zavřít

Assassin's Creed Unity

Čtenářské recenze

Napsat recenzi nebo přidat hodnocení.

  • Po oznámení AC: Unity jsem měl trochu rozpačité pocity. Hned na úvod klidně přiznám, že se nepočítám mezi hardcore fanoušky série AC a rozhodně nehltám plnými doušky konflikt v rámci univerza mezi Templáři a Assasíny. Jedničku i dvojku jsem svého času poctivě dohrál a zejména druhý díl plnil tou v mnohém jakousi funkci mediánu pro "moderní hru". Nicméně minulý rok mě učaroval "pirátský" AC IV: Black Flag natolik, že jsem se rozhodl si doplnit mezery a zkusit i mnou vynechané tituly v rámci série. Bohužel nadšení a zábava v takové míře jako při hraní Black Flag se nekonala. Ono je to celkem logické, protože Black Flag nabízel mnohem komplexnější zážitek, a proto tituly jako Liberation, AC III nebo Revelations mohly jen těžko uspokojit chuť na podobně bohatý zážitek. Sympatie si navíc Black Flag získal u mne i faktem, že upozadil "současnou" dějovou linku a nekonečné téma o Templářsko-Assassínské válce . Hlavní hrdina Edward Kenway byl sympatický i tím, že se z něj nestal během 30 hodin hraní zachránce světa a "neviditelný" hrdina, kterého historie jaksi opomenula, což bylo v přímém kontrastu s groteskním vykreslením zásluh Connora- hlavního hrdiny AC III během Americké války za nezávislost. Iniciace Upřímně řečeno dle propagačních materiálů Ubisoftu před vydáním hry jsem očekával, že hlavní hrdina Arno bude jakýmsi mixem Ezia (AC II) s Connorem (AC III). Příběhově jsem očekával pohádku o hlavním hrdinovi Velké francouzské revoluce, který "to všechno" způsobil, ale zůstal historicky opomenut, protože je  přece Assassin... Naštěstí se moje obavy nepotvrdily a Arno řeší spíše osobní záležitosti na pozadí významných historických událostí. Příběh jako takový je mixem historického románu a červené knihovny, ale vzhldek k tomu, že není nikterak komplikovaný, nebudu prozrazovat víc. Láska, pomsta, zrada a konspirace už je sérii AC vlastní a v případě scénáře Unity tomu není jinak. Arno není scénaristicky tak "dospělý" hrdina jako Edward Kenway, na druhou stranu nepůsobí otravně ani místy dětinsky jako Connor, ale rozhodně mi přišel  spíše sympatický něž-li naopak.  Na můj vkus je Arno možná až příliš průměrný a obyčejný a místy jsem měl pocit, že ho zastiňuje jeho zapovězená láska z dětství Elisé, která má rozhodně zajímavější osobnost a temperament, ale těžko s tím něco dělat. Ostatní postavy záporné i kladné jsou jedním slovem nevýrazné a v zásadě i takové osobnosti jako Napoleon Bonaparte nebo Marquis De Sade nedokážou nikterak ve svých kratinkých cameo výstupech ničím oslnit. Se slzou v oku vzpomínám na Black Flag, který nabídl celou plejádu ikonických a brilantně zahraných postav ať se jednalo o piráty, templáře anebo assasíny . Velkou měrou k tomu přispěl naprosto dech beroucí dabing, který pomohl doslova oživit historické postavy jako Edward Teach, Charles Vane, Jack Rackham , Mary Read anebo Anne Bony. Fiktivní hrdinové Edward Kenway či Adewalé dosahovali obdobných kvalit. Je mi tedy záhadou, proč zrovna v AC: Unity je dabing tak nudný, jakoby bez života, bez emocí a tak zoufale průměrný - jen snad samotná Elisé vystupuje z šedi, ale to samotné nestačí. Atmosféře nijak nepřídá ani zrušení přízvuku postav, což do jisté míry bylo něco, jako poznávací znamení celé série AC už od druhého dílu, kde promlouval Ezio svým uhrančivým italským akcentem. Je to sice v zásadě nesmysl, ale atmosféru dané doby a místa to dokázalo prohloubit vždycky. Tentokráte všichni mluví anglicky, bez přízvuku a jen občas utrousí nějaké to extrémně profláklé francouzské slovíčko typu "mademoiselle". Nedá se svítit a pokud se to nepovedlo v případě dabingu, mohlo Unity alespoň uhodit hřebíček na hlavičku v případě hudby, ale někde se asi stala chyba a po vzoru dabingu vznikl jeden z nejméně výrazných a nudných soundtracků v historii série AC. Revoluční Paříž by jistě nabídla spoustu lákavých motivů