Zradili italští tvůrci naši důvěru, jak možná s předstihem naznačují už v názvu hry, nebo jde o pořádně našlápnutou adventuru, laděnou na podobné struně jako Šifra mistra Leonarda?

Autor: Martin Holas
Publikováno: 21.března 2008

zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva Zradili tvůrci naši důvěru, jak možná s předstihem naznačují už v názvu hry, nebo je Belief & Betrayal pořádně našlápnutou adventurou, laděnou na podobné struně jako Šifra mistra Leonarda?

Italský vývojářský tým Artemica toho na kontě zatím moc kvalitního nemá, ale minimálně na poli adventur si pomalu získává statut poměrně příjemného společníka. Jeden z jeho posledních titulů, Martin Mystere: Operation Dorian Gray, sice neskýtal kdovíjak úžasný zážitek, ale stále šlo o lehce nadprůměrnou adventurku s pár drobnými neduhy. Víceméně těmi stejnými jako v případě Belief & Betrayal, tak doufejme, že se to nestane u Artemicy do budoucna pravidlem.

• Hledání amuletu
Hra se zabývá dnes tolik módní problematikou hledání smyslu v nesmyslu a celý příběh se točí kolem amuletu, údajně vytvořeného ze stříbrných mincí, které dostal Jidáš za zradu Ježíše. Onen amulet navíc obsahuje tajemství smysl života, a tak není divu, že leží v oku pár hodně vlivným lidem a ti se, jak už to tak bývá, zastaví před máločím.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Abych byl konkrétnější, hráč je postaven do role Jonathana Dantera, newyorského novináře, toho času vyslaného na zpracování interview s vysokým církevním pohlavárem. Co čert nechtěl, noc před odjezdem je Jonathan rozptýlen telefonátem nažhaveného inspektora Twiningse ze Scotland Yardu, který Jonathana informuje o nedávné vraždě jeho deset let mrtvého strýčka Franka. To je samo o sobě zvláštní, a tak nezbývá než se vypravit do Anglie.

„Exotické“ lokace se v Belief & Betrayal střídají jako na běžícím pásu a hlavně milovníci historických památek nebudou rozhodně zklamáni. Kromě zmíněného Londýna, kde se odehrává největší část děje, se podíváte třeba i do Francie na katedrálu v Chartres, do Benátek nebo Vatikánu. Stačilo do příběhu zamíchat trochu mystiky a zapomenutých templářských tajemství a docela dobrý příběh ve stylu Šifry mistra Leonarda je na světě.

• Fahrenheit inspirací
Už po pár hodinách hraní vám bude jasné, že se tu setsakramentsky někdo snažil inspirovat strhujícím způsobem, jakým byl vyprávěn příběh ve Fahrenheitu. Bohužel naroubovat takovou snahu na standardní point-and-click adventuru rozhodně moc dobrý nápad nebyl. Kde si Fahrenheit dovolil potlačit adventurní složku do pozadí a nahradit ji perfektně propracovaným uměleckým ztvárněním a akčními mezihrami, tam má Belief & Betrayal na noze kouli s nápisem „Pomalá hratelnost“.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Dění na obrazovce podobně jako ve většině klasických adventur zkrátka plyne velmi líně (což není negativum). Autorům proto nezbylo v zájmu zachování dramatického spádu nic jiného než patřičně „natunit“ příběhové animace. To nakonec vyznívá spíše komicky a divně. Policejní auta, která si jezdí i do bufetu přes ulici zásadně se zapnutými sirénami a okázalými smyky nebo zatýkání překvapeného amerického novináře s pomocí poloviny Národní gardy a dvojicí helikoptér. Nevím, nevím.

• Rozvláčné líčení děje
Když pominu podobné výstřelky, děj až tak špatně odvyprávěný není, i když jsem se nemohl zbavit pocitu, že je ještě velmi nevyzrálý. Má spoustu hluchých míst, ze kterých mohlo vyrašit ještě mnoho a mnoho zajímavých větví a větviček. Nedozvěděl jsem se například více o tom, proč má hlavní hrdina různobarevné oči nebo kdo jsou chlápci v mnišských kutnách, kteří jezdí v luxusních černých autech (tady se zase autoři zlehka inspirovali u Purpurových řek s Jeanem Renem).

