Aragami - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Aragami - recenze

10. 12. 2016 16:45 | Recenze | autor: Lucie Jiříková |

Někdy velký projekt se slavným jménem neuspěje, jak by publikum čekalo. A někdy zaboduje ve stejném žánru relativně nenápadná hra. Pokud bych měla tento vztah načrtnout mezi dvěma tituly, bude to návrat Thiefa a tichý příchod Aragami. Druhá jmenovaná je stealth hra z pohledu třetí osoby. A to doslova. Ve hře nemáte možnost bojovat, pouze se plížit. Hlavní postava Aragami je ze stínů vyvolané kouzlo pomsty, které se vydává zachránit svoji stvořitelku a zabít její protivníky. Příběh je vcelku minimalistický, ale pro potřeby hry naprosto stačí.

Na Aragami vás jako první upoutá grafické zpracování. Hra je totiž zasazená do feudálního Japonska. Kromě okázalých nepřátel v dobových oděvech nechybí tradiční japonské výjevy, jako jsou pagody, červené prohnuté brány torii, nejrůznější zlaté ozdoby, futony, papírové stěny a růžové třešně. Prostředí hry je rozsáhlé, ale poměrně strohé. Nevím, zda to byl umělecký záměr, ale výsledek působí dobře.

Kromě lehké komiksové stylizace a výrazných pastelových barev se do hry dostává neustálá změna kulis – z rajské zahrady se dostanete na hřbitov a dále do vojenského tábora, přístavu nebo rozlehlého chrámu. Venkovní prostory se zároveň pravidelně střídají s interiéry, takže jste neustále rozptylováni něčím novým, a k rozhlížení vás to zase tolik nenutí. Tedy alespoň do té doby, kdy ve hře potřebujete najít dveře do další místnosti.

Ve stínech se žije líp

Základní herní mechaniky se točí okolo kontrastu mezi světlem a stíny. Zatímco na světle je hlavní hrdina vidět, ve stínech ho nepřítel může zahlédnout pouze na bližší vzdálenost. Kromě toho ze stínů může dočerpávat sílu pro pokročilé schopnosti, jako rychlé přemisťování nebo dotváření stínů na místech, kde předtím nebyly.

Právě dotváření stínů, které na místě vydrží vždy jenom pár sekund, a jejich využívání k pohybu nebo ke schovávání před nepřítelem, je jedna z nejoriginálnějších a nejzábavnějších mechanik, s jakými jsem se v posledních letech setkala.

zdroj: Archiv

Vytváření stínů je navíc doplněno dalšími možnostmi, které si odemykáte za nové zkušenosti. K dispozici je dočasná neviditelnost, stínový dvojník k odlákání nepřítele nebo matoucí vlna, abyste setřásli pronásledující vojáky. Možností, jak řešit situace, je tedy víc než dost.

Jakmile se stínování a nadstavbové schopnosti naučíte dobře ovládat, s ladností kočky budete nepřátelům pravidelně unikat před očima. Je to velmi návykové, protože vzrušení se pravidelně střídá s pocitem úlevy - v případě Aragami dokonce více než v mnoha klasických stealth akcích.

Jedinou skvrnou na pěkné tváři Aragami je slabá AI. Nepřátelé se zasekávají o zdi nebo o své spolubojovníky. Nehledě na to, že po vyvolání poplachu většinou hledají pouze na místech, kde vás naposledy viděli. To je trochu nuda, zvlášť ve chvíli, kdy už pořádně ovládáte všechny nadpřirozené schopnosti a máte kapacitu si s nimi hrát jako kočka s myší.

Jako Borderlands?

Grafické zpracování Aragami připomíná na první pohled sérii Borderlands. Spoléhá tedy na výrazné barvy a člověka přímo vybízí, aby hru zkusil a následně objevil její skrytý potenciál.

Absence soubojového systému (vyjma stealth zabíjení ze stínů) společně s hromadou neokoukaných schopností a rozsáhlým prostředím, kterým vždycky vedou více jak dvě cesty, navíc dokáže vykouzlit nádherné plíživé dobrodružství. Aragami je zkrátka milé stealth překvapení, které se sice neobešlo bez nedostatků, ale fanoušci žánru s ním budou spokojení.

Verdikt:

Pod pláštěm stylového grafického zpracování se ukrývá povedené stealth dobrodružství, které těží ze zábavné herní mechaniky vytváření stínů a pohybu mezi nimi za pomoci pokročilých schopností hlavního hrdiny. Škoda primitivní AI nepřátel, výsledný zážitek mohl být ještě lepší.

Nejnovější články