na zhudebnění, ale hudba v Unity tápe, nedokáže podkreslit emocionálně vypjaté scény, neumí vyvolat hlubší pocity a nijak vážně mi v uších neutkvěly ani žádné výraznější melodie. Lokace Paříž z konce 18. století je opravdu výtečný námět jakožto kulisa takřka pro cokoliv. Kniha, film, muzikál a mnoho dalších zpracování dokázalo vytěžit atmosféru spojení Paříže a Velké francouzké revoluce a Ubisoft nezůstal rozhodně nijak pozadu. Zpracoval dané téma po vizuální stránce skutečně mistrně. Monumentální památky, opulentní sídla a paláce, křivolaké uličky, zapadlé náměstíčka, špinavé kanály, ale i potemněné žebrácké čtvrti vytvářejí vskutku působivou historickou fresku. Připočtěte si protestující davy, rušné tržiště, pouliční muzikanty, občasné potyčky demonstrantů, rabování šlechtických sídel či oslavu na nedalekém náměstí a dostanete opravdu vynikající kulisu, ale nic víc, nic míň. Paříž je bezkonkurečně zpracovaná přenádherně, ale nepůsobí na mne jako živoucí město. Proč? Protože pocit živosti budete mít poze první 2-3 hodiny hraní než Vám dojde, že tyhle muzikanti hrají stejnou skladbu jako v jiné části města, že tyhle demonstranti pořád jen stojí před palácem a hulákají stejně jako na opačném břehu města atd. Nikdy se nic nestane, nikde se situace nijak neposune a když náhodou způsobíte rozruch, tak se kolem vše rozuteče a za pár minut se opět vše vrátí do zažitých kolejí. Srovnám-li s Black Flag a Freedom Cry, kde jste mohli na moři potkat v otevřené bitvě lodě Anglie proti Španělsku a využít oslabené strany k jejímu "doražení" a následnému přepadení nebo v když hurikán ničil nepřátelskou loď obrovitýma vlnama a tornádem či přapadení pevnosti, pri kterém se za zběsilé palby z hmoždířů zvedla silná bouře a já musel uhýbat větrným vírům, manévrovat z dostřelu okolních lodí a ještě kropit salvou z kanónů věže pevnosti, působí ve srovnání Unity opravdu jen jako kulisa. Kromě občasných zásahů proti pouličním kriminálníkům, což je vlastně obdoba osvobozování pirátů nebo otroků z Black Flag, nemá Unity moc co do interakce s okolním "životem" nabídnout. Animace Kde smekám svůj pomyslný klobouk zdobený pavími pery je ovšem technické provedení animací jednotlivých postav, motion capture a míra grafického detailu hlavních protagonistů Unity. Občas hra kouzlí opravdu silně a posouvá hranice, kterým se dosud nikdo ani nepřiblížil. At'už cutscény nebo samotný gameplay, na hru se zkrátka velmi hezky dívá a je to snad poprvé, kdy jsem při nějaké fyzické interakci dvou postav jako například polibek, objetí, rozhovor nebo rvačka neměl pocit, že koukám na dvojici robotů potažených texturou. Na druhou strany je nutné si uvědomit, že ha není zcela bezchybná a tak vkusné estetice sráží dává podpásovku řada technických nedodělků jako prolínání modelů, neviditelné překážky, propady NPC skrze podlahy či stropy. Revoluce Velká francouzská revoluce zněla jako historické pozadí pro AC: Unity nesmírně lákavě, návrat ke kořenům z úst markeťáků Ubisoftu evokoval hratelnost druhého dílu a návrat do prostředí Evrospké metropole. Tentokráte už "zaručeně pravé" - "nekompromisní" next-gen audiovizuální zpracování a hybridní možnost kooperace až se čtyřmi hráči měly zajistit, že  Unity vykročí rázným krokem směrem ke světlejším zítřkům pro sérii Assassin's Creed. Bohužel žádná "Velká videoherní revoluce" se nekoná... Evoluce Ubisoft by se předně měl sám sebe zeptat, jakým směrem se má Assassin's Creed jako série v blízké budoucnosti pohnout. Unity sice naznačuje, že samo studio má chuť nebo spíše cítí nutnost "něco" se svou značkou dělat, ale z posledního dílu je na každém kroku cítit až přílišná nejistota. Unity na mě při hraní dělalo místy dojem, že se nemůže rozhodnout mezi věrností starším dílům, tedy zejména AC II a Brotherhood anebo volným rozletem ve formě restartu celé série. Vhodnou dobu a příležitost na pozvolný a přirozený vývoj už AC prohospodařilo, a tak přichází na řadu radikální změnu donucením. Je ovšem nasnadě zda je rozumné se dotýkat základních a za ty roky do krve zažitých mechanik, které celou sérii definovaly. Inovace Řeč je pochopitelně v případě Unity o výrazných změnách v parkouru, a soubojovém systému. Změna je život, jak se říká a vždycky to chvilku trvá, než si zvykneme. Akceptovat nové/jiné herní pojetí toho či onoho mechanismu by nebyl v Unity až takový  problém, kdyby vše fungovalo správně.  