Desítka v hodnocení znamená, že by vám Fire Emblem: Awakening neměla uniknout i za předpokladu, že dění okolo handheldu 3DS nesledujete. Awakening není pouze nejlepším titulem v sérii a v současnosti i nejlepší hrou pro Nintendo 3DS (Ocarina je jen remake, tak si dá pohov), ale také jednou z nejparádnějších her, která se kdy vynořila z vod handheldových. Fire Emblem: Awakening patří mezi špičku produkce napříč všemi platformami.

Přitom jste o hře doposud možná vůbec neslyšeli, protože Japonci. Awakening vyšla v Japonsku před rokem a jde o už třináctý díl v sérii s více jak dvacetiletou tradicí, která se většinou nepodívala za hranice své domoviny. Když ale zmíním, že na svědomí ji mají tvůrci z Intelligent Systems, autoři taktéž excelentní strategické série Advance Wars, mnohým z vás už bude všechno jasné.

Jak to říkal Pavel Bém, tunely jsou vděčná věc. Vinou se do tmy a co v té tmě číhá, to už je na vaší pověrčivosti a strachu z neznáma. Dmitrij Gluchovský vzal tunely z nejtunelovatějších, síť moskevského metra, která je ohromující i strašidelná sama o sobě, a napěchoval ji lidmi, mutanty a paranormálními jevy.

4A Games, pohrobci agonického vývoje prvního S.T.A.L.K.E.R.a, vzali Dmitrije Gluchovského a napěchovali jeho román do střílečky, která se S.T.A.L.K.E.R.em sdílí východoevropskou estetiku a opájení se postapokalyptickým zmarem, ale co se kolejí a tunelů týče, rozumí si především s mustrem Call of Duty.

Série Monster Hunter je oblíbená především v Japonsku a v USA, u nás (čti v Evropě) ji moc lidí, alespoň dle mého dojmu, nezná. S každým dalším dílem se ale ukazuje, jaká to je škoda. Monster Hunter je totiž oslava hardcore RPG, které se dá hrát stovky hodin, dají se v něm vyrábět meče, brnění, pasti a hlavně tedy lovit obří monstra, která si nedají nic líbit. A když myslím nic, myslím tím nic ve stylu v poslední době populárního Dark Souls.

Fotbalový manažer ve stylu Simsů? Koučování hráčů na hřišti i mimo něj? Přesně takový zážitek sliboval Lords of Football, potažmo i jeho tvůrci ze studia Geniaware. Jelikož mě fotbal docela baví, ale klasické manažery mi přijdou přespříliš složité, vítala jsem ho všemi deseti.

První dojem ze hry byl takřka uhrančivý. Navzdory strohému tutoriálu se s Lords of Football dokážete velice rychle sžít a pochopit, co se od vás očekává. Každý den začínáte tréninkem, ve kterém své hráče zdokonalujete ve třech hlavních směrech – fyzičce, technice a taktice. Hlavní směry mají další konkrétní podskupiny, například výdrž, síla, rychlost atd.

Z vousků mi jako cinkrlata ještě padají kousky ledové tříště, ale tělo mi přitom hicuje tak, že by si mě lidé mohli dávat do koupelen místo karmy. Chladný vesmír občas přináší horké chvilky. Třeba když vás v drobné raketce pošlou vstříc roji stovek nepřátel a ještě se k tomu ručičky na božím ciferníku roztočí nazpátek. Ano, vzad. Retro/Grade je óda na šílenost.

A proto se vážení příznivci vesmírných stříleček loučíme s konstatováním, že Retro/Grade je velice zajímavou, poutavou a… tak počkat. Tahle recenze pozpátku nebude! I když mě k tomu Retro/Grade pořád tlačí. Vždyť začíná tam, kde normální hry končí, totiž od bitvy s bossem, v níž si trestuhodně ani nevystřelíte a hra se začne odvíjet nazpět. Celí nažhavení na závěrečný souboj se vlastně začnete všemu vzdalovat…

Po dlouhých letech tvorby her postavených z Lega a veleúspěšných licencí (Indiana Jones, Harry Potter, Star Wars, apod.) přišli vývojáři z TT Fusion (divize TT Games) s nápadem vykašlat se na profláklé značky a vyrobit si vlastní „klon“ GTA - jen tedy opět postavený z Lega. Vzniklo z toho kvalitní a vtipné Lego City Undercover, které je v současnosti jednou z nejlepších her na konzoli Wii U. The Chase Begins je prequelem "velkého" Wii U titulu, který nedávno vyšel na handheld Nintendo 3DS. Povedlo se hře „navázat“ na úspěch svého staršího bratříčka, nebo tyhle kusy stavebnice nedrží moc pohromadě?

