Když jsme před pár týdny dostali možnost si nové SimCity na pár hodin zahrát na speciální prezentaci pro novináře ve Varšavě, odváželi jsme si pozitivní dojmy. Producenti nám namalovali líbivý příběh velkého relaunche zavedené série. Dnes je všechno jinak. Nové SimCity v pátek vyšlo také v ČR. Podobně jako za velkou louží byl i u nás v Evropě problém s připojením do hry. Ještě v neděli bylo nutné čekat i několik desítek minut, než jste vůbec mohli začít hrát.

Pravdou je, že spuštění prakticky každé velké online hry či služby provázejí problémy. Steam měl problémy, stejně tak World of Warcraft, a dokonce i Diablo III nevstoupilo na trh bez velkých bolestí. S postupujícími hodinami a dny se ale situace okolo SimCity uklidnila a velký humbuk kolem velmi nepovedeného spuštění konečně utichá. Jako odškodné za způsobené trable mají všichni registrovaní hráči nárok na jednu hru od EA zdarma. A konečně se mohou začít soustředit na hraní. Jaké je vlastně nové SimCity jako hra?

Čas zavzpomínat na vybojované bitvy i padlé kamarády, čas popít s těmi současnými před tím, než se vydáte zachránit vesmír. Přesně to mělo nabídnout Mass Effect 3 DLC s podtitulem Citadel společně s další příběhovou misí, která přinese nějaké to střílení a standardní porci rozhovorů. Co se ale ve skutečnosti BioWare podařilo naservírovat, to překonalo veškerá očekávání. S klidným srdcem můžu prohlásit, že jsem snad žádné lepší DLC doposud nehrál.

Zpočátku přitom nejde o nic objevného: Normandy je povolána do doků na Citadele k rutinní opravě a všichni členové posádky dostávají volno, aby se mohli před další vlnou boje s Reapery odreagovat. Shepardovi je přidělen byt po admirálu Andersonovi, aby měl klid na rozjímání.

Samozřejmě víme, že rallye přídavek k Forza Horizon vyšel v půlce prosince, a pokud nejste úplně leví, měli jste ho dohraný ještě před Vánocemi. Nám se ale tahle recenze zatoulala na kruhovém objezdu, a proto vychází až nyní. Na atraktivitě přídavku to nic nemění a vlastně je to celkem příhodné, protože DLC působí dojmem obsahu, který se do hry na poslední chvíli nevyšel.

Všichni víme v jakém časovém tlaku Horizon vznikal. Všichni víme, že jeho autoři, Playground Games, mají s rallye zkušenosti ze série Dirt. Vznik bonusového obsahu dedikovaného erzetám by tedy neměl nikoho překvapit. Co všechno ale za svých 1600 MS bodů dostanete?

„Aaaa, zase jsem mrtvá!!!” Až smích manželky z vedlejšího pokoje mě vytrhl z hraní a vrátil zpátky do sladké reality. Sladké proto, že oproti tomu, co zažívá v Tomb Raiderovi Lara Croft, je realita, i se řvoucím dítětem, patlajícím ovocnou přesnídávku po Xboxu, procházkou růžovým sadem. Že je nový Tomb Raider skutečným restartem celé slavné archeologické série naznačuje nejen Lařin věk a absence podtitulu v názvu hry, ale především způsob, jakým designéři z Crystal Dynamics s populární herní ikonou zacházejí.

Ve srovnání se sebevědomou drsňačkou, která má na svém panství k dispozici služebnictvo a technologické vychytávky, připomíná Lara Croft na svém prvním dobrodružství vyděšený uzlíček nervů, který může každou chvíli propuknout v pláč. Není se co divit – hned během prvních několika desítek minut po ztroskotání lodi Endurance na tajemném ostrově schytá hlavní hrdinka tolik ran, že se člověk skoro až diví, že se jí chce pokračovat dál.

Zajímá vás poezie? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás možnosti herního média, vyvázané z ohmataných schémat? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás city? Pokud ne, můžete přestat číst. Ušetříte si něco málo minut svého života a poděkovat mi můžete jindy. Nashledanou, potkáme se pro změnu s bouchačkou v ruce a budeme jistě zachraňovat svět. Rád jsem vás viděl.

Nepřestali jste číst? Très bien, můžeme si povídat, což není vůbec od věci, když tématem bude komunikace samotná. Už recenze je vlastně komunikace, byť v tomhle případě nepřímá: nemůžu slyšet, vidět, ani odečíst z výrazu tváře, co vaše myšlenky říkají na ty moje, přetavené do slov a frází. Z množiny možných vybírám takové, kterými chci co možná nejpřesněji vyjádřit, jak na mě daná hra působila, co všechno jsem v ní potkal a objevil. A právě tady se roviny Bientôt l'été a její recenze kouzelně prolínají.

