A Vampyre Story - recenze
zdroj: tisková zpráva

A Vampyre Story - recenze

6. 3. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Adventurní Duke Nukem Forever k nám po dlouhých letech vývoje a několikanásobné změně chlebodárce konečně doplachtil, byť jen z jedné třetiny. Vyplatilo se čekání na upírku Monu a jejího netopýřího nohsleda?

Autor: Martin Holas
Publikováno: 6.března 2009
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


Obrázek zdroj: tisková zpráva Adventurní Duke Nukem Forever k nám po dlouhých letech vývoje a několikanásobné změně chlebodárce konečně doplachtil, byť jen z jedné třetiny. Vyplatilo se čekání na upírku Monu a jejího netopýřího nohsleda?

Útrpná a strastiplná byla cesta, kterou se ubíralo zrození hry s jediným cílem – vzkřísit zašlou slávu komediálních kreslených adventur. Sem tam to vypadalo, že už naše vysněné vampíří story definitivně zapadlo do hrobu, jen aby se vbrzku opět vylouplo ven a s novou vydavatelskou značkou na čele pokračovalo nezmarně dál temnotou. Připomenu, že pozornost tomuto slibnému dílu nebyla věnovaná jen tak pro nic za nic, neboť v jeho pozadí nestojí nikdo jiný než Bill Tiller alias pan „Monkey Island“.

 Dokud nás svěcená voda nerozdělí
Nebyl by to asi příběh o upírech bez upírů. V A Vampyre Story narazíte hned na dva. Barona Shrowdyho von Kiefera a sličnou operní pěvkyni Monu de Lafitte. Jedné noci vyrazí Shrowdy na lov (ehm, tedy do obchodu pro láhev dobrého vína – nechceme přeci, aby se Mona o své upíří podstatě dozvěděla), během kterého je duem lovců upírů hbitě zneškodněn. No a znáte ženské. Nevědí, co chtějí a nepřestanou, dokud to nedostanou. Mona není výjimkou, a tak je Shrowdyho výlet ideální příležitostí pro úprk z draxsylvánského hradu a splnění odvěkého snu o návratu zpět do Paříže a pokračování ve své pěvecké kariéře.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Tak snadné to pochopitelně nebude, ostatně jen vymotáváním se z poměrně rozsáhlých prostor hradu Warg strávíte dobrou polovinu hry (na Monu je totiž uvalena nepěkná kletba, kvůli které je k místu vázána). Vyřešení první kapitoly povede přes řadu originálních problémů, týkajících se třeba mafiánských krys v podzemí, mluvící železné panny, nevrlého chrliče Rufuse nebo zapomenutých jeskynních komplexů pod hradem. V druhé části hry se podíváte do ospalé díry Vlads Landing, kde bude vaším úkolem připravit půdu pro triumfální návrat domů.

 Létající mazlíček
Určitě tedy přijde vhod pomocné křídlo Frodericka, věrného netopýřího přítele, který pro nějakou killer frázi rozhodně nemusí létat daleko. Froderick ovšem není jen nějakou doplňkovou vatou. Froderick je pro A Vampyre Story vším, perfektně nadabovanou alfou i omegou, tím, co je pro Sama & Maxe ten psychotický zubatý králík. Nemyslel jsem, že to někdy řeknu, ale sorry Maxi, máš prostě asi poprvé v životě vážnou konkurenci...

Považuji přitom za nezbytné zdůraznit, že znáte-li výtečnou sérii Sam & Max, prakticky nemusíte číst dál, protože tato hra je vaše krevní skupina (tak nějak neberu v úvahu, že by se vám zmíněná série nelíbila). A Vampyre Story staví na naprosto identickém modelu. Relativně racionální Mona řeší problémy a ujetý Froderick vše patřičně komentuje. Největší rozdíl je v megalomanském perfekcionismu designerů. Pro každý aktivní bod na obrazovce a každičký předmět v inventáři mají Mona s Froderickem nachystanou ne jednu, ale celou škálu komentářů pro různé úkony (zvednutí předmětů, jejich kombinace, zatlačení, mluvení, atp.).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Válka proti nudě
Ano, to je ten správný způsob, jak dodat podobné hře tu pravou atmosféru, a v neposlední řadě je to i ideální řešení, jak překonat nepříjemné zákysy, kterých se až na pár výjimek (rýpnul bych si, ale nebuďme off-topic) nevyvaruje asi žádná adventura. Nikdy předtím nebyly zákysy zábavnější. Alespoň dostane hráč sám před sebou alibi k vyzkoušení všeho, hlavně Frodericka, na vše. Z několika desítek lokací bylo vytěženo opravdu maximum a není žádný problém krátit si dlouhé minuty pokusy navázat rozhovor s nábytkem okolo. I když to asi nebyl nejlepší příklad nejnesmysluplnější činnosti, neboť jsme v kreslené adventuře a v té, jak známo, je máloco neobvyklé.

