Autor: Pavel Oreški Publikováno: 14.srpna 2008 |
Deja-vu Po vydařeném intru jsem se vylodil na pobřeží Venezuely a měl před sebou svůj první žoldácký kontrakt – záchranu jakéhosi floutka. Akce šla celkem hladce, hned jsem si vyzkoušel, jaké to je povolat na pomoc letectvo, projet se v džípu a následně rozsévat smrt z bezpečných útrob tanku. Sice to bylo všechno moc pěkné, ale jak nadpis napovídá, něco mi nehrálo. Podobný začátek, stejné prostředí, podobné zbraně, podobná auta, navlas stejně tupí vojáci a zběsilý akční styl mě vrátil o dva roky zpět k povedenému, ale řadou chyb nakaženému, Just Cause. oficiální E3 obrázky Vzpomeňte na kauzu s doskakováním objektů GTA IV a věřte, že kdyby Mercenaries 2 vykreslovali okolí alespoň srovnatelně dobře jako GTA, chrochtali bychom blahem. A přestože jsem si na úděsné zpracování po dvou hodinách zvykl, je momentálně určitě největší slabinou tohoto nadějného projektu. Celé mi to přišlo jako engine pro PS2 s trochu lepšími texturami. Je to GTA, není to GTA? Co se herních mechanismů týče, už předchozí Mercenaries byli odvozeninou GTA. Volně se pohybujete v otevřeném herním světě a když dorazíte na správné místo, spustí se mise. Plnit lze vedlejší úkoly, které se přímo netýkají příběhu, ale přináší vám většinou nějaké výhody. Jednou zabíjíte velitele konkurenční vojenské skupiny, jindy ničíte vytipované budovy. Apropó, o samotném příběhu se nezmiňuji záměrně, protože v preview-verzi na sebe jednotlivé úkoly příliš nenavazovaly. Spíše šlo o pár misí vhozených do rozlehlého světa. Celá Venezuela se potácí v občanské válce, lépe řečeno ve válce znepřátelených skupin. Armáda provede převrat a snaží se znárodnit ropné vrty americké naftařské společnosti. Ta se samozřejmě brání. Pak tu máme levicové revolucionáře nebo rasta piráty. Každý ovládá určitou část země a na hranicích jednotlivých území neustále zuří boje. Atmosféra války je prostě dokonalá a dává vám jakýsi nadřazený pocit. Práci totiž děláte pro toho, kdo zaplatí a cíle jednotlivých klanů jsou vám vlastně k smíchu. Takže když míjíte nějakou přestřelku, pod vousi si brumláte: „Jen si dejte do těla!“ Náplně misí jsou poměrně standardní, co byste také chtěli vymyslet nového. Zajímání a osvobozování osob, ochrana nebo ničení budov a variace na ně. Nicméně intenzita bojů, využívání težké techniky, možnost zajímat protivníkova vozidla zničitelnost v podstatě všech budov, dává hře parádní náboj. Kromě toho jsem si ale třeba pěkně zajezdil v teréním autě alá Motorstorm. Doufám, že podobných odboček bude v plné hře dostatek. Trocha strategie Ačkoliv jsou Mercenaries 2 čistokrevná arkádová akce, musíte se lehce starat o suroviny a svůj podpůrný tým. Kromě peněz, které se dají vydělat i prodělat na tisíc způsobů, je potřeba hlídat benzín, speciální zbraně a vybavení. Peníze se dají utratit u obchodníků za lepší vybavení ať už přímo pro vás nebo pro nekterého z kolegů. Vhod určitě přijde kobercové bombardování, laserově naváděné bomby, protitankové rakety a tak dále. Když najmete pilota vrtulníku, lze si nakoupit vozidla nebo různé druhy balíků se zbraněmi, a ty nechat doručit přímo na bojiště. Vrtulník využijete ještě při kradení paliva, odvozu zajatých osob nebo materiálu, kterého se po Venezuele povaluje ohromné množství. Šťávu hře dodávají tři originální hlavní postavy. Zalíbil se mi švédský pankáč, který se vzhlíží v drsných vikingských bojovnících. Ale ani vaši přisluhovači nejsou bez charakteru – například irský pilot vrtulníku neustále poslouchající kytarové nářezy a balící ženské členky týmu nebo naprosto úchvatný ruský pilot stíhačky, který je věčně na mol a vyřídil mě větou: „Na to abych mohl řídit letadlo, se nepotřebuju udržet na nohou! Dejte mi něco k pití!“ Právě šířka vašeho týmu dává příležitost na poměrně různorodé mise a jenom doufám, že se autorům podaří udržet laťku zábavy stejně vysoko na začátku, jako později ve hře. další obrázky v galerii Takže přestože má preview-verze své chyby, velmi se těším na finální hru, protože doteď jsem se těch pár hodin báječně bavil. Na druhou stranu nevěřím tomu, že by autoři dokázali podstatněji vylepšit grafiku, přeci jen, do vydání je dělil maximálně měsíc. Docela mě otrávilo ovládání a nepromyšlený interface hry. Například nutnost zmáčknutí tlačítka, když chci sebrat náboje. Tomu u tak akční hry prostě nerozumím. Nebo nelogické namapování některých akcí na gamepad. Narozdíl od podobných her se střílí pomocí L1, i když pod ním umístěné tlačítko evokuje spoušť zbraně podstatně více. Do třetice nechápu, proč když dobrovolně ukončím misi, je mi vzápětí nabídnuto její opakování. Podobných nelogičností se ve hře objevuje více. Nicméně, ke konci už jsem si zvykl a Mercenaries 2 se dalo hrát obstojně. Velmi se těším na kooperativní multiplayer ve split-screenu, což bude podle mého názoru doslova nářez. Už aby to bylo! Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články: Preview (8/2007), Novinky, Recenze prvního dílu Mercenaries |
Pavel Oreški | |
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |