Velkou nevýhodou všech česky vydaných Warcraft knih je nemožnost načasovat lépe jejich vydání. Získání práv, překlad a vše okolo trvá docela dlouhou dobu, z čehož plyne, že když Blizzard plánuje vydání knihy, která bude ilustrovat nějakou událost ve hře, můžeme to tady ze střední Evropy sledovat už jen s velkým časovým odstupem. Nebo číst rovnou anglické verze, jak jsem to udělal i já. Sice mám odstup pořád hodně velký (kniha se odehrává v období konce The Burning Crusade), ale to mi nebrání se s vámi podělit o několik svých myšlenek.
Osobně jsem nikdy nepatřil k velkým fanouškům Dne Draka. V rámci Warcraft série se později objevily mnohem lepší kusy a to i z Knaakova pera. Jenže podle toho, jak moc Noc Draka „kopíruje“ zápletku svého předchůdce, předpokládám, že mnozí fanoušci si přáli nějaké pokračování. Takové, u kterého bude poznat, že opět prožijeme něco podobného, jako dřív. I proto se děj v Noci Draka vrací do tajemné hory Grim Batol (současní hráči Cataclysm vědí, že ani tento návrat nebyl poslední), aby čelili tajemnému zlu.
Hlavní postavou je tentokrát dračí mág Krasus, jemuž na srdci stále leží jen dobro Azerothu a zlo v Grim Batol mu nedá spát. Vydává se tedy do neútěšných Wetlands, aby čelil nové tajemné hrozbě. Postupně se setkáme i s dalšími starými známými z prvního dílu: nechybí trpaslík Rom a ani pár Rhonin s Vereesou. Jejich přítomnost je však až moc šroubovaná a na scéně se objevují, jen aby se objevili a v podstatě by zde jejich přítomnost nebyla tak úplně nutná. Respektive nemuseli by tu být přímo tito dva, jelikož, jak je v knize i z počátku řečeno, mají trochu jiné starosti.
Setkáváme se však i s novými hrdiny: modrým drakem Kalecgosem a (podle mě asi nejzajímavější postavou) draeneiskou kněžkou Iridí. I tyto postavy se připojí do boje proti zlu představovanému krvavým elfem Zendarinem a tajemnou ženou, kteří unesou a uvězní nether draka z Outlandu jménem Zzeraku.
Kniha mě navzdory velké snaze příliš nezaujala. Hlavní postavy se vždy nějakou nešťastnou náhodou dostanou do nerovného boje, který prohrají, jsou zajati nebo jinak zneškodněni, a tak se to opakuje hned několikrát. Vždy se v krizové situaci objeví nějaký zachránce (už chápete to zjevování postav) a celkově se hrdinům moc nedaří, ač celou dobu s jistotou víte, že vše nakonec směřuje k dobrému konci (že by znalost Warcraft lore nebo prostě odhad?). V tu chvíli vám pak některé neúspěchy a opětovné změny situace o sto osmdesát stupňů přijdou až úsměvné. Zvraty nejsou špatné, ale nesmí jich být moc.
Děj má velmi rychlý spád, protože se vše odehrává v dost krátkém časovém úseku a na jednom místě. To může být ale trochu stresující, protože postavy většinu stráví cestováním v tajemných jeskynních ještě tajemnější hory a fantazie čtenáře tak nemusí pracovat na úplně plné obrátky.
Jsem zvědav, jak si s překladem do češtiny poradil Jan Netolička, který knihu do našeho jazyka překládal. Až v češtině vyjde, určitě ji koupím, už jen proto, že v originále rozhodně nepochytím všechno a některé kvality knihy mi tak mohou unikat. I tak se už asi nezbavím pocitu, že kniha je prostě nastavovaným pokračováním jiného příběhu a je tu jen proto, aby byla. To Stormrage (kterého zrovna čtu), to je jiná parketa. Ale o ní zase někdy příště…
