Základem hry je procedurálně generovaný obsah, který by měl zajistit de facto nekonečnou hratelnost. Berme to s rezervou, ale minimálně na několik prvních rozehrání by měla hra nabídnout odlišný zážitek, jak dokládají dosavadní recenze early access verze na Steamu.
Základem přežití ve městě, které skolily buldozery v 90. letech, je sice opatrné plížení, ale nevyhnete se ani boji. Při fyzických potyčkách sice nebudete zcela bezbranní, ale počítejte s tím, že hlavní hrdina moc nevydrží, a každé takové setkání může znamenat rychlou smrt. Podobně jako v Outlast, která se Phantasmal hodně podobá...
K boji s vlastní příčetností slouží především světlo – každá rozsvícená žárovka znamená přiblížení psychického stavu k normálu, ale v takových chvílích samozřejmě riskujete, že vás někdo (nebo něco) spatří. Stejně tak může nechtěnou pozornost přilákat i použití zbraní či jakýkoli jiný hluk. Jenže bez světla zase brzy zešílíte...
Phantasmal ovšem nestaví zážitek jen na náhodných lekačkách ze strany chapadlovitých potvor nebo scének, kdy se hlavní hrdina zblázní. Snaží se hráči nahnat strach i designem prostředí, které má na svědomí Brian Bell, fachman odpovědný za nasvícení scén v sérii a filmech Riddick, Life of Pi nebo The Ring 2. Tentokrát ovšem neovládal jenom světla, nýbrž se přímo postaral, aby uličky mytického slumu působily na hráče řádně klaustrofobně. A soudě dle uživatelských recenzí úspěšně.
Phantasmal sice na rozdíl od Outlast vynechá dokumentární kameru, neodpustí si ovšem natolik moderní sbírání všemožných objektů za účelem craftování - vyrábění předmětů nových. Ať už jde o zbraně, nebo cokoli jiného. Opět platí, že nejde o nic objevného, ale hráči si to zatím tak nějak pochvalují.
Ať si ale pochvaluje, kdo chce co chce, sami se o tom přesvědčíme až po 14. dubnu, kdy vyjde plná verze Phantasmal, jestli má adorace nějaký reálný základ.
