Nejnovější čtenářské recenze

Pokud jste přihlášeni, můžete přidat vlastní recenzi na kartě každé hry.

  • K třetímu dílu téhle série jsem přistupoval dost nejistě. Spustil jí a nečekal žádný zázraky, jen hezky odvedenou střelbu a hratelnost, která po pár desítkách minut omrzí. Divil jsem se, že mě hra baví a hodně, pořád jsem si říkal - "Ještě se podívám tamhle za tu skálu, tady sejmu tohodle snipera, vylezu na jeho místo, vezmu mu součástky a obhlídnu okolí, uložím a vypnu to." - a hodiny utíkaly a utíkaly, sniperů jsem sejmul hned několik a byl o lokaci dál a pak zase. Dvojka mě přestala bavit snad už v první nebo druhý misi (ale když byla na Steamu zadarmo, tak jí mám v knihovničce samozřejmě a asi jí dám znovu šanci) a jedničku jsem hrál ve svý době u kamaráda asi 20 minut a nijak zvlášť mě za srdce nevzala. Pokud si dobře pamatuju, tak ve dvojce se dalo střílet téměř libovolně, jen vás nesměli nepřátelé vidět (a nesměli jste jim střílet přímo u hlavy). Tady už to neplatí, němčouři slyší a AI je dost nevyzpytatelná - bohužel v tom špatném smyslu. Někdy můžete stát nepříteli za zády a pistolí s tlumičem mu střílet mezi nohy a on nic, jindy stačí "spadnout" z vyvýšeného místa a nepřítel 20m od vás to slyší. Co mě ale vytáčelo nejvíc je vyřizování na férovku. Pokud si vás náhodou nepřítel všimne (a že někdy můžete stát 10m od něj a nevidí vás, protože jste "ve stínu"), chvíli mu trvá, než začne střílet (v šoku, odjišťuje zbraň, nebo co to má být - to je ok, alespoň máte šanci zakročit), ale bez toho, že by vydal jedinou hlásku a vystřelil jedinou kulku, tak zalarmuje svoje kamarády na druhym konci mapy. Načtu hru, opět mne mojí nešikovností zpozoruje ten samý voják, přiskočím k němu, zpacifikuju ho a protože v okolí nikdo není a on nestihl vystřelit, tak jsem eliminoval hrozbu a nikdo o mě neví - tak by to mělo být...jenže moc často se tak neděje. Ve výsledku tak díky AI, od které nevíte, co máte čekat, budete co pár minut ukládat (což je dost otravný a když tušíte, že vám hra tímto způsobem hází klacky pod nohy a není to jen vaše chyba, tak to i podstatně kazí zážitek). Nepochopitelný jsou taky reakce na výbuch - zatímco nácek, co nevydal ani hlásku dokáže zalarmovat celou mapu, tak můžete odpálit kanon, auto, tank a zaregistruje to pár nepřátel, zkoumat se to vydá jeden dva a po minutě je to přejde a vrátí se zpátky (a je jedno, že v okolí leží 5 mrtvol, vubuchlej tank a polovina mapy je posetá mrtvolama a prohání se na ní akorát vítr). Nemůžete tak hrát stylem "udělám řach", nepřátelé se seběhnou, začnou vyšetřovat, co se stalo, na původních místech jich zůstane pár a vy budete moct tiše proklouznout. Ani příliš "měnit" pozice jednotlivých nepřátel. Jasně, můžete hodit kamenem, čímž "takticky" odlákáte pozornost publika (pokud se vám nechce házet a máte duši pyromana, můžete k podobnému účelu použít křesadlo), jenže pokud už se někdo obtěžuje a opustí svůj flek, aby šel situaci prověřit, za chvíli je zase na svym místě. Ale to bych asi chtěl moc, tohle je taková jednodušší "simulace" snipera. I tak mě hra hodně bavila. Mohla za to zejména častá změna - každou chvíli jiné prostředí, jednou vesničky uprostřed skal, pak noční inflirtace do pevnosti, potom za denního světla do pouštního města - člověk by nevěřil, kolik toho autoři vyždímali nápaditýho ze zaprášený Afriky -  díky tomu hra neomrzí, protože s prostředím se mění i určitým způsobem styl hratelnosti. Jednou je to pouze plocha, kde se musíte s puškou ohánět, pak se přidá vertikalita, příště členité uličky. Prakticky každou misi se vám taky odemkne nějaká nová výbava. Grafika je pěkná, ale ničím výrazně nepřekvapí. Někdy je hezky detailní a autoři si s prostředím celkem vyhráli (zejména první polovina lokací), jindy takový průměr. Ale všechno se to hýbe hezky, pokud nezapnete supersampling a spokojíte se s obyčejným antialiasingem (čert ví, co je to za režim), tak si na trochu lepším PC užijete krásných 60+FPS. Jen bych občas čekal o něco ostřejší textury, vyhouply by hru o třídu výš. Taky animace si o plynulosti můžou nechat zdát. Za celých 8 hodin jsem snad neslyšel němčinu - možná, že v cutscénách byla, ale to bych si snad všimnul - slavné "Achtung granate!" a jiné průpovídky soudruhů strýčka Dolfiho jako v legendárních COD se tak nedočkáte. Nepřátelé nemluví - žádné výkřiky, snaha o koordinaci a oznámení nebezbečí svým kolegům, všichni jsou němé ovečky, co maximálně zachraptí, když jim vytrhváváte ohryzek z krku, jinak se domlouvají čiště telepaticky (a občas možná očima). Že jste v nebezpečí tak poznáte maximálně podle toho, že vám zčervená minimapa. Z mýho pohledu to hře dost ubližuje a ubírá na atmosféře. Pokud si představím situaci, kdy vás spatří nepřítel, skrčí se za první překážku a na svý kumpány okolo začně pokřikovat: "Sniper, sniper!" a ukazovat vaším směrem, vy rychle přilepíte oko k optice, zamíříte, bum a hrozba eliminována, stáhnete se pryč, zatímco nepřátelé ostražitě a obezřetně obhlížejí okolí, jelikož nestačili řádně zaregistrovat, kam že to jejich nyní již bývalý kamarád ukazoval, tak je to se situacemi, které jsou ve hře, nesrovnatelné. Chování prostředí taky není žádnej zázrak, když už máte trávu využívat jako kryt, čekal bych, že bude nějak výrazněji a líp interagovat s postavou (autoři přece hru tlačí do next-genu) - nechápu, že to, co uměl už první Crysis před 7 lety, kde tahle fíčurka vypadala zatím vůbec nejlíp (přestože jsem si v době vydání říkal, že to vypadá trošku srandovně a za 2-3 roky to bude o něčem jinym), neumějí hry o generaci a půl dál... No, ve hře, kde se máte schovávat a pomáhá vám k tomu stín, bych mimo jiné čekal, že půjdou "odstřelovat" světla - ovšem jdou ničit jen "lucerny" a reflektory na věžích (což máte pokaždý, když se tahle radost v lokaci objeví, jako nepovinnej úkol). Stejně tak s bednami s municí a výbušnými sudy - někdy vypadají jako že by se daly využít k explozi, ale střelba jim nic neudělá (prostředí je zkrátka podobně nevyzpytatelný jako AI) - jen těm, co vám označí dalekohled (a pak že Google Glass jsou novinka, tss...). Což je další věc, kterou vám hra dává leccos najevo - někdy se vám již označení nepřátelé "vytratí" a musíte je označit znovu (Tak přece jenom Google Glass mají větší paměť, že jo) - nikde ale není, že můžete označit jen určitý počet. Takže nejde si vylézt na nějaké pěkné místečko a "naklikat" si do dalekohledu všechny nácky, protože po pár minutách se prostě polovina z nich může (ale nemusí) odznačit. Dost věcí v současnym stavu ve hře jsou opravitelný bugy, bez kterých by hra fungovala lépe a hrála se o hodně lépe - jenže ve hře jsou a těžko říct, jestli je někdo někdy opraví. Sice si dost stěžuju a hodnocení taky není nejvyšší, pravda však je, že tyhle "chyby" má drtivá většina her...jen tady bijou do očí víc než jinde, protože na nich stojí hratelnost. Jak vysvětlíte, že ve hře, kde nepřátele likvidujete z dálky, tak častokrát (ne jednou, dvakrát, ale prostě pravidelně, hra načítá vždy jen kousek lokace a zbytek se dočítá tak, jak jí procházíte) nevidíte nepřátele, který od vás pochodujou ani ne 50 metrů? Dokud nepřekročíte danou neviditelnou linii, tak se nespustí skript a nepřátelé tu jednoduše nejsou - takže potkáte samostřílící kanón, prázdný tábor, co máte inflirtovat, vesničku ala město duchů - a nepřátelé vás zčistajasna objeví ve chvíli, kdy se k nim otočíte zády, nebo vběhnete doprostřed oný vesnice/tábora. Autoři vám sice dali volnost - tu máš lokaci a hraj si - tady jeden úkol, tady druhej, tamhle jedno hnízdo, za rohem další, vem to kudy chceš a v jakym pořadí se ti zamane - ale zároveň předpokládali, že půjdete těma několika cestičkama, který zde předpřipravili. Problém je, že jste v otevřených lokacích a hrajete za snipera (což vývojáři, ačkoli je to jejich už třetí sniper titul, moc nebrali v úvahu) - budete se tedy snažit dostat někde po okraji, nepozorovaně (na což jsou zase na druhou stranu levely krásně stavěné různýmy bočními cestičkami a zkratkami...). Jenže až ve chvíli, kdy vyklidíte půlku města a 3x vlítnete do respawn zóny, zjistíte, že autoři to původně mysleli hlavním vchodem. A tak jste prostě nemohli z tý nejvyšší věže ve městě vidět, že okolo onoho hlavního vchodu se to hemží náckama, protože jste neprošli kolm jejich laserových čidel zde umístěných a oni tak mohli být ještě v klidu na kafíčku, pač si mysleli, že jim nic nehrozí a jejich oáza je v bezpečí. Trochu prostě zamrzí, že si nemůžete víc vyhrát. Nakonec většinu pokročilejších možností, který jsou ve hře (tak nějak napůl díky výše zmíněnému, slušelo by se dodat), využívat nebudete, protože výsledek jejich použití je dost nejistej. Takže ve finále skončíte s dalekohledem, sniperkou a budete čekat na hluk prolétajících letadel nebo jinej kravál a pokud to nepůjde, čapnete do ruky svojí žalostně nepřesnou pistolku a půjdete s ní nepřátele uštípat k smrti a když se vám připletou pod ruku, tak s nima provedete nějaký brutální zákrok, u kterého chybí krev a jakákoli zranění, takže vůbec nevypadá brutálně, ale spíš vtipně. I tak vás hra bude nějakým podivným způsobem hrozně bavit (to spojení je tu opravdu výstižný) a nebude vás chtít pustit. Autoři křičí next-gen, já říkám, že od her z dob prvního dílu příliš nepokročili - jenže i tak je to bžunda. Pro mě od SpecOps The Line (což je už 2 roky) nejzábavnější akce i přes ty tři pytle chyb a nedomyšleností. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Nový svěží dech