Naneštěstí a bez nadsázky nefungují  výše zmíněné inovace dobře a poměrně silně kazí celkovou hratelnost. Parkour nebyl nikterak dokonalý a bezchybný, ale v předchozích dílech umožňoval víceméně plynulý a efektivní pohyb bez větších problémů. Naproti tomu parkour v Unity dostal sice kompletně novou, efektnější sadu animací a přibylo pár pohybů jako průlez oknem nebo plynulé slezení zdi, ale kolik získal na estetičnosti pohybů, tolik rázem ztratil na efektivitě. Lépe to vypadá, ale hůř se to v praxi používá. Neexistuje žádná jistota, že postava udělá, co zrovna chcete a v kontextu členitého designu Paříže to platí dvojnásob. Chcete prolézt oknem? Arno, místo toho vyleze na římsu. Snažíte se prchat po schodech před strážemi? Ne, Arno vyleze na zábradlí a zaujme polohu sedícího ptáčka na bidýlku. Systém krytí je rovněž nespolehlivý a nejednou Vás prozradí nechtěný pohyb a tím zpravidla končí i snaha smysluplný stealth postup misí.  Takto bych mohl pokračovat donekonečna... Akce Experimentovat se vývojáři rozhodli i v případě soubojového systému a výsledný dojem není tak rozpačitý jako v případě parkouru, ale ani tenrokát to není žádná sláva. Starý systém byl v zásadě až moc jednoduchý a nenabízel absolutně žádnou výzvu. Ubisoft se konečně rozhoupal s tím něco dělat, ale opět narazil. Souboje jsou sice těžší a proti 3-4 protivníkům Vám bude už pořádně téct do bot, ale samotná obtížnost je vyšponovaná trošičku neférovým způsobem. Jednak vývojáři nelogicky odebrali možnost "lidského štítu" a tudíž proti nepřátelským střelám neexistuje spolehlivá ochrana kromě útěku, kdy Vás někdy trefí, někde netrefí a celé je to tak trocho o náhodě. Někdy to koupíte na x-desítek metrů v nepřehledném davu lidí, jindy zázračně pomůže úskok na vzdálenost pár metrů od střelce. Je to celé podivné... Nově hra nabízí zkušenostní body a dříve nedomyslitelné schopnosti Asasínů budete v Unity postupně odemykat, ale ve výsledku většina rádoby perků nic nemění. Speciální údery jsou příliš pomalé, pistole či pušky hlučné a počet nábojů žalostný, i proto stejně zůstanete povětšinu času u klasického šermu. Nově sice přibyla možnost permanentně bojovat těžkými zbraněmi (sekery, meče, krumpáč???) anebo dlouhými halapartnami, kopí či píkami apod. Na výsledné hratelnosti to moc nemění, samotný šerm má opět kompletně přepracované animace a vše vypadá na první pohled lépe, ale funguje to jen částečně. Bitky jsou těžší a to Vás nutí procházet hrou spíše tichým, stealthovým způsobem, tedy věrněji původnímu Assassínskému stylu, ale je asi tak všechno. Když už na nějakou potyčku vyvoláte, musíte se sakra ohánět, protože načasování odrážení úderů funguje prapodivným způsobem. V případě přesily není možné přepínat mezi zacílením protivníků. Oslepené nebo omráčené nepřátele Arno jednou zabije lehce, jindy toho samého protivníka po zásahu kouřové bomby rube na několikrát. Potyčky v interiérech (a že budou časté) navíc fatálně kazí rozbitá komera, která znemožňuje potřebnou orientaci kolem sebe a hráče tím opět znevýhodňuje na základě technického nedostatku.  