Na pokračování Sniper: Ghost Warrior z léta 2010 jsem si nějakou dobu myslel a nebyl jsem v tom sám. Slabost pro odstřelovací pušky a chlapíky, kteří je obsluhují ale, nejenom u mě, překonala rozporuplné dojmy z první hry. Navíc tu byla pořád velká šance, že tvůrci dokáží koncept ve druhém díle uchopit lépe a zároveň zachovají špičkové produkční hodnoty. Po necelých třech let od vydání prvního dílu jsme se všichni svorně dočkali a ...nyní už jasné, že další díl podobně intenzivně očekávat nebudu a hned vám vysvětlím proč.

Povím vám příběh, jeden z mnoha. Necelé dva roky nazpátek jsme na Gamescomu dělali rozhovor s Kenem Levinem. Pavel Dobrovský a já, dvě paka z Level TV, ale taky dva hráči, kteří byli vůči zpovídanému v nefér pozici: Pavel skrze svou lásku k podmořskému Rapture, já zase pro desítky hodin, strávených na palubách kosmických lodí Von Braun a Rickenbacker. O čem si povídat s člověkem, který je zodpovědný za druhý System Shock?

Určitě ne o hře z roku 1999, napadlo mě, když jsme si třásli rukama. Já dostal na starost kameru, Pavel se ptal – a ptal se tak, že uondaný vývojář záhy zpozorněl. Takže vy fakt nepotřebujete popadesáté slyšet, kolik máme ve hře zbraní? Byl to jeden z nejlepších rozhovorů, jaký jsem na výstavách absolvoval, a Levine se nechal slyšet v podobném smyslu. Namísto toho, aby se Pavel dmul pýchou, poslal přihrávku. Nechci se taky na něco zeptat?

Samozřejměžesechcizeptatnatisícvěcí! Ale žádná z nich mi nepřipadala ani za mák nosná, protože se všechny točily kolem odkazu studia Looking Glass, se kterým bývalo Levinovo Irrational Games spjato hodnotovou pupeční šňůrou. Takže jsem zavrtěl hlavou a plácnul nějakou blbost. Střih do současnosti, kdy zapůjčený steamový účet ukazuje u BioShock Infinite šestnáct hodin a zrovna doběhly závěrečné titulky. Pokud ještě dostanu příležitost se Kena Levina na něco zeptat, nezaváhám.

„Soňácký“ handheld PlayStation Vita trpí od svého vydání nedostatkem plnohodnotných herních titulů a rozpačitým majitelům nezbývá než doufat, že se letos dočkají bohatší nadílky než v loňském roce. Ostatně, únor přinesl vynikající JRPG Persona 4 Golden a březen nabízí nové pokračování legendární arkádové série Sly Cooper.

Dobrodružství protřelého mývalího chmatáka z proslulého zlodějského klanu Cooperů je kromě handheldové verze k dispozici rovněž pro PlayStation 3, ale PlayStation Vita je v tomto případě podstatně vhodnější volba. Autoři i přesto vyzdvihují několik doplňkových funkcí, kterými jsou obě verze provázány. Vítejte v chlupaté cross-platform arkádě pro malé i velké hráče.

Konec hry. Došli jsme do finiše. Poslední DLC pro Battlefield 3 se symbolicky jmenuje End Game. Není to konec hry jako takové, ta naopak žije, prosperuje a hlavně pořád baví. Ale už nelze čekat žádné velké novinky, protože jsme dostali vše, co jsme dostat mohli. Nebo měli. Po „retro“ Back to Karkand, intenzivním a stísněném Close Quarters, rozlehlém a tanky dunícím Armored Kill a skvěle vybalancovaném apokalyptickém Aftermath přichází čtvero ročních období a ráj pro fandy stíhaček v End Game.

Čtyři roční období jsou reflektována ve stylu čtyř map, které jsou sice designově rozmanité, ale co se týče stylu hry, vrací se od městského Aftermathu zpět k otevřeným přírodním sceneriím a odlišné taktice boje ve stylu Caspian Border. Mapy nejsou o memorování drobných prvků, které využijete pro svou taktiku, ale spíše o adaptabilitě celkového stylu hraní v závislosti na herním módu a vašem povolání.

Zbraně, bonusy, magie, vtipné pastičky a monstra. Spousta monster. Tak tohle mě čeká v 99 Levels to Hell na doslovné cestě do pekla. Promnu knír, narazím si do čela středostavovský cylindr a nasucho polknu. Vím, že devětadevadesát pokusů šíleného architekta smrti se na jeden pokus přežít nedá.

99 Levels to Hell je velmi pitoreskní rogue-like plošinovka. Jen co se poprvé rozběhnete s postavičkou připomínající kouzelníka Pokustóna, zaslechnete ze všech stran chichotání a hukot. Je to jako z dětské pohádky o strašidlech. Ale naivitu stranou. Jestli ocylindrovaný pokustón vypadá legračně a duch, který kolem právě proplul, je jako z úsměvné dětské bajky, 99 Level to Hell je hra vskutku pekelná. Pekelně těžká. To ostatní jsou jen propracované mimikry.