    Hra: Wolfenstein: The New Order PC
    13. 7. 2014 v 16:06 - Autor: nero 0

    Po dlouhé době vynikající 3D akce. Těším se na pokračování.  celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Podruhé se tvůrci z Kheops Studios rozhodli vrátit na Verneův Tajuplný ostrov. A stejně jako v prvním díle jde o klasickou, pohodovou a relativně jednoduchou adventuru zapadající do obvyklého stylu tohoto studia. Stejně jako v prvním díle je hlavní náplní procházení po ostrově, řešení puzzlů, ale hlavně sbírání a kombinování předmětů v inventáři. Tím jde ve šlépějích schémat a způsobů řešení nastavených v prvním díle. Tahle hra se určitě neřadí ke špičkám ve svém oboru, ale je ideální na rozptýlení dlouhých večerů. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Výkonost Hry

    Hra: Far Cry 3 PC
    30. 6. 2014 v 07:44 - Autor: Dominik Volařík 0

    Podle mě je hra Far Cry 3 je jedna z dalších skvělých her od firmy Ubisoft Sparkel. Takže se dá zařadit mezi herní velikány Ubisoftu jako jsou hry Assassins Creed, Watch Dogs atd. Podle mě je to nejlepší hra ve své době, ale nedá se říct že nic nejde vytknout. :D celá recenze

    Hodnocení čtenáře 10/10

  • super

    Hra: Arma 3 PC
    27. 6. 2014 v 14:30 - Autor: Matyáš Lampart 0

    fakt ultra hra ale jen mě vadí problikávání nebe jinak super super ultra jak sem předpokládal ,hlavně si můžete vytvořit mise v(menu)proste super. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Tvůrci z Telltale se pokusili navázat na legendární sci-fi sérii z přelomu osmdesátých a devadesátých let epizodickou adventurou. A dílo se jim skutečně vydařilo. Dokázali totiž zachovat unikátní atmosféru, napsat zajímavý scénář, který by klidně mohl být námětem pro čtvrtý film. Jednotlivé epizody (mě se nejvíce líbily třetí a čtvrtá) jsou zhruba dvouhodinové a nemají nějaké náročnější puzzly, většina hry se odehrává na bázi zajímavých a do prostředí vhodně zasazených dialogů a používání předmětů. Obtížnost je spíše jednodušší, grafika správně šílená, dabing vydařený. Největším záporem je asi neohrabané ovládání. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Bigby je zpět a s ním i další díl hry The Wolf Among Us Episode 4 In Sheep´s Clothing od tvůrců Telltale Games. Oproti tomuto dílu nám Epizoda 3 která nese název Crooked Man nabídla napínavý,akční děj kde se něco dělo to se oproti Epizodě 4 říct rozhodně nedá jednoduše řečeno Telltale Games tuto epizodu odfláklo a to tím myslím ˇˇdoslova´´. Na to že Telltale na této epizodě pracovalo něco přes 2 měsíce tak se v ději nic moc neposunulo. Jak se asi všichni shodneme Telltale si nechává vše nejlepší nakonec. Kdybych měl shrnout celou epizodu 4 tak bych se ani moc neupsal epizoda nás hodí tam kde epizoda 3 skončila.Přímo k Bigbymu na gauč ano, nejmín 6 minutová povídačka jak doktor vyjímá kůlky pak povídačka s prasetem jestli ho Snow pošle na farmu,Pak žena která chce vypovídat a vlastně vám nic neřekne protože ´´její rty jsou zapečetěny´´. Jediným plusovým dějem aby hráči dohráli epizodu je to že Bigby zjistí kdo je vlastně ten Crooked Man. Málem jsem zapoměl akce se dočkáte až někde v půlce hry která trvá maximálně pár minut. Co mě nejvíce dostalo bylo zakončení epizody Telltale si nedělá servítky ukáže záporáka a cvakne to v tom kde by to mohlo být právě nejzajímavější. Verdikt?  Velice podprůměrná epizoda kde se nic jiného neřeší než to jestli prasátko a Toad nepůjdou na farmu. Budu se sice opakovat ale pravej pařan se uzívá k smrti. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 5/10