V recenzi singleplayerové části Crysis 3 bylo zdůrazněno, že tato série budí pozornost především svým skokovým grafickým zpracováním. Crytek však své nynější multiplayerové ambice dával hlasitě najevo a online složce jsme se tudíž rozhodli věnovat zvláštní prostor. Ostatně, když hlava studia už dlouho před vydáním Crysis 3 řekne, že svou budoucnost vidí na internetu a promuje při tom svou úspěšnou free-to-play střílečku Warface, člověk si domyslí, že by se toto směřování mohlo týkat i završení známé série.

Když v autě dochází benzín a pumpu nevidět, stáhnou se zadní vrátka nejednomu šoférovi. Co se ale může stát, když dojde benzín ve vesmíru? O tom by mohl vyprávět Oozi, sympaticky rozesmátý chuchvalec s tlamou tak obrovskou, že ji ve větru raději ani neotvírá.

Oozi je tak trochu tupec. Došla mu šťáva světelné roky daleko od domova a ještě se tomu směje. Ostatně, smál se i při volném pádu do atmosféry neznámé planety, na níž měl později prožít neobyčejné dobrodružství. Jestli se chechtá i po něm a jestli náhodou nemá ve svém zubatém úsměvu zřetelné trhliny, jsme zjišťovali v recenzi. Nezávislá plošinovka Oozi: Earth Adventure si své hráče jistě najde.

Recenzi multiplayerové části a celkové hodnocení hry i s verdiktem najdete v tomto článku!

Jako by se to stalo včera. Spolužák vytáhl z aktovky pár měsíců starý Level s reportáží z E3 2003 a rázem jsme měli následující týdny o čem zarputile debatovat. Doom 3! Far Cry! Half-Life 2! Pochybuji, že jsem si z článků o kýžených skvostech přečetl něco jiného než nadpisy, ale bylo mi to šumák - detailně vymodelovaná, exponovaná střeva zombíků mě uspokojila vrchovatě. Stačila hrstka screenshotů a o nejočekávanějších titulech jsem měl jasno (o tom, jak je na obstarožním rodinném PC rozchodím, už bohužel nikoli).

Přišel rok 2004, já se dosyta pokochal a následující léta už zase řešil „jenom“ věci jako hratelnost, příběh a tak. Než přišla Crysis. Vykřikovat, zvlášť na mírumilovném internetu, že grafika je důležitá, se dnes dle nepsaných hráčských kodexů řadí mezi nejzávažnější společenské prohřešky. Ale kdo se nikdy neohlédl za vymóděným Ferrari či vyleštěnou italskou turistkou, ať hodí kamenem. A tak se snad nemusím bát jít s kůží na trh a přiznat, že na Crysis 3 jsem se těšil primárně ze tří důvodů: 1) Gra. 2) Fi. 3) Ka.

Fandové JRPG žánru to v aktuální konzolové generaci neměli vůbec lehké. Namlsáni klenoty z „péesdvojky“ vzhlíželi k zářným HD zítřkům a těšili se na hutnou japonskou žranici. Pravda, na Xbox 360 i PlayStation 3 bychom napočítali několik kousků, které by stály za desítky hodin pestrobarevného hříchu, ale staré dobré časy nám nikdo nevrátil.

Není tedy divu, že s blížícím se vydáním „péestrojkové“ exkluzivity s podivným názvem Ni no Kuni: Wrath of the White Witch podléhali znalci sílícímu vzrušení. Dech beroucí trailery, odvážně odkazující na spolupráci se světoznámým filmovým studiem Ghibli (Cesta do fatazie, Zámek v oblacích, Princezna Mononoke), nenechali nikoho na pochybách, že na tenhle kousek bychom mohli ještě dlouho vzpomínat.

Zapomeňte na příběh a upozaďte význam zkratky RPG, který se ve spojení s dungeony a kobkami všeobecně skloňuje. Dungeonland je spíše akční mlátička, než nějaká hra na hrdiny, kde je třeba rozvíjet své schopnosti a činit důležitá rozhodnutí. S oběma přimhouřenýma očima by se hra dala označit za brutálně osekaný hack ‘n’ slash, který vás nejdříve vyděsí šíleně vysokou obtížností, aby vzápětí odkryl chytlavé jádro hry, které spočívá procházení tří víceméně náhodně generovaných prostředí a porážení desítek silných nepřátel. Ideálně v multiplayeru.

Základní premisou hry jsou boje v uzavřených arénách, kde musíte buď rozsekat na cucky nějakého toho bosse, nebo si poradit s hordou nepřátel, kteří se objevují u zničitelných spawn-pointů. Klíčem k úspěchu je samozřejmě rychlá likvidace červů, kteří nepřátele plivou – jinak hrozí, že vás rychle se obnovující vlny nepřátel převálcují. A na to potřebujete především rychlé reflexy: Dungeonland totiž svou ideu zábavního parku pro hrdiny podkládá ďábelsky vysokou obtížností a frenetickou akcí.