Je neskutečné, kam až sahá hloubka fantazie autorů v pouhém vyjádření faktu, že s tím a tím předmětem taková činnost prostě fungovat nikdy nebude. Fascinoval mě také dospělý a hlavně původní druh použitého humoru. Tolik obvyklý pocit trapnosti se dostavil snad jen dvakrát nebo třikrát, což je v mém případě velmi, velmi krásná bilance. Jak vidno, není třeba sklouzávat k trochu lacinému parodování všech filmových a herních hitů z poslední doby, aby bylo ve hře alespoň něco k smíchu. Pokud si už A Vampyre Story něco bere do úst, jsou to narážky na záležitosti typu Day of the Tentacle, které jistě potěší jen úzkou skupinku hardcore pamětníků. Nechci být za sobce, ale díky Bohu za to. :-)

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Adventurní jádro z ryzího zlata
Nejen vtipem je ovšem adventura živa, bez pořádných puzzlů by to samozřejmě nešlo. Ani v tomto ohledu nezůstává tato lahůdka nic dlužna a na prvním místě musím zmínit netradiční inventář. Ten je stylově pojatý ve tvaru otevřené rakve, do které se mimo Frodericka a sesbíraných předmětů ukládají i průsvitné abstraktnější položky – různé nápady, myšlenky, ability hlavní hrdinky a objemnější veteš, o které si Mona usmyslí, že by se jí později mohla hodit a nechce ji momentálně nosit s sebou.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
Jednoduchý příklad. Seberete hrací skříňku, imitující zvuky různých zvířat. Později ve hře seznáte, že by se vám zvuk jednoho konkrétního zvířete docela hodil. Bohužel na místě, kam se sami nedostanete, ale kam by se dostal tvor velikosti myši. Létající myši. Pokusíte se tedy zkombinovat Frodericka s hrací skříňkou a heuréka! V inventáři se objeví „nápad“, znázorňující Frodericka nesoucího v pařátech hrací skříňku, který jde dále použít na okolní prostředí, případně dále kombinovat.

 Decentní obtížnost
V běžné praxi jsou logické problémy pochopitelně o něco složitější a nápaditější. Ale zase ne o moc, obtížnost hry je i navzdory šílenosti některých puzzlů dimenzovaná velmi citlivě. Vše je logické a vše má své opodstatnění. Svým způsobem. Po rychlém aklimatizování na mnohdy podivné principy kresleného světa. Sváteční hráči se tak neztratí, zkušení se zase nebudou cítit uraženi triviálními kombinacemi křesadla na pochodeň a nůžek na papír. Tak by to ostatně mělo být a přesně tak to máme rádi.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Po výlevech chvály výše asi nepřekvapí, že i ovládání hry je navrženo takřka dokonale. Kliknutím myšítkem na cokoliv vyvoláte nabídku aktuálně dostupných činností, ze kterých si jednoduše vyberete. Předměty se potom kombinují pouhým přetažením myši. Dialogy jsou řešeny klasickým výběrem z více odpovědních možností. Jediným uživatelsky nepřívětivým řešením je zvolená forma titulků. Zobrazují se v pouhých dvou řádcích, ve kterých čtený text roluje. V objemnějších proslovech to ztěžuje orientaci, zvláště vzhledem k poměrně těžké angličtině a slušně odsýpající rychlosti dialogů.

 A Vampyre Story: Episode One?
Možná se na tomto místě začínáte pozastavovat nad tím, jak mohla úžasná a velkolepá hra jako A Vampyre Story dostat to mínus v hodnocení? Důvody jsou v zásadě dva, a oba podle mého názoru více či méně souvisejí s dlouholetým vývojem, který prostě někde musel zanechat své stopy.

Zaprvé – hra je příšerně krátká, a omluvou pro to není ani hutnost celkového zážitku, ani úmysl autorů vydat celý příběh epizodně natřikrát. Nemusíte tudíž očekávat, že se závěrečné titulky povinou na pozadí večerní Paříže. Tentokrát budete rádi, když se vykodrcáte z hradu Warg a proslídíte přilehlou vesnici s několika okolními lokacemi. V průměru to vidím na 15 hodin čistého času, plus minus 5 hodin podle zkušeností. To není mnoho. Mám navíc pocit, že někdo se tu snaží hrát krapet nefér - název hry a oficiální stránky jsou v tomto směru poněkud... mystifikující.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

Zadruhé - technologická zastaralost. Ač jsou ručně kreslená pozadí lokací extaticky překrásná a nepochybně budou jedním z největších lákadel pro potenciální kupce, nic to nemění na pouhých dvou podporovaných rozlišeních. Směšných 800x600 a kapku rozumnějších 1024x768. O moc lépe nedopadly ani renderované příběhové animačky. Ty vypadají zastarale samy o sobě, vysoká míra komprese (či spíše jejich roztažení na pořádný Zvětšit zdroj: tisková zpráva širokoúhlý monitor) už dílo jen dokonává.

Dojmu z technického zvládnutí hry nepomohly ani celkem četné bugy, mající v některých lokacích za následek padání hry nebo alespoň totální vykolejení ze scénáře a následné nepředpokládané chování celé hry. Bugy jsou naštěstí opravené s prvním patchem, navýšení rozlišení bude ze zřejmných důvodů už těžším oříškem.

TRAILER

zdroj: Archiv


Stáhněte si: Demo, Trailery

Související články: Novinky...

 
Martin Holas
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-)



 
 
Martin Holas

Nejnovější články