyjma energetického štítu). Po několika pokusech a smrtích těsně před cílem se z tohoto herního systému stane dokonalý opruz.

 Po čem se dá střílet?
Nepřátele tvoří jakési chodící ryby, agresivní vosy, pavouci a jiná, blíže nespecifikovatelná a těžko popsatelná chamraď. Agresivita útočníků je přímo úměrná hlouposti, se kterou se pohybují. Občas se někde zaseknou a tráví čas takzvaným „během do zdi“. Jindy se na vás sesypou tak rychle, že nevíte, na kterou stranu dřív střílet.

Protože "výhled" vaši postavy v bludišti bych odhadoval na 2 metry doprava a 2 metry doleva, nevidíte na dostatečnou vzdálenost, co se nachází poblíž. A taková jízda výtahem do neznáma, když máte zdraví už skoro na nule, je pěkně o nervy, obzvláště když víte, že když vás zabijí, tak si dáte celý level od znova. Polovinu času trávíte střelbou naslepo a to dvakrát zábavné není a účinné také ne.

Obnova zdraví se řeší pomocí sbírání med-kitů nebo návštěvou jakési kabiny, ve které se vám zdraví doplní. Jednou, když jsem byl na tom se zdravím bledě, zkoušel jsem se průběžně vracet cestou kterou jsem přišel a doplňovat si zdraví v nejbližší kabině. Moc to nepomáhalo. Kdo by tušil, že ve hře z roku 2004 se budou znovu objevovat jednou mrtví nepřátelé na místech, které jste už jednou prošli? I Dangerous Dave z roku raz dva měl tohle ošetřeno.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Nebudu zastírat, že už v druhém levelu jsem měl BlowOutu plné zuby. A to je co říct, když první level je v podstatě jakýsi tutoriál, který ovšem musíte chtě nechtě absolvovat. Ale po opakovaném urgování od jd-ho (nejprve jsem tajně doufal, že na tento článek zapomene :), abych napsal recenzi, jsem hrál déle. Přibližně měsíc, vždy 10 min denně, pak jsem si musel vzít tubu psychofarmak a intenzivně se duševně přípravovat na dalších trpkých deset minut BlowOutu druhý den.

 Tragické ovládání
Ještě bych chtěl upozornit na tragické ovládání. Autoři krom systému savů ponechali nastavení ovládání v konzolovém stylu. Hra něco takového, jako je myš, příliš v lásce nemá. Zaměřovací kurzor tedy zvláštním způsobem přeskakuje zleva doprava, a váš hrdina si tím pádem dělá co chce a je totálně neovladatelný. Zkusil jsem nastavení ovladače a celé ovládání svěřit klávesnici, ale to moc k lepším zážitkům ze hry nepomohlo.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Grafika a zvuky jsou průměrné, i když vizuální stránce nelze upřít snahu o inovaci. Dutch se pohybuje vcelku normálně, občas se v prostoru objeví nějaké ty odlesky, jinak animace nepřátel nic moc, i když svému účelu asi bohatě stačí. Mimochodem, hra BlowOut se dříve prodávala v amerických online-shopech za budgetových 20 USD a později za ještě nižší cenu, ale nyní už je z jejich nabídky vyřazena a tím pádem prakticky nesehnatelná.

Stáhněte si: Trailery...

Související články: Novinky...

Cappy
autorovi je 26 let, momentálně pobývá v zahraničí a specializuje se na hardware, dříve se podílel na vývoji několika počítačových her


 
 
Cappy
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Jakákoliv další slova jsou pro tento brak zbytečná. Skalní fandové plošinovek a ti, kteří hrají úplně všechno, si možná BlowOut vychutnají. Já jsem prostě hře na chuť nepřišel a věděl bych o tisíci lepších způsobech, jak si ukrátit dlouhé zimní večery.

Nejnovější články