Navlékněte kombinézu, jedem!

Steep je multiplayerová hra, která nad hraní staví vrstvu sociálních funkcí, stejně jako poslední Need for Speed nebo SSX. Jednoduše ze hry vymáčknete nejvíc zábavy ve chvíli, kdy budete mít po ruce bandu kamarádů, a chuť zapojit se do online komunity podobně naladěných hráčů.

Závodit a užívat přírodu si budete na snowboardu, lyžích, ale i s padákem a wingsuitem nejenom na rozlehlém území Alp, ale po vydání ještě na Aljašce. Alpy sice tvůrci nezpracovali v poměru 1:1, ale dušují se, že se skutečností silně inspirovali. Zároveň se ale nebáli upravit hory a svahy tak, jak bylo pro arkádovou hratelnost potřeba.

zdroj: tisková zpráva

V demu jsem začal na svých, se snowboardem v ruce. Prvním úkolem bylo sejít na blízký skokánek, což trvalo tak deset vteřin, během nichž jsem si všiml značně nehotové grafiky a hezké fyziky sněhu. Už jsem se těšil, jak naskočím na prkno a vydám se vstříc nevyhnutelnému pádu, ale šéf vývoje Igor Manceau mě hned zastavil.

„Nechceš si pro začátek vyzkoušet wingsuit?“ Kývnul jsem a za dvě vteřiny jsem už letěl ze skokánku dolů. Hned jsem se musel naučit postavu vyrovnávat, což mě stálo několik nárazů do sloupů elektrického vedení. V jejich těsné blízkosti totiž byly rozmístěné checkpointy, kterými jsem musel proletět. Ovládání jsem ale po chvíli dostal do ruky – netrvalo dlouho a proletěl jsem posledním checkpointem. 

zdroj: Archiv

Otevřená plynulost

Jedním z nejzajímavějších prvků Steep je plynulost. To, s jakou elegancí a plynulostí měníte disciplíny, herní módy, lokalitu a vůbec cokoliv, je poměrně unikátní, a působí to velice příjemně. Po dokončení prvního letu s wingsuitem mě hra nezastavila tabulkou s výsledky, ani mě nevrátila do menu. Letěl jsem dál a přistál jsem na prvním vhodném kopečku. Opět jsem z něj mohl seskočit s wingsuitem, ale v kruhovém menu jsem zvolil snowboard, čímž se můj wingsuitový panák okamžitě přepnul na panáka snowboardového.

Skočil jsem dopředu, zabořil se do sněhu a hned vzápětí se rozjel, a ani jsem se nenadál, musel jsem kličkovat mezi stromy. Přitom jsem nabíral na rychlosti a lhal bych, kdybych napsal, že jsem všechny stromy minul. Díky instantnímu restartu ale není nikdy problém okamžitě začít znova, a popravdě to dělá hodně. Kdykoliv se můžete přepnout na jinou aktivitu, kdykoliv ji můžete restartovat, a kdykoliv se můžete pomocí nástroje Mountain View posunout na jakýkoliv jiný bod na obrovské 3D mapě. Všechno je okamžité a bleskové.

zdroj: tisková zpráva

Módy a všudypřítomné body

Na tradiční módy si Steep nehraje. Vzhledem k okamžitému střídání aktivit a míst na mapě není tradiční menu s výběrem režimů potřeba. Když už bych chtěl něco rozdělovat a škatulkovat, je to například systém pro získávání bodů, které dostáváte ve čtyřech rozdílných kategoriích za čtyři odlišné věci.

První je Explorer, v rámci kterého musíte objevovat nové výzvy a zajímavé body na celé mapě. Na začátku hry máte totiž přístup jen k hrstce bodů s tím, že zbytek si musíte objevit. Čím víc toho objevíte, tím víc bodů dostanete. Kategorie Freestyler je mnohem benevolentnější, protože v ní záleží jen na úspěšném provádění triků. Kde, kdy a jak je děláte, je už na vás.

Třetí kategorie je určená pro všechny milovníky adrenalinu a hazardéry v jednom. Jmenuje se Bone Collector a body v ní dostanete pokaždé, když minete nějakou překážku jen o chlup. Trochu zvláštní je, že vám vývojáři dají ranec bodů i v případě, kdy to do něčeho napálíte čelem.

