Město, ve kterém mu nikdo nerozumí a kde neředí drinky. Všichni se věnují svému vlastnímu egu a předvádění před ostatníma - o něj nikdo ani nezavadí pohledem. Člověk by skoro řekl, že Maxovi je dobře. Skoro. Jenže tohle je Max Payne a ten už si na pocit „dobře“ odvykl, pokud nepočítáte skotskou v žaludku - na lačno. A i to je spíš jen pocit otupělosti, než nějakého štěstí. Ale co, Max je v Brazílii. V nablýskané díře jménem Sao Paulo. A je daleko od všech známých, kteří mu ještě zbyli a mohli by mu ublížit. Teoreticky. A co s ním tenhle přesun mezi kontinenty udělal?

Když byl ohlášen Max Payne 3, nějak zvlášť jsem do stropu neskákal. Obě předchozí hry jsem s radostí prošel, patří podle mě k tomu žánrově nejčistšímu, co můžete najít a způsob vyprávění mi přišel originální a stylový. A nějak jsem nepotřeboval další dovětek, který by nakupil na hromadu Maxova neštěstí buď další hromadu hnoje, nebo mu snad vetkl nějaký hepáč. Max byl pro mě tak trochu uzavřenou záležitostí, založenou někde v hlavě ve škatulce „skvělý zážitek, vyprávět vnoučatům“. Proč tedy chlapíka v koženém kabátu se smůlou na počasí tahat ven? Pak jsem uviděl první obrázek, známého plešouna s pupkem, který tak rozzuřil některé fandy, a přišlo mi to jako docela dobrý nápad. Pokud se dobře uchopí. Ale od té doby uplynula spousta vody...
Tyhle hry sloužej k tomu, abyste si připomněli nejlepšího kytaristu na světě: http://www.youtube.com/watch?v=Gk42-Djx3_0 nebo to nejbrutálnější thrashový album ever: http://www.youtube...
25.5.2012 23:31