  • Více než rok po vydání Borderlands 2 na všechny hlavní platformy jsme se dočkali oznámení portu na poslední handheld od Sony, PS Vitu. Informace vzdubila pochopitelně hodně zájmu a zároveň i otázek, které můžeme konečně zodpovědět. Nemá smysl znovu popisovat a hodnotit hru samotnou. Borderlands 2 zná snad každý a pokud ne, recenzí a videorecenzí se po internetu válí spousty. Ano, jedná se o skutečný port Borderlands 2, nikoliv o nějaký odlehčený spin-off, jako tomu bylo například s Call of Duty. A od toho se vše odvíjí. Jediného škrtu se dočkal coop mód, který tu naštěstí sice je, ale pouze pro dva hráče a nikoliv 4, jako tomu bylo na PC a obývákových konzolích. Pojďme se proto raději podívat na port samotný. Co se povedlo? Tak především se povedlo portovat Borderlands 2, hru s otevřeným světem, téměř nekonečným množstvím zbraní, spoustou lokací, nepřátel a tak dále na handheld. Majitelé Vity dostali možnost obohatit si svoji sbírku o AAA hru, která nabídne obsahu na stovky hodin a to není vskutku málo. Kladně bych hodnotil i vzhled hry. Vizuál se pochopitelně musel podrobit možnostem kapesní konzole a náročná grafika tahaná přes tunu vrstev efektů doznala určitých redukcí. Ve výsledku však ostudu neudělá a na "malém" displeji se na hru nedívá vůbec špatně. Trochu jsem se obával, když jsem prohlížel nekvalitní screenshoty na internetu, navíc zobrazované na monitoru s mnohem menším DPI, ale nakonec jsem zklamán nebyl. Povedené je i ovládání. Vita nemá tolik kláves, jako gamepad na konzoli. Jmenovitě chybí tlačítka R2 a L2, rovněž analogové páčky nejdou stisknout. To Vita supluje pomocí dotykové obrazovky a zadního touchpadu. Naštěstí se dá ovládání volně nastavovat v menu, takže jsem na zadní touchpad byl schopen dát ty nejméně používané funkce, a v tu ránu bylo po jakýchkoliv problémech. Cross-safe s PS3 jsem neměl možnost vyzkoušet, ale majitele konzole určitě potěší. A k nemalé radosti přispěje i cena, která je na hru podobného ražení příjemně nízká. Co se povedlo už méně? Nemá smysl chodit okolo horké kaše. Už před vydáním vyskakovaly na povrch informace o tom, že hra nemá zrovna stabilní framerate. Pravda je taková, že na proklamovaných 30 fps si sáhne opravdu málokdy, jen v těch nejvíc koridorových pasážích bez větších detailů. Ze začátku mi to nijak nevadilo. S klávesnicí a myší bych se označil za poměrně schopného hráče a na PC vyžaduji u FPS her dokonale plynulý chod. Jak nedosáhnu alespoň na 60 fps, tak je zle. S gamepadem jsem ale nešika a tak mi nějaké to kolísání ze začátku ani nevadilo. Jenže když jsem splnil veškeré postranní úkoly a nastal čas vyrazit na loď kapitána Flinta (jeden z prvních skutečných bossů), začal framerate v detaily poseté lokaci se spoustou AI klesat k něčemu, co bych subjektivně hodnotil jako 15 fps a to bylo moc už i na mě. Na obranu Iron Galaxy Studious musím říci, že Borderlands 2 není rozhodně první (a nejspíš ani poslední) hrou, která obdobnými problémy trpí. Třeba všemi tolik opěvovanému Uncharted: Golden Abyss naměřili pánové a dámy z Digital Foundry během přestřelek poklesy pod 20 fps. Po většinu času běží Borderlands 2 na vitě přijatelně. Zda jste ochotni akceptovat úlety v některých náročnějších pasážích je už na každém z Vás. Dalším úskalím jsou nahrávací časy. Pokud přecházíte mezi dvěma velkými lokacemi, stihnete si pomalu uvařit a vypít kafe. Menší lokace zaberou nějakou tu půl minutku v nejlepším případě. Časy daleko přes minutu nejsou však výjimkou. Poslední věcí, kterou bych portu Borderlands 2 vytknul, je pohyb v ingame menu. Mám na mysli obrazovku, ze které je přístupný inventář, strom schopností, questy atd. Z nějakého důvodu je silně zalagovaná a doufám, že to vyřeší budoucí patch. Jak je to s DLC? Pokud jste se o port Borderlands 2 pro PS Vitu zajímali, jistě Vám neunikla zpráva o tom, že bude zahrnovat některá už vydaná DLC. A skutečně tu jsou, konkrétně máte k dispozici 2 nové kampaně a 2 nové hratelné postavy. Jen nikdo dopředu neupozornil, že nejsou na kartě s hrou samotnou. Pokud si v krámě Borderlands 2 koupíte, dostanete kartu se základní hrou a kód, který Vám slibovaná DLC zpřístupní. Ty si však musíte stáhnout a naistalovat na vlastní paměťovou kartu. Dohromady se jedná o necelé 2 GB dat, takže si připravte místo a obrňte se trpělivostí, protože celý proces chvíli potrvá.  Suma sumárum Borderlands 2 na Vitu je titul, na který jsem čekal od pořízení handheldu samotného. Konzoli používám především když jsem na cestách a chyběla mi hra, která nabídne stovky hodin zábavy. Ne všude mám přístup k internetu a kupovat singleplayerovky s kampaní na 4-6 hodin za cenu přes tisícovku, to je pro mě drahá zábava. Z tohoto hlediska jsou Borderlands 2 darem z nebes a i když port trpí nepopiratelnými problémy, z nichž ty nejpalčivější s největší pravděpodobností nevyřeší ani žádný budoucí patch, koupě nelituji.  celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Deadfall Adventures

    Hra: Deadfall Adventures PC
    4. 6. 2014 v 22:19 - Autor: pan.chytry 0

    Hra Deadfall Adventures mě příjemně překvapila. Po spuštění hry a chvíli samotného hraní jsem měl jakýsi nemastný neslaný pocit. Ač se jedná spíše o jakousi střílečku, souboje mi zpočátku připadaly hrozné. Asi jsem už zmlsaný po těch všech realistických Crysis, Call of Duty a Battlefield her. Hra mi připadla jako vytvořená tak před pěti lety a svým zpracováním působila dost amatérsky. Jak jsem již napsal, jedná se primárně o střílečku i když bych doplnil, že atmosféra hry je ve stylu Indiana Jones her. Tedy není to čistá střílečka s vymakanými pricnipy, ale jakási výpravná hra za dobrodružstvím do nitra chrámů plných hádanek a rébusů. Hru jsem první cca půl hodiny až hodinu hrál jen z čisté zvědavosti a pranic se mi na ní nelíbilo. Zastaralá grafika, relativně nudná inteligence nepřátel a špatně zpracované souboje to vše mi hru jakýmsi způsobem zošklivovalo a hodnotil bych jí tak 5/10. Pak jsem nějak neměl co hrát a ke hře jsem se vrátil. Hrál jsem hrál a hrál a najednou mě hra pohltila. Bitky se staly o něco zajímavější, rébusy se mi moc líbily a ač byly převážně jednoduché a jejich systém se opakoval, přesto jsem to bral jako zajímavé zpestření mezi střílením. Koutkem oka jsem začal sledovat i příběh a začala mi být sympatická má souputnice, která vás celým příběhem doprovází. Když jsem hrál dál, začal jsem objevovat, že tato hra je vlastně dobrá. Z relativně nezajímavého začátku, kdy procházíte jakýmsi chrámem, jsem se najednou dostal do zamrzlých hor, pak do podzemí plného lávy a strojů zkonstruovaných nepřáteli, pak do džungle, zkrátka rozmanitost prostředí se najednou ukázala ohromná, což jsem vůbec nečekal. Samotná hra nenudí. Je účelově a koridorově vystavěná a všeho je tak akorát a když už by to začínalo nudit tak přijde něco nového. Hádanky jsou také zajímavé a celý příběh také super. Předchozí řádky jsem psal cca v polovině hry a mohu i po dokončení hry potvrdit, že hra je velmi dobrá. Grafika v porovnání s AAA tituly poněkud horší, to samé celková hratelnost, ale přesto to vůbec nevadí a hra se super hraje. Až asi na dva zákysy, kdy jsem se nemohl dostat dál, jsem hru hrál jedním dechem a pořád mě bavila. Některé moderní hry napozlátkované super grafikou tak dobré vůbec nejsou a určitě doporučuji k zahrání. Dlouho jsem zvažoval, jestli nedát hře 8/10, ale nakonec i přesto, že jsem se velmi dobře bavil nechávám o bodík níže. Určitě doporučuji si zahrát. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 7/10

