Magická sedmička
Sedm trpaslíků, Sedm statečných, Sedm. Sedmička je magické číslo, které v lidech často vyvolává pocit, že se blíží něco velkého a kouzelného. A přesně takový dojem hned na začátku yvolává fantaskní svět Asocrac, do kterého je hráč bez zbytečných řečí vržen, aby si vše prozkoumal sám na vlastní pěst. V naprosté svobodě, kterou autoři z brazilského studia Coffee Addict své prvotině vzdechli, spočívá jedno z dvojice lákadel celé hry. To, jak se svým osudem a herním světem naložíte, totiž závisí jen na vás a vaší vlastní šikovnosti.
I když vás, jakožto posledního z Orins, hra na začátku vyzve k sesbírání sedmi legendárních mečů, rozmístěných napříč světem, je na vaší vlastní chuti, kam se vrtnete napřed. Asocrac je poměrně rozlehlý a rozmanitý svět, kde najdete snad všechna typická herní prostředí od zelení zarostlé krajiny přes mrazivé pustiny až po vyprahlou poušť. Sám svět navíc může být velice nebezpečný. Třeba obranný manévr spojený s naběhnutím na kaktus pro mého reka skončil osudově a přišel jsem tak o téměř vyhraný souboj.
Grafické zpracování odpovídá nezávislé produkci, která se chce odlišit. Jeho nejzajímavější stránkou je bezesporu možnost ručně měnit denní dobu pomocí zvláštního kamenného mechanismu kousek od startovní lokace. Svět totiž reaguje na rozdíl mezi dnem a nocí, kdy nepřátelé i některé prvky fungují jinak, některé lokace jsou přístupné jen v určitou denní dobu a hráč je tak nucen objevovat vše sám a zkoušet různé kombinace času i sbíraných relikvií. Pokud ale toužíte po tom nejpodstatnějším, musíte jinam.
Inspirováno odborníky
Musíte se vydat se svou nablýskanou čepelí (doporučuji hned na začátku řádně prolézt inventář, ať nebojujete s bambusovým tréninkovým mečem) zdolávat výzvy v podobě soubojů. První boss v Dark Souls mě bude pronásledovat asi ještě dlouho, a jinak tomu není ani v případě Blade & Bones. Pokud vyhledáváte styl blízký spíš Zaklínačovi, stane se pro vás tato hra doslova nehratelnou. Souboje zde nejsou o bezhlavém bušení do všeho v okolí, ani o fatalitách, ale o trpělivosti, šikovnosti a vlastně taky o troše štěstí. Kdo udělá první krok? Kam ho udělá? Když teď udělám výpad, nebude mě to stát život? A to mluvíme jen o soubojích s někým nebo něčím, co má meč. Slavně nedopadlo ani mé setkání s ledovým golemem, který mého, prakticky už mrtvého, hrdinu dorazil hravě na dálku.
Z každého vítězství budete mít pochopitelně radost, protože když už zvítězíte, tak si to zasloužíte. K soubojovému systému se neodmyslitelně váže nutnost být neustále v pohybu, bez kterého nemáte nárok na úspěch – proto je lepší hrát spíš na ovladači než klávesnicí. O slovo se pak hlásí i nejrůznější relikvie, které hráč sbírá při svých cestách Asocracem. Sami tvůrci se chlubí nemalým množstvím tajných lokací a předmětů, takže nedokážu s čistým svědomím říct, které nálezy lze počítat jako běžné, a které byly jen štěstí při průzkumu různorodých herních lokací.
zdroj: Archiv
Nedotaženo autory
Za nápady i touhu vytvořit trošku jiný klon Dark Souls je potřeba přiznat začínajícím vývojářům jistý kredit. Na druhé straně působí většina nápadů nedodělaně. To, co se dá považovat za procedurálně generovaný svět, je zřejmě jen výsledek nedostatku schopností k tvorbě daleko hutnějšího zážitku. Kdyby hra nabídla například smysluplný a ucelený příběh, nepostrádal bych motivaci hrát dál. Volnost je skvělá, ale kdyby byla doplněná o nějaký cíl nebo prokazatelný pokrok, působila by mnohem lépe. Na místo útržkovitých informací a nicneříkajících hlášek by hráč mohl být odměněn něčím skutečným než jen požehnáním, o kterém vlastně vůbec nic neví.
Drobná vylepšení by si jistě zasloužil i soubojový systém, kterému by prospěla možnost krýt nepřátelské útoky i jinak než jen úskoky, které nejsou příliš přesné. AI je navíc prakticky bezchybná, pokud jí dáte sebemenší prostor pro akci. Proti střelcům by se také hodil magický štít. Klidně silně omezený, za energii, ale ten jeden vykrytý projektil často rozhoduje o respawnu nebo dalším životě.
Dlouho jsem z žádné hry neměl tak silně smíšené dojmy. Na jedné straně stojí zajímavý grafický styl, výzva v podobě soubojů a třeba práce se dnem a noci. Na druhé straně je pak nedotažený herní svět, absence pořádného příběhu, a hlavně motivace vracet se do Blade & Bones i kvůli něčemu jinému než jen další nakládačce.
