Cože, Svitavy a město gamingu? Proč ne třeba Praha, Brno či Ostrava? Možná takové jsou teď vaše myšlenky, v nichž zároveň přemítáte o přesné lokaci sedmnáctitisícového města z Pardubického kraje, jehož kulturní dům Fabrika pravidelně dvakrát do roka přivítá československou herní elitu a zhruba tisíc tři sta obdivovatelů elektronického sportu, z nichž někteří propadli místní atmosféře natolik, že neváhají v zimních mrazech rozložit stan na přilehlém parkovišti i pod hrozbou finanční pokuty. Bláznovství? Možná. Ale to organizátory z HITPOINT, stojící za již jedenáctým RoG FINALS, trápit nemusí… 

Co je umění? Kdo a na základě čeho o tom rozhoduje? To jsou věčné otázky, vyvolávající množství diskuzí, vzájemných shod i rozporů, které nepanují jen v běžné společnosti, ale i v odborné vědě. V ní se touto problematikou zabývá estetika, přinášející několik možných řešení. Ani jedno však zatím nenabídlo jednoznačnou odpověď. Muzea a galerie, v nichž by člověka napadlo hledat umění na první místě, dost často fungují na základě vlastních pravidel, infrastruktury a intuice, která se moc neohlíží na odbornou teorii. Nebude tedy zas tak velkým překvapením, že stejně jako se kdysi váhalo nad tím, jestli může být modernistická malba, fotografie, film či komiks uměním, visí v poslední dobou podobný otazník i nad hrami.

Velká vánoční sleva Brothers: A Tale of Two Sons na Steamu a pozdější prodej této značky mě donutily znovu se zamyslet nad jejím oceňovaným pohádkovým dobrodružstvím. Mé myšlenky vedly konkrétně k jedné, avšak zásadní věci, která se mi v případě Brothers nesmazatelně vryla do paměti a leccos mi řekla o prožitcích ve hrách. Jako hráči jsme v nich běžně zvyklí prožívat a pamatovat si výborně napsané příběhy, oku lahodící scenérie, emotivní cutscény, atmosféricky ladící soundtracky či možnost nést zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Jenže Brothers vystupuje ze standardu díky něčemu jinému - ovládání.