  • Not now, honey

    Hra: Among The Sleep PC
    2. 6. 2014 v 19:18 - Autor: Combobreaker 0

    Among the Sleep. O tomto titulu jsem až do dne vydání neslyšel ani hlásku a taktéž nevěděl, že hra prošla vcelku zdlouhavým vývojem, který se nakonec dostal i na kickstarter. Po shlédnutí krátkého "let's playe" mě ovšem tato hra doslova fascinovala. No, kdo by taky nechtěl, vrátit se do dětských let a prožít strastiplné, plenky naplňující, noci o samotě, kdy vás vaše maminka uložila do postýlky, pustila vám jakousi rádoby uspávající melodii, do které se vám nad hlavou nesmyslně točily poníci s půlměsíčkama na provázkách a další tyhle nesmyslnosti. A co víc si přát, než když vám společnost dělá zábavný svítící medvídek, který má se s vámi celou dobu baví a sděluje vám své pocity k aktuální situaci kolem vás. Vy, jakožto dvouleté děcko si s ním moc nepokecáte, ale je vidět, že "Teddy", jak se váš plyšový kamarád nazývá, v téhle samomluvě a skvěle vedeným monologům, umí chodit, a hned na začátku ví, že si s vámi opravdu moc nepokecá.   Úvod do hry a herních mechanismů je opravdu úžasný a spočívá v tom, když vás vaše krutá macecha zavře do dětského koutku a vy musíte překonat spoustu smrtících pastí, jakožto například průlez tunelem, který musíte jako správné dvouleté děcko prolézt na všech čtyřech, a překonání ohrádky, na cestě ven. Hra na schovávanou s vašim méďou pusíkem je taky zábavná, ale je vidět, že medvěd je opravdu plyšový a moc rozumu a vynalézavosti nepobral. To zjistíte hned po tom, co vás požádá ať si zakryjete oči a on vám mezitím schová vašeho růžového sloníka a že je vaším úkolem ho najít. No... tuhle mini hru mi trvalo vyřešit opravdu dlouhou dobu, dohromady asi 5 sekund s tím, že jsem čekal přibližně 3 sekundy, než skončí skript a já se budu moc otočit o 180 stupňů a tam na mě bude doslova zářit můj růžový slon. Nic méně jako zpestření a další seznámení s herními mechanismy je to velice hezké a originální. Pak vás plyšák zatáhne do skříně, která zvenčí vypadá vcelku malá ale po zavření dvířka upadnutí do absolutní tmy, nabude skříň ohromných rozměrů s asi 56 kabáty, přesně jako v Letopisy Narnie. Po projití flexibilní skříně, kde vašim jediným zdrojem světla, je medvěd, který schytal pěknou dávku radiace, jinak si nedokážu vysvětlit záři, kterou vydává. Vše ale začne, až po tom, co vás vaše matka seřve, co děláte ve skříni a uloží vás ke spánku. Teďka přichází na řadu Paranormal Activity. Budíček přichází už kolem druhé hodiny ranní, kdy vám "paranormální aktivita" unese radioaktivního kamaráda a vyflusne vás uprostřed pokoje tím, že vám převrátí postýlku. A poté všechno začíná. Nervy drásající atmosféra, dokonalé audiovizuální zpracování, opravdu vydařené jump scary. Ačkoliv hra připomíná místy spíše Alenku v Říši divů (nebo spíše American McGee's Alice Madness), je opravdu na co se těšit a tím více na vyvrcholení celé hry a odhalení pointy, která mě opravdu překvapila a potěšila. Za mě nejpovedenější Indie horror hra roku. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Jelikož hra nemá až tak výbornou grafiku, tak příběh je prostě bez chyby. Je to hra u které strávíte nějaký ten den a nemáte ji dohranou během dne jako např. V 7 díle 2 části této série. Autorům se toto vydání moc povedlo.  celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Svět, tak jak ho známe, padl. Západní svět a Sověti prohráli v roce 1947 II. světovou válku. Odpor je zničen, Nacisti ovládají vše, co mohou a díky tajemným technologiím se rychle posouvají kupředu. Narazíte tedy na skutečné vynálezy 3. říše i vynálezy nalezené na papíře a v hlavách nacistických velitelů a vědců. Už při první misi a průletech Hortenu 229, který skutečně existoval a svou dobu předběhl nejméně o 30 let, si řeknete, že alternativní minulost v podání švédského studia MachneGames nebude čistou scifi. Jako bonus u určitých prodejců lze pak dostat zajímavé pohlednice z alternativní minulosti, které jsou pěkně zpracované. Hra jako taková zabere 46 GB na disku a je tedy vhodné si toto místo udělat před samostanou instalací. Ale vyplatí se kupovat tuto hru? Nacisti! Heil Hitler aneb německá orlice zvítězila Svět tak, jak ho známe a učíme se o něm neexistuje. Nacistické Německo porazilo a dobylo celou západní Evropu a podmanilo si i USA. Nukleární teror zažila většina velkých amerických měst. Odpor je zničen, odpor je marný. Ale jeden muž už více 23 let na monitorech dokazuje, že zabíjení Nácků je jeho hoby. Opět se vrací americký voják polského původu B.J. Blazkowicz, aby ukázal, že odpor stále žije. Kampaň Vás tak vtáhne na konec II. světové války, aby jste se po úrazu hlavy probudili o 14 let později a začali znova to, co jste dělali předtím. Zabíjet Nacisty na 50+1 způsobů. V tom Vám pomůže zformovaný útvar odporu přímo v srdci nacistické mašinérie. A jak je na tom tedy hra? Stoje! Oni mají stroje! Hra je postavena na technologiích Nacistů. Neřeknu kde a jak ji vzali, nechci Vám kazit příběh, ale mají ji a pilně ji využili k převaze. Od gigantických obraných robotů až po těžce obrněné bojové robotické psy. Že Vám to přijde jako svi-fi? V roce 1945 na konci války Němci testovali propojení živé a neživé části do jednoho celku. Vytvořením tzv. exoskletetu chtěli posílit své vojáky. Plány naštěstí zůstaly jenom na papíře. Zde ale ožijí nejčernější můry spojenců a dají Vám co proto.  Základní verze obyčejného Vlčáka Vám přijde legrační, ale horší jednotky teprve přijdou. Tato jednotka je snad jediná, která se v roce 1946 a 1960 od sebe neliší. Zbytek arzenálu strojů i zbraní dosáhl zcela jiných parametrů a dá Vám skutečně dost zabrat. A mimoto umí i aportovat granáty jejich větší verze. Bohužel vždy jen jednou. A dostáváme se pomalu ke klasické pěchotě. Ta je reprezentována obyčejnými vojáky a pak silně opanceřovanými, kteří jsou vybavení různou sadou zbraní a zbrojí. Jejich zabití Vám zabere hodně sil a záleží na Vámi zvolené obtížnosti. Stačí odstranit kryt a je hned mrtvý! Bohužel kryt je přivařený na zbroj a notnou dávku přesnosti a umi Vám zabraní, aby jste neumřeli na udupání tímto zlosynem. A to se nedostáváme k těžkým robotům a jiným hračkám Nacistických vůdců. Neprozrazuji hlavního tvůrce, to Vám prozradí hra samotná. Hratelnost a herní styly Vaši hru ovlivní nejenom zvolená obtížnost (doporučuji 3 a výšše), ale také styl, jakým pojedete. Vyrovnali se s tím tvůrci? Ano i ne. Bohužel v některých místech je AI nepřátel poněkud tupější a kazí to jinak skvělý dojem ze hry. Ale to je skutečně v minimu případů. Tak jak je to vlastně s hratelností? Můžete být tichý zabiják, co zabijí nožem, pistolí s tlumičem. Nebo je libo šílené vraždící monstrum, co má v rukou dva kulomety a zabijí, vše, co se pohne a jde jako železný titán krok za krokem vstříc nacistickým zrůdám? Osobně kombinuji. Obě možnosti totiž nabízejí odlišnou hratelnost a některé mise prostě jinak než tím či oním způsobem neprojedete. Zabioj tišše, nespustíš poplach! Nedivte se. I tato hra Vám nabízí to, že důstojníci vyhlásí poplach a všechnu jednotky se na Vás nahrnou. Je tedy důležité je zabít jako první či nedovolit, aby Vás zpozoroval nějaký voják a zburcoval celou jednotku. A kdo jede jako terminátor, tak mu to může být jedno, stejně zabíjí všechno. Jak bylo zmíněno, hra nabízí nošení určitých zbraní do páru. Náboje to žere víc jak Hut při chuti, jejich přesnost je jako u Robina Hooda po 200 pivech, ale jejich smrtící rozptyl a rychlost dokáží roztrhat nepřítele na kusy. A když tím myslím na kusy, tak kusy. Engine ID Tech 5 dovoluje hráči, aby ustřeloval hlavy, ruce, rostříkl krev po stěně a to vše díky ratingu 18+. Takže brutální sadisti, co nebohým Nacistům budou ustřelovat jednotlivé části těla si jistě užijou zábavu na horká letní odpoledne. A to není vše. Hra nabízí také docela slušným systém krytí a palby zpoza překážky. Nepřítel Vás občas obejde zezadu. Když někdo seskajuje ze schodů, druhý se ho snaží krýt palbou. AI občas hodně překvapí. Systém krytí zboza rohu. Prostředí je mnohdy také zničitelné, takže když se kryjete za sloup a nepřítel Vás zpozoruje a má těžkou munici, hledejte si jiný úkryt. Ale co je nejdůležitější, je zde starý systém lékárniček a zbroje! Autoheal Vám pouze doplní životy na celé desítky, takže maximálně 9 životů (úroveň obtížnosti 3 hráno). Takže budete hledat a sbírat, hledat a sbírat a neumírat. Hra má dobře rozmístěne checkpointy, takže není frustrací smrt a ani absence ukládání nevadí. Hra je tedy navržena dobře. Náplň hry a grafická stránka Jak bylo zmíněno, hra je poháněna poslední generací ID Tech 5 enginu od ID Software. Musíte se tedy připravit na šílené GB dat, které tento engine potřebuje. Ale hra vypadá skutečně nádherně. Sice zamrzí, že blízké objekty jsou 2D, tedy namalované, ale zbytek je perfektní. A to nemluvím o nasvícení, kdy se může rovnat s Cry Enginem či enginem Metra. Hra prostě vypadá skvěle. A německá architektura a zpracování některých míst Vám ukáže, že plány 3. říše zde byly realizovány v mnohem větším měřítku než to plánoval samotný Hitler. Převaha betonu a obrovských monumentů Vás zavede do světa beznaděje a mocných technologií.   A jaká je tedy náplň? Různorodá a to myslím doslova. Budete se snažit infiltrovat do věznice, napadnete ústředí v nacistickém Londýně, zjistíte, kdo že to přistál v 59 na Měsíci a jiné perličky. Každá mise je ale potřeba nějak naplánovat. K tomu Vám slouží velín Vašeho odporu, kde se po každé misi vracíte. Je dobré vždy všechno prolézt a udělat všechny drobné vedlejší úkoly. Odměnou Vám totiž nebude vždy jenom popis osoby, které pomůžete, ale můžete získat i cené artefakty. A rozhodně to nejsou hlouposti, jak jsme zvyklí z jiných her. Rozhodě je fajn si poslechnout alternativní hudbu minulosti, kterou známe z naší minulosti upravenou podle Nacistů. Je tedy vhodně prolézat všechny kouty a zákoutí map a hledat předměty schované tvůrci. A to nejenom kvůli tomu, aby jste našli tzv. easter egg s celým prvním levelem původního Wolfensteina. Zbraně! Zbraně na zabíjení Nácků. Zbrojní arzenál je docela slušně obsáhly. Od tichých vrhacích nožů až po těžkou odstřelovací pušku. Ale jedna zbraň je podle mě zvláštní. Speciální tavno-laserovo-pulsní puška, ukradená z nacistické laboratoře. Díky této zbrani nejenom dokážete přepálit řetěz, ale mnohdy se díky ní můžete propálit pletivem a dostat se tak na nepřístupná místa. O její střelecké funkci není vhodné nezmínit se. Paprsek, co se odráží a masakruje nepřátelské jednotky si jistě každý oblíbí.   Ale zbraně není to jediné, co ve hře budete ovládat. Je nutné vzít v potaz i mocný bitevní arzenál nacistické válečné mašinérie. Je tedy vhodné si vzít pořádnou přilbu, jezdecké rukavice a hurá do boje. Přeji jenom osedlání čtyřmetrového robota není pro každého. Uvidíte i tajné prototypy skutečných strojů, které nikdy nezasáhy do bojů a po válce se jich zmoznili spojenci. Alternativní historie zde ožije a dá Vám do ruky mocné zbraně, které mohly skutečně existovat, kdyby měl Hitler čas a prostředky např. jednomístná, mobilní ponorka. A co říci závěrem? Hra jako taková nabízí to nejlepší v rámci žánru koridorových FPS. Po letech hra, kterou dohrajete a pojedete znova jenom proto, že jste si zapomněli ve 4 misi sebrat jednu relikvii. Co na tom, že kampaň na 3. úroveň dojedete za cca 15 hodin (nejtěžší počítejte tak 30). Ten čas někde vezmete a nebudete toho litovat. Hra rozhodně sotjí za koupi a kdo se ještě nerozhodl, nechť zamíří a koupí. Doporučuji spíše na nové konzole a pc než na staré. Neypadá to nejhůř, ale pokud chcete herní i grafické orgie je lepší si pořídit takto.    + Nacistické stoje a hračky + Skvělá hratelnost + Grafika, která podtrhuje atmosféru + Alternativní minulost - Sežere Vám to spoustu času 9/10 celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Relaxačná adventúra

