E3 dojmy: Parkourové Dying Light se konečně hraje jedna báseň
zdroj: tisková zpráva

E3 dojmy: Parkourové Dying Light se konečně hraje jedna báseň

28. 6. 2014 14:15 | Dojmy z hraní | autor: Miloš Bohoněk |

Dobrou noc a hodně zdaru. Herní slogany obvykle jedním uchem vstupují a druhým hned zase prchají, ale motto Dying Light je prostě dobré a trefné. Jak ve zdejším světě zajde slunce za obzorem, dosud letargické zombie chytnou slinu a přidají se k nim hbitější kolegové, kteří jsou přes noc zašití jako netopýři. Ano, můžete vyklidit pozice a přes noc vegetit bezpečně v úkrytu, ale Dying Light se sama neodehraje a jako na potvoru vám bude cpát mise, které lze plnit jen za tmy.

Dying Light se představila v hratelné podobě už na loňské E3 (viz článek), a proto bylo zajímavé sledovat, kam se polská hra od té doby posunula. Základní premisa samozřejmě zůstala. Jde o zombie akci v otevřeném městě, která sází na brutální soubojový systém a volný parkourový pohyb. Za ten rok se však pár věcí změnilo, přičemž ta nejpříjemnější je zároveň nejdůležitější: Dying Light se moc dobře hraje.

Zatímco loni jsem si stýskal nad občasným zasekáváním se o okolí nebo nenavazující lezení, letos jsem už hrál skvěle vyladěný simulátor parkouru, od něhož by se mohla opisovat i Mirror’s Edge. Udělat intuitivní first-person hru s parkourovým běháním, skákáním a šplháním je nesmírně náročné, ale Poláci z Techlandu evidentně našli zlatou žílu a svobodný pohyb po sluncem zalité metropoli byl v podání Dying Light nesmírně uspokojivý.

Dying Light zdroj: tisková zpráva

Hlavní hrdina se bezchybně chytal za všechny logické chyty, skákal do pytlů s odpadky a zase hbitě uháněl dále. Jen občas jsem se zastavil a vstřebával působivé výhledy na vzdálené kopce (hra běží na vlastním enginu Chrome), byť mimo zástavbu vás hra nepustí. Pro potřeby prezentace navíc tvůrci vypnuli denní cyklus a nemusel jsem se proto bát západu slunce, který přichází každých čtyřicet minut reálného času. Následuje čtvrt hodinka temnoty a pak zase krásný azurový den.

Znáte ten pocit, kdy si dáte panáka kvalitního jemného likéru, který ani na moment nepodráždí a hltanem sklouzne jako pohlazení? Takové pocity umí vyvolávat parkourové řádění v Dying Light. V praxi vypadala E3 prezentace tak, že jsem většinu času jen lítal po virtuální metropoli coby nadšené batole, které právě objevilo kouzlo pohybu po dvou končetinách.

Dying Light zdroj: tisková zpráva

Spider-Man vs. zombíci

Dying Light jsme původně měli touto dobou už hrát, ale vývojáři se nakonec rozhodli pro odsun na únor 2015 a citované důvody („ladíme, ladíme“) se do hry evidentně promítají. Přitom ani obsahově hra stále není stoprocentní. „Pořád vymýšlíme nové věci a je klidně možné, že do vydání ještě něco přidáme,“ svěřuje se Pawel Kopinski, marketingový ředitel Techlandu. „Letos jsme implementovali třeba vystřelovací kotvu, kterou jste minulý rok na E3 ještě ve hře nemohli vidět,“ dodává.

Zdánlivě drobná kotvička na lanku je ve skutečnosti zásadním prvkem a v praxi má notný vliv na hratelnost. Tato „harpuna“ má dosah nějakých šesti metrů daleko a výrazně urychluje šplhání po domech. Chytí se prakticky za všechno (pamatujete Just Cause a zdejší grappling hook?) a za vteřinu vás dostane na lešení o dvě patra výš. Prchání před davy uslintaných zombie je rázem dynamičtější a v ulicích fiktivního tureckého města jsem si místy připadal jako Spider-Man.

V jedné z prezentovaných misí jsem měl za úkol doběhnout v časovém limitu na vrchol paneláku, kde byl v jakési budce vězněný virtuální kamarád. Hrozila mu přeměna v nemrtvého a vyžadoval bleskurychlou pomoc. Hlavní hrdina Dying Light je za každých okolností mrštným chlapíkem, ale díky kotvě jsem na šestipatrový barák vystoupal za nějakých deset vteřin a jen tak tak stihl doběhnout ke dveřím s vězněm. Pozdě. Přivítal mě agresivní s(hn)ilák a následovala napínavá potyčka na střeše paneláku, která vyústila v elegantní kopanec a seskok zombie bez padáku.

zdroj: Archiv

Když lebky praskají

Soubojový systém Dying Light je nesmírně intimní. Pod intimností si ale nepředstavujte mazlení se zahnívajícími spoluobčany, ale bezprostřednost potyček, které vedete doslova tělo na tělo. Dotěrní zombíci se vám sápou po krku, skoro cítíte jejich nečištěný chrup a na oplátku jim drtíte lebky obřím kladivem. Dobře časovaný úder přistane nepříteli přímo na hlavě a hráč zřetelně cítí, jak pod jeho náporem křupe cizí lebka. Je to nechutné, je to zvráceně uspokojivé.

Valná většina zbraní je kontaktních, čili žádné srabácké odstřelování dálky. Sem tam se vám sice nějaká pistolka do rukou dostane, ale způsobený randál akorát naláká další hejna zombie, jejichž složení se navíc náhodně generuje. Autoři zjevně chtějí, aby se člověk uchyloval právě k chladným zbraním, když už jim věnovali tolik úsilí. Koneckonců, vystavěli kolem nich celý RPG systém.

Laicky řečeno, v Dying Light začnete jako těžkopádný nýmand, který sotva vyleze po sloupě a přeskočí popelnici (ok, to není zase tak zlé). Postupem času se budete prokousávat stromem schopností s více jak 50 položkami, které výrazně rozšíří váš pohybový repertoár. Naučíte se lépe běhat, skákat i šplhat, ovládnete skluzy nebo úskoky a vše doplníte plejádou bojových skillů typu otočky, mocné dopady na zem, kopance nebo různé chvaty.

„Zlepšovat se budete především tím, že budete něco dělat,“ vysvětluje Pawel z Techlandu a přitakává na dotaz, zda je řeč o modelu à la Oblivion. Čím více používáte mačetu, tím lepší budete v používání mačety. Jednoduché a logické. „Naše hra je ale více o pohybu a přežívání než o bojování,“ dodává Pawel a zdůrazňuje rozdíl oproti Dead Island, jehož první díl mají tvůrci z Techlandu také na svědomí.

Dying Light zdroj: tisková zpráva

O parkourovém Dying Light by se toho dalo napsat mnohem více, jenže většina informací už na Games padla. O nebezpečných lidských oponentech víte z loňské E3, zatímco pasti a infarktové noční úprky vyplnily loňskou předváděčku na Gamescomu.

Na E3 2014 tak už zbylo jen několik novinek, ale kvůli nim Poláci do LA nejezdili. Jeli tam ukázat, že mají zábavnou a skvěle hratelnou hru, což se jim také povedlo. Akorát na ni musíte mít žaludek.

Nejnovější články