| Autor: Bergy Publikováno: 4.května 2006 | Verze hry: prodávaná/anglická Doba recenzování: 3 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Mapy herních scénářů jsou tak rozsáhlé, že na nich kolikrát dochází k několika masivním bitvám zároveň. Jako správní velitelé se musíte snažit zejména o správné rozmístění vojenských oddílů a následně buď vést útok na určené pozice nebo se naopak bránit výpadům nepřítele. Počet posil a rychlost, jakou nové oddíly vstupují na mapu, nemáte šanci nijak ovlivnit. Z toho vyplývá, že vaším posláním v AC:DN je vlastně „jen“ přesun vojska z místa na místo a změny formací oddílů čítající stovky až tisíce mužů ve zbrani. 
zdroj:
tisková zpráva
Zatímco v Cossacks II byl kromě lineární kampaně přítomen i speciální tahový mód s mapou Evropy, který vzdáleně připomínal hry jako Rome Total War nebo Imperial Glory, v AC:DN nic takového není. Přitom námět hry a případná možnost vybojovat po svém válku, jak za Unii či Konfederaci, by po něčem takovém přímo volal. Autoři se ale rozhodli držet se raději pevně nalinkovaných tažení a pro hypotetické scénáře nenechali žádný prostor. Je to škoda i z pohledu znovuhratelnosti, protože málokoho bude asi bavit hrát dokolečka jedny a ty samé bitvy.• Příliš mnoho komplikací Herní systém jsem už nakousl během popisování misí, ale nyní si ho pojďme rozebrat do detailů. Dosud by se totiž z uvedených skutečností mohlo zdát, že AC:DN je pro historické nadšence parádní záležitost. Opak je ovšem pravdou. Závažných důvodů je hned několik: Asi první, čeho si při hraní všimnete, jsou obří herní mapy, které sice nabízejí mnoho prostoru pro případné taktizování, ale rovněž zapříčiňují časté ztráty orientace. Na rozsáhlé bojiště může postupně dorazit klidně dvacet až třicet oddílů na každé straně (pro představu jeden oddíl disponuje až stovkou vojáků; jízdní oddíl většinou kolem padesáti) a to nepočítám jednotky z řad dělostřelectva a zásobování. V takové bitvě pak velíte v jednu chvíli dvěma nebo třem tisícům vojáků. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že tyto síly se musejí podle potřeby rozdrobit do menších armád a například odrážet útok ze severu a zároveň dobít pozice nepřátel na východě a jihu. Neustále se musíte přemísťovat z jednoho vzdáleného úseku mapy na jiný a času pro poklidné rozmyšlení moc nezbývá (vše probíhá v reálném čase bez možnosti zapauzování). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• K palbě připravit Střelba jednotek byla víceméně zautomatizována. Zatímco v Cossacks II, kde ovládáte menší armádní uskupení, jste si mohli dovolit luxus manuální střelby i po jednotlivých řadách, v AC:DN pomalu ani nevydáváte rozkaz k palbě. Vlastně jen přepínáte módy (střelba, střelba + bodáky, boj pouze s bodáky) a označujete cíl, se kterým mají bojovat. Pozitivním faktem se může zdát reálnější dostřel jednotek a to včetně těch dělostřeleckých. Oddíly mohou zahájit palbu na nepřítele vzdáleného třeba i tři nebo čtyři obrazovky, což se jen tak někde nevidí. Opět ale vyvstává problém s přehledností, zvlášť, když zjistíte, že na vás někdo střílí a vy musíte pátrat, odkud kulky vlastně přichází, protože nepřítele vůbec nevidíte. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jedinou záchranou je tak pouze režim oddáleného pohledu, který se aktivuje stiskem příslušné klávesy. Jedná se o maximálně přehlednou kameru, jenž sice zobrazí skoro dvacetkrát větší výseč než v základním provedení, ale z vojáků se stanou úplní mravenci o velikosti pár pixelů. Rozhodně tedy není nic příjemného odehrát v této podobě většinu hry, ale další možnosti zkrátka nejsou. Dle mého názoru chybí nějaký mezistupeň, který by zobrazoval dostatečně velký kus bojiště a jednotky by přitom zůstaly v rozumné velikosti. • Multiplayer a skirmish 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů • Nezvykle vysoké HW nároky Grafika je jak asi sami vidíte z obrázků velmi podobná původní hře nebo Cossacks II. Zarážející je ovšem horší běh hry než třeba u posledních Kozáků. AC:DN se obzvlášť při velkých bitvách tisíců jednotek zadýchává i na silných strojích a troufám si tvrdit, že na minimální konfiguraci (procesor 2 GHz, 256 MB RAM a 128 MB graf. karta) je to skoro nehratelné. Mnou uváděné problémy s kamerou a přehledností jsem naplno pocítil i u doporučovaného rozlišení obrazovky 1280x1024. Při minimu 1024x768 je situace ještě svízelnější. 
zdroj:
tisková zpráva
Osobně patřím k té skupině lidí, které změny v Cossacks II spíše potěšily a se stejným očekáváním jsem přistupoval i k AC:DN. Místo dobré zábavy jsem však prožil velké zklamání a rozčarování z toho, jak lehce se dá zazdít velmi dobrý herní koncept. Přitom možná stačilo přidat více stupňů zoomování, zpřehlednit dění na mapě a podívat se na zoubek optimalizaci grafického engine. K dokonalosti by to i pak mělo ještě daleko, ale celkový dojem by byl určitě mnohem lepší.Stáhněte si k sérii American Conquest: Demo, Trailer, Cheaty... Související články: Novinky, American Conquest recenze, American Conquest: Fight Back recenze | ||
| Bergy | |
| autorovi je 25 let, pracuje v IK+EM jako správce ekonomického systému a specializuje se na strategie všeho druhu (všechny články autora) |