    Hra: Botanicula PC
    18. 5. 2014 v 20:52 - Autor: Vilio 0

    Výborná relaxačná adventúra, ktorej nič nechýba. Všetko je logické, krásne animované s výbornými zvukmi a hudbou.  Nemám čo popísať ako zlú vlastnosť. Ale zase na 10 to nemá, pretože hra by musela byť dlhšia a chcelo by to nejaké prepracovanejšie minihry a ďalšie drobnosti. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Už dávno sa nestalo, že by ma nejaká hra tak chytila a išiel som spať po polnoci. Tejto sa to podarilo. Výborná alternatíva k HOMM, svižnejšia a hlavne stále baví a mam chuť ju prejsť ešte raz a lepšie. Dôvodom je príbeh a množstvo postranných úloh, ktoré stále nútia hrať a hrať.  Jediné negatíva sú občasné chyby prostredia pri klikaní myši, takže musíte často vrtieť kamerou. Tiež mi prišlo nudné stále chodiť dopĺňať jednotky, pretože sú len dva sloty pre rezervu. Inak som nenašiel nič čo by vadilo pri hraní. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Velice kvalitní RPG hra se zábavným dějem a quest na zamyšlení. Spokojenost maximální. :D Doporučuji si jí zahrát. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Japonské mäso 2