Starý soubojový systém byl sice primitivní, ale v rámci celku fungoval dobře. Snaha se v případě Unity nedá odepřít, ale  podobně jako inovace parkouru přináší spíše víc negativ než pozitiv. V době kdy metou efektního virtuálního šermu je Shadow of Mordor, působí tenhle pokus Ubisoftu spíš jako krok di neznáma, který se moc nepovedl. Degradace Víceméně zbývá otázka, co tedy hra kromě hlavní příběhové linii nabízí a jak  je možné se v kulisách revolucí zmítané Paříže vyblbnout. Pokud vedle sebe postavím AC IV: Black Flag a AC: Unity, zůstává mi rozum stát, jak je možné z titulu napěchovaným nejrůznějšími aktivitami udělat během jednoho roku totálně okleštěnou záležitost. Zmizely tajné truhlice, hledání podle map pokladů, crafting, osvobozování, vykrádání skladišť a řada dalších herních náplní, které by se koncepčně daly přepracovat do prostředí velkého města. Námořní bitvy, vylepšování lodi, potápění k podmořským vrakům, harpunování a infiltrace pašeráckých zátok jsou logicky prvky, které nemůže prostředí Paříže nabídnout, ale přinejmenším bych očekával, že vývojáři jej nahradí adekvátním obsahem vůči kontextu hry. Pokud jsem jako pirát mohl vykrádat skladiště u koloniálních osad, nechápu proč nemůžu v Unity otevírat například skladiště jídla pro hladovějící obyvatele atd. Bohužel žádná náhrada za chybějící výčet aktivit z předchozího dílu zde není. Zmizela možnost získávání "informací" v hospodách a tavernách, přitom by počet nejrůznějších kaváren a zapadlých lokálů v Paříži přímo volal po téhle možnosti. Ty tam jsou minihry jako např. dáma a domácí zvířata už si taky nepohladíte. Namísto sbírání námořních písniček, které měly své praktické využití ve formě "jukeboxu" při dlouhých plavbách po moři, tady sbíráte jen vydání dobových článků v novinách bez jakéhokoliv dalšího užitku z hlediska hratelnosti. Nějaké ty menší mise pro místní Bratrstvo Assassínů a sada úkolů "Parisien Stories" je jen slabou náplastí s takřka shodnou hratelností. Unity z mého pohledu působí ve srovnání s Black Flag, potažmo Freedom Cry spíše jako chudý příbuzný a skutečně nového obsahu z hlediska herní náplně přibylo naprosté minimum. Nová možnost plánovat vraždu důležitých cílů je sice prvek v sérii AC neokoukaný, ale využití okolí či příležitostí jen představuje slabý odvar toho, co už před lety nabízela série Hitman. Tedy nic ohromujícího , a proto značná tíha leží na bedrech masivně propagované kooperativní části Unity. Kooperace Tolik opěvovaná složka nového dílu AC, která byla mnohdy propagovaná jako středobod celého Unity. Je tomu skutečně tak, nebo ne? Pokud čekáte řešení hlavního příběhu s pomocí kamaráda, zapomeňte! Toužíte si přivolat do těžké situace dalšího hráče na pomoc jako v Dark Souls? Zapomeňte! Máte rády hybridní multiplayer a sdílený herní svět? Zapomeňte! Čekali jste skutečné next-gen a revoluční prolnutí singleplayeru a multiplayeru? Nechte si zajít chuť! AC: Unity nabízí jednotlivé  oddělené instance -delší, lehce příběhové mise pro Bratrstvo, které je možné plnit sám nebo "veřejně", přičemž pokud se pustíte do veřejné mise, může se k Vám kdykoliv připojit povolený počet hráčů/kamarádů a plníte zadání společně anebo v horším případě sám. Nečekejte žádné převratné scénáře - budete chránit, sledovat nebo eliminovat daný cíl - promíchejte v libovolném pořadí a dostanete náplň daných misí. Druhá možnost jsou "Heist", tedy jak název napovídá loupeže/vloupačky, které jsou už docela pořádná výzva a vybízí k tichému postupu k cíli mise (ve skupině až 4 hráčů) - tedy pokladu a každé prozrazení vůči strážím snižuje finální odměnu. Tenhle herní mód kupodivu slušně funguje a představuje tu pravou výzvu, která vytěží z herních mechanik spolu s kooperací to pravé maximum. Motivace Teď je ovšem otázka, jakým způsobem se hra stará o to, abyste měli chuť plnit to či ono  a prošmejdit virtuální Paříž křížek krážem. V Black Flag to z mého pohledu fungovalo dokonale a kolikrát delší plavba k příběhové misi mě zavedla úplně do jiných končin, protože tu jsem viděl opuštěný ostrůvek s truhlou, tu jsem narazil na obchodní konvoj anebo jsem narazil pašeráckou skrýš, našel láhev s mapou k pokladu a odplul jsem ho hledat, na ostrově jsem kromě toho našel i domorodou Assasínku a hned jsem plnil další vedlejší misi... Jo Black Flag uměl zaujmout, podbízet se hráči, nasměrovat ho vstříc dobrodružství, vzbudit