Abzû - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Abzû - recenze

11. 8. 2016 19:20 | Recenze | autor: Daniel Kremser |

Podmanivá hudba Austina Wintoryho znovu rozeznívá dramatické smyčce a další němá postava se vydává na tříhodinové dobrodružství kaleidoskopem divů a barev. Po postavě oděné do magické šály se do hluboce filozofického dobrodružství pouští bezejmenný potápěč - přestože to tvůrci samozřejmě nemohou přiznat, jde o minimálně duchovního nástupce Journey. Tam kde však Journey smazala ve své době hranice mezi uměním a hrou a změnila chápání herního průmyslu, tam Abzû šlape vodu. Ačkoli se na první dobrou snaží přímo ukázkově, něco tomu tentokrát schází.

Umění beze slov 

Hráči Journey už při prvním pohledu na Abzû vědí, že jsou doma, protože se mohou těšit na emotivní a opulentní podívanou, která ždímá ze stylizované grafiky skutečně maximum. Navzdory rozdílnému námětu a zasazení je tady ostatně styčných ploch požehnaně, a i jméno jednoho z hlavních tvůrců se opakuje v závěrečných titulcích obou her. Přesto si jedna odnáší absolutní hodnocení, a ta druhá, ta je zkrátka jen skvělou nápodobou, co se zastavila těsně před koncem své cesty.

Abzû je po všech stránkách nádhernou hrou, kterou táhne dopředu především grafika - nikoli technologickou vyspělostí, ale nezaměnitelným stylem. Jde zkrátka o umělecké dílo, a pokud by se hra hodnotila čistě za audiovizuál, jde o jasné absolutorium, které bude v nejbližší době hledat konkurenci jen těžko. Hudba a obraz se tady snoubí v unikátním celku, který na televizi rozehrává harmonické scenérie mořských hlubin s nespočtem ryb a divů k objevení.

Tvůrci přesně vědí jak dávkovat jednotlivé hudební motivy a poskládat tenhle opus o sedmi kapitolách do ukázkově vygradované pecky, kterou zhltnete za jeden večer. Vzhledem k herní době okolo 3 hodin to ostatně ani není žádný problém - ani zarytí sběratelé achievementů s ní neztratí více jak 5 hodin života. Vlastně ta platina ve hře vzhledem k délce ostatně není.

Oproti Journey má Abzû ten problém, že strhující scenérie či parádní soundtrack jsou to jediné, čím hráče zaujme, ale jinak jde o vyprázdněné umělecké cvičení. Ano, kouká se na to perfektně a atmosféra vás vtáhne spolehlivě, ale zatímco již zmiňovaná Journey to samé nabídla jako samozřejmou součást plnohodnotné hry, Abzû staví výtvarnou složku na piedestal a říká: "Hráči kochej se, protože nic jiného už ti nenabídnu!" 

zdroj: Archiv

Když se jenom plave 

Problémem není délka nebo cena, nýbrž zkrátka to, že se 3 hodiny skutečně jen kocháte a prakticky nikdy nehrajete, přitom prostoru pro komplexnější herní mechanismy je ve hře dostatek. Vedle pohybu hráč celou dobu mačká čtvereček a párkrát i kolečko, ale tím celá sranda končí. Asi už tušíte, že na rozdíl od Journey není Abzû pro každého. Nemůžete třeba zemřít, a byť narazíte v pozdějších kapitolách na otravné miny, maximálně vás na pár vteřin omráčí. Vyprávění beze slov to obírá o emocionální rozměr a skutečně ze hry dělá v první řadě bezchybné umělecké dílo k pozorování, až pak hru.

Samozřejmě jsem od Abzû neočekával propracovaný RPG systém a obecně záplavu klasických herních prvků. Například výzvu ve formě hádanek ale autoři před hráče mohli postavit. Občas se po vás ostatně chce, abyste otevřeli dveře do další oblasti a namísto jediného stisku tlačítka mohli tvůrci přijít alespoň s něčím lehce objevnějším. Hledání meditačních sošek a jakýchsi portálů na oživení podvodní fauny nic takového nepředstavuje.

Pokud od Abzû očekáváte herní hody, máte smůlu – měli byste se naladit na meditativní a ryze odpočinkové ladění hry. Ani to by vás ale nemělo odradit, a pokud vám jen trošku imponuje audiovizuální styl Abzû, pak určitě neodejdete od hry po jednom delším večeru zklamaní. Jde o skutečný unikát a podobný zážitek vám neposkytne žádná jiná hry - v dobrém i v tom špatném. Nikde jinde totiž nebudete plavat dvě minuty do černočerné prázdnoty jen abyste zjistili, že tam nic není, nebo naopak objevili úplně nový druh ryby, a byli jste z toho nadšeni. 

Unikátní zážitek 

Abzû má dost možná smůlu v tom, že vychází až nyní a nikoli před pár lety, kdy ještě stačilo vyrážet dech grafikou a dokonalým soundtrackem. V dnešní době to samozřejmě také neurazí a najdou se mnozí, kterým to i plně vyhovuje, ale nelze přehlížet fakt, že to jde udělat jinak a lépe. Journey je toho jasným důkazem a v přímém srovnání jde jasně vidět, kde leží limity tvůrců z Giant Squid. Nepodařilo se jim najít kompromis a vsadili vše na strhující první dojem. Ten je skutečně opulentní a nadšení vydrží celé 3 hodiny, ale najdou se určitě i tací, kterým jen pěkná tvář nestačí.

Tvůrci ale jednoduše nic moc dalšího nenabízí - jediné, co vás ještě může přesvědčit, je příběh, který závisí na porozumění piktografickému vyprávění. Abzû je i v tomhle ohledu unikátem, a i to z ní nakonec dělá hru, která si rozhodně zaslouží výrazně pozitivní hodnocení.

Možná nejde o klenot s hádankami a propracovanou hratelností, ale kde jinde se proletíte vzduchem s velkou bílou velrybou a zaplavete si se žralokem v kulisách ohromných podvodních chrámů a nádherného dna oceánu. Abzû je zážitek, který vás pohladí po duši, a když už nic jiného, tak se alespoň výrazně odlišuje od ostatních.

Verdikt:

Unikátní zážitek, který má více společného s virtuální turistikou než s plnohodnotnou hrou. Abzû skvěle vypadá a zvučí přímo nádherně, ovšem tím to končí. Nic nad rámec tříhodinové nádhery opravdu nečekejte. Zaplavete si, mnohokrát zmáčknete čtvereček na ovladači a nakonec se ztratíte ve filozofickém opusu beze slov.

Nejnovější články