    Hra: Dark Souls II PC
    14. 5. 2014 v 11:24 - Autor: Elexorr 0

    Pred vyše rokom som sem napísal recenziu na Dark Souls. Tá hra vo mne zanechala hlboký dojem, ktorý pretrváva doteraz. Na Vianoce moju zbierku hardwaru obohatilo PS3. Nebudem zakrývať, že na 99% len kvôli Demon's Souls, vďaka ktorej čakanie na DS2 nebolo také trýznivé. Až na ten mesiac medzi 14. marcom a 25. aprílom (piatok), keď vyšla PC verzia. Bol to najdlhší mesiac môjho života. Na ten víkend som sa dôkladne pripravil. Žiadna práca, žiadny program, kamarátov som poslal do preč, nejaké to pivo do zásoby, zatiahnuté žalúzie a vypnutý telefón - takto som oslavoval vydanie DS2 pre PC. A bola to oslava, ako sa patrí. Samozrejme, že očakávania boli veľké. Predchodcovia nasadili latku skutočne vysoko. Optimizmus ma však nikdy neopúšťal a ja som nikdy ani na chvíľu nezapochyboval o tom, že od DS2 dostanem to, čo očakávam. Do hry som sa okamžite ponoril celým svojim telom aj dušou. Najviac som sa obával toho, či sa autorom podarí zachovať hypnotizujúcu atmosféru DS. Ešte aj teraz ma jednotka dostáva do tranzu vždy, keď sa zatúlam do Firelink Shrine. Dedina Majula, akýsi ekvivalent Nexusu z Demon's Souls, tvorí v DS2 základný kameň sveta a hráč sa tam počas celej hry často vracia. Niet sa čo čudovať, že s jej dizajnom sa tvorcovia poriadne vyhrali. Nerozumiem niektorým názorom, že je vymodelovaná gýčovo, či príliš farebne. Naopak, je vidieť, že sa ňou autori snažili navodiť v hráčovi ten správny pocit, tú správnu, ponurú atmosféru, o ktorej hovorím, a i keď sa od atmosféry DS odlišuje a treba si na ňu zvyknúť, je taká, aká má byť. Z tejto dediny hráč vyráža na potulky po celom svete, zvanom Drangleic, a treba poznamenať, že je to svet skutočne obrovský. Odhadom minimálne dvakrát rozsiahlejší, ako v jednotke. K prepracovanosti a kvalite jednotlivých úsekov sa vrátim neskôr, no je isté, že vytvoriť ho stálo veľa námahy a nápadov. Práve tie však akoby občas tvorcom dochádzali. Pripomínam, že sa v tomto smere stále bavíme o tom najlepšom, čo sa v súčasnej ponuke hier dá nájsť. Aj keď tu uvediem zopár pripomienok, stále to nie je nič také, čo by hru nejakým spôsobom diskvalifikovalo na úroveň konkurencie. Bavíme sa o vysokom štandarde a hodnotíme kozmetické zmeny na novom modeli Porsche, stojacom na parkovisku plnom škodoviek. Odkiaľ začať? Asi od náročnosti a herných mechaník, ktoré sa oproti predchodcom opäť čiastočne zmenili. Je to akýsi mix Demon's Souls a Dark Souls. Už som alergický na to, keď niekto tvrdí, že Dark Souls je séria "hardcore" RPG. Nie je to pravda. Sú to hry s vlastnými pravidlami, ktoré pripadajú nehrateľné a prehnane náročné len tomu, kto buď nie je ochotný tieto pravidlá prijať, alebo je jednoducho príliš lenivý na to, aby sa naučil niečo nové. Kto ich pochopí a naučí sa byť trpezlivý a vytrvalý, po čase hry ovládne a ich náročnosť v jeho očiach klesne. To je asi aj dôvod toho, že mi dvojka subjektívne pripadá o niečo jednoduchšia, ako jednotka. Od Dark Souls som dostal poriadne kvapky a tak som dvojku hral omnoho plynulejšie a efektívnejšie, ako by to možno bolo bez znalosti predchodcov. V čom sa mechaniky zmenili? V hollow podobe vám každou smrťou klesajú životy až na polovicu (vo výsledku ako v Demon's Souls), nepriatelia v jednotlivých leveloch sa nerespawnujú donekonečna, od začiatku môže voľne warpovať medzi objavenými ohniskami, levelovať sa dá len na jednom jedinom mieste. To sú tie na prvý pohľad najviditeľnejšie zmeny, no akokoľvek dôležité sa zdajú byť, v skutočnosti nejde o nič podstatné. Drsnejšie zmeny sa skrývajú niekde inde. Napr. systém zdokonaľovania zbraní je omnoho jednoduchší, ako v jednotke. Bossácku zbraň môžete získať relatívne ľahkou cestou, problémom je, že sa to veľmi neoplatí. Tieto zbrane majú skôr symbolickú hodnotu. V boji sa viac osvedčia bežné zbrane a brnenia, vytunené na maximum, alebo upravené na špecifický typ damage (fire, dark a pod.). Niektoré predmety, potrebné na upgrade zbraní (hlavne Twinkling Titanite), sa stali nedostatkovým tovarom a treba si sakra rozmyslieť, do ktorej zbrane investovať. Ďalej Estus flasky sú omnoho cennejšie, ako predtým. Spočiatku dostávate pri ohnisku len 1 flask (!!!) a tento počet sa pomaly zvyšuje až počas hry. Síce na svojich potulkách natrafíte na kadejaké liečivé kamene (lifegemy), ale tie sú strašne pomalé, relatívne slabé a rýchlo sa míňajú. Zbroj a predovšetkým zbrane majú veľmi malú výdrž (durability). Poškodia sa (at risk) tak skoro, že sa musíte k ohniskám vracať až nepríjemne často. Tu sa však automaticky obnovia. Iba ak zbraň úplne zničíte (broken), je nutné navštíviť kováča, ktorý vám ju opraví. Čo je ale prekvapivým uľahčením (pozor menší spoiler!) - opraviť sa dajú aj prstene, a to môže hru v niektorých aspektoch podstatne uľahčiť. Ďalšou, trochu kontroverznou mechanikou je soul memory. Je to celkový počet duší, ktorý ste nazbierali a slúži ako veličina, ktorá na rozdiel od soul levelu v jednotke podmieňuje konektivitu hráčov počas online hrania. Ak sa chcete spojiť s konkrétnou osobou, mali by ste mať plus mínus rovnakú hodnotu soul memory. S tým sa ale spája nepríjemný aspekt, ktorý na jednom diskusnom fóre uviedol istý hráč. Spoločne so svojim priateľom hrali tak, aby mali podobné hodnoty soul memory a hrou tak prechádzali spoločne. Jedného dňa ho napadol phantom, pravdepodobne cheater (pretože VAC ochranu kvôli problémom From Software dočasne vypli), ktorý však spadol do priepasti a zomrel. Hráčovi tak znenazdajky pribudlo neuveriteľných 300 000 (!!!) duší, čo síce poteší, ale jeho soul memory vyskočilo tak vysoko, že so svojim známym sa už jednoducho nemohol spojiť. Takže i keď boli stále na rovnakom leveli, soul memory mechanika im de facto celú hru skazila. V ostatných aspektoch ostali pravidlá hry nezmenené. Je to to isté, ako predtým - ten istý morbídny, drsný zážitok a skúška trpezlivosti. Plno pádov, zákerných útokov zozadu, pascí, nečakaných a zbytočných smrtí. Skrátka to, čo som chcel. Čo je však na prvý pohľad omnoho lepšie, je zdokonalený online systém, ktorý mi od začiatku fungoval na 150% a prakticky celý čas som hral v spoločnosti iných hráčov, či už coop alebo PVP. "Spájanie" s inými hráčmi prebieha oproti jednotke bleskovo rýchlo. Všade po zemi sa váľajú značky potenciálnych parťákov. Napadnutia inými hráčmi sú na dennom poriadku a neraz som sa s dvoma spoločníkmi na ceste k bossovi musel porátať najprv s takýmito votrelcami. Musím podotknúť, že toto online hranie som si neskutočne vychutnával a naplno užíval. Väčšinu bossov som porazil len vďaka pomoci iných hráčov. Sám by som si totiž neškrtol. Inokedy som zas ja pomáhal iným a ten pocit spolupatričnosti a spoločného úspechu je neopakovateľný. Je to korenie Dark Souls a zároveň dôvod, prečo túto hru nepirátiť, ale do nej poctivo investovať. Vyplatí sa. Systém covenantov fungoval na jednotku. Umožňuje pikantnú kombináciu single playeru s občasnými PVP vsuvkami na spestrenie hry. Dokonalejšie riešenie si ani neviem predstaviť. A teraz k obsahu hry. Je rozsiahlešia - to áno. Ale či sa mi to páči, alebo nie, musím poznamenať, že občas aj fádna. Pri takom masívnom projekte sa niet čo čudovať, že tvorcom jednoducho občas došli nápady. Nemôžeme očakávať nekonečný zástup bizarných, zmutovaných bossov, to je jasné, no nepriatelia a animácie ich pohybov si boli niekedy tak nápadne podobné, až to zaváňalo nudou. Že sa občas nejaký model opakoval z jednotky, to sa prepáčiť dá, dokonca to navodilo príjemnú nostalgiu a kvitoval som to, ale aby polovica bossov mala podobu mocných rytierov v brneniach, ktorí z celej sily trieskajú do všetkého naokolo, to je trošku veľa. Niektoré pasáže potom vyzerali skôr ako beh cez prekážky: vyvraždi zombíkov, zabi mocného rytiera, vyvraždi ďalších zombíkov, zabi dvoch mocných rytierov, a tak ďalej. Niekedy mi tie obskúrne, až psychopatické podoby bossov z jednotky celkom chýbali. Nutným dôsledkom toho celého je potom skutočnosť, že hráč si bossov jednoducho nezapamätá, a to je pri takejto hre trochu škoda. Dizajn prostredia je opäť špičkový. Je temné, pestré a plné tajných zákutí. Na svoje si prídu milovníci stredovekých zrúcanín, jaskýň, sychravých lesov aj monumentálnych chrámov, nablýskaných pevností, ale aj hrobiek, plných kostlivcov. Skrátka nadštandardná nádielka obsahu každého správneho RPG. Nie je na mieste očakávať nejaké inovácie, či revolučné nápady, alebo vyčítať repetitívnosť obsahu v porovnaní s predchodcami. Takto to totiž má byť, a takto to fanúšikovia, myslím, aj chceli. Čo však občas trochu ruší, je mierne nelogické prepojenie jednotlivých lokácií. Pripomína skôr schému hviezdy, podobne ako v Demon's Souls, ktorej jednotlivé cípy však netvoria také ucelené tematické celky, ako v minulosti, ale pôsobia občas príliš pozliepane v štýle "mám tu v šuflíku ešte jednu zrúcaninu, kam ju pichneme?". Nie je to však nič hrozné a všimne si to asi len chronický hnidopich. Celková hrateľnosť je popri tom všetkom stále úžasná. Dark Souls 2 poskytuje tú najlepšiu zábavu, akú môže milovník akčných RPG nájsť. Prepracovaný systém vývoja postavy, sofistikovaný bojový systém, interakcia s prostredím, no predovšetkým objaviteľský prístup bez questov a vodenia za ručičku - to je to, čo si na hre treba najviac ceniť. Pocity útrap sa tu striedajú s eufóriou a to dáva tomu všetkému šťavu, ako sa patrí. Nič ma nevytáča viac, ako dvere, ku ktorým nemám kľúč. Vedomie, že hra ma niekam nechce pustiť a smeje sa mi do očí, ma celý čas štve, až kým po polovici hry náhodou kľúč neobjavím a dvere neotvorím. Tá slasť sa potom nedá ničím nahradiť. Grafickú stránku hry hodnotím ja osobne na 100%. Nemusí so mnou každý súhlasiť, no i keď je trochu zastaralá (oproti jednotke prakticky žiadna zmena), na PC vyzerá skvele a niet jej čo vytknúť. Vždy budem tvrdiť, že tlačiť za každú cenu grafiku niekam do fotorealizmu je úplná hlúposť. Podstatné je, ako sa tvorcovia popasujú s atmosférou a hrateľnosťou. Mne osobne od prvého okamihu hra po technickej stránke fungovala bez najmenších problémov. Starosti s nevydareným portom predchodcu pominuli. Gamepad fungoval okamžite, rozlíšenie a nastavenia detailov tiež. Pozorne však sledujem reakcie komunity a vyzerá to tak, že nie každý má rovnaké šťastie. Vyskytujú sa technické problémy s KB+M ovládaním, online hrou, niektorým hráčom hra nejde vôbec, iným zase nefunguje kvôli Valve Anti-Cheat ochrane, ktorá robila problémy aj "poctivcom", a ktorú - ako som už spomenul - From Software kvôli sťažnostiam dokonca dočasne vypli. V čase písania tejto recenzie je však hra na PC trhu ešte len 3 týždne, takže niet dôvodu pochybovať o tom, že sa toto všetko v budúcnosti vyrieši. Ak nevezmeme do úvahy predchodcov v sérii, hra si s prehľadom zaslúži desiatku. Neviem o žiadnej inej hre, ktorá by ponúkala podobný zážitok, a sú to práve Demon's Souls a Dark Souls, ktoré tu zastupujú tvrdú konkurenciu, a ktoré nemožno pri hodnotení opomenúť. Takže pre znalcov série: 9/10, pre nováčikov 10/10 :) celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • Bound by Flame