chuť objevovat a následně i odměnit. Unity sice nabízí neuvěřitelně atraktivní kulisy revoluční Paříže, ale v rámci plnění hlavního příběhu mě zhola nic nedokázalo na delší dobu upoutat a odvést pozornost, jak to uměl Black Flag. Applikace Narazil jsem v blízkosti Notre-Dame  na modrou truhlu, tak jsem se vydal ji otevřít, nejde - nemám splněny komunitní mise v mobilní aplikaci (nuže stáhl jsem mobilní companion), jindy narazím na zlatou truhlu, tak celý nadšený odběhnu a s očekáváním ji chci otevřít, ale dozvím se, že nemám dostatečný level v AC Initiates, takže smůla... WTF??? To člověka odradí natolik nebo tedy alespoň mne, že jsem se raději věnoval příběhovým misím a kooperaci, protože odměna za vedlejší úkoly je směšná a mnohdy žádná pokud kromě samotné hry nejste aktivní na Uplay a některé mise nejdou dokonce splnit pokud nevyužíváte přidruženou mobilní aplikaci. Zatímco v Black Flag byla ona mobilní aplikace jen dálkovým manažerem Vaší flotily a encyklopedií, tedy plnila užitečnou funkci, ale neobsahovala nic, co by ve hře chybělo a její používání nelimitovalo hratelnost v základní hře. V Unity je provázání sociálních funkcí v rámci Initiates, Uplay, mobilní aplikace a samotné hry jen frustrující  vlastností, která namísto aby usnadňovala, jen staví bariéry. Mantinely jsou v samotném postupu hrou, ale bohužel i mezi hráči samotnými... Transakce Řeč je pochopitelně o plné trojici herních platidel a světe div se, za tu základní, tedy obdobu herních peněz vydělaných klasickým hraním nelze zdaleka koupit všechno. Máme tu Helix body, potom ještě body za plnění úkolů ve zmiňované mobilní aplikaci a potom ještě stranou stojící Uplay body, za které lze dokoupit balíčky ostatním herních platidel. Ok, namítnete jistě, že na samotný průchod hrou nemají barvy oblečení, speciální kostýmy, zbraně a skiny žádný vliv, ale v Unity lze koupit i celou škálu boosterů zdraví, výdrže, šermu atd, které hru samozřejmě jak v kooperaci, tak v singleplayeru podstatně zjednoduší. To už moc spravedlivé není a vrcholem je mise v rámci hlavního příběhu, kterou můžete buďto plnit klasicky, přičemž je poměrně obtížná a zabere Vám dobrých 20-30 minut anebo zaplatíte postavě nehoráznou finanční sumu a ona Vám otevře okno do pracovny člověka, kterého máte eliminovat - vlezete oknem, zabijete ho a mise splněna. Nebylo by to tak hrozné, kdyby daná suma byla opravdu přepálená, což jen potvrzuje, že ekonomika herního světa je těžce nevyvážená, ale do nebe volající je fakt, že si můžete za "jiné platidlo" dokoupit danou sumu peněz skrze balíčky na Uplay, ehm... Dekapitace AC: Unity je zoufalý pokus o návrat ke kořenům série, návrat do prostředí Evropy, návrat k městské akci z AC II, návrat v next-gen grafickém kabátku, ale je to bohužel nepovedený návrat. Technické problémy a mizerná optimalizace i v případě konzolových verzích je jen špičkou ledovce, kterou Ubisoft jistě časem opraví, což není žádná omluva, ale kromě chyb a nedodělků má Unity problémy, které opravit nelze. Přenádherné vizuální zpracování Paříže za dob Velké francouzské revoluce nemá šanci zakrýt nespolehlivě fungující parkour a podivný soubojový systém, který bohužel tvoří valnou část herní náplně. Davy protestujících občanů v ulicích a kooperační pozlátko nemá šanci zalátat díru v podobě absence adekvátní náhrady vedlejších aktivit z předchozích titulů. Nefunkční herní ekonomika a herní obsah omezený použitím mobilní aplikace si notuje s mikrotransakcemi, které společně přináší pocit, že Unity není plnohodnotný zážitek. Průměrný dabing, průměrný hlavní hrdina, průměrné postavy, průměrný příběh, průměrný hudební doprovod ve výsledku spolu se všemi problémy i několika světlými body, tvoří průměrnou hru. Bohužel... Tak snad za rok... celá recenze

    Hodnocení čtenáře 5/10

Hodnocení uživatelů

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.

Hledáme nové členy týmu, pokud umíš programovat, pojď mezi nás. Více informací.