Poslední a zároveň nejtěžší kategorií je Freerider. V té získáváte body za všechno: od kvality jízdy, přes využití prostředí, až po provedení skoků a blízká minutí. Svým způsobem můžeme za módy považovat i jednotlivé události, které nabízí v podstatě to, co byste od podobné hry čekali: Big Air, Proximity Flying, Forest Slaloms a další.

zdroj: tisková zpráva

Robustní replay

Na první pohled se to nemusí zdát, ale přepnutí se do režimu replaye je ve Steep jednou z nejdůležitějších aktivit. O samotný replay ani tak nejde, i když ten bychom mohli nazvat lepší verzí klasického Photo Mode, známého z kdejaké jiné hry. Replaye mohou běžet normálně, zpomaleně, zrychleně, lze je kdykoliv zapauzovat, libovolně hýbat kamerou, připnout kameru na blízkého kolegu, a klipy též můžete uploadovat na sociální sítě rovnou ze hry.

Zajímavější částí replayů je možnost prohlédnout si celou trasu, na které jsou každých pár metrů rozmístěné body. Vy se můžete ke kterémukoliv z nich vrátit a koukat na záznam od vybraného bodu, nebo od něj vytvořit challenge pro kamarády, a vůbec celou online komunitu hry.

zdroj: Archiv

Příjemné je, že při vytváření nové výzvy nejste vázáni na to, co jste přesně odjeli. Trasa zůstává samozřejmě stejná, ale forma je na vašem uvážení. Na výběr totiž máte ze závodu skrze checkpointy, závodu, kde se berou v potaz všechna možná bodová ohodnocení, výzvu založenou na skocích, nebo „risk only“, kdy jde o nejnebezpečnější formu závodu s těsným vyhýbáním se překážkám. Z relativně jednoduché trati tak můžete změnou formy udělat peklo ve sněhu, které jen tak někdo nezajede.

Svým způsobem tak můžete vesele ignorovat obrovský otevřený svět, zajet nějaký úsek, vytvořit z jeho části speciální trať a snažit se ji zajet v co možná nejlepším čase. Nebo s co nejlepším stylem. A můžete u toho rovnou soupeřit s kamarády i cizími hráči online. 

zdroj: tisková zpráva

Technicky vzato...

Sněhem a jeho fyzikou by se mohli vývojáři chlubit. Pod vašima nohama/prknem/lyžemi se sníh hezky tvaruje a vypadá to celé skvěle. Problém je, že všechno ostatní vypadá dost ošklivě, vzhled současné verze hry má velmi daleko k oficiálním obrázkům. Samozřejmě jde pouze o rozpracovanou konzolovou verzi, ale datum vydání je vzdáleno jen několik málo měsíců...

Jeden z hezkých audiovizuálních efektů mají tvůrci aplikovaný na každý trochu větší skok. Když se vám podaří vyletět z velkého skokánku, obvykle akční a rychlá hudba se vypne, a vy tak slyšíte jen vítr a horské ticho. Po dopadu se hudba zase vrátí a jede se dál. Drobnost, která ale funguje překvapivě dobře, a velkým skokům přidá na dramatičnosti.

zdroj: tisková zpráva

Jednooký velikán

Steep mají pod palcem tvůrci z Ubisoft Annecy, kterým pomáhají kolegové z Montpellieru a Kyjeva. Studio z Annecy se specializuje na multiplayer a má svědomí multiplayer pro všechny hry ze série Splinter Cell nebo Assassin’s Creed. Mimo to přiložili ruku k dílu na The Division, Ghost Recon: Wildlands nebo Dark Messiah of Might & Magic.

Z primárně multiplayerovaných zkušeností studia tak může Steep jen těžit, vzhledem k tomu, že jde hlavně o online multiplayerový zážitek. Což je zároveň i jeden z největších otazníků. Jak dlouho hra vydrží ve chvíli, kdy ji nebude hrát nikdo z vašich kamarádů? Nebo až ji bude hrát málo lidí obecně? Jestli bude přítomna nějaká pořádná kampaň, nebo dostatek variabilního obsahu pro jednoho hráče, mi už vývojáři potvrdit nechtěli, a z otázek se spíše vykrucovali.

zdroj: tisková zpráva

Kolem Steep je na můj vkus pořád ještě příliš mnoho otázek a málo odpovědí, nicméně jedno je jasné: hra vypadá docela hezky a nabízí potenciál, který by mohl být vskutku obrovský. Své publikum si nová značka Ubisoftu najde tak jako tak, protože chtě nechtě půjde o jednookého krále mezi slepými. Mnoho „zimních“ her byste na prstech jedné ruky od vydání poslední SSX v roce 2012 nenapočítali. V prosinci, kdy Steep vyjde na PC, PlayStation 4 a Xbox One, budeme chytřejší.