    Hra: Bound by Flame PC
    12. 5. 2014 v 16:22 - Autor: Lotr 0

    Hned v úvodu upozorňuji že tento článek byť je uveden v recenzích není recenze. Jde jen o ódu na skvělou hru. Jistě soubojový systém má k ideálu celkem daleko. Člověk si musí zvyknout. A herní doba bez vedlejších úkolů není zrovna dlouhá. ALE Jako správné RPG má tahle hříčka výborný příběh. S volbami které skutečně něco mění. A musím přiznat že to byli občas wtf momenty. Logické wtf. Ne jen šokující....když nad tím člověk přemýšlí dávají smysl. A tedy je opětovné hraní nu logické. Grafika mne vůbec neurazila. Nevypadá špatně. Obtížnost. Řeknu to takhle. Je správná. Tahle hra se z nějákého důvodu přirovnává k Dark Souls se kterou nemá nic společného (zdraví herní příběh). Hádám protože není jednoduchá. Ale tam kde na rozdíl od Dark Souls vás zabije to že něco neděláte jak si to představuje vývojář zde umřete protože jste to posrali. Tečka. Nemůže za to soubojový systém ani nic jiného jen vy. Nepřátelé vydrží strašně moc. Což...mlátíte do mrtvoly. Tak kde je překvapení. Ale na druhou stranu s magií chcípají v řádech sekund. Na konec mého příspěvku upozornění. Tohle je příběhové RPG ze staré školy. Žádný otevřený svět nečekejte. Čekejte perfektní dialogy, skvělý příběh a uzavřené lokace. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