Namísto rozvíjení těchto pahýlů se autoři zbytečně rozvláčně pouštěli do líčení nepříliš důležitých pasáží a absurdních hádanek typu „Kterak hodinu bádat nad odehnáním opilce z fotobuňky a hledaním mince, abychom získali fotku na falešný pas“ nebo ještě lepší „Kterak odlákat fanatickou uklízečku z patra“.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Otrokem pixelhuntingu
Podivné puzzle jako vystřižené ze série Polda naštěstí nejsou v Belief & Betrayal pravidlem a z větší části příjemně korespondují s vážnějším laděním celé hry. Jejich obtížnost kolísá v horizontu průměru až podprůměru, zbytečné zákysy tudíž nehrozí. Snad jen občas hratelnost zadrhne na dnes tolik oblíbeném pixelhuntingu, i když v tomto případě spíš prostě huntingu, neboť hledané objekty (páčky ve zdech,...) někdy nejsou vidět vůbec a hlásí se pouze popiskem.

Nebohému hráči pak nezbývá než skutečně otrocky propídit každou obrazovku kousek po kousku, aby se něčeho takového dobral. Příště prosím raději jeden nabušený logický puzzle než pět takových otravných vychytávek. Bolest mírní alespoň fakt, že postup hrou se dělí na úseky čítající pouhých 5-10 obrazovek, takže se trocha toho samoúčelného hledání dá přežít.

Překvapilo mě minimum puzzlů jako takových, přestože pseudohistorická zápletka hry k desítkám starobylých mechanismů, kódů a pastí přímo nabádá. Jonathanova parťačka je navíc údajně odbornice na staré jazyky, a tak jsem se celou hru těšil na nějakou fikanou hádanku s dekódováním starověkého svitku nebo nápisu. Bohužel nedočkal. Přestože na asi pět logických hádanek narazíte, nejobtížnější z nich je lehoučké minutové pozicování zrcadel. Řešené problémy v Belief & Betrayal spočívají hlavně v nacházení a kombinování předmětů.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Příjemná zpestření
Jednak jde o možnost ovládat více postav najednou. Nějaká přehnaná spolupráce mezi nimi tu sice prim nehraje, protože se nacházejí zpravidla v od sebe izolovaných lokacích, nicméně tento handicap nebrání alespoň používání komunikátoru. Díky němu je možné si navzájem posílat fotky, videa anebo obyčejné emaily, na čemž stojí i pár drobných hádanek.

Inovativně na mě dále působila možnost (nutnost) kombinovat s fyzickými předměty i poznámky a poznatky z osobního deníku. Něco takového jsem, pokud mě pamět neklame, viděl naposledy v dobách Discworld Noir, a rozhodně to není špatný nápad. Škoda přeškoda, že je využíván spíše okrajově a autoři se nepokusili tradiční kombinování objektů v inventáři obzvláštnit více.

Textů ve hře kupodivu příliš nenaleznete (do nalezených knih a jiných dokument bohužel nejde nahlédnout) a i ty úsečné fráze v dialozích jsou psány velmi jednoduchou a přímou formou, což dobře ladí s celkem lehčí obtížností celé hry. Pokud se cítíte být alespoň trochu zdatnějším angličtinářem, nebudete mít s pochopením nejmenší problém.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry v galerii

Atmosféře moc nepřidávájí angličtí dabéři. Ti sice nijak nepřehrávájí, ale na druhou stranu se nesnaží hrát takřka vůbec a taky to tak vypadá. Vynikající je naopak hudba, jenž skvěle podkresluje jednotlivé lokace – monumentálnost Vatikánu, tajuplnost nočního Chartres atd.

Po grafické stránce toho nemá Belief & Betrayal moc co nabídnout. Nedostatečné rozlišení 1024x768, které se na širokoúhlém LCD ošklivě rozmázne. Hra je typickým příkladem tzv. 2.5D enginu, kdy se obyčejně na krásných renderovaných pozadích promenádují předpotopní hranaté modely postav a dalších věcí. Výhodou je opět velmi příjemná HW náročnost.

trailer 2
Stáhněte si: Německé demo, Trailery, Videa...

Související články: Novinky...

Martin Holas
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-)