Kdyby Mars: War Logs byla člověkem, trpěla by rozpolcenou osobností a to ne dvěma, ale rovnou několika. V touze být Falloutem, Riddickem, Mass Effectem nebo RAGE či Deus Ex ztrácí svojí vlastní identitu a namísto soudržných a odladěných pravidel kvalitního akčního RPG a mistrného adventurního scénáře přináší cosi, co by se v neohrabané poloze celé hry mělo jmenovat Mar: Wars Log.

Francouzské studio Spiders se exemplárně zamotává do svých ambic jako moucha do pavučiny a vytoužený kvalitní zážitek je pro nás, hráče, stejně daleko jako pro všechny pozemšťany Mars. Ach, ano: Mars. I když se Válečné deníky na Marsu odehrávají, žádnou odvážnou vizi marťanské budoucnosti nečekejte.

Opouštím auto a vydávám se z kopce dolů po prašné cestě. Okolní krajina je plná vzrostlých stromů i čerstvé vlahé trávy a halí se do nádherného naoranžovělého západu slunce. Z nějakého neznámého důvodu však i přes svou kouzelnou povahu nevěstí vůbec nic dobrého. Slyším kroky. Otáčím se doleva. Nikoho nevidím. Otáčím se doprava. Ani tady nikoho nevidím. Že by se mi to zdálo? Slender: The Arrival hraje přesně na tu správnou notu instinktivního strachu a pocitu, že vás někdo sleduje, ale vy jej nevidíte. A bojíte se. Hodně.

Podělal jsem to. Zrádce utekl dolů pro brokovnici, ale já za ním nemohl, protože mi signál vysílačky končil u schodiště. Vycouval jsem zpátky a přepnul na elektrikáře, čekajícího v boční ulici. Z jeho úhlu pohledu vidím, že podezřelý dům se dá obejít přes sousední střechu. S inženýrem to taky udělám a najdu na druhé straně zadní dveře do patra. Zašramotím paklíčem, dveře odemknu a – ruce vzhůru! Vpadnul jsem zrádci přímo do zad. Ať žije Temný Otec!

Je to práce jako každá jiná, ale není to hra jako každá jiná. Signal Ops dýchají devadesátkový vzduch, kdy se čerstvě nasycené žánry začaly všelijak lámat a zpřehýbat, aby vznikaly více či méně funkční hybridy.

Dostat ke hře manuál tehdy znamenalo potřebu si ho skutečně prostudovat a zároveň i možnost nasát atmosféru, protože manuál často mluvil jazykem světa, do kterého jste se chystali. Signal Ops si musí vystačit se zvukem a výraznou stylizací, která z obrázků působí spíš ohyzdně, ale ve hře samotné je kouzelná.

Eador: Masters of the Broken World je něco jako dort, který si v jedné z klasických českých pohádek od Josefa Čapka vařili pejsek s kočičkou. Na rozdíl od cukrářského výrobku z pohádky je však Eador produkt chutný. Pokud ho tedy budou hrát ostřílení stratégové, kteří mu prominou několik technických chyb a dost neintuitivní uživatelské rozhraní.

Tahová fantasy strategie Eador: Masters of the Broken World pro mě byla jednou z nejočekávanějších her tohoto roku hned z několika důvodů. Tvůrci z ruského studia Snow Birds slibovali, že do ní zakomponují ty nejlepší prvky, které se napříč žánrem doposud objevily, přičemž hbitě dodávali, že hlavní inspiraci čerpají v kultovní sérii Heroes of Might & Magic. Jejich ambice tedy nebyly příliš skromné, ale jde pouze o to, jak se s nimi popasovali.