Blizzard není schopný vydat hru včas. Většinou se dočkáme odkladu, prodloužení bety nebo jiných komplikací. Podobně tomu bylo i v případě StarCraft II: Heart of the Swarm. Zergské kampaně jsme se měli dočkat původně v druhé polovině minulého roku. Po půlroční betě hra vyšla až teď. Odkladu o pár měsíců a nezvykle dlouhé betě můžeme ale děkovat, protože díky tomu máme čest s něčím, co se v herním průmyslu nestává tak často.

Dokonce ani první datadisk Wings of Liberty nebyl v den vydání na takové úrovni a Diablo III zase v den vydání nefungovalo pro jistotu skoro vůbec. V případě HotS Blizzard naštěstí nic nepodcenil. Zúročil své mnohaleté zkušenosti s provozováním online her, poučil se z chyb a spuštění Heart of the Swarm nemohlo být příjemnější. Zašlo to dokonce tak daleko, že si nemusíte HotS ani instalovat. Pokud máte aktuální verzi WoL, jednoduše do Battle.net naťukáte svůj cd klíč a okamžitě hrajete. Žádné stahování, instalace nebo patche. Obsah HotS se totiž do WoL napatchoval pár dnů před vydáním.

Platinum Games je tak trochu nedoceněné studio. Dělá poctivé hry, zábavné hry, ale vydavatelům jejich titulů buď nefunguje marketing, nebo si na ně zasedl nějaký zlý herní bůh. Doopravdy uspěla jen Bayonetta a částečně MadWorld, protože přinesl na tehdy „slušné“ Wii brutálně masakrální akci, u které jste se občas pořádně zapotili – doslova.

Naproti tomu třeba povedený Vanquish zapadl a Metal Gear Rising: Revengeance také prozatím netrhá prodejní rekordy. Nu a když loni přišli na japonském trhu s primárně multiplayerovou bojovkou Anarchy Reigns, hráči jim ruce také neutrhali. A přitom je tenhle herní kousek zábavný. Ne zlomový, ne revoluční, vlastně ani nijak evoluční, ale herně čistý a zábavný.

Vstal Kratos z mrtvých? Dokázal se snad vylízat z řezničiny na konci třetího dílu, že ho plebejci ze Santa Monica sebevědomě a s plnou parádou opět servírují majitelům letos již nedobrovolně dosluhující „soňácké“ videoherní mašinky?

Nejnovější díl série God of War vychází exkluzivně pro PlayStation 3 a každým úderem křemíkového srdce dokazuje, že tenhle stroj ještě zdaleka nepatří do starého železa. Pokud však God of War: Ascension vezmeme jako Kratovo rozloučení se současnou konzolovou generací, pak je to (stejně jako v případě druhého dílu na PS2) rozloučení epických rozměrů, na které se bude ještě dlouho vzpomínat. Sbohem a šáteček. Vyplň se osude.

Když jsme před pár týdny dostali možnost si nové SimCity na pár hodin zahrát na speciální prezentaci pro novináře ve Varšavě, odváželi jsme si pozitivní dojmy. Producenti nám namalovali líbivý příběh velkého relaunche zavedené série. Dnes je všechno jinak. Nové SimCity v pátek vyšlo také v ČR. Podobně jako za velkou louží byl i u nás v Evropě problém s připojením do hry. Ještě v neděli bylo nutné čekat i několik desítek minut, než jste vůbec mohli začít hrát.

Pravdou je, že spuštění prakticky každé velké online hry či služby provázejí problémy. Steam měl problémy, stejně tak World of Warcraft, a dokonce i Diablo III nevstoupilo na trh bez velkých bolestí. S postupujícími hodinami a dny se ale situace okolo SimCity uklidnila a velký humbuk kolem velmi nepovedeného spuštění konečně utichá. Jako odškodné za způsobené trable mají všichni registrovaní hráči nárok na jednu hru od EA zdarma. A konečně se mohou začít soustředit na hraní. Jaké je vlastně nové SimCity jako hra?

Čas zavzpomínat na vybojované bitvy i padlé kamarády, čas popít s těmi současnými před tím, než se vydáte zachránit vesmír. Přesně to mělo nabídnout Mass Effect 3 DLC s podtitulem Citadel společně s další příběhovou misí, která přinese nějaké to střílení a standardní porci rozhovorů. Co se ale ve skutečnosti BioWare podařilo naservírovat, to překonalo veškerá očekávání. S klidným srdcem můžu prohlásit, že jsem snad žádné lepší DLC doposud nehrál.

Zpočátku přitom nejde o nic objevného: Normandy je povolána do doků na Citadele k rutinní opravě a všichni členové posádky dostávají volno, aby se mohli před další vlnou boje s Reapery odreagovat. Shepardovi je přidělen byt po admirálu Andersonovi, aby měl klid na rozjímání.