  • Epická hra

    Hra: Age of Mythology PC
    10. 5. 2014 v 12:10 - Autor: rufo123 0

    10/10 :D celá recenze

    Hodnocení čtenáře 10/10

  • Logické hry na telefonech a tabletech hrají zcela zásadní roli. Díky hardwarovým a ovládacím omezením je jich velká spousta, proto není snadné přijít s něčím, co by lidi ohromilo a posadilo na zadek. Hra Save the Snail, v češtině Zachraň Šneka (ostatně je to hra pocházející z ČR), nic takového nepřináší, ale s vysokým hodnocením na Google Play a statisíci stažení slibuje, že vás spolehlivě pobaví. Daří se jí to? Příběh tu nečekejte, vaším úkolem je zachránit vždycky šneka, nebo šneky před blížící se katastrofou, ať už jde o sluneční paprsky, nebo padající kameny. Oba druhy nebezpečí přicházejí z vrchu, ale liší se od sebe značně. Kameny se realisticky odrážejí a dokážou vás zaskočit, i když jste dokonale krytí z vrchu, zatímco sluneční paprsky jsou zase důkladné a sebemenší mezírka, kterou by jinak kámen neprošel, znamená smrt usmažením. Jak na to? Každý level vás postaví před několik možností, jak ho dokončit, ale vždy k tomu využijete různě velké, tvarované a těžké předměty, které házíte shora. Ať je to mince, krabička od sirek, nebo cokoliv jiného, můžete tím uvést do pohybu šneka, nebo některý z dalších předmětů, které se po úrovni „povalují“. Tím se dostáváme k dalšímu důležitému prvku, kterým jsou mechanismy a předměty umístěné na mapě. Ty vám mohou pomáhat, překážet, nebo rovnou ohrožovat život šneků, což je případ bomb a všeho, co je pobito hřebíky, zcela nepřekvapivě. Musíte se tedy podle toho zařídit, což je v pokročilých levelech složitější, než samotné skrytí šneka před sluncem, či šutráky. Další úkoly, grafika a hodnocení Aby toho nebylo málo, každý level dává prostor pro získání až tří hvězd. Jednu dostanete vždy za splnění úrovně, druhou za zvládnutí v přísném časovém limitu a další za sesbírání všech hvězdiček, které se povalují po levelu. K technickému zpracování není moc co říct, hra využívá základní fyziku, jako je gravitace a interakce mezi předměty, což je příjemné a celá hratelnost na tom stojí. Grafika je velmi povedená - ručně kreslená a opravdu detailní. Na tabletu s retina displejem vypadá úžasně. Zvuků je málo, ale to u takovéto hry nepovažuji za velký problém. Celkově jde o skvělou zábavu na pár desítek minut až hodin, kterou rozhodně můžu doporučit. Ne náhodou jde o hru, která vyhrála soutěž Microsoftu Okna dokořán. Hraní je úplně zdarma, bez mikrotransakcí a hrát můžete na iOS, Androidu i Windows Phone: https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.netincome.savethesnail https://itunes.apple.com/us/app/zachran-sneka/id657768533?mt=8 http://www.windowsphone.com/cs-cz/store/app/zachra%C5%88-%C5%A1neka/b4eb185c-2b5c-40a5-a808-610e9bb35397   celá recenze

    Hodnocení čtenáře 9/10

  • NaissanceE

    Hra: NaissanceE PC
    7. 5. 2014 v 16:51 - Autor: Markst 0

    Pokud indie scénu považujete za inteligentní formu her, tak Naissancee vaše tvrzení podpoří. Přestože chytrost nemusí nutně znamenat kvalitu, tak tady není důvod se obávat o absenci výjimečného zážitku. Jedině tehdy, pokud by vám nasimulovaný sen nepřišel dostatečně zajímavý a osobitý. Je to skutečně tak zvláštní, jak to vyznívá a neobyčejný, jak lidská představivost bývá. Simulátor snu Intro, z pohledu vlastních očích, zobrazuje útěk dívky před levitující černou hmotou. Chodba je tmavá a poměrně úzká a každá odbočka do stran vypadá stejně.  Dívka se nakonec schová do malé skulinky v zemi a odplíží se z divného místa pryč. Úvod proběhnul tak rychle, jako jeho popis, a příběh už je náhle v rukou hráčů. Žádné vysvětlení a spousta otázek bez odpovědí. Okolí je černo-bílo šedivé a plné geometrických útvarů, konkrétněji hran, protože se tu nenachází ani jeden kulatý objekt, pomineme-li bílý orb který slouží jako světlo. Ten se nachází na předem určitých místech a putuje tak, jak se jemu zachce. Hned od začátku je potřeba s bezejmennou hrdinkou za jedním takovým jít. Ukazuje totiž cestu pryč, z čtvercové místnosti do jiné. Tedy, alespoň jinak rozestavěné. Stále tomu nerozumíte? To je ale záměr celého příběhu. Kde že se tedy nacházíme? Někde, kde si okolí dělá, co chce. V jednu chvíli si vyšlapujeme černými čtverečky, a ve druhé se celá místnost rozjasní bílým světlem tak pohlcujícím, že i hráč před monitorem přimhouří oči. Když je opět rozevře, uvidí jinou místnost. Nebo tu stejnou? To vážně nevím, sny jsou zkrátka matoucí. Samá hrana Naissancee svojí mysterióznost dávkuje plynule, i když se to tak nemusí zdát. Nejdříve nechá hráče procházet v těsnějších chodbičkách, bez nějaké herní výzvy. Potom ho začne pohlcovat hudbou, která je vskutku impozantní. Potichu začne drnkat na basovou strunu. Chvilkami zaběhne do lehce noirové nálady, aby nakonec v sobě probudila zvuky podobné Blade Runnerovi od Vangelise. Není to ale žádná náhoda, každá skladba dopomáhá hráčovi lépe pochopit jednotlivé momenty. Scénář, respektive kulisy, by to zvládly i samy, ale s hudbou se lépe vcítíte do zdejšího mystéria. Když se do mého bádání spustil Vangelis, tak jsem netušil, že za nedlouho mě bude čekat výhled na město, připomínající Gilliamův Brazil. Stojím tedy na útesu a prohlížím si ono město. Vzadu sice vidím rozsvícené okna, ale stejně jsem tady sám. Nebo ne? Nevidím žádné dno a po stranách vidím shody.  Vzhledem k té architektuře, která by možná mohla někomu připomenout Minecraft (hranatými objekty), se mi na mysl vydrala ještě jedna záležitost – Kentucky Route Zero. Pokud si KRZ představíte jako First Person adventuru alá Myst ,bez jakéhokoliv živáčka, jste na správném místě. Hráčovo probuzení Nejsou tu žádní nepřátele ani nástrahy, zemřít se dá jedině při pádu z výšky. Zase se ale nejedná jen o procházku na podivném místě. Občas je potřeba rozluštit hádanku, která není složitá a vždy vyžaduje podobný princip. Přesto se ale hra nevykrádá a i na často podobném place dokáže představit neokoukanou scénu. Méně záživný je běh, který by se dal přirovnat k Mirrors Edge bez parkouru. V jedné části je potřeba doběhnout ze zdola nahoru v kompletně zhasnuté místnosti. Tady přijde na řadu orb, který se při spuštění proletí a osvítí celou cestu. Na vás je jen to, abyste tempo udrželi a každou propast přeskočili. Vaší fyzičku tentokrát neomezuje žádná stamina, při které by po vyčerpání nebylo možné běžet dál. Stačí pravidelně dýchat, respektive se jen nadechovat. Není potřeba zběsile drtit klávesu, akorát zmáčknout tlačítko myši pokaždé, kdy se na monitoru zobrazí kroužek. Originální a do jisté míry i reálnější pojetí. Nejhorší na Naissancee je, že se nedá ukládat manuálně, ale je nutné se podřídit automatickému saveování. Jednotlivé checkpointy od sebe nejsou vzdálené nějak daleko, ale ani dostatečně blízko. Každá zapeklitější chvilka je následována něčím jednodušším, ale pokud se spálíte zrovna na ní (a že mě se to stalo několikrát) tak vás nenávratně čeká celá část znova. To dokáže entuziasmus pěkně znechutit. Hra je ale stejně nejlepší ve chvílích, kdy nikam nepospíchá. I když se nesnaží záměrně děsit, tak někdy dokáže působit dost nepříjemně. Nejlepší trumfy si totiž nenápadně schovává a to doslova. Cesty jsou často otevřené a je možné bloudit, ale ne natolik, aby se hráč ztratil. Když se mi jednou podařilo vyjít z nějaké budovy a viděl jsem pod sebou jen šedivou podlahu a před sebou jen nekonečné černo, rozhodl jsem se jít vpřed. Když jsem se po nějaké době otočil a viděl jsem se, že se skutečně ode mě dveře vzdalují a já stále propadám do nicoty, radši jsem se rychle rozeběhl zpátky. Vzpomněl jsem si na své noční můry.  Hodnocení: 8/10  Verdikt: Nenápadná hra, která nabízí cestu do říše snů v trochu stabilnější formě, ale tak, aby nenarušila nic z jejich zvláštností. celá recenze

    Hodnocení čtenáře 8/10

Novější 1 2 3 4 23 Starší

Hodnocení uživatelů

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.